Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
5 C 161/2022-73
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
fakticky bytem adresa žalovaného
o zaplacení 40 578 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 897 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 897 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 4 391 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 391 Kč od 21. 1 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částek 13 784 Kč a 11 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 12 055,03 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částek 7 103 Kč a 7 664,03 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, co do kapitalizovaných úroků 14 196,42 Kč a 10 143,12 Kč, co do kapitalizovaných zákonných úroků prodlení ve výši 4 789,75 Kč a 3 423,46 Kč, co do úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a ve výši 23,72 % ročně z částky 12 055,03 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 897 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 897 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 4 391 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 391 Kč od 21. 1 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částek 13 784 Kč a 11 506 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 12 055,03 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částek 7 103 Kč a 7 664,03 Kč od 21. 1. 2021 do zaplacení, co do kapitalizovaných úroků 14 196,42 Kč a 10 143,12 Kč, co do kapitalizovaných zákonných úroků prodlení ve výši 4 789,75 Kč a 3 423,46 Kč, co do úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a ve výši 23,72 % ročně z částky 12 055,03 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení:
a) částky 24 681 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 196,42Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 789,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení,
b) částky 15 897 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 143,12 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 423,46 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 055,03 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrokem 23,72 % ročně z částky 12 055,03 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.
2. Žalobkyně k nároku a) tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 17. 7. 2015 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu s úrokem ve výši 2 520 Kč (23,72 % ročně), odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 548 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 7 103 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.
3. Žalobkyně k nároku b) tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 28. 4. 2015 smlouvu o půjčce číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit spolu úrokem ve výši 2 100 Kč (23,72 % ročně), s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Po uzavření smlouvy si žalovaný zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal uhradit poplatek 406 Kč. Vše mělo být uhrazeno v 58 týdenních splátkách po 457 Kč. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 10 609 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. Žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř.
6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
7. Z karty zákazníka ze dne 28. 4. 2015 (č. l. 52 spisu) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku společnost právnická osoba o poskytnutí zápůjčky ve výši 15 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že je bývalým zákazníkem, má aktivní půjčku u původní věřitelky, je nájemcem bytu, je zaměstnán ve právnická osoba právnická osoba a jeho mzda činí 12 215 Kč. Dále žalovaný uvedl, že platí nájem/inkaso ve výši 1 500 Kč, má výdaje na domácnost ve výši 3 500 Kč, splácí půjčky/alimenty ve výši 1 400 Kč a platí za telefon 300 Kč měsíčně. Jeho celkové měsíční výdaje, které nebyly nijak doloženy, činí 6 740 Kč. V kartě jsou zaškrtnuta políčka občanský průkaz, pracovní smlouva/ŽL, tyto listiny však nebyly soudu doloženy.
8. Z karty zákazníka ze dne 17. 7. 2015 (č. l. 55 spisu) bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaný požádal původní věřitelku společnost právnická osoba o poskytnutí zápůjčky 18 000 Kč, přičemž v zákaznické kartě uvedl, že žije s rodiči, má aktivní půjčku u původní věřitelky, je zaměstnán ve právnická osoba právnická osoba a jeho mzda činí 15 600 Kč. Dále žalovaný uvedl, že platí nájem/inkaso ve výši 3 000 Kč, má výdaje na domácnost ve výši 3 500 Kč, splácí půjčky/alimenty ve výši 3 428 Kč a platí za telefon 300 Kč měsíčně. Jeho celkové měsíční výdaje, které nebyly nijak doloženy, činí 10 228 Kč. V kartě jsou zaškrtnuta políčka občanský průkaz, výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL, tyto listiny však nebyly soudu doloženy.
9. Smlouvami o zápůjčce (č. l. 50 až 51 spisu a č.l. 53 až 54 spisu) bylo prokázáno, že původní věřitelka společnost právnická osoba a žalovaný podepsali ve dnech 28. 4. 2015 a 17. 7. 2015 smlouvy o zápůjčce, ve kterých se původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původní věřitelce jistinu vedle jistiny rovněž sjednané poplatky.
10. Původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv o zápůjčkách na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a postoupení pohledávky žalovanému oznámila dopisem ze dne 6. 12. 2019 (dopis č.l. 60 a podací lístek č. l. 61 spisu). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 10 dnů po obdržení dopisu, dopis byl žalovanému odeslán dne 7. 1. 2020.
11. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Původní věřitelka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které si řádně neověřila (resp. toto nebylo prokázáno), neboť si nevyžádala výpisy z registru dlužníků, nezjišťovala strukturu závazků žalovaného, neopatřila si výpis z účtu žalovaného. Jedinými důkazy nacházejícími se ve spise, které se týkají posuzování úvěruschopnosti žalovaného, jsou zákaznické karty. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena o svém břemenu důkazním ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř.
12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
13. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě dvou smluv o zápůjčkách v rozmezí necelých tří měsíců peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 18 000 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
15. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
18. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o zápůjčce. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i shora citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru (účinného ke dni podpisu obou smluv), dle kterého je poskytovatel úvěru (i zápůjčky) povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru důsledně zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smluv o zápůjčkách a zápůjčky splácet. Původní věřitelka sice zjistila příjmy i výdaje dotazem na žalovaného, nicméně neověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, zda má žalovaný dluhy, zda tyto řádně splácí, zda není v exekuci. Navíc nebylo zjištěno nic o osobních poměrech žalovaného. Ani příjmy žalovaného nebyly dostatečně doloženy. Žalovaný již v době poskytnutí zápůjčky ze dne 28. 4. 2015 měl závazek u původní věřitelky, není zřejmé, zda jej řádně splácel. S ohledem na poměrně nízký příjem žalovaného měla původní věřitelka vynaložit o to větší úsilí při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného a ne půjčovat žalovanému v rozmezí necelých tří měsíců další finanční prostředky. Soud proto pokládal smlouvy o zápůjčkách uzavřené mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatné dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Původní věřitelka tedy na základě neplatných smluv o zápůjčkách poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 18 000 Kč. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., a žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný dosud uhradil na zápůjčku ve výši 15 000 Kč (nárok b) částku 10 609 Kč, kterou soud odečetl od dlužné jistiny 15 000 Kč, k úhradě tak zbývá částka 4 391 Kč. Na 2. zápůjčku ve výši 18 000 Kč (nárok a) uhradil žalovaný částku 7 103 Kč, kterou soud odečetl od poskytnuté jistiny 18 000 Kč, k úhradě tak zbývá částka 10 897 Kč. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 4 391 Kč a částku 10 897 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.
19. Vzhledem k tomu, že smlouvy o zápůjčce jsou ze shora uvedených důvodů neplatné, nemohl soud vycházet z data splatnosti sjednaného v těchto smlouvách. Podle § 1958 odst. 2 o. z. splatnost pohledávky nastává na základě výzvy věřitele (resp. uplynutím přiměřené lhůty od doručení takové výzvy). Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému doručeno dne 10. 1. 2020 (3 dny po odeslání dopisu na adresu žalovaného). Žalovaný byl povinen dlužnou částku uhradit do 10 dnů, tj. do 20. 1. 2020. Pokud tak neučinil, ocitl se dnem 21. 1. 2020 v prodlení s úhradou dluhu. Od tohoto data pak byly žalobkyni přiznány úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí úroky z prodlení k datu 21. 1. 2020 10 % ročně, žalobkyně však požaduje úrok nižší (ve výši 8,05 % ročně), a proto soud přiznal žalobkyni úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, přičemž ve zbývajícím rozsahu byly úroky z prodlení zamítnuty.
20. V tomto sporu byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
21. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.