Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 36/2021-33
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 20 400 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 400 Kč s příslušenstvím, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 20 400 Kč s příslušenstvím, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 24.8.2020, doplněnou podáním ze dne 11.5.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 400 Kč s příslušenstvím (tj. úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky). Svou žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce ze dne 7.3.2019, a to distančně prostřednictvím elektronických prostředků (webové stránky webová adresa). Žalovanému tak byly poskytnuty na bankovní účet č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit, včetně sjednaného poplatku ve výši 6 000 Kč do 6.6.2019. Žalovaný však peněžní prostředky žalobkyni nevrátil a žalobkyni vzniklo rovněž právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 4 400 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil.
2. Žalobkyně a její právní zástupkyně se k jednání soudu bez omluvy nedostavily (pozn.: předvolání k jednání bylo právní zástupkyni žalobkyně doručeno dne 12.9.2022). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, peníze si nepůjčil, jeho osobní údaje zneužil jméno příjmení, který je v současné době ve výkonu trestu. Určitou dobu žalovaný žil u něj v bytě, jednalo se o byt jeho maminky a jméno příjmení zde s nimi žil. Žalovaný zde žil asi dva roky zpátky, ale přesně si to již nepamatoval. Společně i pracovali, své doklady měl v batohu, dva dny doklady hledal, následně mu je příjmení podstrčil a jeho mamka mu řekla, že s těmi doklady něco dělal. Chtěl po žalovaném, aby si zřídil účet u České Spořitelny, což udělal, protože si k žalovanému chtěl poslat nějaké peníze a postupně mu zmizela i karta od účtu. Tu mu již nevrátil. Žalovaný ten účet neužíval, možná vybral 2 000 Kč. Nevěděl, kdo měl dispoziční oprávnění k tomuto účtu. Co se stalo s částkou 10 000 Kč, kterou žalobkyně vyplatila na účet žalovaného, nevěděl. Žalovaný tu částku nevybíral. Jako důkaz k prokázání svého tvrzení navrhl svědeckou výpověď jméno příjmení (bez data narození, bydliště). V současné době je jméno příjmení ve výkonu trestu ve Všehrdech. jméno příjmení je trestně stíhán za zneužití dokladů žalovaného, kdy si v jiných případech bral půjčky. Stejnou věc udělal i jiným lidem. V roce 2019 žalovaný ve výkonu trestu nebyl.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 7.3.2019 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale byla podepsána prostřednictvím PIN kódu: číslo. Z obsahu textu této listiny plyne, že žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se měl zavázat tyto prostředky žalobkyni vrátit.
6. Ze Všeobecných obchodních podmínek ze dne 7.3.2019 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, ale byla podepsána prostřednictvím PIN kódu: číslo. Listina obsahuje úpravu práv a povinností vztahujících se k poskytovaným zápůjčkám.
7. Z listiny s vyznačenou platbou ze dne 8.3.2019 plyne, že tohoto dne byla žalobkyní na účet č. bankovní účet poukázaná částka 10 000 Kč.
8. Z upomínky ze dne 10.4.2019 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o dluh. Z upomínky ze dne 22.4.2019 plyne, že žalobkyně upomenula žalovaného o dluh. Z opakované výzvy ze dne 10.5.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z opakované výzvy ze dne 19.5.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne 1.6.2019 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 23 009 Kč.
9. Z výzvy ze dne 12.2.2020 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 12.2.2020, jak plyne z podacího lístku.
10. Z Výpisu z běžného účtu č. bankovní účet za březen 2019 plyne, že tento účet je označen názvem„ celé jméno žalovaného“. Dne 11.3.2019 byla na účet připsána částka 10 000 Kč od žalobkyně. V měsíci březnu 2019 z tohoto účtu prováděny výběry peněz s názvem„ jméno příjmení“, a to konkrétně částky 100 Kč, 2 000 Kč, 1 000 Kč, 501 Kč, 101 Kč, 398 Kč, 7 000 Kč, 1 000 Kč, 2 000 Kč, 800 Kč, 100 Kč, 8 000 Kč, 1 000 Kč, 1 000 Kč.
11. Ze sdělení právnická osoba ze dne 25.2.2021 plyne, že majitelem účtu č. bankovní účet je veden jméno příjmení, datum narození, který byl zároveň jedinou osobou s dispozičními právy k tomuto účtu.
12. Z Úředního záznamu PČR ze dne 12.10.2022 číslo jednací plyne, že žalovaný dne 12.10.2022 učinil na policii oznámení o tom, že ze strany jméno příjmení došlo ke zneužití jeho dokladů při uzavření smlouvy o zápůjčce se žalobkyní.
13. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
14. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednáním učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.
15. Podle § 562 odst. 1 ObčZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněnými elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu nebo určení jednající osoby.
16. Podle § 565 ObčZ je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.
17. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Dle § 2390 ObčZ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
19. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, definuje uznávaný elektronický podpis jako zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Prostý elektronický podpis je zbytkovou kategorií.
20. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
21. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 7.3.2019 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu Smlouvu o zápůjčce ze dne 7.3.2019 a Všeobecné obchodní podmínky. Tyto listiny však nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného; jsou opatřeny výše specifikovaným číselným kódem. Pokud v daném případě mělo dojít k uzavření smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, je zřejmé, že žalobkyně ve skutečnosti nevěděla (vědět nemohla), kdo skutečně s ní„ na dálku“ komunikoval, kdo údaje zadával (zda žalovaný sám, či osoba od žalovaného odlišná, která osobní údaje žalovaného„ pouze“ použila) a kdo úvěrovou smlouvu elektronicky podepsal.
22. U vlastnoručního podpisu (popř. elektronického podpisu vyššího ověření) lze vycházet z vyvratitelné domněnky podle § 565 věty druhé ObčZ v tom smyslu, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Není-li pravost podpisu zpochybněna, předpokládá se, že listina pochází od toho, kdo ji podepsal, a že text, který podepsal, odpovídá skutečnosti. U prostého elektronického podpisu však z této zákonné domněnky vycházet nelze a skutečnost, že úvěrovou smlouvu podepsal žalovaný, musí prokázat ten, kdo tuto skutečnost tvrdí, tedy v daném případě žalobkyně. Uvedenou skutečnost bylo možno prokázat např. prohlášením žalovaného, ten však u jednání soudu uzavření smlouvy se žalobkyní jednoznačně popřel s odkazem na zneužití jeho dokladů ze strany jméno příjmení. I pokud by soudu byly předloženy další nepřímé důkazy, vždy by existovala možnost, že doklady žalovaného k uzavření smlouvy bez jeho vědomí použila třetí osoba (např. člen domácnosti), od níž se žalovaný (dlužník) po přijetí finančních prostředků dozvěděl o podmínkách úvěrové smlouvy (a tedy i o výši splátky). A jestliže lze usuzovat pouze na pravděpodobnost prokazované skutečnosti, nelze mít danou skutečnost za prokázanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2682/2013 ze dne 26. 6. 2014). Protože presumpce pravosti a správnosti soukromé listiny v daném případě z právní úpravy nevyplývá, bylo na žalobkyni, aby v řízení prokázala, že smlouvu podepsal právě žalovaný. Žalobkyně však ničeho neprokázala a svou nepřítomností u jednání soudu dne 13.10.2022 se vzdala svého práva na poučení ze strany soudu o označení důkazu na podporu tvrzení, že smlouvu uzavřel právě žalovaný (§ 118a odst. o.s.ř.). S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavřel, že v daném případě nebyla jednoznačně a nezaměnitelně určena osoba jednající se žalobkyní o uzavření úvěrové smlouvy ani nebyla splněna písemná forma vyžadována k zachování platnosti právního jednání, tedy nebyly splněny podmínky zakotvené v ustanovení § 561 odst. 1 věta první ObčZ, ani § 562 odst. 1 ObčZ.
23. V případě úvěrové smlouvy uzavírané se spotřebitelem zákon vyžaduje písemnou formu (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru). Z pohledu veřejného pořádku a ochrany slabší strany je nepřijatelné, aby taková smlouva byla uzavřena v jiné než písemné formě. Proto soud uzavřel, že účastníci při uzavření úvěrové smlouvy nedodrželi písemnou formu stanovenou zákonem, což má za následek její absolutní neplatnost (§ 104 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 ObčZ), a nároky vyplývající ze smluvních ujednání (úroky, smluvní pokuta, poplatek…) tak nelze považovat za důvodné.
24. S ohledem na výše vyslovenou neplatnost smlouvy o zápůjčce pro nedostatek písemné formy a z důvodu hospodárnosti, se soud dále nezabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala schopnost žalované zápůjčku splácet.
25. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení (§ 2991 a násl. ObčZ), když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila listinu s vyznačenou odeslanou platbou ve výši 10 000 Kč na účet č. bankovní účet, dále právnická osoba ze dne 25.2.2021 ve spojení s Výpisem z běžného účtu za měsíc březen 2019. Z listiny s vyznačenou platbou ve výši 10 000 Kč má soud pouze za prokázané, že na účet č. bankovní účet byla poukázaná platba v uvedené výši. Neplyne z ní však, kdo je majitelem, popř. disponentem účtu, na který byly peněžní prostředky poukázány. Ze sdělení Air bank a.s. má dále soud za prokázané, že majitelem a jediným disponentem účtu, na který byly peněžní prostředky vyplaceny, byla v době rozhodné (tj. březen 2019) osoba odlišná od žalovaného, a to jméno příjmení, datum narození, který také, jak plyne z Výpisu z běžného účtu za měsíc březen 2019, prováděl výběry různých finančních částek z předmětného účtu, jak je specifikováno výše tohoto odůvodnění (viz skutková zjištění). Skutečnost, že z Výpisu z účtu za měsíc březen 2019 plyne, že účet nese název„ celé jméno žalovaného“, tedy byl nazván jménem a příjmením žalovaného, je právně nevýznamná, když bylo prokázáno, že majitelem a disponentem účtu žalovaný v době rozhodné nebyl. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že v daném případě nebylo prokázáno, že žalobkyně peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč vyplatila žalovanému, a tudíž se žalovaný na úkor žalobkyně nemohl bezdůvodně obohatit. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně svou nepřítomností u soudního jednání dne 13.10.2022 nevyužila svého procesní práva, které jí skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., tj. nevyužila svého práva být soudem vyzvána k označení ještě jiných důkazů na podporu svých tvrzení ohledně uzavření smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků žalovanému (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008 sp. zn. 28Cdo 1537/2008). Proto nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní o tom, že se žalovaným uzavřela předmětnou smlouvu, a že mu vyplatila peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.
27. Proto soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl (výrok I. rozsudku).
28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého by ve věci úspěšnému žalovanému náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Protože se žalovaný výslovně vzdal náhrady nákladů řízení, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve II. výroku tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.