Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 236/2022-38
Okresní soud v Teplicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Evou Merhovou jako samosoudkyní ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11 824 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 974 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 864,33 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 217 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 974 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 8 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 864,33 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 217 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 252 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Žalobkyně se svou žalobou podanou Okresnímu soudu v Teplicích dne 26. 4. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku v celkové výši 12 191 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaná částka představuje dluh vzniklý žalovanému ze Smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba dne 17. 6. 2020. Žalovanému byl na základě smlouvy při jejím podpisu poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku spolu s příslušenstvím do 17. 7. 2020. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení se zaplacením jistiny a dále poplatky za každou zaslanou upomínku ve výši 50 Kč. Žalovaný finanční prostředky řádně nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 16. 12. 2021. Žalovaný byl následně dopisem ze dne 12. 1. 2022 žalobkyní informován o výši nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Účastníci, ač řádně a včas obesláni, se k jednání nedostavili, soud proto jednal ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v jejich nepřítomnosti.
Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 17. 6. 2020 soud zjistil, že společnost právnická osoba a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě si účastníci pro případ prodlení sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a poplatek ve výši 50 Kč za odeslání každé upomínky. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že částku 8 000 Kč převzal v hotovosti.
Z upomínky ze dne 31. 7. 2020, ze dne 17. 8. 2020 a ze dne 28. 8. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba žalovaného opakovaně upomínala o úhradu dlužné splatné částky.
Z oznámení ze dne 16. 12. 2021 soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy číslo žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021.
Z dopisu ze dne 12. 1. 2022 soud zjistil, že rovněž žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy číslo dále že ho seznámila s přehledem a cenou jednotlivých úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky.
Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 25. 4. 2022 bylo zjištěno, že u pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo uskutečnil terénní pracovník věřitele cestu na kontaktní adresu dlužníka dne 31. 1. 2022.
Na základě shora popsaných skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 17. 6. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které společnost poskytla žalovanému částku ve výši 8 000 Kč. Tuto žalovaný převzal. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou částky a poplatek za odeslání upomínky. Žalovaný své povinnosti vrátit finanční prostředky ve lhůtě do 17. 7. 2020 nedostál. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne 16. 12. 2021. Sama žalobkyně také oznámila žalovanému postoupení pohledávky a seznámila ho s výší jednotlivých nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky. Dne 31. 1. 2022 měl pověřený terénní pracovník věřitele uskutečnit osobní návštěvu u dlužníka.
Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2395 a násl. a § 2048 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a proto jí vyhověl. Právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Této povinnosti však žalovaný nedostál. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 11 974 Kč, odpovídající jistině ve výši 8 000 Kč, poplatkům za upomínky v celkové výši 150 Kč (3x 50 Kč) a sjednané smluvní pokutě ve výši 3 824 Kč.
Odlišně soud posoudil žalobu, pokud jde o uplatněné náklady mimosoudního vymáhání ve výši 217 Kč za osobní návštěvu terénního pracovníka věřitele u žalovaného, když tyto náklady žalobkyně, kromě jejího vlastního potvrzení o cestě, žádným způsobem neprokázala. Soud byl připraven žalobkyni poučit ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení o vynaložených nákladech, ovšem žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a dobrovolně se tak vzdala práva na poučení soudem o své povinnost unést důkazní břemeno a o následcích jeho neunesení.
Protože je žalovaný v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonné úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., částečně kapitalizované k okamžiku postoupení pohledávky.
O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 900 Kč určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21% DPH ve výši 252 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.
Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.