Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
25 C 12/2021-122
Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa
pro zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 200 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 16. 7. 2021 domáhala zaplacení částky 200 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 4. 8. 2021 do zaplacení jako přiměřeného zadostiučinění s tím, že bylo porušeno její právo na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení u název soudu pod sp. zn. spisová značka. V řízení vystupoval žalobkyně rovněž jako žalobkyně, řízení není doposud skončeno, bylo zahájeno dne 3. 10. 2017. Předmětem bylo zaplacení částky 150 060 Kč a 176 092 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené smluvní pokuty ze smlouvy o dílo. V řízení se vyskytly průtahy na straně soudu od 2. 4. 2008 do 18. 3. 2009, od 6. 4. 2010 do 27. 3. 2012, od 7. 5. 2013 do 18. 6. 2014, od 1. 10. 2016 do 21. 8. 2018. Žalobkyně nepopírá, že se jedná o složitější řízení. Žalobkyně uplatnila nárok u žalované, která i odškodnila částkou 159 600 Kč s tím, že toto odškodnění považuje i za odškodnění za řízení souběžné mezi týmiž účastníky u název soudu pod sp. zn. spisová značka.
2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Učinila nesporné uplatnění nároku žalobkyní u ní dne číslo. K projednání došlo dne 2. 7. 2021, žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 159 600 Kč. Vzhledem ke skutečnosti, že řízení byla dle sdělení soudu ze dne 20. 7. 2018 spojena do jednoho řízení pod sp. zn. spisová značka (kde byla žalovaná žalobkyně) a předmětem obou řízení byly nároky ze stejné smlouvy o dílo, budou obě řízení posuzována jako jeden celek, s tím, že za počátek řízení je považován den 3. 10. 2007. Řízení se vyznačují celkovou nekoncentrovaností, prodlevy s vyřizováním byly shledány zejména v souvislosti s řízeními o odvolání před název soudu, kdy věc byla tomuto soudu předložena dne 2. 9. 2009 a rozhodnutí bylo vyhlášeno dne 11. 5. 2011 a dále byla věc předložena dne 15. 5. 2013 a rozhodnutí bylo vyhlášeno dne 18. 10. 2016, dále řízení trvá déle než 13 let, rozhodnutí soudu byla rušena pro nepřezkoumatelnost. Celková délka řízení je proto hodnocena jako nepřiměřená.
3. Žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Vzhledem k délce řízení, které v posuzovaném případě trvalo ke dni projednání žádosti celkem 13 let a 8 měsíců, byl shledán důvod pro navýšení základní částky na 18.000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1.500 Kč za měsíc trvání řízení. Žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 30%, a to 20% z důvodu složitosti řízení a 10% z důvodu četnosti rozhodování soudů. Žalobkyně se na délce řízení nepodílela. Význam řízení pro žalobkyni shledala žalovaná jako běžný. Zároveň konstatuje, že vzhledem k blízké provázanosti obou řízení je nutno považovat je za řízení jediné z hlediska odškodnění podle zákona 82/1998 Sb., ačkoli ke spojení řízení nedošlo.
4. Mezi účastníky není sporu v tom, že žalobkyně se domáhala u žalované odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nesprávným úředním postupem vedeném u název soudu pod sp. zn. spisová značka svojí žádostí uplatněnou u žalované dne 3. 2. 2021 s tím, že k projednání žádosti žalobkyně došlo dne 2. 7. 2021 žalovanou, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 159 600 Kč. Mezi účastníky je spor o výši přiznaného zadostiučinění s tím, že žalobkyně má za to, že jí náleží ještě ve výši 200 000 Kč.
5. Žádostí žalobkyně adresované žalované za nepřiměřenou délku řízení u název soudu pod sp. zn. spisová značka má soud prokázáno, že žalobkyně uplatnila nárok na odškodnění u žalované i za toto řízení. Ze stanoviska žalované ze dne 2. 7. 2021 má soud prokázáno, že žalovaná posuzovala obě dvě řízení, co se týče u název soudu pod sp. zn. spisová značka a pod sp. zn. spisová značka, kdy je považuje za souběžné řízení a odškodnila je částkou 159 600 Kč
Obsah přílohového spisu
7. Po právní stránce posoudil soud věc podle § 1, § 5 písm. a), b), § 13 odst. 1, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Dále podle čl. 6 odst. 1 věty první a čl. 41 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále " Úmluva“). Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem byl do právního řádu České republiky zakotven novelou OdpŠk, provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a OdpŠk). Zakotvením uvedeného nároku zákonodárce naplnil požadavek pramenící z čl. 13 Úmluvy. Smyslem novely bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 z název soudu se sídlem ve Štrasburku (dále jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k zákonu č. 160/2006 Sb. Při stanovení výše odškodnění je nutné vycházet z kritérií ustavených judikaturou ESLP. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud I. stupně posuzoval řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (rozsudek ESLP ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne 11.10.2005, § 36). I v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne 21.6.2005, z nějž plyne, že celkovou délku doby řízení nelze zdůvodňovat mj. opakovaným meritorním rozhodováním soudů, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána).
8. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavením (srov. např. rozhodnutí název soudu sp. zn. spisová značka). Kritérii pro posuzování přiměřenosti lhůty jsou na jedné straně zájem stěžovatele na rychlém vyřízení věci a na straně druhé obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Je třeba dále uvést, že neexistuje žádná abstraktně stanovitelná lhůta, kterou by bylo možno obecně považovat za přiměřenou. Nemajetková újma se v zásadě neprokazuje, vzniká samotným porušením základních práv a svobod, jde o vyvratitelnou domněnku, že nepřiměřená délka řízení způsobuje morální újmu (srov. nález název soudu sp. zn. II. ÚS 862/10).
9. Po provedeném dokázání dospěl k soud k závěru, že délku posuzovaného řízení je třeba posoudit již jako nepřiměřenou. Vycházel přitom nejen z celkové délky řízení 14 let a 6 měsíců (od zahájení řízení do dne rozhodnutí zdejšího soudu – neskončené řízení). Důvodem kasačních rozhodnutí byly závažné vady řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí. Prodloužení řízení v tomto případě tak lze klást státu k tíži (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). S ohledem na celkovou délku řízení přesahující 10 let dospěl soud k závěru, že délka posuzovaného řízení je již nepřiměřená, odůvodňující finanční odškodnění ve smyslu § 13 odst. 1 a § 31a OdpŠk. Soud má za to, že nepostačuje poskytnutí zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, ale je namístě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích. Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám imateriální újma, za kterou jim náleží přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk. Je pak věcí státu, zda se na základě okolností konkrétního případu pokusí danou domněnku vyvrátit (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
10. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře název soudu. Zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily, z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Na závěru o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení; zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky odškodnění za (celé) řízení (viz rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).
11. Z konstantní judikatury název soudu a název soudu (viz např. rozsudky ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka nebo ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 14 let a 6 měsíců má soud za to, že žalobkyni náleží základní částka ve výši 17 000 Kč za rok, první dva roky 17 000 Kč (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Částku 17 000 Kč za každý rok řízení zvolil soud z důvodu délky řízení přesahující dobu 10 let ve středním rozpětí stanovené částky Stanoviskem). Při stanovení základní částky hraje roli zejména celková doba řízení (srov. Stanovisko). Základní částka činí 229 500 Kč.
12. Tuto částku pak je nutno upravit, a to (předně) v důsledku demonstrativně vyčtených kritérií uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 OdpŠk, tj. s přihlédnutím ke složitosti řízení a jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení a dále k postupu orgánů veřejné moci během řízení a k významu předmětu řízení pro poškozeného.
13. K otázce složitosti řízení (§ 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk) Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, uvedl, že„ složitost řízení zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samé o sobě, tedy nároky skutkové, právní a procesní. Jednotlivé důvody složitosti věci je třeba vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám přispívá k prodloužení délky projednávání.
14. Soud má za to, že řízení bylo skutkově složité. Ve Stanovisku Nejvyšší soud vyložil, že skutkovou složitostí je zejména rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod. Toto vše lze vztáhnout na posuzované řízení.. Ve věci byli slyšeni svědci, provedeny listinné důkazy, bylo třeba vyzývat účastníky k doplnění skutkových tvrzení opětovně. Tento typ sporu (o plnění ze smlouvy o dílo) je poměrně většinou složitý skutkově. Soud má proto za to, že základní částku je nutno ponížit vzhledem ke skutkové složitosti věci o 30 %. Dále bylo řízení i procesně složité, bylo rozhodováno o přerušení či nepřerušení řízení, o věcné příslušnosti. Soud proto ponížil základní částku o dalších 10 %.
15. Taktéž soud ponížil základní částku o 30 % z důvodu stupňů soudní soustavy. Věc byla řešena na třech stupních soudní soustavy. Soud I. stupně rozhodoval 3x, soud II. stupně rovněž 3x, dovolací 1x. V tomto směru zasáhli účastníci řízení do délky namítaného řízení tím, že využívali svého procesního práva podávat opravné prostředky a věc byla tedy projednávána na více stupních soudní soustavy. Ovšem řízení na více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Je třeba zdůraznit, že i za ideálního stavu postupu v soudním řízení projednání opravných prostředků určitou dobu trvá a tato doba nemůže jít k tíži postupu orgánu veřejné moci. Dovolací soud v rozsudku ze dne datum rozhodnutí sp.zn. spisová značka vyložil že tam, kde se bude složitost věci projevovat velkým množstvím uplatněných nároků a zároveň i tím, že bude řízení vedeno ve více než dvou stupních soudní soustavy, je třeba obě tyto skutečnosti vnímat pro účely posouzení, zda došlo k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a popř. i při úvaze o snížení základní částky přiměřeného zadostiučinění, samostatně, neboť každý z nich sám o sobě přispívá k prodloužení délky projednávání věci.
16. Posouzení kritéria významu řízení pro žalobkyni (§ 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk). název soudu již dříve dovodil (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, že určité druhy řízení mají pro účastníky větší význam, než řízení jiná. Jde především o věci trestní, které v obecné rovině negativně ovlivňují a zatěžují osobní život trestně stíhaného (srov. např. nález název soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení název soudu pod číslo), věci opatrovnické (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, číslo, § 72), pracovně právní spory (srov. rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne 26. 10. 2004, číslo, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, číslo, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, číslo, § 38) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci jméno příjmení proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, číslo, § 39). Mezi tato řízení předmětné řízení nepatří. V rozsudku ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, pak název soudu však dodal, že ve sporu, jež nesplňuje shora uvedená kritéria, význam předmětu řízení je třeba vždy hodnotit s přihlédnutím k objektivním okolnostem konkrétního případu. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Soud má tak za to, že význam řízení s ohledem na to, že šlo o zaplacení plnění dle smlouvy o dílo byl standartní, když nespadá pod výše uvedená řízení.
17. K hodnocení kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk) název soudu vysvětlil, že„ poškozený může přispět k prodloužení délky projednávání věci podáním vadné či neúplné žaloby nebo jiného procesního úkonu, které si vyžádá potřebu jeho opravení či doplnění, častými změnami předmětu sporu nebo upřesněním či doplňováním svých podání (viz rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne 18. 4. 2006, číslo, § 67). Může k délce řízení přispět rovněž tím, že využívá žádostí (např. o osvobození od soudních poplatků či ustanovení zástupce), námitek (například podjatosti, místní či věcné nepříslušnosti soudu) a opravných prostředků (řádných či mimořádných), které mu právní řád poskytuje. Může také přispět k prodloužení řízení tím, že podá žalobu u nepříslušného soudu. Tyto skutečnosti však nelze účastníkovi přičítat k tíži (rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice ze dne 18. 4. 2006, číslo, § 69), nelze je ale přičítat k tíži ani státu (rozsudek ESLP ve věci jméno příjmení proti České republice ze dne 25. 5. 2004, číslo, § 220), je-li na vzniklou situaci ze strany soudu adekvátně reagováno.“ (rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). K tíži (ve smyslu hodnocení kritéria jednání poškozeného) lze poškozenému přičítat zejm. nečinnost (nereagování na výzvy soudu), kterou přispěl k prodloužení délky řízení. Procesní aktivitu, jakkoliv objektivně vedla k prodloužení řízení, lze naopak poškozenému k tíži přičítat jen výjimečně (typicky v případech obstrukčních aktivit a tedy zneužívání procesních práv); to však neznamená, že by zvýšenou procesní aktivitu účastníků, projevivší se zpravidla jeho vyšší složitostí, nebylo možné hodnotit v rámci kritéria složitosti řízení podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (k tomu srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně se na celkové délce řízení ve smyslu nečinnosti či obstrukcí nepodílela. Žalobkyni nelze upírat možnost využití procesních prostředků k uplatnění jejích práv. Žalobkyně reagovala na výzvy soudu k doplnění včas, její jednání nelze označit za obstrukční. Hodnocení uvedeného kritéria tedy nezakládá ani snížení, ani navýšení hodnoty odškodnění.
18. Pokud jde o kritérium postupu orgánů veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk), lze přisvědčit, že nekoncentrovaný postup nalézacího soudu a název soudu ovlivnil celkovou délku řízení zcela zásadní měrou. Úkony soudu I. stupně zejména na začátku řízení od zaslání výzvy k zaplacení soudního poplatku dne 2. 4. 2008 do vyzvání žalovaných k vyjádření dne 18. 3. 2009, dále odvolacího řízení od zaslání spisu dne 6. 5. 2010 do rozhodnutí název soudu dne 27. 3. 2012, dále od zaslání odvolání do přerušení řízení dne 7. 5.2013 do dne rozhodnutí dne 18. 6. 2014, dále od zaslání spisu dne 1. 10.2016 do rozhodnutí dne 21. 2. 2018, rovněž nebyly činěny v přiměřených lhůtách. Soud proto navýšil základní částku o 30 % pro závažné porušení.
19. Po zhodnocení veškerých výše uvedených kritérií dospěl k závěru, že žalobkyni náleží odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši přiznané žalovanou (základní částka 229 500 Kč pokrácená o 30 % za skutkovou složitost, o 30 % stupně soudní soustavy, o 10 % pro procesní složitost a zvýšená o 30 % za postup sodu). Soud proto žalobu ve výroku I. jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu (dále jako „o.s.ř.“), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. z paušální náhrady nákladů ve výši 300 Kč za každý úkon (tím v tomto řízení bylo vyjádření k žalobě, účast ne jedná ní dne 23. 3. 2022 a na vyhlášení rozsudku dne 31. 3. 2022).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.