Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 C 115/2022-96

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 97 113,79 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92 767,78 Kč úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 92 767,78 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 4 346,01 Kč s úrokem ve výši 4 919,88 Kč od 25. 11. 2019 do 20. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 36,60 Kč od 25. 11. 2019 do 20. 7. 2020, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 96 023,79 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 346,01 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 393 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92 767,78 Kč úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 92 767,78 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném částku 4 346,01 Kč s úrokem ve výši 4 919,88 Kč od 25. 11. 2019 do 20. 7. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 36,60 Kč od 25. 11. 2019 do 20. 7. 2020, s úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 96 023,79 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 346,01 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 18 393 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 97 113,79 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ banka“) uzavřela se žalovaným dne 25. 11. 2019 smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 11,9 %. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nehradil, úvěr byl zesplatněn dopisem ze dne 20. 7. 2020. Dlužná pohledávka činí jistinu ve výši 96 023,79 Kč, smluvní poplatky ve výši 1 090 Kč, úroky z prodlení ve výši 36,60 Kč od 25. 11. 2019 do 20. 7. 2020, úrok ve výši 4 919,88 Kč od 25. 11. 2019 do 20. 7. 2020. Dále požadovala úrok a úrok z prodlení od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně nabyla pohledávku od banky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Banka při hodnocení úvěruschopnosti klienta vycházela z údajů sdělených žalovaným. Banka porovnala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný na úvěr uhradil splátky v celkové výši 7 232,22 Kč.

2. Soud věc projednal dle ustanovení bez přítomnosti žalovaného, který se nedostavil ani se neomluvil.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2019, základních produktových podmínek spotřebitelského úvěru, všeobecných produktových podmínek, sazebníku soud zjistil, že se banka zavázala poskytnout úvěr žalovanému ve výši 100 000 bez stanovení účelu. Žalovaný se zavázal platit roční úrok 11,9 %, výše měsíční splátky činila 2 192,74 Kč, úhrada pojištění 218 Kč s tím, že měsíční anuitní splátka činila celkem 2 410,74 Kč. Dle výpisů z úvěrového účtu a platební historie žalovaný úvěr čerpal, řádně nesplácel, v březnu 2020 se dostal do prodlení. Dopisem ze dne 22. 7. 2020 banka oznámila žalovanému, že celá pohledávka je splatná ke dni 20. 7. 2020 a žalovaný byl vyzván k zaplacení do 5. 8. 2020. Dle poštovního podacího archu byla zásilka podána k poštovní přepravě dne 28. 7. 2020. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2021 včetně podacího archu soud zjistil, že banka pohledávku postoupila žalobkyni a postoupení oznámila žalovanému. Dopisem ze dne 12. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Výzva byla podána k poštovní přepravě téhož dne.

5. Dle vyjádření banky ze dne 10. 8. 2022 výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima dle , částkou normativních nákladů na bydlení dle a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Deklarovaný čistý příjem žalovaného činil 22 000 Kč, z běžného účtu vedeného u banky byl zjištěn příjem 16 776 Kč, pracovní poměr byl na dobu určitou, celkový příjem domácnosti činil 40 000 Kč, druh bydlení byl nájem, dosavadní interní splátky činily 2 510,88 Kč. Z vnitřního informačního systému soud zjistil, že banka a žalobkyně žalovaly pohledávky ze tří úvěrových smluv uzavřených mezi bankou a žalovaným, kdy žalovaný řádně nesplácel (spisová značka spisová značka, spisová značka a spisová značka).

6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva.

7. Mezi bankou a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. (dále jen„ “) a též v zákoně č. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, zejména pokud jde o výdaje žalovaného. Banka vycházela z výdajů odhadnutých na základě historických dat z ČSÚ. Faktické výdaje žalovaného nezohlednila. Další příjem domácnosti nebyl ověřen. Banka dostatečně nezohlednila předchozí zadlužení žalovaného, který se brzy po uzavření úvěrové smlouvy dostal do prodlení se splácením a všechny předchozí úvěry poskytnuté bankou musely být žalovány. Podle o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a nálezu Ústavního soudu , dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Banka jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu ( ) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovanému ve smlouvě uvedené finanční prostředky byly poskytnuty. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 100 000 Kč a zaplatil celkem částku 7 232,22 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 92 767,78 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , které je aplikovatelné i v poměrech nového , který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Na platnost postoupení nemá vliv jiné právní hodnocení postoupeného nároku soudem. V řízení nebyl prokázán spor, pokud jde o dobu vrácení dlužné jistiny. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení v rozsahu uvedeném ve výroku I. Žalovaný nebyl do 5. 8. 2020 v prodlení, když v té době nebyl vyzván k vrácení celé částky. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením , dle kterého byla v řízení převážně úspěšná žalobkyně. Soud při stanovení míry úspěchu a neúspěchu musí přihlížet i k požadovanému příslušenství. Dle nálezu Ústavního soudu ČR při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka zahrnující příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 123 751,51 Kč (když úrok požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 12 804,31 Kč a úrok z prodlení požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 8 596,90 Kč) a žalobkyně byla úspěšná pro částku 101 365 Kč zahrnující i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku (když úrok z prodlení požadovaný do zaplacení ke dni vyhlášení rozsudku činí 8 596,90 Kč). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 82 %, žalovaný v rozsahu 18 %, žalobkyně má právo na náhradu 64 % svých nákladů (82- 18 %) z celkových nákladů ve výši 28 738,64 Kč, tj. na částku 18 393 Kč Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 3 885 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za tři úkony právní služby po 5 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, účast na jednání soudu dne 31. 10. 2022), jeden úkon v poloviční výši 2 510 Kč (jednoduchá výzva k plnění), čtyři režijní paušály po 300 Kč dle vyhl. č. , cestovné na jednání vozidlem značka automobilu z obec do obec a zpět celkem 150 km, použité palivo motorová nafta, cena paliva 47,1Kč, sazba základní náhrady 4,7 Kč na 100 km, cestovné celkem 1 270 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného cestou k soudu za 5 půlhodin po 100 Kč a 21 % DPH ve výši 4 313,44 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení

9. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením stanovil do tří dnů od právní moci rozsudku, když v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).