Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 168/2022-55
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 21 471,33 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 856,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 856,85 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 8 614,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 029,72 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 530,47 Kč od 15. 2. 2022 do 2. 5. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 471,33 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 856,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 856,85 Kč od 9. 9. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 8 614,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 029,72 Kč, úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 530,47 Kč od 15. 2. 2022 do 2. 5. 2022 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 471,33 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 3. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 21 471,33 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 029,72 Kč, úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 530,47 Kč od 15. 2. 2022 do 2. 5. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z částky 21 471,33 Kč od 3. 5. 2022 do zaplacení s tvrzením, že mezi účastníky byla dne 26. 8. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku, po řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru číslo na jejímž základě byl žalovaný oprávněn čerpat od žalobkyně finanční prostředky až do výše sjednaného úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky, včetně všech pravidelných i nepravidelných poplatků, vždy k 20. dni kalendářního měsíce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši 25 440,85 Kč, a na poskytnutý úvěr uhradil 12 584 Kč. Protože svou povinnost hradit poskytnutý úvěr řádně a včas žalovaný porušil, žalobkyně úvěr ke dni 31. 1. 2022 zesplatnila. Žalovaný ani po zesplatnění ničeho neuhradil, vzdor zaslané předžalobní výzvě.
2. Žalovaný se po celé řízení k žalobě nevyjádřil.
3. Z výpisu z obchodního rejstříku se podává, že žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Brně, oddíl B, vložka číslo.
4. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že zástupce žalovaného dne 18. 2. 2022 písemně upomenul o zaplacení částky 23 256,80 Kč, skutkově popsal, jak ke vzniku dluhu došlo a vztah účastníků právně kvalifikoval.
5. Dle poštovního podacího archu byla předžalobní výzva předána k poštovní přepravě jako doporučená zásilka adresovaná žalovanému na adresu adresa, dne 21. 2. 2022.
6. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním číslo ze dne 26. 8. 2020 vyplývá, že žalovaný, který byl identifikován číslem OP a číslem cestovního pasu, a k jeho poměrům bylo zjištěno, že zdrojem jeho měsíčního příjmu 25 000 Kč je svobodné povolání, příjem ostatních členů domácnosti je 16 000 Kč, a žalobkyně se dohodli, že spolu se smlouvou o revolvingovém úvěru je uzavírána tako smlouva o platebních službách. Smlouvou o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do 20 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, měsíční úrokovou sazbou 2,19 %, při jehož čerpání spotřebitel uhradí 23 555 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný dále souhlasil s tím, že jej žalobkyně přihlásí do pojištění pro případ úmrtí následkem úrazu, invalidity III. stupně, popř. vydání průkazu ZTP/P, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání nebo hospitalizace, za což bude žalovaný hradit 5,9 % z minimální splátky úvěru bez úhrady za pojištění. Výše prvního čerpání byla sjednána na 19 009 Kč a žalovaný se zavázal ji uhradit v 54 splátkách po 568 Kč, tedy celkem tak na tuto částku žalovaný žalobkyni uhradí 30 672 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou je dle smlouvy žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady upomínání vypočtené na základě skutečně provedených úkonů, dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč, po zesplatnění 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky a dále úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Ke dni uzavření úvěru je tento úrok 8,25 % ročně. Dále smlouva obsahuje sazebník poplatků s konkrétní výší každého jednotlivého poplatku určeného buď procentuálně nebo pevnou částkou. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalující společnosti platné od 1. 11. 2019, dále Pravidla programu anonymizováno pro kreditní kartu příjmení jméno, Informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty.
7. Z rámcové pojistné smlouvy č. anonymizováno číslo (pojištění schopnosti splácet k revolvingovým, hotovostním a spotřebitelským úvěrům) se podává, že je uzavřena mezi právnická osoba a jako pojistníkem a právnická osoba jako pojistitelem a úvěrovaný ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalobkyní má právo ke smlouvě přistoupit a stát se tak pojištěným. Krytí pojistného rizika i výše úhrady za pojištění se odvíjí od zvoleného programu (balíček anonymizováno nebo balíček jméno).
8. Z dokumentu k pojištění schopnosti splácet k úvěru pak vyplývá, co je předmětem pojištění dle konkrétních programů. Bližší specifikace zjištěných skutečností je vzhledem k posouzení žalovaného nároku neúčelná.
9. Z rámcové pojistné smlouvy č. anonymizováno číslo (pojištění osobních věcí a zneužití karty k revolvingovým úvěrům) vyplývá, že je uzavřena mezi právnická osoba a jako pojistníkem a právnická osoba jako pojistitelem a úvěrovaný ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalobkyní má právo ke smlouvě přistoupit a stát se tak pojištěným. Krytí pojistného rizika i výše úhrady za pojištění se odvíjí od zvoleného programu (balíček anonymizováno nebo balíček anonymizováno).
10. Z dokumentu k pojištění osobních věcí a zneužití bylo zjištěno, co je předmětem pojištění dle konkrétních programů. Bližší specifikace zjištěných skutečností je vzhledem k posouzení žalovaného nároku neúčelná.
11. Z pojistných podmínek pojištění asistenčních služeb ke kreditní kartě právnická osoba soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.
12. Z dokumentu k pojištění asistenčních služeb vyplývá, co je předmětem pojistného produktu, bližší specifikace zjištěných skutečností je však vzhledem k posouzení žalovaného nároku neúčelná.
13. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč s datem podpisu 26. 8. 2020. Součtem položek čerpání soud zjistil, že celkem žalovaný vyčerpal 39 828,7 Kč. Žalobkyni dle součtu jednotlivých úhrad uhradil celkem 12 584 Kč, jeho dluh tak dle zjištění soudu činí 27 244,7 Kč.
14. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 31. 1. 2022 vyplývá, že žalobkyně uvedený den žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru čerpaného na základě smlouvy číslo ve výši 23 244,51 Kč.
15. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
16. Účastníci, žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný, uzavřeli dne 26. 8. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o platebních službách a smlouvu o revolvingovém úvěru. Smlouvou o revolvingovém úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úrokem z úvěru, pravidelnými i nepravidelnými poplatky v měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné částky. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil ke smlouvě o pojištění schopnosti splácet. Dne 26. 8. 2020 žalovaný vyčerpal 19 900 Kč. Za dobu do 31. 1. 2022, kdy byl úvěr pro špatnou platební morálku žalovaného zesplatněn, žalovaný vyčerpal celkem 39 828,7 Kč. Skutkové zjištění soudu z jediného relevantního dokumentu se ovšem liší od tvrzení žalobkyně, že žalovaný vyčerpal celkem 25 440,85 Kč, soud proto vycházel z žalobního tvrzení, když vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně u jednání nebylo lze jak zjištěný rozpor odstranit. Od 26. 8. 2020 do 31. 1. 2022, resp. dosud na dlužnou částku uhradil 12 584 Kč.
17. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
19. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
20. Z dohledové činnosti nad poskytovateli úvěru vykonávané ČNB vyplývá, že ve smyslu ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných primárně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele. Věřitel má povinnost zjišťovat informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které zahrnují zejména (i) výdaje na bydlení, (ii) pravidelné měsíční výdaje na provoz domácnosti, úhradu sjednaných služeb a všech stávajících závazků vůči třetím osobám a (iii) výdaje na domácnost (např. jídlo, ošacení, dopravné), a to za účelem získání objektivního obrazu o jeho komplexní finanční situaci.
22. Podle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli na základě požadavků poskytovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
23. Schopnost spotřebitele splácet sjednané spotřebitelské úvěry má vycházet nejen z dosavadního plnění dluhů, ale i z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, případně dalších kritérií (§ 86 odst. 2 ZSÚ). Je tak zcela nepochybné, že jediným kritériem při posouzení úvěruschopnosti nemůže být pouze plnění dosavadních dluhů.
24. Při posuzování schopnosti žadatele splácet žádaný úvěr musí poskytovatel úvěru vycházet z prokazatelných pravidelných příjmů žadatele a z pravděpodobnosti jejich udržitelnosti po celou dobu trvání úvěru a současně musí zkoumat výši jeho nezbytných životních nákladů (tj. nákladů spojených s bydlením, vyvolaných zdravotním stavem atd.), jakož i dalších finančních závazků (splátky dalších úvěrů a půjček, srážky ze mzdy, odpovědnostní plnění apod.). Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen zohlednit jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. změna rodinné situace apod.). Posouzení úvěruschopnosti žadatele s odbornou péčí zahrnuje také zjištění úrovně schopností, znalostí a zkušeností žadatele, pro účely volby nutné míry zevrubnosti vysvětlení obsahu a významu předsmluvních informací, kterého se má žadateli dostat, aby mohl náležitě posoudit, zda navrhovaná smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.
25. Veškeré získané informace, jejich přezkoumání a vyhodnocení musí být evidovány a archivovány způsobem, aby se k nim dalo v nezměněném stavu vrátit. Poskytovatel úvěru je pak povinen s odbornou péčí posoudit schopnost žadatele splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením každé (i další smlouvy s tímtéž zákazníkem) smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (tj. nikoli bez dalšího vycházet z údajů starších, získaných k jiné již dříve uzavřené smlouvě s tímtéž zákazníkem). Účastník řízení musí zjistit a ověřit všechna další kritéria (příjmy, výdaje atd.) tak, jak stanoví zákon, neboť u daného spotřebitele mohlo dojít v čase ke změnám, které tyto kritéria mohou ovlivnit (př. rozvod, narození dítěte, ztráta zaměstnání apod.). Platební morálka spotřebitele ve vztahu k dřívějším úvěrům jemu poskytnutým pak může být pouze jedním z hledisek, ke kterému je třeba přihlížet při posouzení úvěruschopnosti pro nově žádaný úvěr tímto spotřebitelem, ale nikoli hlediskem jediným.
26. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele pak musí být učiněno vždy před poskytnutím úvěru a to bez ohledu na to, o jaký úvěr se jedná, nelze paušálně říci, že v případě, že jde o úvěr do výše např. 10 tis. Kč, tak toto posouzení není nutné dělat, či je možno jej dělat pouze v nějaké omezené míře. Lze souhlasit s tvrzením, že postupy a pravidla mají být přiměřená povaze, rozsahu a složitosti činnosti, ale poskytovatel spotřebitelského úvěrů musí vždy disponovat takovými informacemi, které povedou k posouzení aktuální situace každého spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 ZSÚ.
27. Z dikce zákona o spotřebitelském úvěru nijak nevyplývá povinnost poskytovatele úvěru zjišťovat takové osobní údaje o rodinných příslušnících žadatele o úvěr, které by mohly vést k porušení předpisů týkajících se ochrany osobních údajů, zjišťovat je třeba jen osobní rodinnou situaci žadatele o úvěr, která může zásadním způsobem ovlivnit jeho příjmy a výdaje. Pokud např. žadatel o úvěr očekává narození potomka, či výpadek z jeho stávajících příjmů, je to okolnost, která spadá pod jiné objektivně očekávatelné skutečnosti, v jejichž důsledku dojde ke snížení příjmu spotřebitele, což může ovlivnit jeho úvěruschopnost. Cílem posouzení úvěruschopnosti je, zda bude klient schopen úvěr splácet, a je možno jej činit různými způsoby. Všechny způsoby či metody (včetně využití částečně automatizovaných systémů) ale musí vycházet z předmětného ustanovení zákona (viz výše) a zohledňovat ve smyslu dohledového benchmarku ČNB č. 3/2016 zejména finanční a ekonomickou situaci spotřebitele, včetně ověření výše příjmů a výdajů (nákladů) spotřebitele, historii jeho příjmů a výdajů, i jejich očekávaného vývoje a případných výkyvů v průběhu času, posouzení dosavadních dluhů a způsobu jejich plnění, zohlednění relevantních faktorů, které by mohly ovlivnit schopnost spotřebitele plnit dluhy, aby nedošlo k nepřiměřenému strádání a předlužení spotřebitele a dále také např. obezřetné zohlednění případných negativních scénářů budoucího vývoje, a nemůžou se restriktivně omezit např. jen na jeden faktor (např. morálka dřívějšího splácení dříve poskytnutých úvěrů) apod., aniž by bylo přihlédnuto k faktorům dalším, aby poskytovatel úvěru získal co nejreálnější obraz svého budoucího„ dlužníka“ tj. spotřebitele.
28. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř.). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10 však upravuje ustanovení § 118a o.s.ř. jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení žalobkyně a jí předložených listin nemohl mít za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující.
29. Soud z dostupných důkazů, které žalobkyně k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila, došel přesvědčení, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, když nedoložila výši dosahovaného příjmu žalovaného, a nešetřila jeho pravidelné výdaje nejen na bydlení, ale ani na domácnost, a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovaným, jež sice hypoteticky mohly, ale velmi pravděpodobně nereflektovaly jeho skutečnou situaci. Prohlášení žalovaného o tom, že jsou poskytnuté informace úplné a pravdivé, nedostatečná zjištění nijak nevaliduje, neboť není povinností spotřebitele vědět, které informace jsou k řádnému zkoumání jeho úvěruschopnosti nezbytné.
30. Vzhledem k porušení povinnosti žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného soudu nezbylo než kvalifikovat úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 26. 8. 2020 jako absolutně neplatnou.
31. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
32. Protože dle tvrzení žalobkyně žalovaný celkem vyčerpal finanční prostředky žalobkyně ve výši 25 440,85 Kč, vznikl mezi žalobkyní a žalovaným závazek nikoli ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z bezdůvodného obohacení, a žalovanému povinnost žalobkyni vydat vše, oč se na základě neplatné úvěrové smlouvy obohatil.
33. Dle tvrzení žalobkyně, i dle skutkových zjištění soudu, žalovaný žalobkyni vrátil celkem 12 584 Kč. Doplatit mu tak zbývá 12 856,85 Kč a v této části předmětu řízení je žaloba po právu. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 12 856,85 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl dne 8. 9. 2022, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohl seznámit se žalobou, která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění prokazatelně dostala do dispozice žalovaného, povinen plnit a ode dne 9. 9. 2022 je v prodlení, soud žalobkyni podle
§ 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyni požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně, soud vázán jejím návrhem žalobkyni přisoudil zákonný úrok z prodlení v této výši, přestože výše zákonného úroku z prodlení dle nař. vlády č. 351/2013 Sb. pro dané období činila 15 % ročně. Ve zbývající části předmětu řízení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, když vzájemný poměr úspěchu účastníků je v zásadě rovnocenný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.