Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 46/2022-88

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Bodnárikovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, anonymizováno.

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 150 250 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 145 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 145 500 Kč od 11.5.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 750 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 150 000 Kč od 13.8.2020 do 18.9.2020 a úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 145 750 Kč od 19.9.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 574,1 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 150 250 Kč od 13.8.2020 do 18.9.2020, s úrokem z prodlení ve výši 145 750 Kč od 19.9.2020 do 10.5.2021, s úrokem z prodlení ve výši 250 Kč od 11.5.2021 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměru 60% ve výši 23 424 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.5.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 150 250 Kč spolu úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 150 000 Kč od 13.8.2020 do 18.9.2020 a úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 145 750 Kč od 19.9.2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 150 250 Kč od 13.8.2020 do 18.9.2020 a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 145 750 Kč od 19.9.2020 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem za dobu od 5.3.2020 do 12.8.2020 ve výši 574,1 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 5.3.2020 elektronicky uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru Půjčka anonymizována dvě slova, jejíž součástí se staly i podmínky úvěru a sazebník. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, posuzoval výši pravidelného příjmu žalovaného oproti výši úvěrové splátky s pozitivním výsledkem. Dále ověřovala, zda žalovaný prochází evidencí dlužníků, nebankovní registr dlužníků SOLUS, evidence exekucí a insolvenční rejstřík. Žalobkyně pak dále posuzovala případné náklady žalovaného na běžný život, pokud je žalovaný poctivě do své žádosti uvedl. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se je zavázal splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 3 034,29 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9% ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením opakovaně, naposledy s více jak dvě splátkami do dne odstoupení od smlouvy. Žalobkyně vyzvala k doplacení splátek po splatnosti a jelikož tak žalovaný neučinil, tak dle § 13 odst. 10 podmínek odstoupila ke dni 12.8.2020 ze smlouvy a celý úvěr ve výši 155 324,10 Kč zesplatnila. Částka 155 324,10 Kč představovala 150 000 Kč neuhrazenou jistinu, 5 074,10 Kč smluvní úrok z poskytnutého úvěru dle harmonogramu splátek z neuhrazených splátek splatných ke dni odstoupení, dlužné poplatky ve výši 250 Kč (2x upomínky po 50 Kč a 150 Kč za odstoupení od smlouvy). Po odstoupení žalovaný uhradil částku 4 500 Kč. Úhrady byly započítávány přednostně na kapitalizovaný úrok z úvěru a dlužné poplatky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle

4. Z historie úvěru anonymizováno soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a dále, že celkově uhradil částku 4 500 Kč a to dne 18.9.2020.

5. Z potvrzení o výši pracovního příjmu soud zjistil, že žalovaný žalobkyni doložil dne 3.3.2020, že aktuální výše jeho hrubé mzdy je 26 165 Kč a čistý příjem za poslední tři měsíce 23 279 Kč a za posledních 12 měsíců 24 938 Kč, přičemž mzda je mu vyplácena na účet bankovní účet (Air Bank, a.s.)

6. Z písemného vyjádření žalobkyně soud zjistil, že klient v žádosti uvedl měsíční příjem 22 000 Kč, přičemž z doloženého příjmu vyplynulo, že výše je měsíčního příjmu činí 24 938 Kč. V žádosti klient uvedl výdaje ve výši 0 Kč a banka stanovila životní výdaje klienta na 3 410 Kč s tím, splátkové zatížení k průměrnému příjmu činilo 12,2%. Banka pak dotazem do CCB/CBCB a vlastních systému zjistila, že klient neměl žádné úvěry.

7. Z výpisu z CBCD soud zjistil že žalovaný jim ke dni 3.3.2020 neprocházel.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 150 000Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že bydlí u rodiny, nemá žádné děti, zaměstnán je od 1.1.2012 s čistým měsíčních příjmem 22 000 Kč. Adresa pobytu uvedl ulice a číslo, obec. Splatnost úvěru měla být 60 měsíců se splátkou 2 257 Kč.

9. Z historie položky soud zjistil komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným, zejména elektronické potvrzení žádosti.

10. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 23.6.2020 vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 6 862,44 Kč s tím, že dlužná částka nezahrnuje poplatek za zaslání této upomínky ve vši 150 Kč. Současně bylo žalovanému oznámeno, že pokud neuhradí dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy, je tato výzvy současně odstoupením od smlouvy. Jak vyplývá z dodejky, tato výzvy byla předána k poštovní přepravě téhož dne.

11. Z poštovního podacího archu vyplývá, že dne 26.4.2021 byla žalovanému doručována zásilka od advokátní kanceláře.

12. Z předžalobní upomínky ze dne 22.4.2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě částky 167 142 Kč do 10 dnů od doručení výzvy před podání žaloby.

13. Ze smlouvy o hotovostním úvěru soud zjistil, že žalovaný dne 5.3.2020 uzavřel s žalobkyní smlouvu č. anonymizováno bankovní účet, jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč na účet anonymizováno s tím, že úvěr bude hrazen ve splátkách po 3034,29 Kč splatných vždy k 23 dni daného měsíce. Dle č.l. 3 klient hradí ve prospěch anonymizováno poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony anonymizováno související s úvěrem, o které klient anonymizováno požádá, uvedené v sazebníku bankovních poplatků. Roční procentní sazba nákladů na úvěr je 8,2% ročně. Výše úrokové sazby pak činí 7,9% ročně. Dle č.l. 7 v případě prodlení klienta s plněním peněžitých dluhů z úvěrového vztahu jsou upraveny v Podmínkách, podle nichž anonymizováno může především vypovědět tuto smlouvu, požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru nebo jejich část.

14. Z transakční historie vyplývá, že žalovanému byl na účet anonymizováno poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, který byl následně převeden na č.u. bankovní účet.

15. Ze všeobecných podmínek pro zakládání a vedení účtu soud zjistil, že v podmínkách byly upraveny mimo jiné podmínky komunikace s klientem, podmínky uzavírání smluv, doručování.

16. Z podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů anonymizováno soud zjistil, že podmínky upravovaly podmínky splácení úvěru, porušení povinnosti, případy porušení i ukončení závazku ze smlouvy odstoupením.

17. Ze sazebníku platného od 15.12.2019 soud zjistil, že za zaslání 1,2 a každé další upomínky za zpoždění pravidelné splátky je účtována částka 50 Kč/150 Kč a za zaslání 1. upomínky za nesplnění smluvní podmínek 150 Kč.

18. Ze sazebníku platného od 24.7.2020 soud zjistil, že za zaslání 1,2 a každé další upomínky za zpoždění pravidelné splátky je účtována částka 50 Kč/150 Kč a za zaslání 1. upomínky za nesplnění smluvní podmínek 150 Kč.

19. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:

20. Žalobkyně uzavřela dne 5.3.2020 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 034,29 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 4 500 Kč. Žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalovaného, výpisu z CBCB a potvrzení o příjmu. Dne 22.4.2021 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, přičemž zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 26.4.2021.

21. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

23. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotila. Žalobkyně se spokojila pouze s příjmovou stránkou klienta, aniž by zjišťovala jeho výdaje a omezila se pouze na statistické údaje, přičemž výše poskytnutého úvěru nebyla nijak malá (činila šestinásobek průměrného příjmu žalovaného). Žalovaný měl být zaměstnán u právnická osoba s průměrným měsíčním příjmem za 12 měsíců ve výši 24 938 Kč, avšak jako závazky v žádosti nebyly vůbec uvedeny. Už samotné neuvedení jakýkoliv závazků se jeví jako rizikové. Pokud pak sama žalobkyně hodnotila výdaje klienta tak, že vycházela z životního minima ve výši 3 410 Kč, tak je to částka zcela neodpovídajícím reálným nákladů žalovaného. Již ze skutečnosti, že žalovaný má uvedenou adresu trvalého pobytu v obec a pracuje pro právnická osoba mohlo být žalobkyni zřejmé, že buď musí bydlet v obec, kde výše nájemního bydlení zdaleka převyšuje výši životního minima, nebo musí mít zvýšené náklady na dojíždění do zaměstnání. Samotné zjištění příjmů nic nevypovídá o úvěruschopnosti klienta, pokud není tento příjem porovnáván s výdaji. Aby žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohla si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů, nebo není vůbec uvedena. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (anonymizováno právnická osoba anonymizováno), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

29. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle a násl. , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč a uhradil částku 4 500 Kč, zbývá mu tedy uhradit částka 145 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení až předžalobní výzvou (poslední výzva k uhrazení dlužné částky neobsahovala žádné vyčíslení, jednalo se pouze o výzvu k uhrazení dlužných splátek) ze dne 22.4.2021, přičemž dle , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 29.4.2021. Dne 10.5.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 11.5.2021 se dle žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle , který žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši dle nařízení vlády (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

30. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 424 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 010 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 250 Kč sestávající z částky 7 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 3 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t., z částky 7 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. a z částky 7 140 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 14. 10. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 10. 2022 částka 1 107,52 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 192 ujetých km v částce 1 415,04 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 297,52 Kč ve výši 5 732,48 Kč. Je třeba uvést, že předžalobní výzvu, kterou zástupce žalobkyně učinil, soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění, neboť výzva neobsahovala právní posouzení. Soud též nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemné podání k výzvě soudu ze dne 25.7.2022, neboť žalobkyně podáním doplňovala skutečnosti, jenž měly být již součástí žaloby.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 145 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 145 500 Kč od 11.5.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 4 750 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 150 000 Kč od 13.8.2020 do 18.9.2020 a úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 145 750 Kč od 19.9.2020 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 574,1 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 150 250 Kč od 13.8.2020 do 18.9.2020, s úrokem z prodlení ve výši 145 750 Kč od 19.9.2020 do 10.5.2021, s úrokem z prodlení ve výši 250 Kč od 11.5.2021 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v poměru 60% ve výši 23 424 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27.5.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí 150 250 Kč spolu úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 150 000 Kč od 13.8.2020 do 18.9.2020 a úrokem ve výši 7,9% ročně z částky 145 750 Kč od 19.9.2020 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 150 250 Kč od 13.8.2020 do 18.9.2020 a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 145 750 Kč od 19.9.2020 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem za dobu od 5.3.2020 do 12.8.2020 ve výši 574,1 Kč. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne 5.3.2020 elektronicky uzavřela s žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru Půjčka [anonymizována dvě slova], jejíž součástí se staly i podmínky úvěru a sazebník. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, posuzoval výši pravidelného příjmu žalovaného oproti výši úvěrové splátky s pozitivním výsledkem. Dále ověřovala, zda žalovaný prochází evidencí dlužníků, nebankovní registr dlužníků SOLUS, evidence exekucí a insolvenční rejstřík. Žalobkyně pak dále posuzovala případné náklady žalovaného na běžný život, pokud je žalovaný poctivě do své žádosti uvedl. Žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč a žalovaný se je zavázal splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách po 3 034,29 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9% ročně. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením opakovaně, naposledy s více jak dvě splátkami do dne odstoupení od smlouvy. Žalobkyně vyzvala k doplacení splátek po splatnosti a jelikož tak žalovaný neučinil, tak dle § 13 odst. 10 podmínek odstoupila ke dni 12.8.2020 ze smlouvy a celý úvěr ve výši 155 324,10 Kč zesplatnila. Částka 155 324,10 Kč představovala 150 000 Kč neuhrazenou jistinu, 5 074,10 Kč smluvní úrok z poskytnutého úvěru dle harmonogramu splátek z neuhrazených splátek splatných ke dni odstoupení, dlužné poplatky ve výši 250 Kč (2x upomínky po 50 Kč a 150 Kč za odstoupení od smlouvy). Po odstoupení žalovaný uhradil částku 4 500 Kč. Úhrady byly započítávány přednostně na kapitalizovaný úrok z úvěru a dlužné poplatky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, proto soud věc projednal v jeho nepřítomnosti dle 4. Z historie úvěru [anonymizováno] soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč a dále, že celkově uhradil částku 4 500 Kč a to dne 18.9.2020. 5. Z potvrzení o výši pracovního příjmu soud zjistil, že žalovaný žalobkyni doložil dne 3.3.2020, že aktuální výše jeho hrubé mzdy je 26 165 Kč a čistý příjem za poslední tři měsíce 23 279 Kč a za posledních 12 měsíců 24 938 Kč, přičemž mzda je mu vyplácena na účet [bankovní účet] (Air Bank, a.s.) 6. Z písemného vyjádření žalobkyně soud zjistil, že klient v žádosti uvedl měsíční příjem 22 000 Kč, přičemž z doloženého příjmu vyplynulo, že výše je měsíčního příjmu činí 24 938 Kč. V žádosti klient uvedl výdaje ve výši 0 Kč a banka stanovila životní výdaje klienta na 3 410 Kč s tím, splátkové zatížení k průměrnému příjmu činilo 12,2%. Banka pak dotazem do CCB/CBCB a vlastních systému zjistila, že klient neměl žádné úvěry. 7. Z výpisu z CBCD soud zjistil že žalovaný jim ke dni 3.3.2020 neprocházel. 8. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 150 000Kč. V žádosti žalovaný uvedl, že bydlí u rodiny, nemá žádné děti, zaměstnán je od 1.1.2012 s čistým měsíčních příjmem 22 000 Kč. Adresa pobytu uvedl [ulice a číslo], [obec]. Splatnost úvěru měla být 60 měsíců se splátkou 2 257 Kč. 9. Z historie položky soud zjistil komunikaci mezi žalobkyní a žalovaným, zejména elektronické potvrzení žádosti. 10. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky soud zjistil, že žalobkyně žalovaného dne 23.6.2020 vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 6 862,44 Kč s tím, že dlužná částka nezahrnuje poplatek za zaslání této upomínky ve vši 150 Kč. Současně bylo žalovanému oznámeno, že pokud neuhradí dlužné částky do 7 dnů od doručení výzvy, je tato výzvy současně odstoupením od smlouvy. Jak vyplývá z dodejky, tato výzvy byla předána k poštovní přepravě téhož dne. 11. Z poštovního podacího archu vyplývá, že dne 26.4.2021 byla žalovanému doručována zásilka od advokátní kanceláře. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 22.4.2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě částky 167 142 Kč do 10 dnů od doručení výzvy před podání žaloby. 13. Ze smlouvy o hotovostním úvěru soud zjistil, že žalovaný dne 5.3.2020 uzavřel s žalobkyní smlouvu č. [anonymizováno] [bankovní účet], jejímž předmětem mělo být poskytnutí úvěru ve výši 150 000 Kč na účet [anonymizováno] s tím, že úvěr bude hrazen ve splátkách po 3034,29 Kč splatných vždy k 23 dni daného měsíce. Dle č.l. 3 klient hradí ve prospěch [anonymizováno] poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony [anonymizováno] související s úvěrem, o které klient [anonymizováno] požádá, uvedené v sazebníku bankovních poplatků. Roční procentní sazba nákladů na úvěr je 8,2% ročně. Výše úrokové sazby pak činí 7,9% ročně. Dle č.l. 7 v případě prodlení klienta s plněním peněžitých dluhů z úvěrového vztahu jsou upraveny v Podmínkách, podle nichž [anonymizováno] může především vypovědět tuto smlouvu, požadovat okamžité vrácení jistiny a splacení všech pohledávek z úvěru nebo jejich část. 14. Z transakční historie vyplývá, že žalovanému byl na účet [anonymizováno] poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, který byl následně převeden na č.u. [bankovní účet]. 15. Ze všeobecných podmínek pro zakládání a vedení účtu soud zjistil, že v podmínkách byly upraveny mimo jiné podmínky komunikace s klientem, podmínky uzavírání smluv, doručování. 16. Z podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů [anonymizováno] soud zjistil, že podmínky upravovaly podmínky splácení úvěru, porušení povinnosti, případy porušení i ukončení závazku ze smlouvy odstoupením. 17. Ze sazebníku platného od 15.12.2019 soud zjistil, že za zaslání 1,2 a každé další upomínky za zpoždění pravidelné splátky je účtována částka 50 Kč/150 Kč a za zaslání 1. upomínky za nesplnění smluvní podmínek 150 Kč. 18. Ze sazebníku platného od 24.7.2020 soud zjistil, že za zaslání 1,2 a každé další upomínky za zpoždění pravidelné splátky je účtována částka 50 Kč/150 Kč a za zaslání 1. upomínky za nesplnění smluvní podmínek 150 Kč. 19. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: 20. Žalobkyně uzavřela dne 5.3.2020 s žalovaným smlouvu, na základě které poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000Kč, které se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 034,29 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 4 500 Kč. Žalobkyně se před uzavřeném smlouvy zabývala její schopností úvěr splácet, přičemž tyto informace si vyžádala od žalovaného, výpisu z CBCB a potvrzení o příjmu. Dne 22.4.2021 právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, přičemž zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 26.4.2021. 21. Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 22. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 23. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 24. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 25. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 26. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 27. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 28. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná zčásti. Jelikož se jednalo o úvěr převyšující částku 5 000 Kč, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak získané údaje řádně nevyhodnotila. Žalobkyně se spokojila pouze s příjmovou stránkou klienta, aniž by zjišťovala jeho výdaje a omezila se pouze na statistické údaje, přičemž výše poskytnutého úvěru nebyla nijak malá (činila šestinásobek průměrného příjmu žalovaného). Žalovaný měl být zaměstnán u [právnická osoba] s průměrným měsíčním příjmem za 12 měsíců ve výši 24 938 Kč, avšak jako závazky v žádosti nebyly vůbec uvedeny. Už samotné neuvedení jakýkoliv závazků se jeví jako rizikové. Pokud pak sama žalobkyně hodnotila výdaje klienta tak, že vycházela z životního minima ve výši 3 410 Kč, tak je to částka zcela neodpovídajícím reálným nákladů žalovaného. Již ze skutečnosti, že žalovaný má uvedenou adresu trvalého pobytu v [obec] a pracuje pro [právnická osoba] mohlo být žalobkyni zřejmé, že buď musí bydlet v [obec], kde výše nájemního bydlení zdaleka převyšuje výši životního minima, nebo musí mít zvýšené náklady na dojíždění do zaměstnání. Samotné zjištění příjmů nic nevypovídá o úvěruschopnosti klienta, pokud není tento příjem porovnáván s výdaji. Aby žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohla si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů, zejména po výdajové stránce, pokud z údajů od klienta vyplývá komplikovanější struktura výdajů a příjmů, nebo není vůbec uvedena. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. 29. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle a násl. , neboť žalovaná je povinna vydat, oč se obohatila z neplatného právního úkonu. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč a uhradil částku 4 500 Kč, zbývá mu tedy uhradit částka 145 500 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do této částky a žalovanému uložil její zaplacení žalobkyni. Pokud šlo o žalované příslušenství, úrok z prodlení, pak již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení až předžalobní výzvou (poslední výzva k uhrazení dlužné částky neobsahovala žádné vyčíslení, jednalo se pouze o výzvu k uhrazení dlužných splátek) ze dne 22.4.2021, přičemž dle , se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetím pracovním dnem po odeslání, tj. 29.4.2021. Dne 10.5.2021 tedy nastala splatnost bezdůvodného obohacení a dnem 11.5.2021 se dle žalovaný dostal do prodlení a byl povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle , který žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši dle nařízení vlády (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.). 30. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 424 Kč, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 010 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 150 250 Kč sestávající z částky 7 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 3 570 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle a. t., z částky 7 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. a z částky 7 140 Kč za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne 14. 10. 2022 včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 14. 10. 2022 částka 1 107,52 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 192 ujetých km v částce 1 415,04 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle při průměrné spotřebě 6 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle ) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 297,52 Kč ve výši 5 732,48 Kč. Je třeba uvést, že předžalobní výzvu, kterou zástupce žalobkyně učinil, soud považoval za jednoduchou výzvu k plnění, neboť výzva neobsahovala právní posouzení. Soud též nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za písemné podání k výzvě soudu ze dne 25.7.2022, neboť žalobkyně podáním doplňovala skutečnosti, jenž měly být již součástí žaloby.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí o soudu.