Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 169/2022-37
Okresní soud ve Svitavách rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Horákem ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 40 198,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 434,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 12 764,19 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 4 018 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 434,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 24. 5. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dalších 12 764,19 Kč s úrokem z prodlení nad rámec úroku z prodlení přiznaného ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 4 018 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u zdejšího soudu dne 19. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 40 198,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 628 Kč od 19. 8. 2022 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce, která měla být mezi účastníky uzavřena dne 29. 9. 2021. Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jí uvedenou částku vrátit a současně zaplatit úrok ve výši 27 229 Kč a administrativní poplatek ve výši 16 200 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách dle dohody účastníků. Svou povinnost však žalovaný porušil, když se dostal do prodlení s úhradou smluvených splátek. Žalobkyně proto s účinností k 23. 5. 2022 jednorázově zesplatnila neuhrazenou část jistiny zápůjčky. Žalovaná částka ve výši 40 198,59 Kč sestávala z dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč, z úroku ve výši 6 078 Kč naběhlého za dobu ode dne poskytnutí peněžních prostředků do dne splatnosti první měsíční splátky zápůjčky následující po zesplatnění, z nesplacených měsíčních administrativních poplatků za správu zápůjčky za téže období ve výši 2 400 Kč, z upomínečného a poštovného za poslední písemnou upomínku odeslanou před zesplatněním ve výši 1 150 Kč, z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 905,58 Kč (tento sestával z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení k datu zesplatnění ve výši 212,29 Kč počítaného z jednotlivých dlužných splátek zápůjčky a dále z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 693,29 Kč, kdy tato částka odpovídala zákonné sazbě z celkového dluhu žalovaného za období od 23. 5. 2022 do 18. 8. 2022) a konečně ze smluvní pokuty ve výši 5 665,01 Kč (uvedená částka sestávala ze smluvních pokut za prodlení žalovaného se splácením sjednaných splátek kapitalizovaných k datu zesplatnění v částce 2 773 Kč a dále ze smluvní pokuty ve výši 2 892,01 Kč, která odpovídala sazbě ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky za období od 23. 5. 2022 do 18. 8. 2022).
2. Žalovaný se k žalobě, kterou mu soud zaslal na adresu, na níž je hlášen k trvalému pobytu, ani přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den 20. 10. 2022. Žalovaný, ač řádně a s dostatečným předstihem předvolán, se k jednání nedostavil. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, na podané žalobě v plném rozsahu setrval a uvedl, že žalovaný na svůj dluh v mezidobí ničeho neuhradil.
4. Ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi účastníky dne 27. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč, a to bez jakéhokoliv účelového vázání. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku žalobkyni vrátí a současně zaplatí administrativní poplatek, jehož celková výše činila 16 200 Kč, a úrok ve výši 39 % ročně z poskytnuté jistiny. Celkové náklady zápůjčky činily dle smlouvy 43 429 Kč, celková žalovaným splatná částka pak 67 429 Kč RPSN činilo dle smlouvy 75,3 %. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni splácet v 54 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 249 Kč, respektive 1 232 Kč, pokud jde o poslední, v pořadí 54. splátku. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 12. dni příslušného měsíce. V čl. 9 smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky zápůjčky nebo její části, a to ve výši dle sazebníku žalobkyně. Podle čl. 10 smlouvy byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v důsledku prodlení žalovaného a jejichž výčet byl v citovaném ustanovení příkladmo uveden. V čl. 11 bylo sjednáno, že pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti podle splátkového kalendáře, a to ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, bude žalobkyně oprávněna celou zbývající neuhrazenou jistinu zápůjčky zesplatnit. Pokud žalovaný po zesplatnění neprodleně neuhradí žalobkyni veškeré její nároky plynoucí ze smlouvy, bude žalobkyně dle citovaného ustanovení oprávněna uplatnit vůči němu smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Podle čl. 15 smlouvy byla žalobkyně v případě, že žalovaný bude v prodlení s plněním kterékoliv splátky, respektive její části po zesplatnění zápůjčky, oprávněna účtovat mu z dlužné splátky, případně i jiných splatných pohledávek vzniklých ze smlouvy, zákonný úrok z prodlení.
5. Ze sazebníku žalobkyně soud zjistil, že výše shora uvedené smluvní pokuty sjednané v čl. 9 činila 0,5 % denně z aktuální výše dlužné splátky, přičemž smluvní pokuta měla být počítána až do okamžiku, kdy její výše dosáhne 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou, nejvýše však 3 000 Kč v každém kalendářním roce, v němž dojde k prodlení, pokud se žalovaný dostane do prodlení s více než 1 splátkou (čl. II.1.A. sazebníku). Sazba smluvní pokuty sjednané v čl. 11 smlouvy pak činila dle čl. II.1.B. sazebníku 0,1 % denně z aktuální dlužné částky, se kterou žalovaný bude v prodlení.
6. Z potvrzení o provedení platby předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně dne 29. 9. 2021 vyplatila bezhotovostním převodem ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč.
7. Ze splátkového kalendáře a přehledu úhrad předloženého žalobkyní soud zjistil, že první sjednaná splátka zápůjčky byla splatná k 12. 11. 2021, poslední pak k 12. 4. 2024, splátky byly splatné vždy ke 12 dni příslušného měsíce, poslední splátka před tvrzeným datem zesplatněním úvěru byla splatná ke 12. 5. 2022.
8. Z dopisu ze 4. 4. 2022 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že je v prodlení s úhradou sjednaných splátek zápůjčky v celkové výši 4 745 Kč, a vyzvala jej, aby svůj dluh uhradil nejpozději do 19. 5. 2022 s upozorněním, že v opačném případě bude zápůjčka zesplatněna.
9. Z oznámení o zesplatnění z 23. 5. 2022 soud zjistil, že žalobkyně písemně informovala žalovaného o tom, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou jejích pohledávek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce prohlašuje k datu 23. 5. 2022 celou svou pohledávku z této smlouvy za splatnou. Výše pohledávky činila dle dopisu k datu zesplatnění 35 444,08 Kč, přičemž měla sestávat z dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč, úroku ve výši 6 078 Kč, administrativních poplatků ve výši 2 400 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu do zesplatnění ve výši 194,08 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2 772 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě do 14. 6. 2022 s tím, že pokud v této lhůtě dluh neuhradí, bude proti němu mimo jiné uplatněna smluvní pokuta dle čl. 11 smlouvy.
10. Z předžalobní upomínky z 23. 6. 2022, která byla dle přiloženého poštovního podacího archu odeslána žalovanému téhož dne, soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 37 534,75 Kč, který měl vzniknout z titulu shora uvedené smlouvy o zápůjčce, ve lhůtě do 14. 7. 2022 s upozorněním, že pokud dluh v této lhůtě nebude uhrazen, bude přistoupeno k jeho soudnímu vymáhání.
11. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů vzal soud za prokázaný následující skutkový stav:
Mezi účastníky byla dne 27. 9. 2021 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž podkladě žalobkyně poskytla dne 29. 9. 2021 žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku žalobkyni vrátí, a to spolu s úrokem, jehož výše měla dle smlouvy odpovídat úrokové sazbě 39 % ročně, a administrativním poplatkem, který činil celkem 16 200 Kč. Celkový dluh žalovaného z titulu poskytnuté zápůjčky činil dle smlouvy 67 429 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni splácet v 54 pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše činila 1 249 Kč, respektive 1 232 Kč, pokud jde o poslední, v pořadí 54. splátku. Jednotlivé splátky byly splatné vždy k 12. dni příslušného měsíce. V čl. 9 smlouvy si účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ prodlení žalovaného se splácením jakékoliv splátky zápůjčky nebo její části, a to ve výši dle sazebníku žalobkyně. Podle čl. 10 smlouvy byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v důsledku prodlení žalovaného a jejichž výčet byl v citovaném ustanovení příkladmo uveden. V čl. 11 bylo sjednáno, že pokud žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku v termínu splatnosti podle splátkového kalendáře, a to ani v dodatečné lhůtě 30 dnů, bude žalobkyně oprávněna celou zbývající neuhrazenou jistinu zápůjčky zesplatnit. Pokud žalovaný po zesplatnění neprodleně neuhradí žalobkyni veškeré její nároky plynoucí ze smlouvy, bude žalobkyně dle citovaného ustanovení oprávněna uplatnit vůči němu smluvní pokutu ve výši dle sazebníku. Podle čl. 15 smlouvy byla žalobkyně v případě, že žalovaný bude v prodlení s plněním kterékoliv splátky, respektive její části po zesplatnění zápůjčky, oprávněna účtovat mu z dlužné splátky, případně i jiných splatných pohledávek vzniklých ze smlouvy, zákonný úrok z prodlení. Dopisem z 4. 4. 2022 žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek zápůjčky a upozornila ho na riziko zesplatnění úvěru. Dopisem z 23. 5. 2022 pak s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek celou svou pohledávku z předmětné smlouvy jednorázově zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě do 14. 6. 2022. Následně byl žalovaný vyzván k plnění ještě předžalobní výzvou zástupce žalobkyně z 23. 6. 2022.
12. Po právní stránce soud hodnotil věc jako spor ze smlouvy o zápůjčce uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v účinném znění (dále jen„ o. z.“), která zároveň vykazovala znaky spotřebitelského úvěru ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ ZSÚ“).
13. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
14. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle odst. 2 cit. ust. je neplatné rovněž právní jednání, podle něhož má být plněno něco nemožného.
16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 1802 o. z. platí, že mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
18. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový právní vztah založený smlouvou o zápůjčce uzavřenou podle § 2390 o. z. Žalobkyně svůj závazek z této smlouvy prokazatelně splnila, když žalovanému poskytla peněžní prostředky v ujednané výši. Není tedy pochyb o tom, že jí ve smyslu příslušných smluvních ustanovení i podle citovaného § 2390 o. z. vzniklo právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, tedy jistiny zápůjčky ve výši 24 000 Kč.
19. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že žalovaný zaplatí žalobkyni spolu s jistinou zápůjčky rovněž administrativní poplatek v celkové výši 16 200 Kč (54* 300 Kč) a úrok. Ten byl ve smlouvě vyjádřen úrokovou sazbou ve výši 39 % ročně, jeho absolutní výši pak soud dovodil z toho, že celková dlužná částka, kterou byl žalovaný dle smlouvy povinen žalobkyni zaplatit, činila 67 429 Kč. Po odečtení jistiny a administrativního poplatku od uvedené částky totiž nelze dospět k jinému závěru, než že absolutní výše úroku, k jehož úhradě se žalovaný zavázal, činila 27 229 Kč, což je ostatně uvedeno i v žalobě.
20. Předně je třeba zdůraznit, že jakkoliv administrativní poplatek představuje dle smlouvy samostatnou platbu odlišnou od úroku, soud obě tyto položky považuje v podstatě za totéž, tedy za částky ve svém souhrnu odpovídající úplatě za poskytnutí zápůjčky. Jak v případě úroku, tak v případě administrativního poplatku se totiž jedná o plnění, které žalobkyně jakožto zapůjčitel požaduje po žalovaném jakožto vydlužiteli za poskytnutí peněžních prostředků. Smysl obou plateb se přitom v podstatě překrývá, neboť jak úrok, tak i administrativní poplatek mají sloužit na jedné straně k pokrytí nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků, na straně druhé nepochybně i k dosažení jejího obchodního zisku. Obě dvě tyto platby zároveň vyjadřují nákladovost dané zápůjčky pro žalovaného, což se promítá i v tom, že obě platby by měly být brány v potaz při výpočtu RPSN uvedené ve smlouvě. Ta v daném případě činila 75,3 %, což lze bezpochyby hodnotit jako velmi vysokou sazbu. Těžko lze přistoupit na to, že administrativní poplatek, jehož absolutní výše činí 16 200 Kč, měl v plném rozsahu sloužit k pokrytí administrativních nákladů žalobkyně v souvislosti s uzavřením smlouvy a vyplacením peněžních prostředků. K tomu došlo bezhotovostně, stejně tak žalovaný se zavázal hradit jednotlivé sjednané splátky zápůjčky formou bezhotovostních plateb ve prospěch bankovního účtu žalobkyně, pokud tedy v souvislosti s těmito transakcemi vznikly žalobkyni nějaké náklady, pak jejich výše musela být naprosto minimální, rozhodně ne řádově ve výši tisíců korun. To samé platí i pro administrativní náklady související se samotným kontraktačním procesem. Z textu smlouvy ostatně ani nevyplývá, že by měl sjednaný administrativní poplatek sloužit k úhradě nějakých konkrétních nákladů žalobkyně. Ze všech těchto důvodů proto soud při hodnocení důvodnosti podané žaloby vycházel z předpokladu, že úrok a administrativní poplatek ve svém souhrnu představovaly sjednanou úplatu za poskytnutí peněžních prostředků. Dospěl přitom k závěru, že výše této úplaty se zjevně příčí dobrým mravům, neboť je zcela zjevně nepřiměřená nejen výši peněžních prostředků, které byly žalovanému formou zápůjčky poskytnuty, ale též okolnostem daného případu.
21. Soud si je vědom toho, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výší úplaty za poskytnutí zápůjčky není zákonem striktně upravena. Z ustálené judikatury však lze dovodit, že při posouzení přiměřenosti výše smluveného úroku je třeba vycházet v prvé řadě z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétní smlouvy. Zároveň je nutné zohlednit okolnosti daného případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Za rozpornou s dobrými mravy pak zpravidla je třeba považovat takovou výši úroků, která obvyklou úrokovou sazbu v době sjednání úroků podstatně převyšuje. Zároveň platí, že v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků u peněžité půjčky je pouze takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce„ spokojí“ – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá„ zhodnotit“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).
22. Soud nepominul, že v daném případě byl žalovanému poskytnut nebankovní spotřebitelský úvěr ve smyslu ZSÚ. Žalovaný získal peněžní prostředky, aniž by bylo jakkoliv účelově vázáno jejich použití, žalobkyně zároveň nepožadovala žádné zajištění své pohledávky. Pro žalovaného to znamenalo nepochybně mnohem snazší a rychlejší přístup k potřebným financím, než kdyby o tyto žádal u některé banky, kde by musel absolvovat jistě nepoměrně přísnější proces ověřování jeho schopnosti zápůjčku splatit, který by mohl v krajním případě vést i k tomu, že by mu banka peněžní prostředky vůbec nemusela poskytnout. S těmito skutečnostmi je samozřejmě spojena zvýšená rizikovost obchodu pro žalobkyni jakožto zapůjčitele. Právě z těchto důvodů by byl soud ochoten v posuzované věci akceptovat vyšší úrok, než jaký by odpovídal obvyklé úrokové sazbě v době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce. To však neznamená, že by výše sjednaného úroku (respektive úplaty za poskytnutí peněžních prostředků) nepodléhala jakémukoliv omezení a její sjednání by záviselo výlučně na dohodě smluvních stran. Nejvyšší soud ČR v této souvislosti konstatoval, že v případech, kdy věřitelé poskytují peněžní prostředky dlužníkům, kteří se nachází v obtížné finanční situaci, a pro věřitele je tak z uvedeného důvodu celá transakce výrazně rizikovější, lze připustit úrok, jehož výše dosahuje dvojnásobku či trojnásobku obvyklého úroku poskytovaného peněžními ústavy. Současně však dodal, že není možné tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku hrubě odporuje dobrým mravům a je tudíž neplatným (srov. rozsudek ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).
23. Nahlédnutím do databáze časových řad ARAD, která je dostupná na webových stránkách České národní banky, soud zjistil, že průměrná úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu u nových obchodů činila v září 2021, tj. v době uzavření posuzované smlouvy, 8,29 % ročně. Jen úrok, který byl sjednán ve smlouvě o zápůjčce, přitom činil 39 % ročně, přičemž vedle tohoto úroku byl dále sjednán ještě administrativní poplatek, jehož roční výše činila 3 600 Kč (12* 300 Kč). Je tedy zcela evidentní, že již jen samotná výše mezi účastníky smluveného úroku převyšovala obvyklou bankovní úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy více než čtyřikrát, tedy velmi výrazně. Ve světle shora popsaných judikatorních závěrů přitom nelze než uzavřít, že takové ujednání se zjevně příčí dobrým mravům, neboť zcela neadekvátním způsobem navyšuje náklady spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému. To samé platí i pro ujednání o administrativním poplatku, který je, jak již soud podrobně vysvětlil shora, jen další součástí úplaty za poskytnutí zápůjčky. Vzhledem k tomu, že obě zmíněná ujednání jsou zjevně v rozporu s dobrými mravy, je třeba konstatovat, že tato ujednání jsou ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. neplatná, přičemž soud podle § 588 o. z. k jejich neplatnosti přihlédl i bez návrhu žalovaného.
24. Ačkoliv smlouva o zápůjčce není typově bez dalšího smlouvou úplatnou, jako například smlouva o úvěru, nic nebrání tomu, aby si smluvní strany sjednaly za poskytnutí peněžních prostředků úroky (viz § 2392 odst. 1 věty prvé o. z.). Z předmětné smlouvy přitom vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena právě úplatná zápůjčka ve smyslu citovaného ustanovení, tj. že účastníci ve smlouvě projevili vůli ujednat si úroky. Jejich výše však reálně ujednána nebyla, neboť jak ustanovení o samotných úrocích, tak ustanovení o administrativním poplatku je absolutně neplatné. Na věc je tak třeba aplikovat ust. § 1802 o. z., podle něhož v podobné situaci má dlužník povinnost zaplatit obvyklé úroky požadované za úvěry bankami v místě jeho bydliště v době uzavření smlouvy. Jak již soud uvedl v předchozím odstavci, obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v září 2021 činila 8,29 % ročně. Při takto vysokém úroku by za předpokladu, že poskytnutá jistina zápůjčky činila 24 000 Kč a že bylo sjednáno splacení zápůjčky v 54 měsíčních splátkách (jak tomu bylo u posuzované smlouvy), výše každé měsíční splátky činila 534 Kč, celková výše smluvního úroku za dobu trvání smlouvy 4 836 Kč a celková žalovaným splatná částka 28 836 Kč (jistina 24 000 Kč + úrok ve výši 4 836 Kč).
25. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že by na svůj dluh z předmětné smlouvy něčeho uhradil. Důkazní břemeno stran této skutečnosti přitom tížilo právě jeho. Soud s ohledem na procesní pasivitu žalovaného vycházel z toho, co vyplývá z podané žaloby i z předloženého splátkového kalendáře, tedy že žalovaný na svůj dluh ze smlouvy neuhradil ničeho. Dospěl přitom k závěru, že žalobkyni svědčí vedle práva na zaplacení dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč rovněž nárok na úhradu smluvního úroku ve shora uvedené obvyklé výši 8,29 % ročně. Žalobkyně v žalobě uplatnila nárok na zaplacení smluvního úroku v kapitalizované výši, proto jí soud nemohl přiznat běžící smluvní úrok až do zaplacení dlužné jistiny, ale mohl přiznat toliko smluvní úrok za dobu od poskytnutí peněžních prostředků (tj. od 29. 9. 2021) do dne vyhlášení rozsudku (tj. do 20. 10. 2022). Za uvedené období by absolutní výše smluvního úroku v sazbě 8,29 % ročně z částky 24 000 Kč činila 2 109,52 Kč. Tuto částku proto soud přiznal žalobkyni z titulu práva na zaplacení smluvního úroku. Žalobu dále posoudil jako oprávněnou, i pokud jde o nárok na zaplacení položky ve výši 1 150 Kč, která byla v žalobě označena jako„ náklady spojené s uplatněním pohledávky“, přičemž se mělo jednat o náklady na vyhotovení a odeslání poslední písemné upomínky před zesplatněním úvěru. Podle § 122 odst. 1 písm. a) ZSÚ může věřitel v případě vzniku prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru požadovat po spotřebiteli mimo jiné náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. V daném případě sice nelze považovat náklady ve výši 1 150 Kč ve spojení s vyhotovením a odesláním jedné písemné upomínky za účelné a přiměřené, nicméně je třeba si uvědomit, že v rozsahu, v němž uvedená částka přesahuje náklady, které by za účelné a přiměřené považovány být mohly (z pohledu soudu by se jednalo o částku 500 Kč), je třeba na takový nárok pohlížet jako na smluvní pokutu. Její výše je v ZSÚ omezena ½ poskytnuté jistiny (viz § 122 odst. 3 ZSÚ). Přitom není důvod, proč by žalobkyni nemohla být z titulu smluvní pokuty přiznána částka ve výši 650 Kč, tedy částka, o kterou jí uplatněný nárok přesahuje účelně vynaložené náklady na vyhotovení a odeslání upomínky. Soud tedy z popsaných důvodů posoudil jako oprávněný rovněž nárok na zaplacení 1 150 Kč, a to v plné výši.
26. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 27 434,40 Kč, která sestávala z dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč, smluvního úroku ve výši 2 109,52 Kč, nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 1 150 Kč a dále z kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 174,88 Kč, která odpovídala zákonné sazbě z jednotlivých dlužných splátek za dobu do zesplatnění, tj. do 23. 5. 2022. Nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení se opírá o § 1970 o. z., neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a z ničeho nevyplývá, že by za toto prodlení nebyl odpovědný. Výše přiznaného úroku z prodlení se pak řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud rovněž přiznal žalobkyni běžící zákonný úrok z prodlení v zákonné sazbě z dlužné jistiny ve výši 24 000 Kč za dobu ode dne následujícího po zesplatnění zápůjčky, tj. od 24. 5. 2022, do zaplacení.
27. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Toto zamítnutí se týkalo jednak smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které si žalobkyně nárokovala nad rámec smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, které jí soud přiznal (k odůvodnění viz předchozí odstavce), jednak i nárokovaných smluvních pokut v celkové výši 5 665,01 Kč Tyto si žalobkyně nárokovala s odkazem na ustanovení čl. 9 a 11 smlouvy. Z nich sice vyplývá právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, nicméně již ne výše této smluvní pokuty. Ta nebyla sjednána v textu samotné smlouvy, nýbrž pouze odkazem na sazebník žalobkyně. Jak ovšem vyplývá z konstantní judikatury, sjednání smluvní pokuty odkazem na sazebník poplatků, s nímž je dlužník toliko seznámen, je třeba z hlediska zákonných požadavků na formu a obsah ujednání o smluvní pokutě považovat za nedostatečné, neurčité a tím pádem i neplatné (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 12. 2012, sp. zn. 28 Co 247/2011, nebo rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. 86 ICm 1519/2016). Z toho důvodu soud nárok na zaplacení požadovaných smluvních pokut zamítl.
28. Předmětem řízení bylo zaplacení 40 198,59 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně měla úspěch co do částky 27 434,40 Kč s příslušenstvím, naopak co do 12 764,19 Kč byla žaloba zamítnuta a v tomto rozsahu je tedy třeba za procesně úspěšného považovat žalovaného. Poměr úspěchu a neúspěchu obou účastníků ve věci činí 68 % ku 32 %, což znamená, že žalobkyni jakožto převážně úspěšnému účastníkovi podle § 142 odst. 2 o. s. ř. svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36 % (68 – 32 = 36). Náklady řízení žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 010 Kč a z nákladů jejího zastoupení ve výši 9 150 Kč.
29. Vzhledem k tomu, že návrh žalobkyně byl podán na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje v řízeních, v nichž se domáhá zaplacení dluhů vzniklých ze svých smluv o zápůjčce, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč (v poslední době podala naprosto obdobný návrh například v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 169/2022), postupoval soud při výpočtu výše účelně vynaložených nákladů řízení mimo jiné dle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb, advokátního tarifu v účinném znění (dál jen„ AT“). Dospěl přitom k závěru, že náklady zastoupení žalobkyně tvoří mimosmluvní odměna jejího zástupce ve výši 3 990 Kč (mimosmluvní odměna advokáta za dva úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, žaloba) po 500 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 AT a jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 2 AT (jednoduchá výzva k plnění) v poloviční výši 250 Kč a dále za jeden úkon právní služby po podání žaloby (účast zástupkyně žalobkyně u jednání soudu dne 20. 10. 2022) ve výši 2 740 Kč podle § 14b odst. 3 ve spojení s § 7 bodem 5 AT), dále tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) AT a jedna paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, tj. paušální náhrady v celkové výši 600 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 2 172 Kč za cestu zástupkyně žalobkyně k jednání soudu na trase obec – obec a zpět při ujetých 296 km osobním vozem tov. zn. Škoda Superb s průměrnou spotřebou nafty 5,6 l /100 km, kdy soud při výpočtu výše cestovních nákladů vycházel ze sazby základní náhrady za použití vozidla ve výši 4,70 Kč/km a průměrné ceny nafty 47,10 Kč stanovené vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí č. 511/ 2021 ve znění účinném od 20. 8. 2022, náhrada za promeškaný čas zástupkyně žalobkyně cestou k jednání a zpět ve výši 800 Kč za celkem 8 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 AT a konečně též náhrada za 21% DPH ze shora uvedených položek (tj. z částky v celkové výši 7 562 Kč) ve výši 1 588 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
30. Soud tak uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 018 Kč (36 % z celkových nákladů řízení žalobkyně ve výši 11 160 Kč), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
31. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočce v Pardubicích. Odvolání je třeba podat prostřednictvím Okresního soudu ve Svitavách.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nucený výkon rozhodnutí.