Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 68/2022-111

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 76.036,06 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10.874 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 10.874 Kč od 4.5.2022 do zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 65.162,06 Kč, úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 26.248 Kč od 4.5.2022 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 22.035,35 Kč od 4.5.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % p.a., se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 10.874 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p.a. z částky 10.874 Kč od 4.5.2022 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 65.162,06 Kč, úrok z prodlení 0,1 % denně z částky 26.248 Kč od 4.5.2022 do zaplacení, úrok z prodlení z částky 22.035,35 Kč od 4.5.2022 do zaplacení ve výši 11,75 % p.a., se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 76.036, 06 s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne 9.9.2021 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalovanému poskytla částku 22.000 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu a úrok ve výši 18.752 Kč uhradit v 72 splátkách ve výši 566 Kč měsíčně. Smluvní strany sjednaly na výslovnou žádost žalovaného doplňkovou za poplatek ve výši 386 Kč měsíčně služba„ PODPORA“. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.2.2022. Žalobkyně zaslala žalovanému první písemnou upomínku dne 20.2.2022 a vyzvala ho i k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou upomínku dne 5.3.2022 a vyzvala ho i k úhradě dohodnuté sankce za zaslání upomínky ve výši 500 Kč. Na upomínky nebylo reagováno, a proto žalobkyně přistoupila dle V. 5.5. smlouvy k zesplatnění úvěru. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na úvěru zaplatil 3.808 Kč a žalobou se domáhá jistiny úvěru ve výši 21.406,23 Kč, úroků ve výši 17.082,13 Kč, poplatků za doplňkové služby PODPORA - odklad 5.168 Kč, nemoc 10.540 Kč a práce 10.540 Kč, nákladů na upomínkování 800 Kč, smluvních úroků za prodlení úvěru ve výši 52,08 Kč, smluvní pokuty 10.703,12 Kč dle ustanovení V. 5.5. smlouvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy číslo bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne 9.9.2021 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 22.000 Kč, kdy částka 12.518 Kč bude vyplacena ve prospěch žalobkyně za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy číslo ze dne 2.9.2021, částka 5.082 Kč bude vyplacena na účet žalovaného do 5 pracovních dnů a částka ve výši 4.400 Kč bude započtena na administrativní náklady poskytovatele. Zápůjční úroková sazba je roční ve výši 23 % ročně, RPSN 38,71 %. V bodě 4.9. smlouvy se žalovaný zavázal splatit žalobkyni také úrok v celkové výši 18.752 Kč. V bodě 5.1. smlouvy je sjednána výše jednotlivé splátky 566 Kč měsíčně a splatnost k 15. dni v měsíci. V bodě 5.3. jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, právo na úroky z prodlení ve výši stanovené právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení do výše 50 % zůstatku jistiny. Pod bodem 5.4. smlouvy je uvedeno, že žalobkyně zašle žalovanému 1. písemnou upomínku k úhradě dlužné částky. Upomínka je zpoplatněna částkou 300 Kč. Za 2. písemnou upomínku pak žalobkyně požaduje 500 Kč. Pod bodem 5.5. smlouvy je uvedeno, že pokud ze strany žalovaného ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě, je žalobkyně oprávněna zesplatit jistinu úvěru, veškerá příslušenství, upomínky a doplňkové inkasní služby a službu„ Podpora“ a požadovat smluvní pokutu dle bodu 5.3 smlouvy.

4. Ke smlouvě o úvěru byla účastníky řízení téhož dne jako úvěr sjednána služba„ Podpora“, která zahrnuje možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Služby Podpora jsou zpoplatněny částkami 386 Kč měsíčně, které se žalovaný zavázal hradit současně se splátkou úvěru. Pod bodem číslo smlouvy o Podpoře je uveden nárok žalobkyně na úhradu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky poplatků za uvedené služby do zaplacení. (zjištěno z citované smlouvy)

5. Z potvrzení o platbách bylo zjištěno, že částka 5.082 Kč byla vyplacena žalovanému v souladu se smlouvou, částka 12.518 Kč byla převedena na úhradu smlouvy číslo.

6. Z upomínek a dopisu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného o platby upomínala a následně úvěr a služby zesplatnila ke dni 3.5.2022, přičemž vyzvala žalovaného, aby k tomuto dni žalovanou částku uhradil. Oznámení o zesplatnění bylo podáno na poštu dne 5.3.2022 (zjištěno ze zesplatnění a podacího lístku).

7. K zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z účtu žalovaného, z dokladu o příjmech, z centrální evidence exekucí, ze své interní databáze, z rejstříku AML a AML/CFT a z výpisu z databáze neplatných dokladů.

8. Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr uvedl, že proti němu není vedeno insolvenční, exekuční ani jiné řízení, které by mohlo nepříznivě ovlivnit jeho finanční postavení. Uvedl, že je svobodný, bez vyživovacích povinností, má příjem ze zaměstnání ve výši 41.610 Kč měsíčně, za bydlení platí 3.000 Kč měsíčně, za sázky 15.663 Kč, nemá pravidelné finanční závazky, má jednorázové závazky, a to od anonymizováno v částce 2.000 Kč.

9. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně fotokopii občanského průkazu, výsledek vyhledávání žalovaného v centrální evidenci exekucí, zpráva exekutora a příkaz k úhradě nákladů exekuce (dle kterých byla proti žalovanému vedena exekuce – vymáhaná částka včetně nákladů exekuce byla ke dni 21.7.2021 uhrazena), výpis z insolvenčního rejstříku (s negativním výsledkem), výpis zaměstnavatele žalovaného z obchodního rejstříku, výplatní pásku žalovaného z července 2021, podle které měl žalovaný čistý příjem ve výši 45.906 Kč a neuplatňoval slevu na děti, výpis z účtu žalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že měl k 31.5.2021 zůstatek 90,67 Kč, k 30.6.2021 1.340,37 Kč, k 31.7 202190,34 Kč, k 31.8.2021 2.090,50 Kč, že je žalovanému vyplácena mzda na tento účet (za květen 2021 ve výši 37.757 Kč), k 31.8.2021 mu byla právnická osoba s.r.o. vyplacena částka 2.000 Kč.

10. Ze smluv o úvěru číslo„ Podpoře“ ze dne 2. 9. 2021 bylo zjištěno, že smlouvy byly uzavřeny mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako dlužníkem, spotřebitelem. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 9.600 Kč na jeho účet, za poplatek ve výši 2.400 Kč, s úrokem 23 % p.a., přičemž žalovaný měl uvedené splácet spolu s poplatky za inkaso a podporu 72 měsíčními splátkami po 2.610 Kč.

11. Ke zjišťování úvěruschopnosti u smlouvy ze dne 2. 9. 2021 žalobkyně tvrdí, že vycházela z informací žalovaného při poskytnutí úvěru, z výpisu z insolvenčního rejstříku, z dokladů o příjmech, z výpisu z účtu žalovaného, z centrální evidence exekucí a z výpisu z databáze neplatných dokladů. Dále žalobkyně tvrdí, že žalovaný u smlouvy ze dne 2.9.2021 neuhradil žádnou splátku, když ještě před splatností první splátky byla uzavřena úvěrová smlouva číslo.

12. Žalobkyně soudu předložila auditní zprávu produktu vypracovanou Institutem aplikovaného práva o posouzení podmínek CFIG při poskytování spotřebitelských úvěrů. Zpráva se však týká obecných informací, nikoliv konkrétně sjednaných úvěrů se spotřebiteli, nemá tedy žádný význam pro rozhodování soudu a z jejích závěrů nelze vycházet. Nadto soud není vázán právními stanovisky třetích osob.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ, ve znění účinném do 28.5.2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.

20. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.

21. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci 14/83 Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.

22. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.

23. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.

24. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“

25. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

26. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ u smlouvy číslo u smlouvy číslo nesplnila, neboť vůbec neověřovala pravidelné výdaje žalovaného, mj. obvyklé výdaje na bydlení. Přitom při uzavření obou smluv věděla, že i přes příjem, který byl zasílán na jeho běžný účet, měl žalovaný zůstatky na účtu nižší nežli dohodnuté splátky (k 31.8.2021 dosáhl žalovaného vyššího zůstatku jen tím, že tento den mu byla třetí osobou zaslána zápůjčka (příp. úvěr) ve výši 2.000 Kč).

27. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smluv tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.

28. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalovaného porušila jeho právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ho nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.

29. Přesto žalobkyně smlouvy o úvěru číslo číslo uzavřela s vědomím zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byly uzavřeny smlouvy o úvěru a smlouvy o doplňujících službách k úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřené smlouvy jako právní jednání uzavřená v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatná.

30. V tomto směru soud odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 14.3.2018, č. j. 8 Co 47/2018-50 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 87 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012). Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení: ve vztahu k směrnici 93/13, rozsudek ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C 243/08, EU:C: 2009, bod 32; k směrnici Rady 85/577 EHS, rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C 227/08, EU:C: 2009, bod 29; k směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, rozsudek ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C 32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. června 2015, Faber, C 497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura), z čehož vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. října 2007, Rampion a Godard, C 429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“

31. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

33. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

34. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

35. Ve smyslu § 87 odst. 1 ZosÚ má žalobkyně právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny. U smlouvy číslo žalobkyně prokázala poskytnutí jistiny ve výši částky 5.082 Kč na účet žalovaného a poskytnutí částky 9.600 Kč na vyplacení jí poskytnuté jistiny žalovanému ze smlouvy číslo. Poplatek za poskytnutí smlouvy, jakkoli označený, není jistinou. Protože bylo prokázáno, že i smlouva číslo je absolutně neplatná, bylo ji třeba vypořádat také ve smyslu § 87 odst. 1 ZosÚ, tj. žalovaný byl povinen zaplatit pouze poskytnutých 9.600 Kč (poskytnutí bylo prokázáno oběma smlouvami o úvěru a výpisy z účtu), nikoli ve smlouvě číslo uvedených 12.518 Kč. Ve smyslu § 6 o.z. nemůže žalobkyně těžit ze svého nepoctivého jednání - v daném případě nelze za jistinu u smlouvy číslo považovat částku vyplacenou v rozporu s pravidly § 87 odst. 1 ZosÚ na neplatně uzavřené smlouvě o úvěru číslo.

36. Protože žalovaný z jistiny v celkové výši 14.862 Kč již uhradil dle tvrzení žalobkyně 3.808 Kč, má žalobkyně právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 10.874 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení z částky 10.874 Kč, nárok pro neplatnost obou smluv o úvěru a smluv doplňkových důvodný není.

37. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bezdůvodné obohacení se stalo splatným na výzvu, tj. nejpozději v souladu s výzvou k zesplatnění a zaplacení. Jestliže od poskytnutí jistiny uběhla doba 8 měsíců a ve výzvě k zaplacení žalované částky byla žalovanému poskytnuta lhůta k zaplacení delší než jeden měsíc, jedná se zjevně o přiměřenou lhůtu pro spotřebitele pro vrácení jistiny z neplatné smlouvy.

38. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnější je žalovaný, kterému náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.