Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 117/2022-33

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 24 610 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 610 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 610 Kč od 29. 12. 2021 do zaplacení.

II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 683 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 610 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 610 Kč od 29. 12. 2021 do zaplacení. II. Ve zbývající části předmětu řízení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 683 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 610 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 24. 7. 2017 smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s úplatou za její poskytnutí ve výši 17 202 Kč sestávající z kalkulačních položek fixního úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení, celkem se tedy zavázal vrátit 42 202 Kč. Část zápůjčky ve výši 6 760 Kč byla na žádost žalovaného použita na refinancování předchozí zápůjčky číslo. Byť žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, požaduje toliko vrácení poskytnuté zápůjčky, na níž žalovaný uhradil pouze 11 619,38 Kč a je tak povinen žalobkyni vrátit 13 380,62 Kč. Dále účastníci dne 3. 11. 2017 uzavřeli smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úplatou za její poskytnutí ve výši 9 468 Kč sestávající z kalkulačních položek fixního úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení, celkem se tedy zavázal vrátit 22 468 Kč. Byť žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, žalobou se domáhá zaplacení toliko zápůjčky, když na její jistinu žalovaný uhradil 1 770,62 Kč a dluží tak 11 229,38 Kč. Žalovaný dluh žalobkyni neuhradil ani po předchozí předžalobní výzvě.

2. Dle předžalobní výzvy byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně upomenut dne 5. 6. 2019 o zaplacení částky ve výši 44 038,80 Kč jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 7. 2017 a pro případ marného uplynutí dodatečné lhůty plnění poučen o možnosti domáhat se zaplacení dlužné částky soudní cestou.

3. Dle poštovního podacího archu byla zásilka určená žalovanému pod položkou číslo předána k poštovní přepravě dne 6. 6. 2019.

4. Podle předžalobní výzvy byl žalovaný zástupcem žalobkyně písemně vyzván dne 5. 6. 2019 k zaplacení částky ve výši 29 561,20 Kč jako dluhu ze smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 11. 2017 a pro případ marného uplynutí dodatečné lhůty plnění poučen o možnosti domáhat se zaplacení dlužné částky soudní cestou.

5. Dle poštovního podacího archu byla zásilka určená žalovanému pod položkou číslo předána k poštovní přepravě dne 6. 6. 2019.

6. Ze smlouvy o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo ze dne 24. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému v hotovosti předala částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal ji žalobkyni uhradit spolu s poplatkem ve výši 17 202 Kč v 60 týdenních splátkách po 704 Kč a poslední splátce po 666 Kč. Strany opatřily smlouvu podpisy dne 24. 7. 2017.

7. Ze smlouvy o zápůjčce – příjmení v hotovosti číslo ze dne 3. 11. 2017 vyplývá, že žalobkyně žalovanému v hotovosti předala částku 13 000 Kč a žalovaný se zavázal ji žalobkyni uhradit spolu s poplatkem ve výši 9 468 Kč v 45 týdenních splátkách po 500 Kč a poslední splátce po 468 Kč. Strany opatřily smlouvu podpisy dne 3. 11. 2017.

8. Dle tabulky umoření ke smlouvě číslo dne 24. 7. 2017 čerpána částka 25 000 Kč, na níž bylo za období od 24. 7. 2017 do 13. 3. 2018 uhrazeno celkem 8 012,66 Kč.

9. Z tabulky umoření ke smlouvě číslo vyplývá, že dne 3. 11. 2017 byla čerpána částka 13 000 Kč, na níž bylo za období od 3. 11. 2017 do 13. 3. 2018 uhrazeno celkem 1 212,63 Kč.

10. Ze zákaznické karty ze dne 24. 7. 2017 soud zjistil, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 20 000 Kč, určil adresu výběru splátek, údaje ke své osobě, údaje o zaměstnavateli a pravidelném čistém měsíčním příjmu ve výši 22 000 Kč. K běžným měsíčním výdajům žalovaný uvedl, že dosahují částky 10 000 Kč. V kolonce předložené dokumenty je uvedeno, že žalovaný doložil pracovní smlouvu a tři výplatní pásky za měsíce duben až červen 2017.

11. Ze zákaznické karty ze dne 3. 11. 2017 je zřejmé, že žalovaný požádal o zápůjčku ve výši 13 000 Kč, určil adresu výběru splátek, údaje ke své osobě, údaje o zaměstnavateli, pravidelném čistém měsíčním příjmu ve výši 22 000 Kč a čistém příjmu domácnosti 13 000 Kč. K běžným měsíčním výdajům žalovaný uvedl, že dosahují částky 6 000 Kč.

12. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně na základě žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky ve výši 20 000 Kč ze dne 24. 7. 2017 žalovanému po předchozím sdělení o výši dosahovaných příjmů a pravidelných výdajů se žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce a v hotovosti poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal žalobkyni zápůjčku vrátit spolu s úplatou za její poskytnutí ve výši 17 202 Kč sestávající z kalkulačních položek fixního úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení, celkem se tedy zavázal vrátit 42 202 Kč. Dle Žalovaný žalobkyni uhradil pouze 11 619,38 Kč. Dále žalobkyně na základě žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky ve výši 13 000 Kč ze dne 3. 11. 2017 žalovanému poskytla zápůjčku peněžních prostředků ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s úplatou za její poskytnutí ve výši 9 468 Kč sestávající z kalkulačních položek fixního úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení, celkem se tedy zavázal vrátit 22 468 Kč. Žalovaný z tohoto titulu žalobkyni uhradil 1 770,62 Kč.

13. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní ( ), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností ( ). Podle usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. však upravuje ustanovení jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle , jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. března 2010, sp. zn. ). V projednávané věci, kdy soud jen z dosavadních tvrzení žalobkyní předložených listin nemohl mít za to, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a pro nepřítomnost žalobkyně, potažmo jí zvoleného zástupce u jednání, nemohl být nedostatek žalobních tvrzení a důkazní aktivity zhojen cíleným poučením strany žalující, soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně tvrzené skutečnosti o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s konkrétním obsahem Dle , (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

20. Ve světle shora citovaných ustanovení dospěl soud na základě zjištěného skutkového stavu k závěru, že žaloba je co do jistiny žalované pohledávky důvodná, ovšem z jiného než žalobou uplatněného právního důvodu. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byly uzavřeny dvě písemné smlouvy o zápůjčce, ale s ohledem na postavení žalovaného coby spotřebitele bylo třeba smluvní vztah účastníků poměřovat ustanoveními , dle kterého má poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

21. Povinnost věřitele poskytující spotřebitelský úvěr posuzovat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele byla stanovena již v předchozí právní úpravě v  , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Tento postup zahrnoval povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. , ze dne 22. 4. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2009, č. j.  – 56), a věřitel tak byl povinen náležitě aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Rozhodovací praxe se přitom sjednotila v názoru, že nesplnění této povinnosti věřitele podle předchozí právní úpravy vedla k absolutní neplatnosti právního jednání (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Soud si je vědom, že s účinností nové právní úpravy ZÚS a podle jeho striktně jazykového výkladu by lze na první pohled dospět k závěru, že došlo ke změně v následku porušení této povinnosti (z absolutní neplatnosti právního jednání na relativní neplatnosti právního jednání). Koncepce ochrany spotřebitele jakožto subjektu, který nemá znalost oboru, dostatek profesionálních zkušeností, právní poradenství, účinný marketing a ekonomickou sílu je pevně zakotvena v českém právním řádu (mj. právě v zákoně č. , ale též , o ochraně spotřebitele, a až 1867 o. z.) i evropských předpisech (směrnice č. 93/13 EHS a směrnice č. 2008 /48/) s tím, že dorovnává faktickou nerovnost spotřebitele a podnikatele jako profesionála. Účelem této ochrany je, že spotřebitelské úvěry přirozeně poptávají spíše ty osoby, které volné peněžní prostředky nemají, a snaží se je získat za každou cenu. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Proto je povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy ukládána zákonem nikoli spotřebiteli, ale poskytovateli, od něhož se očekává, že k tomuto přistoupí jakožto profesionál v daném oboru s náležitou odbornou péčí a objektivitou. Následek relativní neplatnosti ovšem tento účel zákona znemožňuje, když soudu neumožňuje splnění této povinnosti kontrolovat z vlastní iniciativy – bez návrhu protistrany, čímž nestanovuje dostatečně účinné následky porušení povinnosti podnikatele jako profesionála při neposuzování úvěruschopnosti. Poskytovatelům úvěrů následek v podobě relativní neplatnosti umožňuje systematicky takovou povinnost porušovat. Oslabení ochrany spotřebitele však nebylo záměrem zákonodárce. Tento závěr podporuje i nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle d, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

22. Z výše uvedeného proto vyplývá, že povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost i podle nové právní úpravy je stanovena nejen na ochranu spotřebitele, který není schopen dostát svým závazkům, ale také na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, a především pak na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky. Vzhledem k tomu, že zákonodárce v důvodové zprávě prohlásil, že jeho cílem není oslabení ochrany spotřebitele, ale právě posílení této pozice, nedává rozumný smysl, aby změnou právní úpravy došlo k tomu, že dosavadní následek spočívající v absolutní neplatnosti právního jednání bude reformován na relativní neplatnost právního jednání. Tento výklad činí ochranu spotřebitele podmíněnou vznesením námitky neplatnosti ze strany spotřebitele, čímž ji značně oslabuje.

23. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z. Nadto lze dodat, že relativní neplatnost ani v tomto ohledu neposkytuje společnosti dostatečnou záruku k zajištění zájmů chráněných zákonem.

24. Z řízení vyplynulo, že žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepřistoupila řádně, když z důkazů nevyplynulo, že žalobkyně údaje žalovaným poskytnuté skutečně ověřila.

25. Soud proto vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o zápůjčce, neboť odporuje smyslu a účelu zákona, a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky, tedy především povinnost žalované zápůjčku žalobkyni vrátiti spolu se všemi sjednanými poplatky, a pro případ prodlení s plněním této povinnosti žalobkyni uhradit smluvní pokutu.

26. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč a 13 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou absolutně neplatné, jedná se mezi stranami o plnění bez právního důvodu a příjemci, tedy žalovanému, podle § 2991 odst. 2 o. z. vzniká bezdůvodné obohacení, které je podle § 2991 odst. 1 o. z. povinen ochuzenému, tedy žalobkyni, vydat. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 24 610 Kč (13 380,62 Kč a 11 229,38 Kč) a vzhledem k tomu, že žalovaný byl dne 28. 12. 2021, tedy den následující po dni, kdy se nejpozději poslední den odběrní lhůty mohl seznámit se žalobou, která se jako jediná výzva žalobkyně k plnění dostala do dispozice žalovaného, povinen plnit a ode dne 29. 12. 2021 je v prodlení, soud žalobkyni podle § 1970 přiznal i příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně, soud jsa jejím návrhem vázán, přisoudil žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 29. 12. 2021 v této výši, když ta nijak neodporuje nař. vlády č. Protože žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 380,62 Kč od 18. 9. 2018 a z částky 11 229,38 Kč od 15. 9. 2018, tj. za dobu předcházející skutečnému prodlení žalovaného, soud v této části předmětu řízení žalobu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 437 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 610 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.