Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
16 C 136/2022-15
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 7.404 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.747 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, a by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2.050 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, dále částku 1.107 Kč a částku 500 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč na účet Okresního soudu v Šumperku, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.747 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Návrh, a by žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2.050 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, dále částku 1.107 Kč a částku 500 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč na účet Okresního soudu v Šumperku, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. ”) soud v rozsudku uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné.
2. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným Okresnímu soudu v Šumperku dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7.404 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná zakoupila od prodávajícího - společnosti právnická osoba zboží, kdy na část kupní ceny ve výši 8.490 Kč čerpala úvěr u žalobkyně. Žalobkyně, jejímž předmětem podnikání je poskytování spotřebitelského úvěru, uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti právnická osoba, které jsou přiloženy ke smlouvě o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 8.490 Kč. Tento úvěr byl čerpán bezhotovostně tak, že žalobkyně zaplatila částku odpovídající úvěru prodávajícímu. Žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 28,93 % ročně, tedy částku v celkové výši 10.540 Kč v pravidelných 20 měsíčních splátkách po 527 Kč splatných dle splátkového kalendáře. Dle článku V. odst. 3 Všeobecných obchodních podmínek, ocitne-li se žalovaná v prodlení se splacením dvou měsíčních splátek současně, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Žalovaná uhradila pouze 9 splátek, poslední splátku uhradila datum, poté již neuhradila ničeho a žalobkyně proto v souladu s obchodními podmínkami úvěr zesplatnila. Žalované byly z důvodu neplnění splátkové povinnosti zaslány dvě upomínky, druhá upomínka ze dne datum, obsahovala oznámení o zesplatnění úvěru a výzvu k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení upomínky. Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila ničeho. Předmětem žaloby je nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny úvěru v částce 5.797 Kč, poplatku za oznámení o zesplatnění úvěru v částce 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 5.797 Kč, a to počínaje uplynutím deseti dnů ode dne doručení oznámení o zesplatnění úvěru, tj. od datum do zaplacení, která ke dni podání žaloby činí částku 1.107 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení byla zcela nečinná.
4. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
5. Soud dospěl po provedení důkazů k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky společnosti právnická osoba Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 8.490 Kč, kdy částka úvěru představuje výši rozdílu kupní ceny zboží zakoupeného žalovanou u společnosti právnická osoba a přímé platby uhrazené žalovanou na kupní cenu zboží. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr v plné výši vrátit a zaplatit úrok ve výši 28,93 % ročně formou 20 pravidelných měsíčních splátek ve výši 527 Kč. Úvěr byl čerpán bezhotovostně tak, že žalobkyně zaplatila částku ve výši 8.490 Kč společnosti právnická osoba V článku V. odst. 3 Všeobecných obchodních podmínek bylo ujednáno, že ocitne-li se žalovaná v prodlení se splacením dvou měsíčních splátek současně, je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Žalovaná uhradila pouze 9 splátek po 527 Kč, poslední splátku uhradila datum a dále již neuhradila ničeho, proto byl žalobkyní úvěr ke dni datum zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 10 dnů ode dne doručení upomínky. Upomínka byla žalované doručena dne datum. Žalobkyně požaduje po žalované na jistině úvěru částku 5.797 Kč, na poplatku za druhou upomínku – oznámení o zesplatnění úvěru částku ve výši 500 Kč a dále smluvní pokutu za období od datum do dne sepsání žaloby ve výši 0,1 % denně z částky 5.797 Kč, tj. částku 1.107 Kč. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu netvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalované a svoji žalobu nedoplnila ani na výzvu soudu.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení
s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
12. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení ale bylo prokázáno, že tak žalobkyně neučinila, když žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu netvrdila, že prověřovala úvěruschopnost žalované a důkazy k tomuto nepředložila ani na písemnou výzvu soudu. S ohledem na výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalované plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované vyplatila částku 8.490 Kč, přičemž žalovaná uhradila částku 4.743 Kč. Žalovaná v řízení nenamítala, žádnou další platbu na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovanou. Soud proto žalobkyni přiznal požadovanou neuhrazenou původní jistinu dluhu ve výši 3.747 Kč, která odpovídá skutečně vyplacenému úvěru (8.490 Kč) po odečtení části uhrazených splátek ve výši 4.743 Kč. Žalobkyni rovněž náleží zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , a to ode dne datum do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
13. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl soudem vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud žalobkyni doplatek soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 600 Kč dle Položky 2, bodu 2. sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když dle Položky 1, bodu 1, písm. a) sazebníku činí soudní poplatek 1.000 Kč, avšak uhrazeno dosud bylo pouze 400 Kč.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, z důvodu, že rozdíl mezi úspěchy stran je nepatrný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.