Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
75 C 290/2022-40
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 760,02 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žaloba o zaplacení částky 2 760,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 598,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 407,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 008,91 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 000 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení částky 2 760,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 598,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 407,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 008,91 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 15 760,02 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 12 598,73 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 407,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč od datum do zaplacení, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč, jakož i náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně - společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ anonymizováno“) a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla anonymizováno žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ úvěr“), které žalovaný v hotovosti v den uzavření smlouvy o úvěru převzal. Žalovaný se za sjednanou dobu poskytnutí úvěru zavázal vrátit anonymizováno příslušenství ve výši 12 888 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč se zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do datum. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 2 000 Kč, což odpovídá 1 řádně uhrazené splátce. anonymizováno nebyl úvěr zesplatněn, jeho splatnost tak nastala ke dni splatnosti poslední splátky a žalovaný se tak dostal do prodlení ode dne datum. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo anonymizováno právo na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a v souladu se smlouvou i právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. anonymizováno následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 37 692,54 Kč, avšak žalobkyně požaduje pouze úhradu nesplacené jistiny 14 008,91 Kč, nesplaceného smluvního úroku 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 506,37 Kč, smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 719,64 Kč za období od datum do datum, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 407,79 Kč od datum do datum a smluvní pokuty ve výši 1 751,11 Kč (ve výši 0,1 % z dlužné částky ve výši 14 008,91 Kč za každý započatý den prodlení od datum do datum). Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobkyni postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako kapitalizovaný úrok ve výši 12 598,73 Kč, jenž je tak tvořen součtem nesplaceného úroku 1 255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6 822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2 506,37 Kč a smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků za období po konečné splatnosti ve výši 719,64 Kč. Konečně žalobkyně požaduje paušální náhradu výdajů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč za odeslaný dopis ve výši 39 Kč a za tři osobní návštěvy na adrese žalovaného po 217 Kč. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky ničeho neuhradil, a to ani přes upomínku zástupce žalobkyně ze dne datum.
3. V podání ze dne datum žalobkyně rozvedla způsob, jakým anonymizováno posuzovala schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, když s ohledem na výši příjmů a výši úvěru anonymizováno vyhodnotila žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru ve výši 15 000 Kč, jelikož žalovanému zbývalo k úhradě případných ostatních závazků cca 1 000 Kč. Dále odkázala na žádost o úvěr, v níž jsou vypsány dokumenty, které byly anonymizováno předloženy, a na tyto dokumenty, které žalobkyně připojila.
4. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení byl pasivní.
5. Soud věc projednal na jednání konaném dne datum podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.
6. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců. Žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, počet vyživovaných dětí nebyl uveden, jeho měsíční příjem činil 11 192 Kč a měsíční výdaje byly ve výši 8 160 Kč (4 320 Kč bydlení a energie a 3 860 Kč doprava, jídlo a osobní náklady). V seznamu dluhů nebyly žádné uvedeny.
7. Ze smlouvy o úvěru a její přílohy číslo soud zjistil, že anonymizováno poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit anonymizováno ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný se pak v souvislosti s úvěrem zavázal zaplatit anonymizováno pěvně stanovený úrok ve výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, zaplatit náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 700 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od anonymizováno v místě svého bydliště převzal v hotovosti celkovou částku úvěru.
8. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil základní parametry úvěru, jež byly v souladu se smlouvou o úvěru.
9. Z fotokopie první strany pracovní smlouvy soud zjistil, že měla být uzavřena mezi žalovaným jako zaměstnancem a právnická osoba obec nad právnická osoba jako zaměstnavatelem, a to jako smlouva na dobu určitou do datum. Kdy však měla být smlouva uzavřena, není zřejmé a rovněž není zřejmé, že by byla smluvními stranami podepsána.
10. Z fotokopie dohody o úhradě pojistného za pojištění odpovědnosti zaměstnance z výkonu povolání zaměstnavatelem ze dne datum soud zjistil, že byla podepsána žalovaným jako zaměstnancem a právnická osoba obec nad právnická osoba jako zaměstnavatelem, přičemž smluvní strany se dohodly na úhradě pojistného za pojištění odpovědnosti zaměstnance z výkonu povolání zaměstnavatelem.
11. Z fotokopie výplatní pásky za období 02/ 2020 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 3 701 Kč a k výplatě byla určena částka 3 521 Kč.
12. Z fotokopie výplatní pásky za období 03/ 2020 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 20 920 Kč a k výplatě byla určena částka 19 930 Kč.
13. Z fotokopie výplatní pásky za období 04/ 2020 soud zjistil, že čistý příjem žalovaného činil 19 664 Kč a k výplatě byla určena částka 10 125 Kč.
14. Z příkazu k úhradě ze dne datum soud zjistil, že byl zadán příkaz k úhradě částky 1 000 Kč ve prospěch účtu Mgr. jméno příjmení, přičemž přijata byla částka 1 100 Kč. Kým však měl být příkaz učiněn, není zřejmé.
15. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z jejích příloh, jakož i z dohody o úplatě za postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení sporné pohledávky anonymizováno za žalovaným na žalobkyni.
16. Žalovanému bylo anonymizováno oznámeno postoupení sporné pohledávky na žalobkyni, když mu bylo dne datum odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. V oznámení byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu.
17. O postoupení sporné pohledávky vyrozuměla žalovaného rovněž žalobkyně dopisem ze dne datum a dopisem ze dne datum informovala žalovaného o předání věci zástupci.
18. Výzvou před podáním žaloby ze dne datum zástupce žalobkyně urgoval žalovaného k úhradě sporné pohledávky. Výzva byla odeslána dne datum.
19. Dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum měla žalobkyně dne datum odeslat žalovanému obyčejný dopis a ve dnech datum, datum a datum měl být žalovaný kontaktován terénním pracovníkem.
20. Na základě provedeného dokazování byl soudem zjištěn následující skutkový stav:
anonymizováno a žalovaný podepsali dne datum listinu označenou jako smlouva o úvěru číslo jejímž podpisem žalovaný potvrdil, že při uzavření smlouvy o úvěru převzal od anonymizováno v hotovosti částku 15 000 Kč, za což se zavázal vrátit anonymizováno částku 27 888 Kč tvořenou jistinou ve výši 15 000 Kč a pěvně stanoveným úrokem ve výši 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a inkasním poplatkem ve výši 2 700 Kč Částku ve výši 27 888 Kč se pak zavázal vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč anonymizováno poskytla žalovanému úvěr na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, podle níž žalovaný bydlel v nájmu, byl svobodný, není zřejmé, zda měl nějaké vyživované děti, jeho měsíční příjem činil 11 192 Kč a měsíční výdaje byly ve výši 8 160 Kč. V seznamu dluhů nebyl uveden žádný dluh. anonymizováno byly předloženy výplatní pásky žalovaného za období od února 2020 do dubna 2020, část pracovní smlouvy žalovaného a příkaz k úhradě částky 1 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum anonymizováno postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Oznámením ze dne datum anonymizováno informovala žalovaného, že spornou pohledávku postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu. Zásilka byla odeslána dne datum. K úhradě dlužné částky následně opakovaně vyzývala žalovaného žalobkyně. Žalobkyně měla dne datum odeslat žalovanému obyčejný dopis a ve dnech datum, datum a datum měl být žalovaný kontaktován terénním pracovníkem. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne datum.
21. Soud se v prvé řadě zabýval aktivní legitimací žalobkyně k podání projednávané žaloby.
22. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
23. Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
24. Protože anonymizováno smlouvou o postoupení pohledávky postoupila spornou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což žalovanému oznámila přípisem ze dne datum, nezbývá než uzavřít, že žalobkyni svědčí aktivní legitimace k podání projednávané žaloby, jež tak byla podána osobou oprávněnou.
25. Poté soud přistoupil ke zkoumání merita věci.
26. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
27. Podle § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán (odst. 1). Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků (odst. 2).
28. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
29. Podle § 87 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
30. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
31. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi anonymizováno, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (anonymizováno) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovaný) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Žalovaný pak v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
32. anonymizováno tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 15 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací).
33. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
34. V projednávané věci však soud dospěl k závěru, že anonymizováno před poskytnutím úvěru řádně neposuzovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Jak je totiž patrné z žádosti o úvěr, anonymizováno vycházela v případě žalovaného pouze z tvrzení, jež jí žalovaný v žádosti uvedl. Žalovaným tvrzené skutečnosti pak nebyly anonymizováno nijak ověřeny (ověření toliko dle výplatních pásek, úryvku pracovní smlouvy a nejasného příkazu k úhradě). anonymizováno tedy získala nějaké informace o příjmech žalovaného, které si částečně ověřila, avšak výdaji žalovaného se nijak nezajímala, když ohledně nich vyšla toliko z ničím nepotvrzených údajů uvedených žalovaným. Pokud měl být předložený příkaz k úhradě učiněn žalovaným, je zřejmé, že jím měla být placena částka ve prospěch Mgr. jméno příjmení, jenž je soudním exekutorem. Pokud by tedy žalovaný platil nějakou částku soudnímu exekutorovi, je zřejmé, že měl nějaký další dluh, jenž byl dokonce ve fázi exekučního řízení, ačkoliv žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že žádné dluhy nemá. V daném případě se tak z žádosti o úvěr, kterou žalobkyně soudu předložila, jakož i z dalších předložených dokladů prokazujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, podává, že anonymizováno sice získala nějaké dílčí informace o žalovaném, ale tyto již řádně neprověřila a nehodnotila a spolehla se pouze na nepodložená tvrzení žalovaného. Žalobkyně se pak omluvenou neúčastí na jednání dobrovolně připravila o možnost poučení ze strany soudu podle § 118a o.s.ř., aby doplnila tvrzení a označila další důkazy k prokázání tvrzení ohledně splnění povinnosti anonymizováno řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.
35. Jelikož soud dospěl k závěru, že anonymizováno jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách s odbornou péčí podle § 86 ZSÚ, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 ZSÚ ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. a s § 588 o.z. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní. Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
36. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
37. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
38. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
39. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
40. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
41. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou, avšak bylo prokázáno, že anonymizováno žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy, posoudil soud právní vztah mezi anonymizováno, resp. žalobkyní a žalovaným jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. o.z., jelikož ochuzená (anonymizováno) přenechala obohacenému (žalovaný) bez právního důvodu částku 15 000 Kč, již žalovaný zcela nevrátil (§ 87 odst. 1 ZSÚ). Žalovaný pak svoji neaktivitou zapříčinil, že v řízení nevyšlo najevo, že by snad uhradil něco více, než uváděla žalobkyně - 2 000 Kč, pročež soud v otázce případné úhrady vyšel toliko z žalobních tvrzení. Nezbývá tak než uzavřít, že k úhradě stále zbývá částka 13 000 Kč (15 000 Kč - 2 000 Kč). Jelikož nebyl v řízení učiněn návrh na stanovení lhůty pro vrácení poskytnuté částky s ohledem na možnosti žalovaného, určil soud přiměřenou dobu dle obecných ustanovení pro vrácení bezdůvodného obohacení. Poněvadž splatnost bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, uplatní se pravidlo podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je povinen dluh splnit bez zbytečného odkladu. Splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení tak nastane na výzvu věřitele. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně, resp. anonymizováno, žalovaného vyzvala k zaplacení v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum, a to do 10 dnů od jeho obdržení. Oznámení bylo odesláno datum, pročež v souladu s § 573 o.z., lze mít za to, že bylo žalovanému doručeno dne datum a poslední den určené lhůty byl den datum, přičemž k tomuto dni také nastala splatnost povinnosti vydat bezdůvodné obohacení. Dnem následujícím se pak žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 věta první o.z.), pročež žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném za dobu prodlení úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud si je vědom skutečnosti, že výše zákonného úroku z prodlení od datum činí 11,75 % ročně, avšak vázán žalobním návrhem nepřekročil požadavek žalobkyně, jíž přiznal úrok z prodlení z dlužné částky toliko v požadované výši 8,5 % ročně.
42. Na základě shora uvedeného tak plyne, že žaloba je důvodná pouze zčásti, pročež soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku (bezdůvodné obohacení) ve výši 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, avšak toliko v žalobkyní požadovaném rozsahu, a tedy ve výši 8,5 % ročně. Žalobu pak ve zbývající části neshledal oprávněnou, a proto ji co do částky 2 760,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 598,73 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 407,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 008,91 Kč od datum do datum, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 008,91 Kč od datum do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč jako bezdůvodnou zamítl, neboť uvedenou částku žalovaný žalobkyni nedluží, v daném období nebyl žalovaný v prodlení a oprávněnost požadovaných nákladů nebyla nijak doložena.
43. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a stanovil zákonnou třídenní pariční lhůtu, jelikož pro stanovení lhůty v jiné délce neshledal žádného důvodu.
44. Současně soud rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, jenž byl v řízení procesně úspěšnější, žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.