Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 176/2022-96
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupeného advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
se sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 28.500 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3.400 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 14.800 Kč
- s úrokem ve výši 3.906,42 Kč
- s úrokem 23,72 % ročně z částky 14.016,07 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení ve výši 1.457,67 Kč
- s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 14.016,07 Kč za dobu od datum do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2.900 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.400 Kč
- s úrokem ve výši 1.703,84 Kč
- s úrokem 23,72 % ročně z částky 7.932,29 Kč za dobu od datum do zaplacení
- s úrokem z prodlení ve výši 685,32 Kč
- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.932,29 Kč za dobu od datum do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3.400 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 14.800 Kč - s úrokem ve výši 3.906,42 Kč - s úrokem 23,72 % ročně z částky 14.016,07 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 1.457,67 Kč - s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 14.016,07 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 2.900 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 7.400 Kč - s úrokem ve výši 1.703,84 Kč - s úrokem 23,72 % ročně z částky 7.932,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení - s úrokem z prodlení ve výši 685,32 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.932,29 Kč za dobu od [datum] do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci z jednoho nároku 10.300 Kč s úrokem ve výši 1.703,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 685,32 Kč, s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 7.932,29 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Z druhého nároku žalobce požaduje 18.200 Kč s úrokem ve výši 3.906,42 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.457,67 Kč, s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 14.016,07 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 23,72 % ročně z téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovanou dvě smlouvy o úvěru. Dne datum byla uzavřena první úvěrová smlouva a žalovaná na základě ní obdržela v hotovosti 20.000 Kč. Zavázala se zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 2.800 Kč, administrativní poplatek 4.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč, celkem 34.800 Kč formou 58 splátek ve výši 600 Kč týdně. Žalovaná však uhradila pouze 16.600 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úroky a na poplatky. Žalovaná tak dluží 18.200 Kč, kdy tato částka se skládá z jistiny 14.016,07 Kč a z poplatků 4.183,93 Kč. Úrok ve výši 3.906,42 Kč byl vypočten z jistiny 14.016,07 Kč v sazbě 23,72 % za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení 1.457,67 Kč byl vypočten z téže jistiny za dobu od datum do datum. Druhou úvěrovou smlouvu žalovaná uzavřela se stejným původním věřitelem dne datum a na základě ní jí byly poskytnuty peněžní prostředky 10.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 1.400 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč Celkem měla zaplatit 17.400 Kč formou 58 splátek ve výši 300 Kč týdně. Žalovaná však uhradila pouze 7.100 Kč, což bylo započteno na jistinu, na úroky a na poplatky. Žalovaná tedy dluží 10.300 Kč, což se skládá z jistiny 7.932,29 Kč a z poplatku 2.367,71 Kč. Úrok ve výši 1.703,84 Kč byl vypočten z jistiny 7.932,29 Kč v sazbě 23,72 % ročně za dobu od datum do datum. Úrok z prodlení ve výši 685,32 Kč byl vypočten z téže dlužné jistiny za dobu od datum do datum. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou na žalobce postupní smlouvou, což bylo žalované oznámeno. Žalovaná žalobci na žalovanou částku dosud ničeho nezaplatila.
2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalované doručovány postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu. Žalovaná se k nařízenému jednání nedostavila, o odročení nepožádala, a soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Žalovaná požádala dne datum původního věřitele, tedy právního předchůdce žalobce, o zápůjčku na formuláři karta zákazníka, žádost o zápůjčku. Uvedla, že má druh bydlení vlastní, v domácnosti žije jako jiný rodinný příslušník, počet nezaopatřených dětí je dvě. Jako zdroj hlavních příjmů uvedla mateřská/rodičovská, dále že má již úvěr u původního věřitele ve výši 15.000 Kč s měsíční splátkou 1.900 Kč, její příjmy se skládají z částky 5.000 Kč, ze státní podpory 11.516 Kč a z další státní podpory 5.000 Kč, což nebylo blíže specifikováno. Celkové příjmy činí 21.516 Kč. Výdaje žalované jsou 7.860 Kč na bydlení, 5.000 Kč na osobní výdaje jako telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení, a 1.900 Kč na splátky úvěru, celkem 14.760 Kč. Původní věřitel vypočítal použitelný příjem 6.756 Kč na měsíc. K ověření finanční situace žalované byl předložen blíže nespecifikovaný doklad o přiznání mateřské či rodičovské a složenka.
4. Na základě výše uvedené žádosti původní věřitel tentýž den, tedy datum, uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo. Výše úvěru byla dohodnuta na 20.000 Kč, způsob čerpání v hotovosti při podpisu smlouvy, a žalovaná svým podpisem potvrdila, že tyto peněžní prostředky v hotovosti skutečně převzala. Žalovaná se zavázala kromě této částky původnímu věřiteli zaplatit ještě úrok 2.800 Kč, administrativní poplatek 4.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8.000 Kč, celkem 34.800 Kč, to vše formou 58 splátek ve výši 600 Kč týdně. V článku 2 odstavec 2.1 je uvedeno, že žalovaná potvrzuje převzetí jistiny úvěru svým podpisem na smlouvě. Podle přehledu plateb zaplatila žalovaná na tento úvěr celkem 16.600 Kč.
5. Dne datum, tedy za tři měsíce po shora uvedeném úvěru, požádala žalovaná téhož původního věřitele o další úvěr opět na formuláři karta zákazníka, žádost o zápůjčku. Uvedla, že má druh bydlení vlastní, žije v domácnosti jako jiný rodinný příslušník, má dvě nezaopatřené děti, zdroj jejích hlavních příjmů je mateřská/rodičovská, má již úvěr v současnosti u původního věřitele v celkové částce 20.000 Kč s měsíční splátkou 2.400 Kč. Její příjem tvoří státní podpora blíže nespecifikovaná 7.050 Kč měsíčně a další příjmy blíže nespecifikované 6.000 Kč měsíčně, celkem 13.050 Kč měsíčně. Výdaje žalované činí 2.750 Kč za bydlení, 4.500 Kč za osobní výdaje jako telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení, a splátky úvěru 2.400 Kč, celkem 9.650 Kč. Původní věřitel z toho vypočítal použitelný příjem 3.400 Kč na měsíc jako rozdíl mezi příjmy a výdaji žalované. Příjem žalované byl ověřen z blíže nespecifikovaných dokladů, a to z dokladu o přiznání mateřské či rodičovské a ze složenky.
6. Ve stejný den datum uzavřel původní věřitel právnická osoba, IČO, s žalovanou další smlouvu o spotřebitelském úvěru pod číslo. Výše úvěru byla dohodnuta na 10.000 Kč s výplatou v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 1.400 Kč, administrativní poplatek 2.000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.000 Kč, celkem 17.400 Kč formou 58 splátek ve výši 300 Kč týdně. V článku 2 odstavci 2.1 je uvedeno, stejně jako v předchozí úvěrové smlouvě, že žalovaná potvrzuje svým podpisem převzetí peněžních prostředků. Na tento úvěr žalovaná podle přehledu plateb zaplatila celkem 7.100 Kč.
7. Ohledně postoupení pohledávek z obou úvěrových smluv na žalobce zjistil soud z následně uvedených listiny tyto skutečnosti. Dne datum uzavřel původní věřitel právnická osoba jakožto postupitel s žalobcem jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, v níž se zavázal postoupit na žalobce pohledávky specifikované v seznamu. Mezi postoupenými pohledávkami se nacházely obě pohledávky za žalovanou v seznamu postoupených pohledávek. Postoupení obou pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem z datum, v němž byla žalovaná vyzvána, aby dlužné částky z obou smluv hradila již žalobci na specifikované bankovní spojení do 10 dnů po obdržení dopisu. Podle podacího lístku byl dopis žalované odeslán doporučeně dne datum.
8. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalované dopisem svého právního zástupce z datum, který byl podle podacího lístku odeslán žalované dne datum doporučeně.
9. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná s původním věřitelem, právním předchůdcem žalobce právnická osoba, uzavřela dvě úvěrové smlouvy dne datum a datum, na základě nichž čerpala v hotovosti částky 20.000 Kč a 10.000 Kč. Žalovaná na první úvěr splatila 16.600 Kč a na druhý úvěr splatila 7.100 Kč. Žalovaná původnímu věřiteli sdělila své údaje výše uvedené, předložila složenky o příjmu, její výdaje nebyly nikterak ověřeny. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má vůči němu ještě závazky z předcházejících úvěrů. Původní věřitel obě pohledávky postoupil na žalobce postupní smlouvou a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno shora uvedeným dopisem. Žalovaná žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila ani po předžalobní výzvě.
10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Původní věřitel jakožto úvěrující si svoji povinnost z obou smluv o úvěru splnil tím, že žalované poskytl výše uvedené peněžní částky dohodnutým způsobem, tedy v hotovosti.
11. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepokládá závěr původního věřitele o tom, že žalované zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení obou žalovaných úvěrů, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelské smlouvy a původní věřitel byl při jejich sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovanou, které poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, a že se bude chovat ve vztahu k žalované poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud poukazuje na ustanovení § 6 odstavců 1 a 2 občanského zákoníku, podle nichž má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U původního věřitele je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalované splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalované a jejích dosavadních závazků.
12. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původnímu věřiteli bylo známo, že žalovaná má velmi nízký příjem a je odkázána na sociální dávky, zřejmě rodičovský příspěvek. Druh či zdroj jejího příjmu není zcela přesně specifikován v žádné žádosti o úvěr žalované. Žalovaná v obou případech byla již před každým úvěrem zadlužena u původního věřitele, jak je výše uvedeno. Její výdaje na bydlení a osobní výdaje nebyly žádným způsobem ověřeny, původní věřitel výdajovou stránku žalované nezkoumal dostatečným způsobem, a byl si vědom toho, že žalovaná v případě první smlouvy hradí již splátky 1.900 Kč měsíčně a v případě druhé smlouvy hradila již splátky 2.400 Kč měsíčně. Původnímu věřiteli byl znám věk žalované, to, že žalovaná má dvě nezaopatřené děti, že její příjmy představují pouze sociální dávky, když jiné příjmy nebyly specifikovány ani ověřeny, a přesto žalované poskytoval další úvěry a zvyšoval tak její úvěrové zatížení. Tyto skutečnosti včetně toho, že žalovaná žádá o další úvěr, když mezi prvním a druhým žalovaným úvěrem bylo rozmezí pouhých tří měsíců, měly původnímu věřiteli signalizovat, že žalovaná si ve svém finančním hospodaření nepočíná zodpovědně, že je již zadlužená a není schopna plnit své závazky.
13. Původní věřitel, který má odbornou převahu nad žalovanou, měl zjištěné údaje vyhodnotit přiléhavěji a zodpovědněji. Je zřejmé, že žalovaná není schopna správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěry, není schopna vyhodnotit svoji majetkovou situaci. Měla sice příjem z důchodu, avšak tento nebyl dostatečně vysoký na to, aby mohla pokrýt své potřeby a závazky z dřívější doby a platit původnímu věřiteli splátky dalších úvěrů. Žalovaná zřejmě nedokáže v této oblasti usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank, což je již obecně známou skutečností. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaná, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel ze skutečností, které u žalované zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěry splatit. Původní věřitel tedy poskytl žalované oba spotřebitelské úvěry v rozporu s ustanovením § 86 odstavec 1 věty druhé citovaného zákona, a proto obě úvěrové smlouvy jsou neplatné podle § 87 odstavec 1 téhož zákona.
14. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalované při sjednání obou úvěrových smluv, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušeností, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Původnímu věřiteli muselo být zřejmé, že žalovaná není schopna reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit svoji schopnost úvěry splácet.
15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalované úvěrové smlouvy nejen odporují citovanému zákonu, ale narušují i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.
16. Za takové situace soud obě úvěrové smlouvy považuje za absolutně neplatné podle § 588 občanského zákoníku. Z takových smluv nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalované nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnuté částky v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení upravená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle § 2993 věty první občanského zákoníku
plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že v případě úvěrové smlouvy z datum poskytl původní věřitel žalované částku 20.000 Kč, z čehož žalovaná uhradila 16.600 Kč. Rozdíl těchto částek 3.400 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované. V případě druhé úvěrové smlouvy z datum bylo prokázáno, že žalovaná čerpala od původního věřitele 10.000 Kč a z toho splatila toliko 7.100 Kč. Rozdíl těchto částek 2.900 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované.
17. Původní věřitel postoupil obě pohledávky za žalovanou písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobce postoupením pohledávek nabyl také jejich příslušenství a práva s pohledávkami spojená včetně jejich zajištění, jak je uvedeno v § 1880 odstavec 1 občanského zákoníku. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno v souladu s ustanovením § 1882 odstavec 1 občanského zákoníku výše citovaným dopisem.
18. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění, a tato doba nebyla ani smluvena. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k plnění bezdůvodného obohacení je výše zmíněný dopis odeslaný datum žalované. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalované se dopis dostal datum, žalovaná byla vyzvána k plnění do 10 dnů, tedy do datum, a od následujícího dne datum se dostala do prodlení. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. Jiná sazba úroků z prodlení smluvena nebyla.
19. Na základě všech výše uvedených skutečností vyhověl soud žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 3.400 Kč a 2.900 Kč včetně úroku z prodlení od datum do zaplacení, a to ve výrocích I. a III. tohoto rozhodnutí. Výrokem II. byla žaloba zamítnuta ve zbytku nároku z první úvěrové smlouvy a výrokem IV. byla žaloba zamítnuta ve zbytku nároku ohledně druhé úvěrové smlouvy.
20. Žalovaná měla ve sporu úspěch v převážné části předmětu sporu, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto v souladu s ustanovením § 142 odstavec 2 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce