Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
9 C 146/2022-69
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Helenou Hrubou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 74 137,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se částečně zastavuje co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 14 045,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 532,05 Kč a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 1. 7. 2020 do 7. 3. 2022 částkou 12 972,18 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 582 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.
III. Žaloba se částečně zamítá ve zbývající části, tj. co do částky 34 266,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 395,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 661,37 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 1,5 % ročně z částky 25 825 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 616 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Řízení se částečně zastavuje co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 14 045,77 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 532,05 Kč a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 1. 7. 2020 do 7. 3. 2022 částkou 12 972,18 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 825 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 582 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku. III. Žaloba se částečně zamítá ve zbývající části, tj. co do částky 34 266,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 395,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 661,37 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení a se zákonným úrokem ve výši 1,5 % ročně z částky 25 825 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 616 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 24. 7. 2020, postoupeným Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi dne 8. 4. 2022, domáhala na žalovaném zaplacení částky 74 137,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 31. 10. 2018 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 70 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky stanovené jako 5 % z čerpaného úvěru, přičemž výše měsíční splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Součástí každé splátky byla i úhrada úroků a poplatků včetně případné smluvní pokuty. Výše úroku byla dána úrokovým lístkem. Poplatky i výše smluvní pokuty byly dány sazebníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalobkyně na základě uzavřené smlouvy otevřela úvěrový účet č. bankovní účet a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný v období od října 2018 do června 2019 čerpal z úvěrového rámce peněžní prostředky o celkovém objemu 100 875 Kč. Žalovaný úvěr včas a řádně nesplácel, když na úvěrových splátkách uhradil pouze částku 44 500 Kč, pročež žalobkyně v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami prohlásila dopisem ze dne 31. 12. 2019 úvěr za okamžitě splatný. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni na jistině 69 839,07 Kč, na úroku, který byl žalovaný povinen zaplatit v měsíčních splátkách do dne splatnosti úvěru, částku 7 395,07 Kč, na smluvních poplatcích 2 498 Kč, na smluvní pokutě 1 800 Kč, na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni 30. 6. 2020 částku 3 532,05 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 77 234,14 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní vyzván k zaplacení žalované částky.
2. Podáním doručeným soudu dne 19. 4. 2022 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět pro částku 30 550 Kč s odůvodněním, že žalovaný tuto částku žalobkyni po podání žaloby ve splátkách v období od 9. 3. 2021 do 7. 3. 2022 uhradil a žalobkyně tuto částku započetla na zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z dlužné jistiny za období od 1. 7. 2020 do 7. 3. 2022 ve výši 12 972,18 Kč, na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 532,05 Kč, na dlužné poplatky ve výši 4 298 Kč a ve zbytku ve výši 9 747,77 Kč na jistinu.
3. Pro částečné zpětvzetí žaloby soud výrokem I. řízení dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) zastavil v rozsahu částečného zpětvzetí, tj. pro částku 14 045,77 Kč, kapitalizovaný úrok 3 532,05 Kč a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 1. 7. 2020 do 7. 3. 2022 částkou 12 972,18 Kč. Souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím dle § 96 odst. 3 o.s.ř. nebyl v souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. vyžadován, neboť žalobkyně vzala podanou žalobu částečně zpět dříve, než soud zahájil jednání ve věci samé. Předmětem řízení nadále zůstala povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni částku 60 091,30 Kč s kapitalizovaným úrokem 7 395,07 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 67 486,37 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5. Dle § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařídil jednání, rozhodoval na základě obsahu spisu účastníků v této věci a v řízení provedených listinných důkazů i přes to, že došlo k částečnému zamítnutí žaloby. Zamítavý výrok je pouze důsledkem právního hodnocení těchto důkazů soudem (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).
6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním a z nich plynoucímu závěru o skutkovém stavu:
7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo vydání a užívání kreditní karty ze dne 31. 10. 2018 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že účastníci k žádosti žalovaného uzavřeli dne 31. 10. 2018 smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou úvěrového rámce s limitem 70 000 Kč, a žalovaný se zavázal peněžní prostředky čerpané z úvěrového rámce žalobkyni splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z čerpaných peněžních prostředků. Součástí každé splátky měla být i úhrada úroku z úvěru a poplatků. Žalovaný v žádosti o smlouvu uvedl ke svým poměrům, že žije u rodičů, pracovní poměr má uzavřený na dobu neurčitou a že žádá o poskytnutí úvěru 70 000 Kč.
8. Z potvrzení o výši příjmu a přehledu o dosavadních splátkách u žalobkyně soud zjistil, že žalovaný žalobkyni doložil výši svého měsíčního příjmu za poslední 3 měsíce 37 421 Kč a za posledních 12 měsíců 27 047 Kč. Ke dni žádosti o úvěr splácel žalovaný žalobkyni na své dosavadní dluhy u žalobkyně celkově 9 877,73 Kč.
9. Všeobecné produktové podmínky účinné od 31. 12. 2013, produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingové úvěry a kreditní kartu MoneyCard příjmení účinné od 1. 1. 2018 obsahovaly bližší úpravu práv a povinností účastníků ze smlouvy o úvěru. Sazebník poplatků stanovoval výši poplatků a smluvních pokut, které mohly být žalovanému v průběhu smluvního vztahu účtovány. Úrokový lístek stanovoval výši úroku z úvěru.
10. Z výpisů ke kreditní kartě za období listopad 2018 až prosinec 2019 a platební historie má soud za zjištěné, že žalovaný úvěr ode dne 31. 10. 2018 čerpal. Celkově mu byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100 875 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku 44 500 Kč.
11. Z upomínky – rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů a úvěru ze dne 1. 1. 2020 včetně podacího archu ze dne 3. 1. 2020 má soud za zjištěné, že z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně smluvní vztah ukončila a úvěr zesplatnila.
12. Z předžalobní upomínky ze dne 2. 7. 2020 včetně podacího archu ze dne 2. 7. 2020 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení žalované částky.
13. Provedeným dokazováním dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy peněžní prostředky o objemu 100 875 Kč. Na čerpané peněžní prostředky žalovaný do podání žaloby uhradil částku 44 500 Kč a po podání žaloby částku 30 550 Kč.
14. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
15. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
22. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
23. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Žalobkyně k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru uvedla, že vycházela z údajů poskytnutých jí žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2018, z kontroly žalovaného v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi MV ČR. Po odečtení výdajů od příjmů žalovaného při zohlednění částky životního minima a normativních nákladů na bydlení dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k výpočtu disponibilní částky, na jejímž základě bylo žádosti žalovaného o úvěr vyhověno. Žalobkyně přitom vycházela z deklarovaného měsíčního příjmu žalovaného 35 000 Kč, z čistého měsíčního příjmu domácnosti 65 000 Kč, podílu žalovaného na nákladech bydlení 53,85 %, dosavadní výše interních splátek žalovaného 9 877,73 Kč, požadované výše úvěru 70 000 Kč a výsledné měsíční splátky 3 500 Kč. Dále vycházela z poměrů žalovaného, který žil u rodičů, byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a pracovní poměr měl uzavřen na dobu neurčitou.
25. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.
26. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.
27. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.
28. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo: právnická osoba s.r.o. proti GK), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li z osobního prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Žalovaný deklaroval svůj měsíční příjem 35 000 Kč, přičemž za poslední 3 měsíce sice doložil výši svého měsíčního příjmu přes 37 000 Kč, za posledních 12 měsíců však výše jeho měsíčního příjmu činila pouze cca 27 000 Kč. Žalovaný přímo žalobkyni v době žádosti o úvěr již splácel celkovou měsíční splátku všech úvěrů téměř 10 000 Kč. Zda žalovaný splácel v době žádosti o úvěr i jiné dluhy žalobkyně nedoložila – například výsledky lustrací v bankovních a nebankovních registrech. Měsíční výdaje žalovaného žalobkyně nikterak nezkoumala.
29. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, je třeba, aby k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédl i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost.
30. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalovaný je tak povinen uhradit žalobkyni toliko částku odpovídající jeho bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyni (§ 2991 odst. 2 o.z.), tj. částku, která mu byla žalobkyni poskytnuta na základě neplatné smlouvy, a kterou dosud nesplatil. Z dokazování a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka 100 875 Kč a žalovaný žalobkyni vrátil celkovou částku 75 050 Kč (44 500 Kč + 30 550 Kč). Stále žalovaný žalobkyni nevrátil částku 25 825 Kč, která představuje výši bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně a kterou je žalovaný povinen vrátit. Zároveň má žalobkyně vůči žalovanému dle § 1970 o. z. právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, a to ode dne, kdy se žaloba dostala do dispozice žalovaného, tj. ode dne 12. 11. 2021, až do úplného zaplacení. Výše úroku je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ke dni vzniku prodlení žalovaného činila 8,5 % ročně. Žalovaným byl proto uznán povinným zaplatit žalobkyni částku 25 825 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 825 Kč ode dne 8. 3. 2022 do zaplacení, neboť po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyně požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení až od tohoto dne.
31. Jelikož, jak výše uvedeno, žalobkyně neunesla důkazní břemeno co do platného uzavření smlouvy o úvěru, soudu nezbylo než žalobu co do zbylé žalované částky po částečném zastavení 34 266,30 Kč společně s kapitalizovaným úrokem 7 395,07 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 661,37 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 25 825 Kč od 8. 3. 2022 do zaplacení zamítnout.
32. Výrok IV. o nákladech řízení mezi účastníky je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně byla úspěšná co do přisouzené částky 25 825 Kč včetně částky 30 550 Kč, pro niž vzala podanou žalobu částečně zpět z důvodu částečné úhrady žalovaného, tzn. i pro tuto částku byla žaloba podána důvodně. Žalovaný byl úspěšný co do rozdílu celkově žalované částky 74 137,07 Kč a součtu částek 25 825 Kč a 30 550 Kč, tj. co do částky 17 762,07 Kč. Poměr úspěchu žalobkyně a žalovaného ve věci činí 76 % ku 24 %, žalobkyně má tak právo na náhradu nákladů řízení ve výši 52 % z celkové výše jejích nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek 2 966 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, částečné zpětvzetí) po 4 100 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), 4 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a náhrady 21 % DPH z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve výši 3 696 Kč 52 % z uvedeného činí po zaokrouhlení 12 616 Kč.
33. Lhůta pro splnění povinnosti uložená tímto rozsudkem byla soudem stanovena delší
než zákonná (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), a to s přihlédnutím ke skutečnostem zjištěným ze spisu (výše splátek, předpokládané možnosti žalovaného, částečným úhradám žalovaného po podání žaloby). Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně, který je advokátem (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.