Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 226/2022-46
Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Fikarem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 31 362,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč jdoucím od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 000 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 31 362,11 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný dne datum uzavřel se společností právnická osoba (dále jen původní věřitel) smlouvu o úvěru č. anonymizováno, na základě které mu byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 30 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronickou formou, kdy žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím webových stránek úvěrujícího, kde po vyplnění požadovaných kontaktních údajů a dalších informací odsouhlasil znění smlouvy odesláním kódu, který mu byl zaslán na jím zadané telefonní číslo SMS zprávou. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 12 pravidelných měsíčních splátek dle splátkového kalendáře. Žalovaný se vedle poskytnuté jistiny zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč a smluvní úrok ve výši 1 954,08 Kč. Splatnost poslední splátky byla sjednaná na datum. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit původnímu věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně po revizním přepočtu požadovala smluvní pokutu ve výši 1 326,11 Kč. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne datum, nicméně tak neučinil a na předmětný dluh dosud neuhradil ničeho. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč, které se skládají z částky 651 Kč za celkem tři osobní návštěvy žalovaného a z částky 39 Kč za jeden odeslaný obyčejný dopis, kterým byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v podané žalobě, žalovaný se na výzvu soudu ohledně tohoto postupu nevyjádřil, a soud proto jeho souhlas podle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, věc projednal a rozhodl na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a obsahu spisu.
4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. anonymizováno ze dne datum, ze splátkového kalendáře a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že původní věřitel se touto zavázal žalovanému poskytnout bezhotovostně úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit formou 12 měsíčních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 19 014,44 Kč a úrokem ve výši 12 % ročně. Výše RPSN byla sjednána na 197,34 %. Pro případ prodlení se splácením se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému má soud za prokázané z Potvrzení o platbě právnická osoba a ze zprávy banky právnická osoba, která rovněž potvrdila, že majitelem účtu, na který byla částka 30 000 Kč zaslána, byl žalovaný. Z tvrzení žalobkyně, za situace kdy žalovaný netvrdil ani neprokazoval opak, vzal soud za prokázané, že žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho. Aktivní legitimace žalobkyně pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, resp. její přílohy. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena dopisem ze dne datum, který byl dle přiloženého podacího archu odeslán dne datum. Z předžalobní upomínky ze dne datum a z podacího archu ze dne datum má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Z listiny příjmení – systém časových řad bylo zjištěno, že v roce 2019 činila obvyklá úroková sazba u korunových úvěru splatných do 1 roku včetně 16,18 % ročně.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, když mezi účastníky měla být uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., nicméně tuto shledal soud za absolutně neplatnou z důvodu ujednání v rozporu s dobrými mravy. Závěr o neplatnosti této smlouvy soud dovozuje z ujednání o výši úroků, kdy žalovaný měl vedle poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč uhradit dále částku ve výši 19 014,44 Kč, označenou jako poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru a úrok ve výši 12 % ročně. Tento je sice ve smlouvě nazván poplatek, nicméně představuje skrytý úrok a nikoli platbu za služby, i když toto zdání se snažil navodit původní věřitel, když ve smlouvě uvedl úrokovou sazbu ve výši toliko 12 % ročně. Takto požadovaný nárok zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků a slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud považuje celý nárok z titulu poplatku jako ujednání o úrocích. Toto však ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje 63,4 % ročně a jedná se tak dle ustanovení § 588 o. z. o ujednání neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Soud v souvislosti s tímto odkazuje na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy s poukazem na citované rozhodnutí lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Soud zjišťoval průměrnou výši úrokových sazeb v korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice se splatností do 1 roku včetně v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v roce 2019 činila cca 16,18 % ročně. Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možné takto vysokou sazbu úroků akceptovat. Ujednání o úrocích pak nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť právní předchůdce žalobce by zcela jistě zápůjčku bez ujednání o úrocích neposkytl, kdy se navíc jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňuje, aby byla jakýmkoli způsobem měněna na základě dohody stran oproti již předvyplněnému formuláři. Vzhledem k výše uvedenému, kdy je nemravná převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek tohoto ze dne 8. 8. 2017 sp. zn. 25 Co 183/2017).
11. O neplatnosti smlouvy o úvěru dále svědčí dále i fakt, že původní věřitel žádným způsobem nezkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, resp. toto žalobkyně v žalobě vůbec netvrdila. Je tak otázkou, zda původní věřitel splnil svojí zákonnou povinnost dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, opačný případ totiž vede k neplatnosti smlouvy o úvěru, přičemž dle judikatury Ústavního soudu ČR a Soudního dvora EU se jedná o neplatnost absolutní (k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance v. GK)
12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Žalovaný se tak poskytnutím peněžité hotovosti obohatil o částku 30 000 Kč. Po provedeném dokazování vyplynulo, že žalovaný ničeho nevrátil. Ze shora uvedených důvodů soud uložil žalovanému, aby bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč vrátil žalobkyni. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k oznámení o postoupení pohledávky, ve které byl žalovaný poprvé prokazatelně vyzván k vrácení dluhu, kdy toto bylo dle předloženého podacího archu podáno k poštovní přepravě dne datum. Dle § 573 o. z. se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne datum a do 10 dnů od tohoto data měl žalovaný žalobkyni vrátit peněžní prostředky, tedy do datum. Jelikož tak neučinil, dostal se od datum do prodlení s plněním svého závazku. Co do zbytku nezbylo soudu s ohledem na shora uvedené závěry než žalobu zamítnout.
13. Pro úplnost soud uvádí, že žaloba byla zamítnuta i co do částky 690 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky, která se skládá z částky 39 Kč za jeden odchozí dopis a částky 651 Kč za celkem tři osobní návštěvy dlužníka (3 x 217 Kč), neboť tyto náklady nelze považovat za účelně vynaložené. V první řadě je nutno poukázat na fakt, že výše těchto nákladů nebyla žádným způsobem ve smlouvě ujednána, když tyto náklady vznikaly až samotné žalobkyni poté, co jí byla pohledávka za žalovaným postoupena. V situaci, kdy byl žalovaný již původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, na což žádným způsobem nereagoval, mohla žalobkyně předpokládat, že žalovaný svůj dluh nemá v úmyslu platit. Žalobkyně tak toliko neúčelně navyšovala výši žalované částky, když zjevně bezúspěšně žalovaného vyzývala k úhradě pohledávky. V tomto ohledu je nutno přihlédnout rovněž k faktu, že žalobkyně, coby profesionální inkasní agentura zabývající se vymáháním jí postoupených pohledávek především z nebankovních úvěrů, jistě disponuje zkušenostmi s platební morálkou žalovaných. Pokud tedy žalobkyně argumentuje tím, že sice mohla pohledávku uplatnit soudně ihned po jejím postoupení, ale přesto ku prospěchu žalovaného vyvinula snahu řešit celou záležitosti mimosoudně, nelze k tomuto argumentu z výše uvedených důvodů přihlédnout, neboť z dosavadního vývoje smluvního vztahu muselo být žalobkyni jasné, že žalovaný svoji povinnost dobrovolně plnit nebude.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch a neúspěch stran je i s ohledem na žalované příslušenství, kapitalizované ke dni rozhodovaní, téměř shodný, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.