Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 57/2022-28
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 11 864 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 3 864 Kč a kapitalizovaného úroku 150 Kč zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba, aby byla žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 11. 12. 2021 do 15. 4. 2022 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 873,37 Kč se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 785 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 3 864 Kč a kapitalizovaného úroku 150 Kč zastavuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 16. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba, aby byla žalovaný povinen zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 11. 12. 2021 do 15. 4. 2022 a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 873,37 Kč se zamítá. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 785 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení nároků ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené pomocí prostředků komunikace na dálku dne 12. 6. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč na účet, z nějž jí žalovaný zaslal verifikační platbu, a žalovaný se zavázal vrátit částku 9 840 Kč s příslušenstvím do 12. 7. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021 byla pohledávka převedena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16. 12. 2021. Žalobkyně se v řízení domáhala jistiny 8 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z této částky od 11. 12. 2021, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 873,37 Kč počítaného z jistiny 8 000 Kč za dobu od 13. 7. 2020 do 8. 11. 2021, paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč za odeslání písemných upomínek po 50 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 864 Kč od 13. 7. 2020 do 8. 11. 2021. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván i předžalobní upomínkou ze dne 7. 4. 2022.
2. Podáním ze dne 2. 9. 2022 sdělila žalobkyně, že nedisponuje žádnými důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr a vzala svou žalobu částečně zpět co do částky 4 014 Kč přestavující kapitalizovaný úrok 150 Kč a smluvní pokutu 3 864 Kč. Dále tak požadovala jistinu ve výši 8 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 11. 12. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 873,37 Kč.
3. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením a částečným zpětvzetím žaloby), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými.
4. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil:
-) z listiny„ Smlouva o úvěru číslo“ (č.l. 9 – 10), že se jedná o smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným datovanou dnem 29. 11. 2019, smlouva neobsahuje podpisy. Uvedená smlouva obsahuje závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a závazek žalovaného splatit částku 9 840 Kč ve lhůtě 30 dnů ke dni 29. 12. 2019. Zápůjční úroková sazba činila 279,83 % ročně a odpovídal jí úrok 1 840 Kč, RPSN činila 1 141,2 %;
-) z další listiny„ Smlouva o úvěru číslo“ (č.l. 11 – 12), že se jedná o smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným datovanou dnem 12. 6. 2020, smlouva neobsahuje podpisy. Uvedená smlouva obsahuje závazek právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč a závazek žalovaného splatit částku 9 840 Kč ve lhůtě 226 dnů ke dni 12. 7. 2020. Zápůjční úroková sazba činila 37,15 % ročně a odpovídal jí úrok 1 840 Kč, RPSN činila 455,40 %;
-) z listiny„ Obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově“, že se jedná o listinu blíže upravující práva a povinnost smluvních stran;
-) z listin„ Výpis z účtu“, že žalovaný dne 18. 12. 2018 poslal na účet číslo částku 0,10 Kč z účtu bankovní účet a žalovanému byla dne 29. 11. 2019 na týž účet poskytnuta částka 8 000 Kč;
-) z listiny„ Upomínka“, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovaného dopisem ze dne 25. 3. 2020 k úhradě dlužné částky ve výši 10 090 Kč;
-) z listiny„ Opakovaná výzva k úhradě“, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovaného dopisem ze dne 11. 4. 2020 k úhradě dlužné částky ve výši 10 276 Kč;
-) z listiny„ Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu“, že právní předchůdkyně žalobkyně upomínala žalovaného dopisem ze dne 23. 8. 2020 k úhradě dlužné částky ve výši 9 054 Kč;
-) z listiny„ Dohoda o postoupení pohledávek mezi právnická osoba a příjmení jméno a právnická osoba“ ze dne 22. 11. 2021 a její přílohy označené jako„ anonymizováno číslo“, že právní předchůdkyně žalobkyně touto smlouvou postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze 1 smlouvy dle stavu ke dni 8. 11. 2021, mezi postupovanými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo;
-) z listiny„ Potvrzení o provedení transakce“, že žalobkyně zaplatila dne 10. 12. 2021 na účet číslo částku, která je v potvrzení skryta;
-) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“ a podacího archu, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 16. 12. 2021, že pohledávka za ním ze smlouvy o půjčce číslo byla postoupena na žalobkyni. Oznámení bylo odesláno žalobkyní žalovanému 17. 12. 2021;
-) z listiny„ Výzva před podáním žaloby“ a podacího archu, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo s upozorněním, že pohledávka bude vymáhána soudní cestou, nedojde-li k jejímu zaplacení do 15. 4. 2022. Předžalobní výzva byla odeslána 11. 4. 2022;
-) z výpisu obchodního rejstříku žalobkyně, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky.
5. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla dne 29. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit včetně úroků ve výši 1 840 Kč do 29. 12. 2019 Smlouvou o úvěru téhož čísla ze dne 12. 6. 2020 byla původně uzavřená smlouva modifikována tak, že splatnost byla prodloužena do 12. 7. 2020. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatil, ani to ani na základě upomínek právní předchůdkyně žalobkyně. Posléze právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila žádné důkazy, naopak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět tak, že předmětem řízení zůstala pouze jistina a zákonný úrok z prodlení.
6. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř.:„ Žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.“
7. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř.:„ Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět až po té, co již soud o věci rozhodl, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, soud rozhodne v rozsahu zpětvzetí návrhu též o zrušení rozhodnutí.“
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
9. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“
10. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“
12. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
13. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“
14. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“
15. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.:„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“
17. Ohledně částky, pro kterou vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, soud řízení výrokem I. tohoto rozsudku v souladu s § 96 o.s.ř. částečně zastavil. Po tomto částečném zpětvzetí žaloby zůstala předmětem řízení částka 8 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 11. 12. 2021 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 873,37 Kč.
18. Ohledně tohoto zbývajícího uplatněného nároku soud po právní stránce věc posoudil podle výše uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná. Žalobkyně sama soudu sdělila, že žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje, což ji také vedlo k částečnému zpětvzetí žaloby.
19. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
20. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroku, poplatků a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.
21. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41).“
22. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.
23. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 8 000 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak byl výrokem II. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 8 000 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení.
24. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud má prokázáno odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 11. 4. 2022, soud ji tak za doručenou považuje v souladu s ust. § 573 o.z. dne 14. 4. 2022. V případě předchozích výzev nebyly soudu doloženy doklady o jejich odeslání. právnická osoba sice žalovaného vyzvala k zaplacení pohledávky v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022, v té době však již tato společnost nebyla věřitelem pohledávky za žalovaným. V předžalobní výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 15. 4. 2022, ode dne 16. 4. 2022 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 8 000 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu by činil 11,75 % ročně, žalobkyně však požadovala zákonný úrok z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně, byl jí tak přiznán v uplatněné výši. Ohledně zbývajícího uplatněného úroku z prodlení soud žalobu výrokem III. tohoto rozsudku zamítl.
25. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o.s.ř., tedy podle kritéria úspěchu ve věci a kritéria procesního zavinění na zastavení řízení. Žalobkyně původně požadovala na jistině celkem částku 11 864 Kč, v částce 8 000 Kč byla úspěšná, v částce 3 864 Kč zavinila zastavení řízení, neboť žalobu ohledně této části jistiny vzala zpět, neúspěšná byla pouze v nepatrné části ohledně úroku z prodlení. Žalobkyně tak byla úspěšná jen z 67,43 % a zastavení řízení zavinila v rozsahu 32,57 %, vznikl jí tak nárok na náklady řízení v rozsahu 34,86 % Tyto náklady řízení sestávají ze:
a) zaplaceného soudního poplatku ve výši xanon -240 dle položky 2 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.;
b) odměny advokáta za tři úkony právní služby, tj. přípravu a převzetí dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif“), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu, když žalobkyně podala návrh na ustáleném vzoru, jež podává opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech,
c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 100 Kč = 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu,
d) náhrady DPH ve výši 21 % z částek ad b) a c), tj. ve výši 252 Kč,
tj. celkem 2 252 Kč Náklady řízení v rozsahu 34,86 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 785 Kč a byly jí přiznány výrokem IV. tohoto rozsudku.
26. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne 2. 9. 2022 soud žalobkyni ani v rozsahu 34,86 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Tento úkon byl přímým důsledkem jednání žalobkyně, která podanou žalobou uplatnila i částky, na které jí zjevně nevznikl nárok a poté, co byla vyzvána k doplnění žaloby ve vztahu k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, vzala svou žalobu částečně zpět. Pokud tak žalobkyně nedůvodně uplatnila část žalovaného nároku a posléze vzala žalobu ohledně nedůvodně uplatněné částky zpět, bylo by nespravedlivé ukládat žalovanému, aby za takový úkon právní služby spočívající v částečném zpětvzetí žaloby hradil žalobkyni náklady řízení. Odměna a režijní paušál tak žalobkyni za uvedené podání nenáleží.
27. Právo na vrácení soudního poplatku žalobkyni i přes částečné zpětvzetí žaloby nevzniklo, neboť soudní poplatek nepřesáhl částku 1 000 Kč, která se podle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nevrací.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.