Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 32/2022-39
Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 62 829,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 837 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 837 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 992,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 461,82 Kč od 9. 1. 2020 do 31. 1. 2022, úrok 22,68 % ročně z částky 62 829,25 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 992,25 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 150 Kč k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 837 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 59 837 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 2 992,25 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 461,82 Kč od 9. 1. 2020 do 31. 1. 2022, úrok 22,68 % ročně z částky 62 829,25 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 992,25 Kč od 1. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 150 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 4. 4. 2022 se žalobkyně domáhá proti žalovanému zaplacení nároků ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené na základě žádosti žalovaného o revolvingový úvěr číslo ze dne 9. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovaným. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému umožnit čerpat revolvingový úvěr až do stanoveného rámce 60 000 Kč s možností jeho zvýšení. Dne 9. 1. 2020 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet zprostředkovatele částku ve výši prvního čerpání 5 187 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr podle sjednaných podmínek upravených v čl. III. smlouvy měsíčními splátkami specifikovanými v témže článku smlouvy. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas dle sjednaných podmínek, čímž se dostal do prodlení se splácením revolvingového úvěru. Od data prodlení jsou žalovanému účtovány poplatky podle sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou 22,68 % v souladu s čl. 2 .14.3 produktových podmínek. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami ke dni 31. 1. 2022 prohlásila poskytnutý úvěr za splatný. Žalovanou částku 62 829,25 Kč tvoří jistina 60 187 Kč, poplatky 600 Kč, pokuty ve výši 644 Kč a pojistné ve výši 1 398,25 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5 461,82 Kč se skládá z úroku, který se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny vždy k 17. dni v měsíci, přičemž se řádné úroky stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 2. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani na základě předžalobní výzvy.
2. Ve vyjádření ze dne 20. 7. 2022 žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, mezi něž patří jméno, příjmení, adresa trvalého pobytu, rodné číslo, číslo OP, rodinný stav, způsob bydlení, stáří bankovního účtu, pozice v zaměstnání, údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem ve výši 20 000 Kč a celkové náklady domácnosti ve výši 4 000 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně vyhledávala relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet v souladu s formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který ji opravňoval nahlížet do registru SOLUS, Bankovního registru klientských informací, Nebankovního registru klientských informací a Registru FO a Registru IC. Žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 65 137 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem 5 300 Kč Smluvní úrok 5 461,82 Kč se žalovaný zavázal splácet spolu se splátkou jistiny podle čl. IV. odst. 4 smlouvy, úroky se stávají součástí jistiny vždy k poslednímu dni v měsíci. Částka 644 Kč je za prodlení se splatnou splátkou s úrokovou sazbou 0,1 % denně, poplatky ve výši 600 Kč představují náklady vymáhacího procesu ze dne 1. 9. 2021 dle čl. VI. odst. 8 smlouvy, pojistné 1 398,25 Kč činí 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Postoupení pohledávky nabylo dne 21. 2. 2022, kdy byla uhrazena výše úplaty za postoupení.
3. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen.
4. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud vyzval žalovaného usnesením, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil jak k textu podané žaloby (která mu byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinil v řízení spornými. Soud podle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.
5. Soud ve věci provedl následující důkazy, z nichž zjistil:
-) z listiny„ Žádost /smlouva o revolvingovém úvěru číslo přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr“ (č.l. 11 - 13), že dne 9. 1. 2020 byla mezi anonymizováno 5 slov příjmení 1, PSČ anonymizováno, země a žalovaným uzavřena smlouvu o úvěru, kterou bylo sjednáno poskytnutí revolvingového úvěru žalovanému. Ve smlouvě byl sjednán aktuální úvěrový rámec 60 000 Kč, výše měsíční splátky minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč RPSN byla sjednána na 28,14 %, úroková sazba na 22,68 %, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů 50 Kč. Výše prvního čerpání byla sjednána na 5 187 Kč, přímá platba hrazená zprostředkovateli ve výši 3 000 Kč Součástí smlouvy je i přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr. Ve smlouvě je sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné (dospělé) splátky 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené podle nařízení vlády ke dni podpisu smlouvy a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení 100 Kč. K osobě žalovaného bylo ve smlouvě uvedeno číslo jeho občanského průkazu, že je svobodný, nemá žádné vyživované děti, staří jeho bankovního účtu je 4 až 6 let, bydlí v domě, bytě, který je momentálně splácen. Trvalý pobyt má na adrese adresa. Pracuje jako dělník, řemeslník, opravář ve společnosti právnická osoba od 1/ 2016, jeho čistý příjem činí 20 000 Kč, celkové náklady domácnosti 4 000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) 0 Kč;
-) z listin„ Produktové podmínky pro revolvingové úvěry“ a„ Všeobecné podmínky“, že jsou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru a vymezují blíže práva a povinnosti smluvních stran;
-) z listiny„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru“ (č.l. 14 - 15), že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému informace o věřiteli, zprostředkovateli úvěru, o základních vlastnostech spotřebitelského úvěru, nákladech spotřebitelského úvěru a další informace, žalovaný převzetí uvedeného formuláře stvrdil svým podpisem;
-) z listiny„ Sazebník pro úvěry platný od 13. 11. 2019“ (č.l. 19), že jednotlivé platby spojené s revolvingovým úvěrem jsou v něm uvedeny ve stejné výši jako ve smlouvě o revolvingovém úvěru;
-) z akceptačního dopisu ze dne 10. 1. 2020 (č.l. 18), že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že schválila jeho žádost o„ jméno kredit“ ze dne 9. 1. 2020, jde o revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 60 000 Kč, číslo úvěrového účtu je číslo;
-) z přehledu transakcí na úvěrovém účtu k úvěru číslo (č.l. 21 - 22), že žalovaný vyčerpal z úvěru částku 65 137 Kč a splatil celkem částku 5 300 Kč. Přehled obsahuje částku prvního čerpání 5 300 Kč. Přehled obsahuje předepsané splátky, poplatky za rezervaci úvěrových zdrojů, smluvní pokuty, poplatky za upomínky;
-) z listiny„ Odstoupení od úvěrové smlouvy číslo“ ze dne 27. 12. 2021 (č.l. 25 - 26), že právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy s tím, že úvěr se ke dni 31. 1. 2022 stává splatným v celém rozsahu a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 68 292 Kč k datu 31. 1. 2022. Listin Listina byla vyhotovena ve dvou vyhotoveních, jedna s adresou žalovaného ulice a číslo, obec, jedna s adresou adresa);
-) z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne 15. 2. 2022, že právní předchůdkyně žalobkyně touto smlouvou postoupila žalobkyni pohledávky uvedené v příloze číslo uvedené smlouvy, mezi nimiž je uvedena i pohledávka za žalovaným (pod bodem 27) ze smlouvy číslo ze dne 9. 1. 2020;
-) z listiny„ Potvrzení o přijetí úplaty a účinnosti postoupení“, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že úplata za postoupení pohledávek podle smlouvy z 15. 2. 2022 jí byla dne 21. 1. 2022 připsána na účet, čímž postoupení pohledávek nabylo účinnosti;
-) z listin„ Oznámení o postoupení pohledávky“ z dat 25. 2. 2021 (č.l. 23 - 24), že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo s tím, že novou věřitelkou je žalobkyně. Listin Listina byla vyhotovena ve dvou vyhotoveních, jedna s adresou žalovaného ulice a číslo, obec, jedna s adresou obec a číslo. Obě vyhotovení byla podle přiloženého poštovního archu odeslána žalovanému 28. 2. 2022;
-) z listin„ Výzva k úhradě dluhu“ (č.l. 27 - 28), že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím jejího právního zástupce k úhradě dluhu ze smlouvy číslo ve lhůtě 7 dnů odeslání výzvy. Listin Listina byla vyhotovena ve dvou vyhotoveních, jedna s adresou žalovaného ulice a číslo, obec, jedna s adresou obec a číslo. K oběma vyhotovením je přiložen podací arch dokládající jejich odeslání žalovanému dne 4. 3. 2022;
-) z listin y nadepsané„ Předdotazy – RČ: číslo“ (č.l. 20), že žalovaný byl k datu 9. 6. 2019 a 1. 9. 2020 lustrován v systému SOLUS, nebyl v SOLUSU nalezen, úvěr v „ Siclidu“ ani v jednom případě nevznikl.
6. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil žádné informace podstatné pro rozhodnutí věci, proto je soud neuvádí ani nehodnotí.
7. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo jíž bylo přiděleno číslo úvěrového účtu číslo, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalovanému čerpání revolvingového úvěru s aktuálním úvěrovým rámcem 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal měsíčně splácet minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, nejméně 500 Kč. Úvěr však řádně nesplácel a právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy. Celkem žalovaný z úvěru vyčerpal částku 65 137 Kč a splatil částku 5 300 Kč. Posléze právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěrové smlouvy na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného, které byly zaneseny do žádosti/smlouvy o revolvingového úvěru. Podle těchto informací měl žalovaný příjem ze zaměstnání 20 000 Kč, byl svobodný, bydlel v domě, který momentálně splácel. Celkové výdaje jeho domácnosti činily 4 000 Kč, finanční závazky (splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod.) činily 0 Kč měsíčně. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala žalovaného v BRKI, NRKI, databází sdružení SOLUS a insolvenčního rejstříku. Tato svá tvrzení však nijak nedoložila s výjimkou lustrace v registru SOLUS a tato tak zůstala neprokázána. Neuvedla ani, jakým způsobem si ověřila výši příjmů a výdajů žalovaného.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
9. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“
10. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“
11. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“
12. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření úvěrové smlouvy:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“
13. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“
14. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“
15. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. :„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“
17. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila příjmy a zejména výdaje žalovaného, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.
18. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s informacemi tvrzenými žalovaným, aniž by je jakkoli ověřila. Ve věci nebylo ze strany žalobkyně ani tvrzeno, že příjem žalovaného byl jakkoli ověřen, dokonce nebylo ani ověřováno, že žalovaný je od ledna 2016 zaměstnán, jak tvrdil, nebyl předložen žádný výplatní lístek žalovaného či potvrzení zaměstnavatele o jeho příjmu. Stejně tak výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány. Právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že celkové náklady jeho domácnosti činí 4 000 Kč měsíčně a finanční závazky na splátky hypoték, úvěrů, úvěrových karet apod. činí 0 Kč měsíčně, a to přes rozpornou informaci žalovaného, že bydlí v domě či bytě, který je momentálně splácen a přesto, že jím tvrzené celkové výdaje domácnosti 4 000 Kč měsíčně jsou neobvykle nízké. Rovněž jeho další závazky a další výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem ověřeny, právní předchůdkyně žalobkyně si zjevně nevyžádala ani jeden výpis z účtu žalovaného. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalovaný uzavřel celou řadu úvěrových smluv, které nesplácí a v době uzavření úvěrové smlouvy měl další závazek vůči právní předchůdkyni žalobkyně vymáhaný po postoupení pohledávky žalobkyní u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 21/2022 .
19. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
20. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytnout úvěr jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla zejména porovnat příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalovaného, posouzení úvěruschopnosti žalovaného nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
21. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru s žalovaným uzavřela s vědomím sjednání úroku, poplatků a zajištění svého závazku smluvními sankcemi. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byla uzavřena smlouva o úvěru, je třeba takovou smlouvu v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatnou. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.
22. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j. 15 Co 123/2019 – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - příjmení, P. a kol., Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C -106/89, EU:C: 1990, právnická osoba C -240–244/98, EU:C: 2000, jméno příjmení jméno -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, jméno jméno, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, příjmení jméno, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, příjmení, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 , bod 41).“
23. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. § 86 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. § 87 odst. 1 ZosÚ provedená zákonem č. 96/2022 Sb. s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.
24. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 65 137 Kč, vznikla žalovanému povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně před postoupení pohledávky žalobkyni zaplatil částku 5 300 Kč, jeho povinnost vrátit poskytnutou jistinu tak trvala v rozsahu 59 837 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, té žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázán k úhradě částky 59 837 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
25. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky 68 292 Kč, tedy částky přesahující důvodně uplatněnou pohledávku, dopisem ze dne 27. 12. 2021 obsahující odstoupení od smlouvy ke dni 31. 1. 2022. Tato výzva byla odeslána na dvě známé adresy žalovaného a obě její vyhotovení obsahují čárový kód s kódem zásilky svědčící o jejich odeslání dne 27. 12. 2021, doložen byl i poštovní arch, soud je tak za doručené považuje v souladu s ust. § 573 o.z. dne 30. 12. 2021. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k plnění do 31. 1. 2022, tuto lhůtu k vrácení jistiny soud považuje za přiměřenou poměrům žalovaného ve smyslu v § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Ode dne 1. 2. 2022 je tak žalovaný s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 59 837 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu činil 11,75 % ročně, byl tak přiznán v uplatněné výši.
26. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Žalobkyně požadovala podanou žalobou částku 62 829,25 Kč s příslušenstvím, soud její nárok shledal důvodným pouze co do částky 59 837 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tak byla úspěšná jen z 95,24 % a neúspěšná z 4,76 %, vznikl jí tak nárok na náklady řízení v rozsahu 90,48 % Tyto náklady řízení sestávají ze:
a) zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 514 Kč dle položky 2 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/ 1991 Sb.;
b) odměny advokáta za tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jako „advokátní tarif “), sepis výzvy k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), ve výši 3 x 3 620 Kč = 10 860 Kč dle § 8 a § 7 bod 5 advokátního tarifu;
c) paušální náhrady hotových výdajů za úkony uvedené ad b) výše ve výši 3 x 300 Kč = 900 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu;
d) náhrady za 21% DPH z částek ad b), c), tj. 2 469,60 Kč;
tj. celkem 16 743,60 Kč Náklady řízení v rozsahu 90,48 % z této částky náležející žalobkyni tak činí 15 150 Kč a byly jí přiznány výrokem III. tohoto rozsudku.
27. Odměnu a náhradu hotových výdajů za písemné podání ze dne 20. 7. 2022 soud žalobkyni ani v rozsahu 90,48 % nepřiznal, jelikož se nejedná o účelně vynaložený úkon právní služby. Povinností žalobkyně bylo podat žalobu řádně s uvedením všech rozhodujících tvrzení, aniž by musela být soudem vyzývána k jejich doplnění. V případě žaloby, kterou se žalobkyně domáhá plnění z titulu spotřebitelského úvěru, je povinností žalobkyně již v žalobě dostatečným způsobem tvrdit, jak byla zkoumána a prověřována úvěruschopnost žalovaného a z podané žaloby musí být zřejmé, jak žalobkyně dospěla k jednotlivým požadovaným částkám. Pokud tak žalobkyně neučinila, nelze podání, kterým svá tvrzení na výzvu soudu doplnila, považovat za účelně učiněné a odměna a režijní paušál za takové podání nenáleží.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašské Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.