Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 33/2022-35

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Ludmilou Gerlovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 31 850 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 400 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni

-) částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 320,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 730,14 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 od 8. 1. 2022 do 31. 3. 2022 a z částky 6 600 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, úrok 24,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,

-) částku 11 450 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 674,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 170,10 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 905,56 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok 24,9 % ročně z částky 8 905,56 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 400 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni -) částku 12 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 320,83 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 730,14 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 od 8. 1. 2022 do 31. 3. 2022 a z částky 6 600 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, úrok 24,69 % ročně z částky 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, -) částku 11 450 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 674,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 170,10 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 905,56 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úrok 24,9 % ročně z částky 8 905,56 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, <b>se zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 1. 4. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dvou pohledávek, první ve výši 20 400 Kč s příslušenstvím, druhé ve výši 11 450 Kč s příslušenstvím, tj. celkem částky 31 850 Kč s příslušenstvím. Ohledně první pohledávky žalobkyně uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela dne 6. 5. 2019 s žalovanou smlouvu spotřebitelském úvěru číslo na jejím základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 13. 5. 2019 s tím, že poslední splátka byla stanovena na 29. 6. 2020. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, ode dne 30. 6. 2020 byla v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami, neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč se od tohoto data úročí úrokem ve výši 24,69 % ročně. S účinností ke dni 7. 1. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu uhradila na pohledávku částku 6 600 Kč, která byla započtena v částce 3 000 Kč na úrok, v částce 2 100 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 1 500 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000, dlužné úhrady za služby zahrnující úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 400 Kč, kapitalizované úroky 5 730,14 Kč představující úrok 24,69 % ročně z jistiny 15 000 Kč od 30. 6. 2020 do data postoupení 7. 1. 2022, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 320,83 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 15 000 Kč od 30. 6. 2020 do data postoupení 7. 1. 2022, úrok 24,69 % ročně z jistiny 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z jistiny 15 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy. K druhé pohledávce žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba uzavřela dne 6. 1. 2019 s žalovanou smlouvu spotřebitelském úvěru číslo na jejím základě poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně vedle jistiny úrok ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 13. 1. 2019 s tím, že poslední splátka byla stanovena na 1. 3. 2020. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, ode dne 2. 3. 2020 byla v prodlení se všemi neuhrazenými splátkami, neuhrazená jistina ve výši 8 905,56 Kč se od tohoto data úročí úrokem ve výši 24,90 % ročně. S účinností ke dni 7. 1. 2022 byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2022. Žalovaná za celou dobu smluvního vztahu uhradila na pohledávku částku 15 550 Kč, která byla započtena v částce 6 094,44 Kč na jistinu, v částce 3 000 Kč na úrok, v částce 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a v částce 3 455,56 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 8 905,56 Kč, dlužné úhrady za služby, tedy poplatek za hotovostní inkaso splátek, ve výši 2 544,44 Kč, kapitalizované úroky 4 170,10 Kč představující úrok 24,90 % ročně z jistiny 8 905,56 Kč od 2. 3. 2020 do data postoupení 7. 1. 2022, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 674,74 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny 8 905,56 Kč od 2. 3. 2020 do data postoupení 7. 1. 2022, úrok 24,90 % ročně z jistiny 8 905,56 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroky z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z jistiny 8 905,56 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy.

2. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou (náhradní doručení je vyloučeno). Platební rozkaz byl proto v souladu s ustanovením zrušen.

3. V doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2022 žalobkyně posléze žalobkyně ve vztahu k úvěruschopnosti žalované uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela především z informací získaných od žalované, které byly ověřovány doklady uvedenými v kartě zákazníka, jejich kopie nemá právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici. V kartě zákazníka ze dne 6. 5. 2019 žalovaná uvedla, že pracuje jako prodavačka ve právnická osoba, spol. s r.o. s měsíčním příjem 23 010 Kč, v kartě zákazníka ze dne 6. 1. 2019 uvedla, že pracuje jako prodavačka u zaměstnavatele jméno příjmení s měsíčním příjmem 17 361 Kč.

4. Žalobkyně již v podané žalobě vyznačila, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud tak vyzval žalovanou usnesením, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neučinil soudu žádné podání, zejména se nevyjádřila jak k textu podané žaloby (která jí byla doručena spolu se shora uvedeným usnesením), tak ani k tomuto usnesení soudu. Skutečnosti tvrzené v žalobě nečinila v řízení spornými.

5. Z důkazů provedených v řízení učinil soud následující skutková zjištění:

-) z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, že se jedná o společnost se sídlem na území České republiky,

-) z listiny„ anonymizována dvě slova, Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ označené číslo že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovanou dne 6. 1. 2019, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že částka 5 340 Kč bude použita na zaplacení zůstatku spotřebitelského úvěru číslo čerpaného v minulosti po zohlednění snížení nákladů v důsledku jeho předčasného splácení a v hotovosti byla žalované vyplacena částka 9 660 Kč. Úrok byl sjednán na 3 000 Kč, administrativní poplatek na 3 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek na 6 000 Kč, tj. celková výše k zaplacení čila 27 000 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč RPSN činila 206,15 %;

-) z listiny„ Karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr“, že byla žalovanou podepsána dne 6. 1. 2019 je v ní uvedeno, že žalovaná od května 2012 bydlí jako spolubydlící, což doložila složenkou SIPO, v domácnosti bydlí se svým partnerem a 1 nezaopatřeným dítětem, pracuje na částečný úvazek u zaměstnavatele jméno příjmení od 3. 9. 2018, což bylo osobně ověřeno, má půjčku u právní předchůdkyně žalobkyně v celkové částce 5 340 Kč, půjčky i jiných poskytovatelů nemá, hlavní příjem nevyplnila, jako vedlejší příjem vyplnila částku 9 420, Kč, dále sirotčí důchod a příspěvek na živobytí 4 941 Kč a výživné 3 000 Kč, tj. celkem 17 361 Kč a jako výdaje vyplnila výdaje na bydlení 3 400 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 7 800 Kč, spoření žádné, vyživovací povinnost žádnou, splátky úvěru či zápůjček žádné, další výdaje také žádné, tj. výdaje celkem vyplnila na 11 200 Kč a jako použitelný příjem vyplnila částku 6 161 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly zaškrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouvy/ DPP/DPČ, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO;

-) z listiny„ anonymizována dvě slova, Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ označené číslo že se jedná o smlouvu uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovanou dne 6. 5. 2019, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že tato částka byla poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Úrok byl sjednán na 3 000 Kč, administrativní poplatek na 3 000 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek na 6 000 Kč, tj. celková výše k zaplacení čila 27 000 Kč a žalovaná se ji zavázala zaplatit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč RPSN činila 206,15 %;

-) z listiny„ Karta zákazníka, žádost o spotřebitelský úvěr“, že byla žalovanou podepsána dne 6. 5. 2019, je v ní uvedeno, že žalovaná od května 2012 bydlí jako nájemník, což doložila složenkou SIPO, se svým partnerem a 2 nezaopatřenými dětmi, pracuje na hlavní pracovní poměr a částečný úvazek, jejím zaměstnavatelem je právnická osoba, spol. s r.o., pracovní poměr trvá od 16. 3. 2019 do 30. 9. 2019, její hlavní příjem na hlavní pracovní poměr činí 10 210 Kč, příjem z brigád činí 9 800 Kč, dále má výživné 3 000 Kč, tj. celkem má příjmy 23 010 Kč a jako výdaje vyplnila výdaje na bydlení 4 000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 8 000 Kč, spoření žádné, vyživovací povinnost žádnou, splátky úvěru či zápůjček 1 800 Kč, další výdaje také žádné, tj. výdaje celkem vyplnila na 13 800 Kč a jako použitelný příjem vyplnila částku 9 210 Kč. Jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly zaškrtnuty výplatní pásky, pracovní smlouvy/ DPP/DPČ, rozhodnutí o přiznání výživného, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO;

-) z listiny„ Smlouva o postoupení pohledávek“, že se jedná o smlouvu uzavřenou dne 7. 1. 2022 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, kterou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávky uvedené v seznamu pohledávek, který tvořil přílohu č. 1 smlouvy. V doložených částech seznamu pohledávek jsou i pohledávky za žalovanou ze smlouvy číslo smlouvy číslo;

-) z listiny„ Oznámení o postoupení pohledávky“, že právní předchůdkyně žalobkyně dopisem sepsaným dnem 3. 2. 2022 informovala žalovanou o postoupení pohledávek za ní ze smluv číslo na žalobkyni;

-) z listiny„ Informace o zpracování osobních údajů“ ze dne 3. 2. 2022, že žalobkyně informovala žalovanou o zpracování jejích osobních údajů, neboť nabyla pohledávku za ní, která na ni byla postoupena smlouvou ze dne 7. 1. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání dopisu žalované dne 4. 2. 2022;

-) z listiny„ Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě“ ze dne 16. 3. 2022, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ve lhůtě do 31. 3. 2022. Přiložen byl podací lístek svědčící o odeslání výzvy dne 16. 3. 2022.

6. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. -97 ze dne 31. 7. 2020 předložený žalobkyní soud nehodnotí, neboť se jedná o rozhodnutí závazné pouze pro účastníky řízení v tomto konkrétním sporu, který pro rozhodnutí v této věci nemá žádný význam.

7. Závěr o skutkovém stavu, jež soud učinil z provedených důkazů, je následující: V posuzovaném případě lze uzavřít, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba jako poskytovatelem úvěru a žalovanou jako klientem byly uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to nejprve dne 6. 1. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo posléze dne 6. 5. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě první ze smluv ze dne 6. 1. 2019 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázela splácet v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, měla tak splatit celkovou částku 27 000 Kč zahrnující vedle jistiny 15 000 Kč i úrok 3 000 Kč, administrativní poplatek 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 15 550 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované, které byly zaneseny v kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr. Podle tétoy bydlela žalovaná od května 2012 jako spolubydlící, což bylo ověřeno dokladem SIPO, v domácnosti s ní bydlel partner a jiný rodinný příslušník, z toho se jednalo o 1 nezaopatřené dítě. Měla příjmy z pracovního poměru na částečný úvazek a dobu určitou u zaměstnavatele jméno příjmení, což mělo být ověřeno osobně, jeden úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 5 340 Kč, žádné úvěry u jiných poskytovatelů. Její příjem z brigády činil 9 420 Kč, sirotčí důchod s příspěvkem na živobytí 4 941 Kč, výživné 3 000 Kč, tj. celkem 17 362 Kč, její výdaje sestávaly z výdajů na bydlení 3 400 Kč a osobních výdajů 7 800 Kč, tj. celkem se jednalo o částku 11 200 Kč. V žádosti bylo zaškrtnuto, že právní předchůdkyni žalobkyně byly předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva/ DPP/DPČ a faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, nikoli však bankovní výpisy, doklad o výměře důchodu, rozhodnutí o přiznání výživného. Na základě druhé ze smluv ze dne 6. 5. 2019 byl žalované poskytnut úvěr rovněž ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázela splácet v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, měla tak splatit celkovou částku 27 000 Kč zahrnující vedle jistiny 15 000 Kč úrok 3 000 Kč, administrativní poplatek 3 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč. Žalovaná na úvěr zaplatila celkem částku 6 600 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované, které byly zaneseny v kartě zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr. Podle tétoy bydlela žalovaná od května 2012 v nájmu, což bylo ověřeno dokladem SIPO, v domácnosti s ní bydlel partner a 2 nezaopatřené děti. Měla příjmy z hlavního pracovního poměru u právnická osoba, spol. s r.o. na dobu určitou od 16. 3. 2019 do 30. 9. 2019 a dále částečného úvazku. Měla jiný úvěr u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 15 000 Kč s výší měsíční splátky 1 800 Kč, zároveň neměla zápůjčky či úvěry u jiných poskytovatelů. Její příjem z hlavního pracovního poměru činil 10 210 Kč, z brigády 9 800 Kč, nepobírala již žádný důchod či státní podporu, měla příjem z výživného 3 000 Kč, její celkové příjmy činily 23 010 Kč a výdaje na bydlení činily 4 000 Kč, osobní výdaje 8 000 Kč, splátky úvěrů 1 800 Kč, tedy její celkové výdaje činily 13 800 Kč a použitelný příjem tak činil 9 210 Kč. V žádosti bylo zaškrtnuto, že právní předchůdkyni žalobkyně byly předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva/ DPP/DPČ, rozhodnutí o přiznání výživného, faktury za elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO, nikoli však již bankovní výpisy. Smlouvou ze dne 7. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z obou úvěrových smluv za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná dlužné částky nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy.

8. Podle , (dále jen „o. z.“):„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“

9. Podle § 419 o. z.:„ Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.“

10. Podle § 420 odst. 1 o. z.:„ Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.“

11. Podle a 2 věta prvá , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“):„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.“

12. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ ve znění účinném v době uzavření obou úvěrových smluv:„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“

13. Podle § 580 odst. 1 o. z.:„ Neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.“

14. Podle § 588 odst. 1 o. z.:„ Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.“

15. Podle § 1970 o. z.:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“

16. Podle :„ Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.“

17. Soud po právní stránce věc posoudil podle uvedených ustanovení zákonných právních předpisů a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru ve smyslu ust. a násl. o. z., a to ve formě spotřebitelského úvěru, jelikož byly uzavřeny mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutno posoudit podle , o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smluv právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila příjmy a výdaje žalované, v důsledku čehož jsou uzavřené úvěrové smlouvy neplatné.

18. Žalobkyně tvrdila, že si její právní předchůdkyně sice údaje tvrzené žalovanou ověřila listinami zaškrtnutými v žádostech o úvěr, tyto již však nemá k dispozici a tyto tak nedoložila. Z obou žádostí o úvěr/karet zákazníka je však zjevné, že k tomuto nedošlo, neboť údaje uváděné žalovanou byly rozporné. Zatímco v žádosti ze dne 6. 1. 2019 žalovaná zaškrtla, že od května 2012 bydlí v druhu bydlení„ spolubydlící“, v žádosti ze dne 6. 5. 2019 zaškrtla jako druh bydlení„ nájemník“, rovněž od května 2012, obojí mělo být ověřeno fakturami ze elektřinu, vodu, plyn, telefon, TV/SIPO. V žádosti ze dne 6. 1. 2019 uvedla, že s ní žije partner a 1 nezaopatřené dítě a výši výživného 3 000 Kč a dále sirotčí důchod a příspěvek na živobytí 4 941 Kč, v žádosti ze dne 6. 5. 2019 uvedla, že s ní v domácnosti žijí partner a 2 nezaopatřené děti, výživné činilo stále 3 000 Kč, již však neuvedla žádný sirotčí důchod či příspěvek na živobytí. S ohledem na to, že jí mělo přibýt 1 nezaopatřené dítě, neuvedla žádné příjmy z mateřské či rodičovské, nezměnila se výše uváděného výživného, naopak zatímco k 6. 1. 2019 uváděla žalovaná jen vedlejší příjem, k 6. 5. 2019, kdy jí mělo v domácnosti přibýt 1 nezaopatřené dítě, uváděla již příjem z hlavního pracovního poměru a vedle toho vedlejší příjem. U první ze smluv, u níž žalobkyně podtrhla, že pobírá sirotčí důchod a příspěvky na živobytí, což je dávka pomoci v hmotné nouzi, nebyly předloženy doklad o výměře důchodu ani složenky k příspěvku na živobytí, v tomto případě nebylo doloženo ani rozhodnutí či jiný doklad o výši výživného. Ani u jedné z úvěrových smluv nebyl ověřen údaj o tom, že žalovaná nemá závazky u jiných poskytovatelů úvěru, neboť ani v případě jedné ze smluv nebyl doložen žádný bankovní výpis žalované, který by svědčil o jejích výdajích. Nebyla tak ověřena ani pravdivost tvrzení žalované o výši jejich osobních výdajů. Tyto skutečnosti tak zcela jednoznačně svědčí o tom, že právní předchůdkyně žalobkyně si dostatečným způsobem neověřila především výdaje žalované. Mimo to u v případě obou úvěrů měla žalovaná poskytnutý úvěr splácet 60 týdnů, v době sjednání úvěru ze dne 6. 1. 2019 však měla sjednán pouze částečný úvazek u zaměstnavatele jméno příjmení do 3. 9. 2019 a v době sjednání úvěru ze dne 6. 5. 2019 měl být hlavní příjem žalované u právnická osoba, spol. s r.o., kde měla žalovaná podle jí tvrzených údajů pracovní poměr sjednán na dobu určitou pouze do 30. 9. 2019. Z údajů tvrzených žalovanou pak vyplynulo, že u obou úvěrů budou po uvedených datech jí tvrzené výdaje přesahovat jí tvrzené příjmy a nebude tak schopna poskytnuté úvěry splácet.

19. Při uzavírání obou smluv tak právní předchůdkyně žalobkyně zjevně porušila ustanovení § 86 ZoSÚ, jelikož řádně neprověřila zejména výdaje žalované, v důsledku čehož jsou obě uzavřené úvěrové smlouvy neplatné. Právní předchůdkyně žalobkyně neměla při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházet z žalovanou uváděných údajů, ale tyto si měla ověřit. Jelikož mohla očekávat, že v případě sporu bude muset toto ověření doložit, měla si doklady k tomu i uchovat. Rovněž měla přihlížet k tomu, že po skončení pracovního poměru žalované u jejích zaměstnavatelů jméno příjmení ke dni 3. 9. 2019 a u právnická osoba, spol. s r.o. ke dni 30. 9. 2019 nebude mít žalovaná dostatečné příjmy ke splácení závazků z obou úvěrových smluv.

20. Skutečnost, že k posouzení úvěruschopnosti nepostačují samotné údaje sdělené zájemcem o úvěr, je zřejmá ze samotného znění ustanovení § 86 odst. 1 ZosÚ, podle nějž je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Dle názoru soudu je třeba i při výkladu ustanovení ZosÚ aplikovat závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (zejména bod 26.), podle nichž„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) .” Také Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

21. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ mohla právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytnout úvěry jen tehdy, pokud neměla pochybnosti o její schopnosti úvěry splácet, přičemž pro účely posouzení úvěruschopnosti měla v případě obou úvěrových smluv zejména porovnat příjmy a výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů. Navíc bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně posuzovat úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Právní předchůdkyně žalobkyně tak v době uzavření úvěrové smlouvy neměla podklady nezbytné pro učinění závěru o úvěruschopnosti žalované, posouzení úvěruschopnosti žalované nevěnovala potřebnou péči a nemohla tak dospět k závěru o schopnosti žalované úvěr splácet.

22. Přesto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvy o úvěru s žalovanou uzavřela s vědomím sjednání úroku, poplatků a odměn. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně uvedené v § 86 ZoSÚ byly uzavřeny smlouvy o úvěru, je třeba takové smlouvy v souladu s ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a § 588 o. z. posoudit jako absolutně neplatné. Porušením povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr je totiž nutné považovat za jednání, které odporuje zákonu (tj. § 86 ZoSÚ), a současně i za jednání, které zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele.

23. Soud v tomto směru odkazuje také na judikaturu Krajského soudu v Ostravě, který například v rozsudku ze dne 1. srpna 2019 č.j.  – 115 uvedl:„ Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie - Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( - 654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41).“

24. O tom, že k neplatnosti smlouvy z důvodu porušení ust. ZosÚ ve znění účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022 je třeba přihlížet i bez návrhu svědčí i novela ust. ZosÚ provedená s účinností od 29. 5. 2022, podle níž byla druhá věta uvedeného ustanovení nahrazena větou„ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“ Podle důvodové zprávy k tomuto novelizovanému ustanovení právní úprava reaguje na rozsudek Soudního dvora EU ve věci C -679/18 OPR Finance, který judikoval, že ustanovení věty druhé , o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru s tím, že uvedené články„ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Důvodová zpráva dále uvádí, že již před uvedenou novelou měly soudy posuzovat plnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele z úřední povinnosti a vyvodit z toho právní následky i bez návrhu spotřebitele, na základě citované vnitrostátní judikatury, úprava byla provedena z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů normy a jednotného přístupu soudů k dané problematice.

25. Plnila-li právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru číslo ze dne 6. 1. 2019 žalované částku 15 000 Kč, a to zčásti na splacení jejího předchozího úvěru a zčásti v hotovosti, vznikla žalované povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaná však právní předchůdkyni žalobkyně před postoupením pohledávky žalobkyni zaplatila podle tvrzení žalobkyně v žalobě částku 15 550 Kč, její povinnost vrátit poskytnutou jistinu tak zcela zanikla, naopak žalované vznikla pohledávka za právní předchůdkyní žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení v částce 550 Kč. Ohledně uplatněného nároku ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 6. 1. 2019 tak není podaná žaloba důvodná a byla tak výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

26. Jiná situace nastala u smlouvy o úvěru číslo ze dne 6. 5. 2019. Podle této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti částku 15 000 Kč, žalované tak vznikla povinnost tuto částku právní předchůdkyni žalobkyně na jistině vrátit podle § 87 odst. 1 věta třetí ZosÚ. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně před postoupením pohledávky žalobkyni zaplatila podle tvrzení žalobkyně v žalobě částku 6 600 Kč, její povinnost vrátit poskytnutou jistinu tak trvala v rozsahu 8 400 Kč. Posléze byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, té žalovaná neuhradila ničeho. Žalovaná tak byl výrokem I. tohoto rozsudku zavázána k úhradě částky 8 400 Kč žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení. Ve zbylé části není nárok uplatněný žalobkyní pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný a soud z toho důvodu žalobu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

27. Soud dodává, že jiná situace by ani u jedné ze smluv o úvěru nenastala ani v případě, kdy by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované, neboť i v takovém případě by žalobkyně měla nárok pouze na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny úvěru, a to pro nepřiměřenost dalších ujednání ve smlouvě o úvěru o úrocích a poplatcích, které jsou rozporné s dobrými mravy. V případě obou smluv o úvěru byla totiž žalované jako spotřebitelce poskytnuta částka 15 000 Kč, žalovaná se zavázala v obou v případech ve lhůtě 60 týdnů vrátit částku 27 000 Kč, obě smlouvy tak byly sjednány s RPSN ve výši 206,15 %, což je výše RPSN několikanásobně přesahující výši obvyklou ve spotřebitelských smlouvách a zároveň se jedná o výši RPSN zcela zjevně nepřiměřenou. Není přitom rozhodné, že část plateb za úvěr byla ve smlouvě pojmenována nikoli jako úrok, ale jako administrativní poplatek či odměna za hotovostní inkaso splátek, neboť ve všech případech se jedná o odměnu právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutý úvěr, která v podstatě představuje kapitalizovaný úrok z prodlení, který má vést k pokrytí nákladů poskytovatele úvěru na poskytnutý úvěr a k přiměřenému zisku poskytovatele úvěru. Pouze jiné pojmenování či rozmělnění požadovaných plateb nemůže vést k jejich odlišnému posouzení, tyto je třeba posoudit jako celek, a soud je proto jako celek hodnotí jako neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

28. Úrok z prodlení z přiznané jistiny byl přiznán v souladu s  o.z. ve výši dle Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovanou k zaplacení částky 47 315,78 Kč, tedy částky přesahující důvodně uplatněnou pohledávku, předžalobní výzvou ze dne 16. 3. 2022 odeslanou téhož dne, soud ji tak za doručenou považuje v souladu s ust. o.z. dne 21. 3. 2022. Ve výzvě byla žalované poskytnuta lhůta k plnění do 31. 3. 2022, tuto lhůtu k vrácení jistiny soud považuje za přiměřenou poměrům žalované ve smyslu v  věta třetí ZosÚ, ostatně v řízení nebyl tvrzen ani nijak nevyšel najevo opak. Ode dne 1. 4 2022 je tak žalovaná s vydáním důvodně uplatněné pohledávky 8 400 Kč v prodlení. Žalobkyni tak byl v souladu s podanou žalobou přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Zákonný úrok z prodlení k tomuto datu by činil 11,75 % ročně, žalobkyně však úrok z prodlení požadovala pouze ve výši 10 % ročně, byl tak žalobkyni přiznán pouze v této uplatněné výši.

29. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení, postupoval soud podle , tedy podle kritéria úspěchu ve věci. Úspěšnější ve věci byla žalovaná a je to tedy žalovaná, komu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Protože však žalované podle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.