Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
24 C 367/2019-39
Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Pávkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení a částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 728 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 728 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku částka s úrokem z prodlení z částky částka ve výši 9,75 % ročně od datum do zaplacení sestávající z nároku na zaplacení nové jistiny zápůjčky ve výši 258 624 Kč, smluvních pokut ve výši 6 249 Kč, 64 656 Kč a 56 379,16 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve vztahu mezi podnikateli ve výši 1 200 Kč z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi účastníky řízení dne datum. Žalobkyně žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku a sjednaný úrok splácet ve 12 měsíčních splátkách po 21 552 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018, to vše dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení zápůjčky. Žalovaný sjednané podmínky řádně neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnuté zápůjčky. Do data zesplatnění celé zápůjčky žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celé zápůjčky, když nová jistina zápůjčky po připočtení splatných běžných úroků zápůjčky činila částka a byla splatná dne datum. Dále byl ujednán nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 724,16 Kč při prodlení žalovaného se zaplacením splátky o 15 dnů a částky 2 801,76 Kč při prodlení žalovaného se zaplacením splátky o 30 dnů, dále nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25% z aktuální výše dlužné nové jistiny zápůjčky, pokud žalovaný nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky do 10 dnů od zesplatnění a dále nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z nové jistiny zápůjčky v případě nezaplacení nové jistiny zápůjčky žalovaným ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dlužil žalobkyni novou jistinu zápůjčky v celkové výši 258 624 Kč, což odpovídá původní jistině 150 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí zápůjčky přirostlému ke dni zesplatnění ve výši 108 624 Kč, dále dlužil smluvní pokutu dle bodu 8.1 a), b) smlouvy v celkové výši 6 249 Kč, smluvní pokutu dle bodu 8.5 smlouvy ve výši 64 656 Kč a smluvní pokutu dle bodu 8.7 smlouvy ke dni sepisu žaloby ve výši 56 379,16 Kč. Žalobkyně po žalovaném požaduje i úrok z prodlení v zákonné výši od datum (den sepisu žaloby) do zaplacení. Ke dni podání žaloby ani na základě předžalobní výzvy žalovaný ničeho na dluh neuhradil.
2. K jednání soudu nařízenému na den datum se žalovaný bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání bylo žalovanému zasláno na adresu sídla evidovanou v živnostenském rejstříku a doručeno vložením do schránky dne datum. K žalobě se žalovaný žádným způsobem nevyjádřil. Z tohoto důvodu soud rozhodoval bez osobní přítomnosti žalovaného, neboť byly splněny podmínky dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.).
3. Smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce ze dne datum (dále jen smlouva), oznámením věřitele o schválení zápůjčky včetně dodejky, splátkovým kalendářem ke smlouvě, kartou klienta a dokladem o vyplacení úvěru ze dne datum žalobkyně prokázala, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému jako podnikateli zápůjčku ve výši 150 000 Kč a žalovaný se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 108 624 Kč zavázal splácet ve 12 měsíčních splátkách po 21 552 Kč měsíčně, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od prosince 2018. Podle bodu 8.1 a), b) smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 8% z výše dlužné splátky (1 724,16 Kč), a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 15 dnů a pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 13% z výše dlužné splátky (2 801,76 Kč), a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 8.4 smlouvy v případě zesplatnění zápůjčky se dosud neuhrazené splátky jistiny zápůjčky včetně běžných úroků stávají součástí nové jistiny zápůjčky, která je splatná v den následující po dni, kdy k zesplatnění zápůjčky došlo. Podle bodu 8.5 smlouvy pokud žalovaný nezaplatí částku odpovídající nové jistině zápůjčky ani ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy k zesplatnění zápůjčky došlo, vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 25% aktuální výše nové dlužné jistiny. Konečně podle bodu 8.7 smlouvy v případě nezaplacení částky odpovídající nové jistině zápůjčky ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalovaného, a to i v případě, že žalobkyni vznikne právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 8.5 smlouvy. Dne datum byla ve prospěch žalovaného odepsána z účtu žalobkyně částka 150 000 Kč, na úhradu poskytnuté zápůjčky neuhradil žalovaný ke dni rozhodnutí soudu žalobkyni ničeho. Tato skutečnost vyplývá z pokusu o smír – výzvy k plnění ze dne datum, oznámení o zesplatnění ze dne datum, karty klienta, faktur ze dne datum a datum k vyúčtování smluvních pokut žalovanému a předžalobní výzvy ze dne datum včetně podacího archu České pošty, s.p.
4. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému jako podnikateli poskytnuta zápůjčka ve výši 150 000 Kč a žalovaný se tuto zápůjčku zavázal spolu s úrokem v pevně sjednané výši 108 624 Kč uhradit v dohodnutých splátkách po 21 552 Kč. Žalovaný smluvní ujednání nedodržel, splátky úvěru nehradil včas a řádně a ocitl se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu s § 1977 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) od smlouvy o zápůjčce odstoupila. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly dlužné částky uhrazeny, dluží žalovaný žalobkyni dlužnou jistinu ve výši 258 624 Kč skládající se z původní dlužné jistiny zápůjčky ve výši 150 000 Kč a dlužného úroku za poskytnutí zápůjčky přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 108 624 Kč, smluvní pokutu dle bodu 8.1 smlouvy ve výši 6 249 Kč (2x 1 724,16 Kč + 1x 2 801,76 Kč), smluvní pokutu dle bodu 8.5 smlouvy vyčíslenou k datu vyhotovení žaloby (datum) v částce 64 656 Kč a smluvní pokutu dle bodu 8.7 smlouvy vyčíslenou rovněž k datu vyhotovení žaloby ve výši 56 379,16 Kč.
5. Při právním posouzení věci soud vycházel z § 2390 o. z., podle něhož se smlouvou o zápůjčce zavazuje zapůjčitel přenechat vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a vydlužitel se zavazuje po čase vrátit věc stejného druhu. Podle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.
6. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv vedených žalobkyní již byly předmětem přezkoumání zdejšího soudu, ale i nadřízeného název soudu. Jednalo se například o rozsudky ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací nebo ze dne datum rozhodnutí, č.j. spisová značka. V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je zčásti nedůvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací, ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009, od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. 33 Odo 875/2005).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 3516/2009 uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti občanského zákoníku ve smyslu § 1802 o. z. (dříve dle § 502 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
8. Jak již bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o zápůjčce ze dne datum byl mezi účastníky sjednán úrok za poskytnutí zápůjčky v pevně stanovené výši částkou 108 624 Kč, což při sjednané době splácení (12 měsíčních splátek) představuje roční úrok ve výši 72,4 %. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období listopadu 2018 činila pro korunové úvěry s fixací sazby do 1 roku včetně poskytnutými bankami živnostníkům v ČR v průměru 5,42 % ročně. Dohodnutá výše úroků 72,4 % ročně tedy více než desetinásobně převyšuje tuto obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o zápůjčku, kdy doba splácení byla sjednána na 12 měsíců a žalovaný by tak při řádném splácení měl žalobkyni zaplatit celkem částku 258 624 Kč, tedy téměř dvojnásobek původní jistiny zápůjčky, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné, a to i v případě, že vydlužitel v dané věci je podnikatelem - živnostníkem. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy o zápůjčce, kde byly sjednány úroky ze zápůjčky v nemravné výši 72,4 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaný poskytnutou zápůjčku vyčerpal, avšak řádně ji nesplácel (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění zápůjčky po právu a žalovanému vznikla povinnost ji zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, úroků i smluvních pokut. Protože úroky sjednané mezi účastníky byly neplatné, žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 5,42 % ročně.
9. Z tohoto důvodu dospěl soud k závěru, že kromě dlužné jistiny zápůjčky ve výši 150 000 Kč má žalobkyně vůči žalovanému nárok na zaplacení úroku ve výši 5,42 % ročně z jistiny zápůjčky, což lze vyjádřit pevnou částkou ve výši 8 130 Kč. V tomto případě pak výše nové jistiny zápůjčky dle bodu 8.4 smlouvy činí částku 158 130 Kč (a nikoliv žalobkyní uváděnou částku 258 624 Kč; co do rozdílu byla žaloba zamítnuta), což má vazbu i na výši smluvních pokut dle bodu 8.5 a 8.7 smlouvy, které se stanovují právě z výše nové jistiny zápůjčky. Při respektování data, k němuž byly obě smluvní pokuty žalobkyní kapitalizovány (24. 9. 2019) činí smluvní pokuta dle bodu 8.5 smlouvy částku 39 532,50 Kč (25% z částky 158 130 Kč) a smluvní pokuta dle bodu 8.7 smlouvy částku 34 472,30 Kč (0,1 % denně z částky 158 130 Kč od 19. 2. 2019 do 24. 9. 2019). Jelikož žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty dle bodu 8.5 smlouvy ve výši 64 656 Kč a smluvní pokuty dle bodu 8.7 smlouvy ve výši 56 379,16 Kč, bylo nutno žalobu co do rozdílů žalobkyní požadovaných a soudem přiznaných částek smluvních pokut zamítnout.
10. Dále se soud zabýval požadovanou smluvní pokutou za splátky, se kterými se žalovaný dostal do prodlení v celkové výši 6 249 Kč. Tento nárok je v souladu s výše citovanými ustanoveními smlouvy o zápůjčce a s výše uvedenými závěry o skutkovém stavu, neboť žalovaný se před zesplatněním dostal do prodlení se splátkami 1 a 2 o délce 15 dnů a se splátkou 1 o délce 30 dnů, proto byla žalobkyni uvedená částka přiznána.
11. Jelikož smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je vztahem mezi podnikateli, náleží žalobkyni nárok na zaplacení částky 1 200 Kč jakožto minimální výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyně podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyni dále vznikl v důsledku prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 203 911,50 Kč (158 130 Kč + 6 249 Kč + 39 532,50 Kč) požadovaného v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle vl. nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., v situaci, kdy žalobkyně byla v řízení úspěšná z 61,89 % a neúspěšná z 38,11 % a má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ve výši 23,78 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení žalobkyně pak představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 19 296 Kč, náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), ve výši 9 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání soudu), dále paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 a.t. v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby, náhrada za promeškaný čas cestou zástupce žalobkyně z obec do obec a zpět (4 půlhodiny) ve výši 400 Kč podle § 14 odst. 1 a), 3 a.t., náhrada jízdného podle vyhlášky č. 333/2018 Sb. ve výši 884,59 Kč (121 km, palivo benzin motorový 95 oktanů, kombinovaná spotřeba 9,7 l /100 km) a dále dle § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená částkou 6 670,56 Kč, to je celkem 57 731,15 Kč. Přiznaných 23,78 % nákladů řízení pak činí částku 13 728 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.