Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 23/2022-36

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 174 178,89 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 123.512,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 123.512,38 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení

-) částky 50.666,51 Kč,

-) částky 2.075,50 Kč,

-) částky 2.075,61 Kč,

-) úroku ve výši 15,90 % ročně z částky 174.178,89 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení,

-) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 174.178,89 Kč od 2. 7. 2021 do 16. 8. 2021,

-) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50.666,51 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení,

se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 123.512,38 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 123.512,38 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení -) částky 50.666,51 Kč, -) částky 2.075,50 Kč, -) částky 2.075,61 Kč, -) úroku ve výši 15,90 % ročně z částky 174.178,89 Kč od 2. 7. 2021 do zaplacení, -) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 174.178,89 Kč od 2. 7. 2021 do 16. 8. 2021, -) úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50.666,51 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 174.178,89 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 15. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 183.351 Kč. Mezi stranami byl sjednán úrok ve výši 15,90 % ročně a žalovaný se současně zavázal k úhradě poplatků dle smlouvy. Žalovaný se zavázal hradit úvěr prostřednictvím splátek ve výši 3.443 Kč měsíčně splatných ke každému 17. dni v měsíci se splatností 1. splátky ke dni 17. 12. 2019. Žalovaný sjednaným splátkám nedostál a dostal se s jejich hrazením do prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 1. 5. 2021 z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena dne 1. 7. 2021 na právnická osoba, a.s. a následně dne 29. 7. 2021 na žalobkyni. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 174.178,89 Kč, úroku ve výši 15,90 % ročně z jistiny od 5. 6. 2021 do 1. 7. 2021 v celkové výši 2.075,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny od 11. 5. 2021 do 1. 7. 2021 v celkové výši 2.075,61 Kč a dále úroku ve výši 15,90 % ročně z jistiny od 2. 7. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny od 2. 7. 2021 do zaplacení.

2. K výzvě soudu žalobkyně stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného v doplnění žaloby ze dne 2. 3. 2022 uvedla, že žádost byla poskytnuta přes interní klientské centrum. Žalovaný uvedl, že má příjem ve výši 24.744 Kč měsíčně, což ověřil pracovník banky v příchozích transakcích na účtu žalovaného. Žalovaný uvedl, že má výdaje ve výši 0 Kč – právní předchůdkyně žalobkyně pro stanovení životních výdajů žalovaného vyšla ze svého interního statistického modelu a stanovila je částkou 6.485 Kč měsíčně. Dále v žádosti žalovaný uvedl, že nesplácí žádný úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně dotazem do registru CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný má u právní předchůdkyně žalobkyně úvěr se splátkou 2.647 Kč měsíčně, dále má kreditní kartu s limitem 10.000 Kč a další úvěr se splátkou 2.834 Kč měsíčně. Celkově tak žalovaný spolu s novým úvěrem splácel úvěry ve výši 6.577 Kč měsíčně. Úvěr byl žalovaném z části poskytnut za účelem konsolidace jeho dluhů uvedených v úvěrové smlouvě, přebytek pak byl zaslán jeho bankovní účet č. účtu bankovní účet. Žalovaný uhradil celkem částku 59.838,62 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil na den 31. 8. 2022 v 13.00 hod. jednání. Žalovaný se jednání nezúčastnil, z jednání se neomluvil ani nepožádal soud o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto v nepřítomnosti žalovaného za splnění podmínek uvedených v  ve věci jednal a věc u jednání rozhodl.

5. Na základě dokazování provedeného u jednání soud z níže uvedených listinných důkazů zjistil tento skutkový stav.

6. Ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 11. 2019 bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 183.351 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím splátek ve výši 3.443 Kč měsíčně se splatností první splátky ke dni 17. 12. 2019 a se splatností poslední splátky ke dni 18. 10. 2021. Strany si sjednaly úrok ve výši 15,90 % ročně. Podmínky úvěru vyplývaly mj. ze všeobecných obchodních podmínek právnická osoba a z jejího ceníku, jež tvořily součást smlouvy o úvěru. Část úvěru v částce 153.351 Kč byla určena pro konsolidaci úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. účtu bankovní účet, zbylá část byla žalovanému poukázána na jeho účet. Právní předchůdkyně žalobkyně byla dle 2 smlouvy oprávněna v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru, úvěr prohlásit za splatný. Z podkladů pro soudní jednání zpracovaných ke dni 1. 7. 2021 a z y – stav úvěru v minulosti – zpracované ke dni 22. 2. 2022 je pak zřejmé, že úvěr v částce 183.351 Kč byl dne 15. 11. 2019 čerpán v částce 151.831,60 Kč na účet č. účtu bankovní účet a týž den v částce 31.519,40 Kč na účet č. účtu bankovní účet. Dlužná jistina k tomuto dni činila částku 174.178,89 Kč, dlužný úrok pak částku 2.075,50 Kč a dlužný úrok z prodlení částku 2.075,61 Kč. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 50.3556,41 Kč. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 15. 11. 2019 bylo zjištěno, že žádost byla poskytnuta přes interní klientské call centrum právní předchůdkyně žalobkyně, kde žalovaný uvedl příjem ve výši 24.744 Kč měsíčně, což bylo pracovníkem centra ověřeno z výpisů z účtu žalovaného s tím, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících žádosti o úvěr. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně při jejich stanovení vyšla ze statistických dat a určila jejich výši v částce 6.485 Kč měsíčně. Žalovaný v žádosti uvedl, že nesplácí žádné úvěry. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl v době žádosti úvěr se splátkou 2.647 Kč měsíčně, dále úvěr se splátkou 2.834 Kč měsíčně a kreditní kartu s limitem 10.000 Kč, nová splátka pak činila částku 3.443 Kč měsíčně. Celkem tak žalovaný splácel částku 6.577 Kč měsíčně. Žalovaný se dostal ke dni 30. 3. 2021 do prodlení s částkou 10.990 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jej vyzvala k úhradě této částky v novém termínu splatnosti do 1. 5. 2021 (viz dopis právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 30. 3. 2021). Žalovaný dlužnou částku do tohoto data neuhradil, proto byl úvěr ke dni 1. 5. 2021 zesplatněn a žalovaný vyzván k úhradě částky 181.141 Kč (viz rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 1. 5. 2021). Toto rozhodnutí pak bylo žalovanému zasláno dne 4. 5. 2021 doporučeně na adresu adresa žalovaného. Žalovaný dlužnou částku právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil, proto byl k její úhradě mj. vyzván i prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 10. 8. 2021 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu adresa. Současně mu touto výzvou bylo oznámeno i postoupení pohledávky za ním na žalobkyni. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně společnosti právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 6. 2021 postoupena na právnická osoba, [[]], což bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 7. 2021 zaslaného žalovanému dne 15. 7. 2021 doporučeně na adresu adresa. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 7. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 10. 8. 2021 zaslaným mu téhož dne doporučeně na adresu adresa (viz přílohy smluv o postoupení pohledávek včetně poštovních podacích archů). Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. účtu bankovní účet za období od 3. 5. 2019 do 30. 11. 2019 pak bylo zjištěno, že žalovaný měl v tomto období příjem v rozmezí od 20.351 Kč do 28.011 Kč měsíčně. Z výpisu z jeho účtu za období od 1. 11. 2019 do 31. 11. 2019 je také zřejmé, že mu byla na jeho účet dne 15. 11. 2019 připsána částka 31.519,40 Kč představující část úvěru čerpaného na základě shora uvedené úvěrové smlouvy.

7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. , (dále jen jako„ “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

8. Dle z. č. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle z. č. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

14. Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu a násl. , na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 183.351 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom ze záhlaví smlouvy, ale i z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. ).

17. Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí úvěru v žádosti dne 15. 11. 2019 uvedl, že má příjem ve výši 24.744 Kč, což bylo ověřeno výpisem z jeho bankovního účtu. Současně tam žalovaný uvedl, že nemá žádné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně při stanovení jejich výše vyšla ze statistických dat a stanovila je v částce 6.485 Kč měsíčně. Žalovaný výslovně uvedl, že nesplácí žádné úvěry. Právní předchůdkyně žalobkyně lustrací systémů zjistila, že žalovaný v době žádosti o úvěr splácel již čerpaný úvěr v částce 2.647 Kč a v částce 2.834 Kč měsíčně a disponuje kreditní kartou s limitem 10.000 Kč. Spolu se splátkou nového úvěru ve výši 3.443 Kč tak splátky žalovaného činily celkem částku 6.577 Kč měsíčně. Na základě těchto informací od žalovaného a z veřejných systémů právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i jeho životních výdajů. Z žádosti není zřejmé nic k sociální a majetkové situaci žalovaného – není zřejmý jeho stav, forma bydlení, náklady spojené s bydlením apod. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalovaného; jeho výdaje si (dle obsahu žádosti) od žalovaného doložit vůbec nenechala a jeho úvěruschopnost dostatečně neprověřovala. I přesto byl úvěr žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do žádosti o úvěr sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránkou žadatele o úvěr má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s tvrzením žalovaného a s negativním výsledkem lustrace žalovaného ve veřejných registrech a s objektivně nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho příjmech a výdajích, které žádným způsobem neověřila, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně se pak konkrétně vůbec nezabývala výdaji žalovaného. I přesto, že žalovaný uvedl, že má výdaje ve výši 0 Kč, mu byl úvěr poskytnut, když právní předchůdkyně žalobkyně stran jejich výše vyšla ze statistických dat. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela rezignovala na své povinnosti – o výdajích žalovaného neměla žádné informace, natož pak, aby je jakkoliv sama ověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně si zvlášť v situaci, kdy žalovaný uvedl, že nemá žádné výdaje a současně zatajil, že splácí další úvěry, měla počínat zvlášť obezřetně, což neudělala a naopak namísto toho úvěr žalovanému poskytla navzdory tomu, že již v době žádosti o něj věděla, že žalovaný uvádí nepravdy a nereálné informace, když je dle soudu objektivně vyloučené, aby byl žalovaný bez jakýchkoliv výdajů. Reálné náklady pak mohou být podstatně vyšší než statisticky zjištěné, zvlášť s přihlédnutím např. k formě bydlení, o čemž žalobkyně ve vztahu k žalovanému neměla žádné informace.

18. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ).

19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),

a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

20. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení úroků a úroků z prodlení v kapitalizované výši, a proto je nelze žalobkyni přiznat. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o úvěru převzal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 15. 11. 2019 částku 183.351 Kč a tuto měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Z tvrzení žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 59.838,62 Kč (a soud z tohoto tvrzení stran výše uhrazené částky vycházel) a je tak povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami, a to částkou 183.351 Kč a částkou 59.838,62 Kč, tj. částku 123.512,38 Kč. Nárok žalobkyně je tak důvodný co do zaplacení částky 123.512,38 Kč, a proto soud v tomto rozsahu zavázal žalovaného k její úhradě, a to dle . Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný se dostal s úhradou této částky do prodlení a je tak vedle jistiny povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle . Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis zástupce žalobkyně ze dne 10. 8. 2021, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle třetí pracovní den, tj. dne 13. 8. 2021. Za přiměřenou dobu bez zbytečného odkladu pak soud považuje dobu tří dnů, která marně uplynula dne 16. 8. 2021, tj. žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky až ode dne následujícího po marném uplynutí přiměřené doby, tj. od 17. 8. 2021. Byť byl úrok z prodlení vyplývající z k datu 17. 8. 2021 ve výši 8,5 % ročně, přiznal soud žalobkyni právo na úrok z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně, neboť nemůže žalobkyni přiznat v řízení víc, než žalobkyně žalobou požadovala.

21. Ve zbylé části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz výrok II rozsudku).

22. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 174.178,89 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 123.512,38 Kč a procesně neúspěšná co do částky 50.666,51 Kč, částky 2.075,50 Kč a částky 2.075,61 Kč a dále co do příslušenství uvedeného ve výroku II tohoto rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni vyhlášení rozhodnutí v této věci částkou 38.485,56 Kč Celkem tak žalobkyně byla procesně neúspěšná co do zaplacení částky 93.303,18 Kč (50.666,51 Kč + 2.075,50 Kč + 2.075,61 Kč + 38.485,56 Kč). Při porovnání částek 174.178,89 Kč (100 %) a částky 93.303,18 Kč (53,6 %) je tak zřejmé, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná jen co do 46,4 % předmětu řízení, což ale při rozhodování o náhradě nákladů řízení, kde se od úspěchu účastníka odečítá jeho neúspěch, vede k závěru, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz výrok III rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.