Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 C 33/2022-40

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa

o zaplacení 146 602 Kč s příslušenstvím - úvěr

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 131.504 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 131.504 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení

-) částky 15.098 Kč

-) úroku z prodlení ve výši 3.990,83 Kč

-) úroku ve výši 7.610,52 Kč

-) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146.602 Kč od 17. 7. 2020 do 1. 1. 2021

-) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.098 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení

-) úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 146.602 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení,

-) úroku ve výši 1,75 % ročně z částky 131.504 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení

zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 131.504 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 131.504 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení -) částky 15.098 Kč -) úroku z prodlení ve výši 3.990,83 Kč -) úroku ve výši 7.610,52 Kč -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 146.602 Kč od 17. 7. 2020 do 1. 1. 2021 -) úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15.098 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení -) úroku ve výši 19,07 % ročně z částky 146.602 Kč od 17. 7. 2020 do zaplacení, -) úroku ve výši 1,75 % ročně z částky 131.504 Kč od 2. 2. 2021 do zaplacení <b>zamítá.</b> III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 146.602 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 16. 1. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 150.000 Kč, který se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky ve výši 164.928 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 18.000 Kč prostřednictvím splátek po 9.248 Kč měsíčně počínaje dnem 21. 2. 2019 se splatností poslední splátky ke dni 21. 1. 2022. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto byl úvěr ke dni 9. 4. 2020 zesplatněn. Po zesplatnění úvěru byl úvěr úročen úrokem ve výši 19,07 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, což bylo žalovanému oznámeno téhož dne dopisem. Žalovaný uhradil celkem částku 18.496 Kč, poslední platba byla žalovaným uhrazena dne 25. 3. 2019. Ke dni postoupení pohledávky žalovaný dlužil žalobkyni částku 234.958,09 Kč sestávající se z jistiny ve výši 146.602 Kč, z dlužného úroku ve výši 76.460 Kč a z dlužného administrativního poplatku ve výši 6.000 Kč. Žalobkyně se touto žalobou po žalovaném domáhá pouze zaplacení jistiny ve výši 146.602 Kč s úrokem ve výši 19,07 % ročně z jistiny od 10. 4. 2020 do 16. 7. 2020 ve výši 7.610,52 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 10. 4. 2020 do 16. 7. 2020 ve výši 3.990,83 Kč a dále s úrokem ve výši 19,07 % ročně z jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z jistiny od 17. 7. 2020 do zaplacení.

2. K výzvě soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 20. 3. 2022 mj. uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokumentům předloženým žalovaným a vše bylo zaznamenáno v kartě zákazníka.

3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

4. Soud nařídil na den 29. 8. 2022 v 13.00 hod. jednání. Žalovaný se k řádně nařízenému jednání nedostavil, ani se z něj neomluvil či nepožádal soud o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto za splnění podmínek uvedených v  ve věci jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. U jednání soud provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.

6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 16. 1. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet na dobu 36 měsíců spotřebitelský úvěr ve výši 150.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 332.928 Kč sestávající se z jistiny úvěru ve výši 150.000 Kč, z úroku ve výši 164.928 Kč a z administrativního poplatku ve výši 18.000 Kč, a to prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 9.248 Kč. První splátka byla dle splátkového kalendáře splatná ke dni 21. 2. 2019 a poslední splátka byla splatná ke dni 21. 1. 2022 (viz smlouva o spotřebitelském úvěru).

7. Z karty zákazníka ze dne 16. 1. 2019 pak vyplývá, že žalovaný byl v době uzavření úvěrové smlouvy svobodný, žil v nájmu, pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná a měl příjem ve výši 40.000 Kč měsíčně. Jeho pravidelné měsíční výdaje byly tvořeny částkou 3.410 Kč coby osobními výdaji, částkou 4.000 Kč coby výdaji na bydlení a částkou 1.000 Kč coby ostatními výdaji; jeho výdaje tak činily celkem 8.410 Kč měsíčně. Z karty zákazníka je pak zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně měla při posuzování úvěruschopnosti žalovaného k dispozici výpisy z jeho bankovního účtu, výpis z živnostenského listu žalovaného a faktury. Žalovaný neměl ke dni 14. 1. 2019 žádný záznam v registru platebních informací REPI. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. účtu bankovní účet za období od 1. 10. 2018 do 31. 10. 2018 mj. vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu činil částku 1.508,40 Kč, konečný zůstatek pak částku 856,86 Kč; celkové příjmy činily 220.214,40 Kč a výdaje pak 220.865,94 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. účtu bankovní účet za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 mj. vyplývá, že žalovaný uhradil dne 6. 11. 2018, dne 12. 11. 2018 a dne 22. 11. 2018 nájem za obchodní prostor ulice a číslo v obec ve výši 3 x 26.500 Kč a dne 26. 11. 2018 nájem za byt na adrese adresa; celkové příjmy činily částku 432.823 Kč a výdaje pak částku 302.232,88 Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. účtu bankovní účet za období od 1. 12. 2018 do 31. 12. 2018 mj. vyplývá, že žalovaný uhradil dne 18. 12. 2018 nájem za byt na adrese adresa; celkové příjmy činily částku 133.244 Kč a výdaje pak částku 260.126,55 Kč. Z faktur vystavených žalovaným v období od 1. 10. 2018 do 18. 12. 2018 číslo číslo číslo číslo číslo číslo číslo číslo číslo pak vyplývá, že žalovaný vystavoval faktury za svoji práci a za materiál v částkách 2 x 50.000 Kč, v částce 179.985 Kč, v částce 42.957 Kč, v částce 32.813 Kč, v částce 50.331 Kč, v částce 18.755 Kč, v částce 75.000 Kč a v částce 8.273 Kč. Z daňového přiznání žalovaného za rok 2017 pak bylo zjištěno, že v tomto roce dosáhl příjmů ve výši 133.124 Kč a jeho výdaje činily částku 200.115 Kč; daňová ztráta pak činila částku 66.991 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne 30. 10. 2018 pak bylo zjištěno, že žalovaný byl nájemce bytu na ulici ulice a číslo v obec, za který hradil měsíční nájemné ve výši 10.000 Kč a dále zálohy na služby ve výši 1.000 Kč měsíčně.

8. Z potvrzení o provedení transakce právnická osoba vyplývá, že dne 16. 1. 2019 byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. účtu bankovní účet provedena platba ve výši 150.000 Kč. Žalovaný sjednaným splátkám úvěru nedostál, a proto byl dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 26. 2. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 30 dnů od doručení dopisu. Žalovaný dlužnou částku v náhradní lhůtě splatnosti právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil, a proto byl úvěr ke dni 9. 4. 2020 zesplatněn, o čemž byl žalovaný téhož dne informován dopisem. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné jistiny ve výši 146.602 Kč, k úhradě administrativního poplatku ve výši 6.000 Kč a k úhradě úroku ve výši 76.460 Kč a k úhradě příslušenství jistiny v dopise uvedeném.

9. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 7. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 26. 8. 2020 zaslaným mu dne 27. 8. 2020 doporučeně na adresu adresa žalovaného. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 2. 2021 zaslané mu téhož dne doporučeně na adresu adresa žalovaného. Žalovaný uhradil pouze částku 18.496 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. , (dále jen jako„ “). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí

11. Dle z. č. , , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle z. č. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

17. Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

18. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

19. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu a násl. , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom z jejího záhlaví, ale i z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. ).

20. Žalovaný v rámci jednání o poskytnutí úvěru v žádosti ze dne 16. 1. 2019 uvedl, že bydlel v nájmu a pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná s čistým měsíční výdělkem 40.000 Kč. Jeho měsíční výdaje činily částku 8.410 Kč s tím, že výdaje na bydlení jsou představovány částkou 4.000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně měla při sepisu karty zákazníka k dispozici jeho bankovní výpisy, výpis z živnostenského rejstříku a faktury. Z žádosti není zřejmé, zda a případně jak konkrétně byly skutečnosti sdělené žalovaným ohledně jeho příjmů a výdajů ověřeny. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalovaného; jeho výdaje si (dle obsahu žádosti) od žalovaného doložit vůbec nenechala a jeho úvěruschopnost dostatečně neprověřovala. I přesto byl úvěr žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně poskytnut. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do žádosti o úvěr sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením konkrétních příjmů a výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s tvrzením žalovaného a s negativním výsledkem lustrace žalovaného ve veřejných registrech a s objektivně ne zcela nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho příjmech a výdajích, které dle soudu řádně neověřila, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak konkrétně nezabývala příjmy a výdaji žalovaného, když například stran jejich výše nemohla objektivně nic zjistit z výpisu žalovaného z živnostenského rejstříku. Z bankovních výpisů předložených žalobkyní jsou pak dle soudu zjistitelné obraty na účtu žalovaného, což ale není příjem žalovaného. Je evidentní, že žalovanému na tento jeho bankovní účet chodily platby od jeho zákazníků, kterým vystavoval faktury za svoji práci a za materiál. Tyto částky, byť byly připsány na bankovní účet žalovaného, ale nepředstavují příjem žalovaného, ale jeho obrat. Stran jeho příjmu si tak právní předchůdkyně žalobkyně nemohla z výpisů z jeho účtu udělat představu o jeho výši. Z daňového přiznání naopak vyplývá, že žalovaný v roce 2017 vykazoval daňovou ztrátu ve výši 66.991 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se pak nikterak nezaobírala výdajovou stránkou žalovaného, když jeho tvrzení uvedená v kartě zákazníka nikterak neověřila. V kartě zákazníka je uvedena částka 4.000 Kč coby částka žalovaným vynakládaná za jeho bydlení. Soud žalovaným uvedenou částku s přihlédnutím ke skutečnosti, že žalovaný žil v nájemním bytě hodnotí jeho nepřiměřeně nízkou a právní předchůdkyně žalobkyně tak zvlášť bedlivě měla zkoumat, zda tato žalovaným uváděná částka je reálná či nikoliv. Právní předchůdkyně žalobkyně si toto ale v praxi nikterak neověřila. Naopak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný měl již v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru reálné náklady spojené s bydlením ve výši 11.000 Kč měsíčně, tedy v částce téměř trojnásobné oproti částce jím v kartě zákazníka uvedené. Povinnosti řádně zkoumat výdaje žadatele o úvěr se nelze zprostit s poukazem na výši jím dosažených příjmů, neboť tento závěr o ničem konkrétně nevypovídá.

21. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalovaného učiněné ve smlouvě, že poskytovateli sdělil veškeré potřebné údaje apod., neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti. Své zodpovědnosti v tomto směru se právní předchůdkyně žalobkyně nezbaví ani tvrzením, že příjem deklarovaný klientem je vždy bankou ověřen, neboť skutečnost, že příjmy a výdaje žadatele o úvěr, byly poskytovatelem řádně zkoumány, musí vyplývat min. z karty klienta či z žádosti o úvěr, ze které by mělo být zcela zřejmé, z jakých konkrétních listin poskytovatel vycházel, když učinil závěr o tom, zdali žadatel o úvěr je či není schopen tento splácet. Z žádosti o úvěr předložené žalobkyní v této věci ničeho v tomto směru není zřejmé.

22. Smlouva je nad rámec již uvedeného částečně neplatná i v části, kde se právní předchůdkyně žalobkyně domáhala zaplacení částky 164.928 Kč coby úroku a částky 18.000 Kč coby odměny za administrativní činnost, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy ( ) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele ( ). Částka 164.928 Kč a částka 18.000 Kč, tj. celkem částka 182.928 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 122 % jistiny zápůjčky, takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud jej hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. ). Ničeho na hodnocení soudu v tomto směru nemění ani skutečnost, že žalobkyně se touto žalobou domáhá po žalovaném zaplacení pouze jistiny. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně započetla žalovaným uhrazenou částku 18.496 Kč na jistinu pouze částečně, a to v částce 3.398 Kč, ve zbytku tj. v částce 15.098 Kč ji započetla na úrok a na poplatek. Takový zápočet tak není s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru možný.

23. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege),

a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

24. S ohledem na právě uvedené lze uzavřít, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení kapitalizovaného úroku, úroku z prodlení a smluvního úroku, a proto je nelze žalobkyni přiznat.

25. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o úvěru převzal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 16. 1. 2019 částku 150.000 Kč a tuto měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částku 18.496 Kč a je tak povinen zaplatit žalobkyni rozdíl mezi těmito částkami, a to 150.000 Kč – 18.496 Kč, tj. částku 131.504 Kč. Nárok žalobkyně je tak důvodný co do zaplacení částky 131.504 Kč, a proto soud v tomto rozsahu zavázal žalovaného k její úhradě, a to dle . Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Žalovaný se dostal s úhradou této částky do prodlení a je tak vedle jistiny povinen zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení dle . Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. ). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 23. 2. 2021, který byl téhož dne předán k poštovní přepravě a žalovanému došel v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle třetí pracovní den, tj. 26. 2. 2021. Za přiměřenou dobu bez zbytečného odkladu pak soud považuje dobu tří dnů, která marně uplynula dne 1. 3. 2022, tj. žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky až ode dne následujícího po marném uplynutí přiměřené doby, tj. od 2. 3. 2021. Výše úroku z prodlení pak vyplývá z

26. Ve zbylé části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz výrok II rozsudku).

27. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky 146.602 Kč. Žalobkyně byla procesně úspěšná co do zaplacení částky 131.504 Kč a procesně neúspěšná co do částky 15.098 Kč, částky číslo, částky 7.610,52 Kč a dále co do příslušenství uvedeného ve výroku II tohoto rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. , dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci ( ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení kapitalizoval příslušenství, ve vztahu ke kterému byla žalobkyně procesně neúspěšná, ke dni vyhlášení rozhodnutí v této věci částkou 73.799,97 Kč Celkem tak žalobkyně byla procesně neúspěšná co do zaplacení částky 100.499,32 Kč (15.098 Kč + 3.990,83 Kč + 7.610,52 Kč + 73.799,97 Kč). Při porovnání částek 146.602 Kč (100 %) a částky 100.499,32 Kč (68,6 %) je tak zřejmé, že žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná jen co do 31,4 % předmětu řízení, což ale při rozhodování o náhradě nákladů řízení znamená, že procesně úspěšnější byl v řízení žalovaný, kterému ale podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (viz výrok III rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.