Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 293/2022-40
Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudkyní JUDr. Ilonou Láníkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 9 472 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 3 200 Kč od datum do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 800 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 800 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč a poplatek ve výši 4 272 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 3 200 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 800 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 800 Kč od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky 1 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 200 Kč a poplatek ve výši 4 272 Kč, se zamítá. <b>III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky
9 472 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Učinila tak s odůvodněním, že poskytla dne
datum žalovanému na základě žádosti spotřebitelky úvěr ve výši 4 000 Kč splatný původně
datum, následně došlo k prodloužení splatnosti úvěru do datum. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 4 272 Kč. Totožnost žalovaného byla ověřována z kopie občanského průkazu. Úvěruschopnost žadatele ověřoval poskytovatel úvěru na základě skoringové karty, vycházející ze statistického modelu, reflektujícího dlouhodobě získávaná faktická data, která mají vliv na posouzení úvěruschopnosti. Jako parametry byly hodnoceny - věk žadatele, obec a kraj bydliště, kvalita a časová osa žádosti. Dále žalobkyně požadovala od žalovaného potvrzení o příjmech, které žalovaný prokázal doložením výpisu z účtu za období listopad 2021, prosinec 2021 a leden 2022. Z těchto podkladů žalobkyně vypočetla průměrný příjem žalovaného ve výši
25 309 Kč. Výdaje žalovaného byly stanoveny z údajů poskytnutých žadatelem a dále z pravidelně zveřejňovaných dat ČSÚ. Při zohlednění těchto údajů pak dospěl poskytovatel úvěru k měsíčním výdajům žadatele ve výši 6 249 Kč na bydlení a energie a 5 764 Kč na osobní výdaje. Dále provedl poskytovatel lustraci žadatele v centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem, lustrací v insolvenčním rejstříku s negativním výsledkem a lustrací úvěrové zprávy z registru úvěrů REPI, kde měl žalovaný evidovány pravidelné měsíční splátky ve výši 4 400 Kč. Poskytovatel úvěru vzal také v úvahu skutečnost, že žadatel měl v minulosti jiné úvěrové smlouvy, které řádně platil. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko 800 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny 4 000 Kč, dlužného poplatku 4 272 Kč, zákonného úroku z 4 000 Kč od datum, náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky - odesláním upomínek dle ujednání článku 7.4 úvěrové smlouvy v celkové výši 1 800 Kč, smluvní pokutu dle článku 7.2 a 7.3 smlouvy ve výši 30 % z jistiny tj. 2 x 600 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou žalovaný nereagoval.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
3. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
4. Podle ust. § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
5. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud závěr o skutkovém stavu:
Žalovaný uzavřel dne datum se žalobkyní smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve výši 4 000 Kč. Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka 4 000 Kč převodem na účet žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal zaplatit úvěr spolu s poplatkem 4 272 Kč. Žalovaný ke dni podání žaloby splatil toliko 800 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného řádně hradit úvěr lustrací v databázi příjmení, ISIR, příjmení, v registru kradených dokladů MV ČR a registru úvěrů, dále z informací získaných od žadatele a doložených výpisy z bankovního účtu a výplatními páskami.
6. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u právnická osoba za období prosinec 2021 soud zjistil četné úhrady kartou ve prospěch TISPORT.CZ v celkové výši za uvedený měsíc 131 820 Kč. Uvedený příjemce je provozovatelem sázkové kanceláře. Dále soud z uvedeného výpisu z účtu zjistil, že dne datum čerpal žalovaný úvěr od nebankovního poskytovatele úvěrů CFIG ve výši 24 000 Kč a dne datum od stejného poskytovatele úvěr ve výši 17 404 Kč.
7. Z výpisu z účtu a výplatních pásek soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u právnická osoba s příjmem ze mzdy cca 25 000 Kč měsíčně.
8. Z registru obyvatel soud zjistil, že v době sjednávání předmětného úvěru byl žalovaný svobodný a bezdětný s adresou pobytu anonymizováno – obec a číslo, okres okres.
9. Závazkový vztah, vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným ze smlouvy o úvěru se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo a zákonem číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.
14. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. března 2020, vydaném ve věci C číslo, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
15. S ohledem na aktuální judikaturu (srovnej Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.
III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021) je soud povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Jak uvedl Ústavní soud v Nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18: Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
16. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli dne 4. 3. 2021 smlouvu o úvěru jako o spotřebitelskou smlouvu. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle platné zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Věřitel měl poskytnout úvěr jen tehdy, pokud bude spotřebitel schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřitel tak byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen vyžádat si od žalovaného sdělení o jeho veškerých příjmech, které měl prokázat a dále si vyžádat přehled jeho výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistil, zda je žalovaný fakticky schopen dlužnou částku uhradit.
17. Ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v uvedených ustanoveních zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
18. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni 4. 3. 2021 dle zjištěných informací,
v souvislostech poskytnutého úvěru, a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli z předložených dokladů, zejména bankovního výpisu, vyplývá, že žalovaný utrácel značné částky jako sázky na portálu sázkové kanceláře, a to ve výši několikanásobně převyšující jeho mzdu a dále čerpal další spotřebitelské úvěry u nebankovních subjektů, jejichž splátky nebyly ve skoringové kartě nijak zohledněny.
19. Stav, kdy žalovaný investuje měsíčně vysoké částky do sázek s nejistým výsledkem návratnosti takové investice, v souběhu s dalšími úvěry měl vést poskytovatele k dalšímu prověřování, z čeho (z jakých prostředků) hodlá žalovaný své závazky z úvěru plnit. Samotná skutečnost, že má žalovaný stabilní příjem v době sjednávání úvěru, není postačující pro prokázání jeho úvěruschopnosti, pokud je žadatel výrazně nad výši tohoto příjmu zadlužen (a toto riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, zásadně existuje). Za této situace by obezřetný a rozumný úvěrující vyžadoval po osobě žadatele bližší informace k jeho majetkové situaci, případně úvěr vůbec neposkytl. Soud má za zcela zjevné, že žalovaný byl v době žádost o úvěr v typické dluhové pasti, kdy utrácel nepřiměřeně vysoké částky za sázky a k získání prostředků na další sázení se pak zadlužoval krátkodobými úvěry u nebankovních poskytovatelů úvěrů.
20. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že na základě informací, které žalobkyně měla, si nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovanému lze úvěr poskytnout. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když zcela pominul evidentní nesolventnost žadatele, to vše s cílem vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost žalovaného zkoumána (a s kladným výsledkem) byla.
21. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru uzavřené dne
datum. Důsledkem toho jsou nároky žalobkyně vůči žalovanému omezeny na vrácení poskytnuté a nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru.
22. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 4 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil 800 Kč. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni 3 200 Kč. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 3 200 Kč, přiznal soud žalobkyni tento úrok od datum tj. ode dne následujícího po dni, který žalobkyně stanovila jako poslední den lhůty k zaplacení dluhu v předžalobní výzvě ze dne
datum do zaplacení. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl.
23. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru o spotřebitelském úvěru, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. S ohledem na zjištěnou a důvodně předpokládanou aktuální majetkovou situaci žalovaného považuje soud za přiměřenou možnostem žalovaného úhradu dluhu v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč do zaplacení. Při takto stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době a žalovanému bude poskytnuta možnost dobrovolně uhradit dluh, aniž by byl nepřiměřeně zvýhodněn na úkor žalobkyně. Výhoda splátek je však podmíněna tím, že žalovaný bude svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí, byť jen jedinou splátku řádně a včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným najednou. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
24. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení celkem částky 11 272 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 3 200 Kč. V předmětné věci tedy byl úspěšný žalovaný v rozsahu 43,22 % a náhrada nákladů řízení by příslušela žalovanému, kterému však v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (podle §202 odst. 2 občanského soudního řádu).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.