Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 235/2022-16

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Kopalem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o: zaplacení částky 22 257,04 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 257,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 455,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 24,7 % ročně z částky 22 257,04 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 343 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 22 257,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 455,60 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 24,7 % ročně z částky 22 257,04 Kč od 9. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci, a to k rukám advokáta žalobce, náhradu nákladů řízení ve výši 2 343 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 22 257,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a žalobcem došlo dne datum k uzavření Smlouvy o kontokorentním úvěru k účtu č. bankovní účet, na základě které byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do výše limitu 50 000 Kč. Žalovaný byl povinen platit roční úrok z kontokorentu ve výši 14,70 % ročně (původně 16,70 %) a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu v souladu s platným Ceníkem. V případě porušení podmínek Smlouvy ze strany žalovaného, se žalovaný zavázal vedle úroku z úvěru platit navíc úrok z prodlení z nesplacení částky ve výši smluvního úroku navýšeného o 10 %, tedy úroku z prodlení ve výši 24,70 % ročně, případně další poplatky, náklady a smluvní pokuty dle platného Ceníku. Žalovaný se dále zavázal splatit čerpanou výši kontokorentu včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání a současně sjednaný povolený limit nepřekročit. Tuto povinnost však žalovaný porušil, překročil sjednanou výši kontokorentu, vznikl mu nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný nepovolený debet nevyrovnal, žalobce proto dne datum zesplatnil celý závazek včetně příslušenství, přičemž pohledávku za žalovaným převedl na evidenční účet pro splácení pohledávky. Žalovaný ze shora uvedeného titulu zůstal žalobci ke dni datum dlužen na jistině 22 257,04 Kč, úroku z prodlení do datum částku 2 455,60 Kč. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho, a to ani po výzvě žalobcem zaslané před podáním žaloby.

2. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek ( ). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu , proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.

4. Soud z předložených listin zjistil, že mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které bylo žalovanému umožněno na jeho běžném účtu čerpat peněžní prostředky do debetu 50 000 Kč, jednalo se tedy o úvěr. Úrok z kontokorentu činil 14,90 % ročně. Žalovanému bylo umožněno čerpat tuto částku do debetu účtu za přesně vymezených podmínek. Právu vstupovat do debetu korespondovala povinnost žalovaného zajistit, aby záporný zůstatek na účtu nebyl překračován a byl v sjednaných termínech vyrovnáván. V opačném případě byla banka oprávněna smlouvu vypovědět s okamžitou platností ke dni doručení výpovědi. Protože žalovaný shora uvedené sjednané podmínky porušil, jeho účet vykazoval nepovolený debetní zůstatek, což bylo zjištěno z historického výpisu z účtu, na výzvu k jeho zaplacení nereagoval, žalobce dopisem ze dne datum žalovanému oznámil, že dluh se stal splatným v celém rozsahu ke dni datum a vyzval ho k úhradě. Dle vyčíslení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho.

5. Dle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.

6. Dle , tzv. nového (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Dle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. V souladu s ustanovením § 1751 odst. 1 o. z. určili její účastníci část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky. Z platně uzavřené dohody žalobce svůj závazek vůči žalovanému splnil, když poskytl úvěrový rámec k čerpání ve výši 50 000 Kč, žalovaný se však s vrácením čerpaného úvěru včetně smluvených úroků a poplatků dostal do prodlení. Jelikož pohledávku žalovaný žalobci do současné doby neuhradil beze zbytku, a to ani na základě výzvy k zaplacení, shledal soud pohledávku žalobce do žalované částky oprávněnou a žalobě vyhověl potud, že žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 22 257,04 Kč. V řízení pasivní žalovaný pak ani netvrdil, tím méně pak neprokazoval, že by na dlužnou částku provedl nějaké další úhrady, než ty, jež jsou předmětem evidence žalobce.

11. Žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, a proto má žalobce v souladu s § 1970 o. z. nárok i na úrok z prodlení. Protože mezi účastníky byla sazba úroku z prodlení dohodnuta ve smlouvě, je nárok žalobce i v této části po právu. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci úrok z prodlení vyčíslený do datum ve výši 2 455,60 Kč a dále ve výši ve výši 24,70 % ročně z částky 22 257,04 Kč od datum do zaplacení.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 343 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 891 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „”) z tarifní hodnoty ve výši 22 257,04 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.

13. Soud aplikoval , neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobce opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vepisuje. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobcem podávané návrhy v druhově totožných věcech – tj. vymáhání dluhů ze smluv o úvěru tzv. kontokorentu - mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Je tak evidentní, že žalobce vychází při sepisování návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze vzoru, který je u něj ustálený v těchto druhově shodných věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Pokud by provedení takovéto individualizace uplatněného nároku mělo vylučovat aplikaci , pak by ustanovení postrádalo jakýkoliv smysl (bylo od začátku obsolentní), neboť s ohledem na to, že každou pohledávku je třeba individualizovat, by v praxi nemohlo být nikdy použito, což tvůrce předpisu jistě nezamýšlel. Takový výklad by byl proti smyslu právní úpravy, což je nepřípustné (srov. analog. ). Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit .

14. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. ani pro aplikaci .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Liberci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.