Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 62/2022-82

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem posledně ulice a číslo, PSČ obec

zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení příjmení

advokátkou se sídlem adresa

o zaplacení částky 773 135,82 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 791 453,53 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 753 962 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 19 173,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 39 612,10 Kč, 8,25% úrok ročně z částky 768 241,82 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 415,06 Kč, a 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 14 279,82 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 79 991,96 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 791 453,53 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 753 962 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 19 173,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 39 612,10 Kč, 8,25% úrok ročně z částky 768 241,82 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 415,06 Kč, a 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 14 279,82 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 79 991,96 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 2. 2022 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 773 135,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 14. 8. 2019 uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále také jako úvěrová smlouva), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 800 000 Kč, který žalovaný čerpal v plné výši. Žalovaný se zavázal splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,25 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 10 652 Kč splatných vždy k 18. dni příslušného měsíce. Žalovaný však v rozporu s úvěrovou smlouvou nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně zesplatnila úvěr dne 6. 6. 2021. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobkyni částku 768 241,82 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 4 894 Kč, částku 39 612,10 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 8,25 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od 14. 8. 2019 do 17. 1. 2022, částku ve výši 39 906,59 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení, do 17. 1. 2022 a dále smluvní úrok 8,25 % p.a. z částky 768 241,82 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 8,25 % p.a. z částky 768 241,82 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení.

2. Protože se soudu nepodařilo zjistit současný pobyt žalovaného s ukončeným pobytem na území České republiky, ustanovil mu soud v souladu s  jako osobě neznámého pobytu opatrovníka pro řízení. Opatrovník žalovaného namítnul, že se není schopen vyjádřit k platnosti Smlouvy o úvěru, zejména pak k tomu, zda byla žalovaným podepsána a zda podpis na smlouvě je jeho. Stejně tak opatrovník není schopen se vyjádřit k tomu, zda plnění bylo žalovanému skutečně poskytnuto, či zda-li nárok žalobkyně nezanikl plněním žalovaného. V žalobě není tvrzeno, jakou částku na uvedený nárok žalovaný žalobkyni celkově uhradil, a kdy došlo u žalovaného k prodlení s plněním závazku, které by zakládalo postup dle ust. písm. a) a 8.2. písm. b) Smlouvy o úvěru, tedy právo žalobkyně na prohlášení celého úvěru za splatný. V bodě b) je uvedeno, že žalovaný jednorázově zaplatí všechny své dluhy, a to za podmínek podle výzvy věřitele, kdy věřitel prohlásí celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě. Žalobkyně předložila dvě výzvy k plnění, a to ze dne 6. 6. 2021 a ze dne 19. 1. 2022. V případě první výzvy, jejíž součástí je prohlášením věřitele o zesplatnění celého dluhu, není doložen doklad o doručení žalovanému, tedy je zde pochybnost, zda výzva byla žalovanému skutečně doručena. Opatrovník žalovaného má zato, že pokud nebude prokázáno doručení výzvy, nedošlo ani k zesplatnění dluhu k uvedenému datu 6. 6. 2021. Z obsahu výzvy vyplývá, že žalovaný dluží částku 773 431 Kč a že tato částka narůstá o smluvní úrok a úrok z prodlení. Není zde specifikováno, z čeho daná dlužná částka sestává, zda poté žalovaný cokoliv zaplatil, a jaké měly být podmínky zaplacení pohledávky po jejím zesplatnění, jak vyplývá z písm. b) Smlouvy o úvěru. V případě výzvy druhé, rovněž není specifikováno, z čeho sestává dlužná částka 853 349,08 Kč. Ve výzvě je uvedeno, že věřitel je oprávněn požadovat vedle úhrady smluvního úroku, rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení. O jakémsi poplatku ve výši 4 894 Kč, který je požadován v žalobě, není zmínka v žádné z uvedených výzev. S ohledem na výše uvedené opatrovník žalovaného namítá, že nedošlo k řádnému zesplatnění pohledávky k datu 6. 6. 2021 a žalobkyni nepřísluší nárok na zaplacení jednorázově celé jistiny i se vším příslušenstvím do budoucna, jak je požadováno v žalobě. Opatrovník žalovaného dále namítá, že nárok na zaplacení poplatku ve výši 4 894 Kč není důvodný, žalovaný nebyl k jeho úhradě řádně vyzván, tento poplatek není nikterak specifikovaný a není zřejmé, na základě čeho se jeho zaplacení žalobkyně domáhá. Dále pak opatrovník žalovaného namítá, že žalobkyně nedostatečné prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání úvěru zjevně vystupoval v pozici spotřebitele a žalobkyně v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit, zkoumat finanční minulost žalovaného v insolvenčním či exekuční rejstříku. Případné potvrzení žalovaného, že údaje jim uváděné jsou pravdivé a úplné, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Z podané žaloby vyplývá, že žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr pouze na základě informací a dokumentů získaných od žalovaného (posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 14. 8. 2019), nikoliv účelným aktivním zkoumáním poměrů žalovaného. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně ani nevyplývá, že by se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti klientů řídila konkrétními pravidly a postupy, jejichž rámec by si sama určila. Opatrovník tedy namítá neplatnost Smlouvy o úvěru, kterou považuje za absolutně neplatnou.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, potvrzení o poskytnutí finančních prostředků, záznamu žalobkyně o zaplacených splátkách úvěru, upomínky k úhradě, oznámení o prohlášení úvěru za splatným, sazebníku poplatků, výpisu z úvěrového účtu, předžalobní výzvy včetně podacího archu, podacího archu na čl. 19 spisu a výpisu z běžného účtu žalovaného na čl. 20 – 54 spisu.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 14. 8. 2019 soud zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný dohodli na poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 800 000 Kč. Část úvěru ve výši 268 012 Kč bude poskytnuta na úhradu úvěru u žalobkyně vedeném na úvěrovém účtu č. bankovní účet, část ve výši 26 250 Kč na úhradu kontokorentního úvěru u žalobkyně na účtu bankovní účet a zbylá částka je bez určení účelu. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem 9,9 % p.a. a při řádném splácení a odpuštění splátek 9,16 % p.a. v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 10 652 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce, přičemž poslední splátka je splatná dnem 20. 8. 2029. Z výpisu z účtu žalovaného a z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalobkyně dne 14. 8. 2019 zaslala žalovanému na jeho účet celkem částku 800 000 Kč, a to ve třech částkách: 265 357,81 Kč na úhradu úvěru bankovní účet, 19 000 Kč na úhradu úvěru bankovní účet a dále 515 642,19 Kč. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za zjištěno, že žalovaný na úvěr dosud uhradil částku 46 038 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný na svůj účet obdržel od společnosti právnická osoba dne 15. 8. 2018 mzdu 25 583 Kč, dne 14. 9. 2018 mzdu 24 909 Kč, dne 15. 10. 2018 mzdu 24 976 Kč, dne 15. 11. 2018 mzdu 27 129 Kč, dne 14. 12. 2018 mzdu 26 700 Kč, dne 15. 1. 2019 mzdu 26 801 Kč, dne 14. 2. 2019 mzdu 24 608 Kč, dne 15. 3. 2019 mzdu 26 337 Kč, dne 15. 4. 2019 mzdu 33 963 Kč, dne 16. 5. 2019 mzdu 28 278 Kč, dne 17. 6. 2019 mzdu 27 746 Kč, dne 15. 7. 2019 mzdu 26 698 Kč, dne 15. 8. 2019 mzdu 28 055 Kč. Dopisem ze dne 6. 6. 2021 má soud za prokázáno, že žalobkyně pro prodlení žalovaného předmětný úvěr k tomuto dni zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 773 431 Kč. Z podacího archu soud zjistil, že žalobkyně tento dopis odeslala žalovanému dne 10. 6. 2021. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

12. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy poslala žalovanému na jeho účet částku 800 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně si měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného zachycující výši jeho mzdy, avšak nevyžádala si pracovní smlouvu, z níž by bylo zřejmé, zda se jedná o pracovní vztah na dobu určitou či neurčitou, což vzhledem k předpokládanému dlouhodobému smluvního vztahu mezi účastníky (splátky měly být spláceny cca 10 let) je nepochybně velmi důležitou skutečností. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno dovodit pouze na základě zjištění o příjmech podávajících se z výpisu z účtu. V rámci posouzení výdajové stránky žalovaného žalobkyně pouze nijak podrobněji jeho výdaje nezkoumala, tedy nezkoumala náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení a energie, nezkoumala náklady na dopravu do zaměstnání, náklady na léky nebo jiné výdaje, a tedy nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

15. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinou 800 000 Kč a žalovaným dosud zaplacenou částkou 46 038 Kč, což činí částku 753 962 Kč. Soud považuje zesplatňující dopis ze dne 6. 6. 2021 i za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož dopis byl prokazatelně odeslán žalovanému dne 10. 6. 2021, následující den měl žlaovaný dobrovolně dluh splnit, a jelikož tak neučinil, dostal se další den, tedy dne 12. 6. 2021 do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z jistiny 753 962 Kč ode dne 12. 6. 2021 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 753 962 Kč od 12. 6. 2021 do 17. 1. 2022 činí 37 491,53 Kč. Jelikož žalovaný ani k tomuto dni dluh neuhradil, uložil mu soud povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení i od 18. 1. 2022 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. tak, že soud zavázal žalovaného zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy a ujednání o smluvních úrocích a poplatcích. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 19 173,82 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 39 612,10 Kč, 8,25% úrok ročně z částky 768 241,82 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 415,06 Kč, a 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 14 279,82 Kč od 18. 1. 2022 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul. Vzhledem k tomu, že soud shledal z výše uvedených důvodů smlouvu o úvěru neplatnou a přiznal nárok z titulu bezdůvodného obohacení, nezabýval se již pro bezpředmětnost dalšími námitkami opatrovníka žalovaného obsaženými v podání ze dne 12. 5. 2022, zejm. ohledně specifikace, z čeho sestává dlužná částka 853 349,08 Kč.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Soud považuje za úspěch žalobkyně zavázání žalovaného k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku, za její neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobkyně činí 89 % původně žalované částky včetně úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni rozhodnut soudu, její neúspěch 11 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem 78 %. Soud proto přiznal žalobkyni 78 % uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení v žalobkyní uplatňované výši 102 553,80 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 30 926 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 5 úkonů právní pomoci po 11 420 Kč dle (za převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis a podání žaloby, doplňující podání a účast u jednání), 5 režijních paušálů po 300 Kč dle téže vyhlášky, náhrada za ztrátu času za 2 půlhodiny po 100 Kč dle téže vyhlášky, cestovní náklady z obec do obec automobilem k jednání a zpět v celkové výši 396,50 Kč a 21% DPH. 78 % z částky 102 553,80 Kč činí 79 991,96 Kč a tuto částku soud uložil žalovanému k povinnosti nahradit žalobkyni na nákladech řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).