Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 C 138/2022-105

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 83 235 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 618,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 114,46 Kč, smluvní pokutu ve výši 26 502 Kč, úrok ve výši 86,09 % ročně z částky 54 852,88 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 8. 2018 dosáhne částky 235 756 Kč, úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně

z částky 28 403,46 Kč od 21. 8. 2018 do 9. 10. 2019

z částky 27 982,17 Kč od 10. 10. 2019 do 4. 11. 2019

z částky 27 614,01 Kč od 5. 11. 2019 do 12. 2. 2020

z částky 26 072,33 Kč od 13. 2. 2020 do 1. 4. 2020

z částky 25 713,61 Kč od 2. 4. 2020 do 29. 4. 2020

z částky 25 298,79 Kč od 30. 4. 2020 do 4. 6. 2020

z částky 24 942,46 Kč od 5. 6. 2020 do 26. 10. 2020

z částky 23 301,45 Kč od 27. 10. 2020 do 30. 11. 2020

z částky 23 008,08 Kč od 1. 12. 2020 do 28. 6. 2021

z částky 20 599,35 Kč od 29. 6. 2021 do 28. 7. 2021

z částky 20 208,59 Kč od 29. 7. 2021 do 23. 8. 2021

z částky 19 830,80 Kč od 24. 8. 2021 do 27. 9. 2021

z částky 19 448,88 Kč od 28. 9. 2021 do 20. 10. 2021

z částky 18 991,38 Kč od 21. 10. 2021 do 25. 11. 2021

z částky 18 734,33 Kč od 26. 11. 2021 do 27. 1. 2022

z částky 18 450,51 Kč od 28. 1. 2022 do 15. 1. 2022

z částky 18 015,65 Kč od 16. 2. 2022 do 25. 3. 2022

z částky 17 115 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39 618,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 21. 8. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 17 114,46 Kč, smluvní pokutu ve výši 26 502 Kč, úrok ve výši 86,09 % ročně z částky 54 852,88 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 8. 2018 dosáhne částky 235 756 Kč, úrok z prodlení ve výši 0,5 % ročně</b> <b>z částky 28 403,46 Kč od 21. 8. 2018 do 9. 10. 2019</b> <b>z částky 27 982,17 Kč od 10. 10. 2019 do 4. 11. 2019</b> <b>z částky 27 614,01 Kč od 5. 11. 2019 do 12. 2. 2020</b> <b>z částky 26 072,33 Kč od 13. 2. 2020 do 1. 4. 2020</b> <b>z částky 25 713,61 Kč od 2. 4. 2020 do 29. 4. 2020</b> <b>z částky 25 298,79 Kč od 30. 4. 2020 do 4. 6. 2020</b> <b>z částky 24 942,46 Kč od 5. 6. 2020 do 26. 10. 2020</b> <b>z částky 23 301,45 Kč od 27. 10. 2020 do 30. 11. 2020</b> <b>z částky 23 008,08 Kč od 1. 12. 2020 do 28. 6. 2021</b> <b>z částky 20 599,35 Kč od 29. 6. 2021 do 28. 7. 2021</b> <b>z částky 20 208,59 Kč od 29. 7. 2021 do 23. 8. 2021</b> <b>z částky 19 830,80 Kč od 24. 8. 2021 do 27. 9. 2021</b> <b>z částky 19 448,88 Kč od 28. 9. 2021 do 20. 10. 2021</b> <b>z částky 18 991,38 Kč od 21. 10. 2021 do 25. 11. 2021</b> <b>z částky 18 734,33 Kč od 26. 11. 2021 do 27. 1. 2022</b> <b>z částky 18 450,51 Kč od 28. 1. 2022 do 15. 1. 2022</b> <b>z částky 18 015,65 Kč od 16. 2. 2022 do 25. 3. 2022</b> <b>z částky 17 115 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 26 502 Kč, úroku ve výši 86,09 % ročně z částky 54 852,88 Kč od 21. 8. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 8. 2018 dosáhne částky 235 756 Kč a částky 56 733 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 68 022 Kč od 21. 8. 2018 do 9. 10. 2019 ve výši 7 040,28 Kč, z částky 67 600,71 Kč od 10. 10. 2019 do 4. 11. 2019 ve výši 439,40 Kč, z částky 67 232,55 Kč od 5. 11. 2019 do 12. 2. 2020 ve výši 1 680,81 Kč, z částky 65 690,87 Kč ve od 13. 2. 2020 do 1. 4. 2020 ve výši 804,71 Kč, z částky 65 332,15 Kč od 2. 4. 2020 do 29. 4. 2020 ve výši 457,33 Kč, z částky 64 917,33 Kč od 30. 4. 2020 do 4. 6. 2020 ve výši 584,26 Kč, z částky 64 561 Kč od 5. 6. 2020 do 26. 10. 2020 ve výši 2 324,20 Kč, z částky 62 919,99 Kč od 27. 10. 2020 do 30. 11. 2020 ve výši 550,55 Kč, z částky 62 626,62 Kč od 1. 12. 2020 do 28. 6. 2021 ve výši 3 287,90 Kč, z částky 60 217,89 Kč od 29. 6. 2021 do 28. 7. 2021 ve výši 451,63 Kč, z částky 59 827,13 Kč od 29. 7. 2021 do 23. 8. 2021 ve výši 388,88 Kč, z částky 59 449,34 Kč od 24. 8. 2021 do 27. 9. 2021 ve výši 520,18 Kč, z částky 59 067,42 Kč od 28. 9. 2021 do 20. 10. 2021 ve výši 339,64 Kč, z částky 58 609,92 Kč od 21. 10. 2021 do 25. 11. 2021 ve výši 527,49 Kč, z částky 58 352,87 Kč od 26. 11. 2021 do 27. 1. 2022 ve výši 919,06 Kč, z částky 58 069,05 Kč od 28. 1. 2022 do 15. 2. 2022 ve výši 275,83 Kč, z částky 57 634,19 Kč od 16. 2. 2022 do 25. 3. 2022 ve výši 547,52 Kč a z částky 56 733,54 Kč od 26. 3. 2022 do zaplacení, Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému na jeho účet vyplacena částka 55 000 Kč dne 27. 3. 2018. Před uzavřením smlouvy byla prověřena schopnost žalovaného řádně hradit úvěr doklady a informacemi od žalovaného, lustrací v databázích příjmení, anonymizováno a insolvenčním rejstříku, se závěrem, že žalovaný má dostatečné volné zdroje ke splacení. Úvěr byl poskytnut s úrokem v podobě efektivní úrokové sazby 129,66 % ročně. Žalovaný měl úvěr splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 093 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květnem 2018, a to podle splátkového kalendáře, avšak tento svůj závazek porušil již od druhé splátky splatné 15. 6. 2018. Do data zesplatnění tak uhradil pouze první splátku v plné výši dne 14. 5. 2018. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s ujednáním ve smlouvě o úvěru, a to k datu 19. 8. 2018. Ještě před zesplatněním žalovaný splnil ujednané podmínky ohledně smluvní pokuty, kterou žalobkyně požaduje v celkové výši 998 Kč (2 x 499 Kč/splátk s prodlením které je v délce 30 dnů) a podmínky ohledně smluvní pokuty, kterou žalobkyně požaduje v celkové ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč/splátk, ohledně níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů). V souladu se smluvním ujednáním, protože žalovaný v den zesplatnění neuhradil jistinu úvěru, vznikla mu další povinnost k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, od 21. 8. 2018 do zaplacení. Žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil v nepravidelných 33 splátkách částku 11 771,21 Kč, jež byla započtena na novou jistinu úvěru (k datu zesplatnění přitom nová jistina úvěru činila 66 624,09 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 54 852,88 Kč a úroku z úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 11 771,21 Kč). K úhradě dlužné částky s příslušenstvím byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou, na kterou nereagoval, proto žalobkyně svůj nárok uplatnila touto žalobou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Soud za splnění podmínek stanovených v  věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že účastníci dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru číslo (dále jen„ smlouva“), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do celkové výše 55 000 Kč výplatou na účet č. bankovní účet, přičemž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni celkově částku 196 464 Kč v 48 měsíčních splátkách ve výši 4 093 Kč, splatných nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Úroková sazba činila 129,66 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky či její části v délce 30 dnů byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu žalobkyni ve výši 499 Kč za každou splátku (článek 6.1 smlouvy). Dále bylo ujednáno právo žalobkyně vůči žalovanému na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením, ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů (článek 6.2 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou kterékoliv splátky nebo její části v délce 65 dnů bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru, tedy že k tomuto dni se stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů podle bodu 6.2 smlouvy (článek 6.3 smlouvy). Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru, přičemž žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení za hrazení nové jistiny úvěru, platil úrok z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení (článek 6.4 smlouvy). Pro případ, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikne mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, až do jejího úplného zaplacení (článek 6.5 smlouvy) (smlouva o úvěru). Nedílnou součástí smlouvy byl splátkový kalendář, jenž obsahoval rozpis jednotlivých 48 splátek tak, že obsahoval datum jejich splatnosti a u jednotlivé splátky bylo uvedeno, kolik z této splátky připadne na jistinu a kolik na úroky. Takto z první splátky splatné 15. 5. 2018 ve výši 4 093 Kč mělo na splátku úroku připadnout 3 945,88 Kč a na splátku jistiny částka 147,12 Kč a ze splátky číslo splatné 15. 6. 2018 ve výši 4 093 Kč na úhradu úroku částka 3 935,32 Kč a na splátku jistiny 157,68 Kč. Rovněž bylo ve splátkovém kalendáři uvedeno bankovní spojení pro úhradu splátek na účet č. bankovní účet pod variabilním symbolem čísla smlouvy číslo (splátkový kalendář). Smlouva byla uzavřena dne 27. 3. 2018, kdy byla z účtu žalobkyně č. bankovní účet na účet žalovaného číslo bankovní účet, pod variabilním symbolem číslo vyplacena částka úvěrové jistiny 55 000 Kč (výpis z účtu č. bankovní účet). Dne 29. 3. 2018 bylo žalovanému doručeno oznámení žalobkyně o schválení úvěru ke smlouvě číslo (oznámení o schválení úvěru, doručenka). Žalovaný byl dopisem ze dne 16. 7. 2018 žalobkyní upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení se splátkou číslo splatnou 15. 6. 2018 a splátkou číslo splatnou 15. 7. 2018 (upomínka). Dopisem ze dne 15. 8. 2018 byl žalovaný znovu upozorněn na možné zesplatnění celého úvěru s tím, že kromě splátek číslo nebyla uhrazena ani splátka číslo splatná 15. 8. 2018 (upomínka). Žalovaný na výzvy nereagoval, proto mu bylo v dopise ze dne 19. 8. 2018 oznámeno, že v důsledku prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru 54 852,88 Kč (poskytnutá úvěrová jistina 55 000 Kč, ponížená o částku 147,12 Kč ze splátky číslo uhrazené žalovaným ve výši 4 093 Kč, jež připadla na jistinu), běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru 11 771,21 Kč (úroky připadající na 2. splátku - 3 935,32 Kč, na 3. splátku - 3 924,01 Kč a na 4. splátku - 3 911,89 Kč), smluvních pokut 998 Kč a náhrad nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 400 Kč, v celkové výši 68 022 Kč do 10 dnů od data odeslání oznámení. K úhradě v den zesplatnění k úhradě nedošlo, protože první platba od žalovaného přišla až dne 9. 10. 2019 v částce 49,35 Kč a 371,94 Kč, přičemž v dalších 31 platbách v období od 4. 11. 2019 do 25. 3. 2022 uhradil celkem částku 11 771,21 Kč (oznámení o zesplatnění úvěru, bilance plateb smlouvy). Žalovaný byl žalobkyní vyzván v dopise ze dne 18. 5. 2022 k zaplacení dlužné částky v celkové výši 56 733 Kč s příslušenstvím do 15 dnů od odeslání s upozorněním na soudní vymáhání pro případ neuhrazení, na adresu uvedenou dle smlouvy: anonymizováno spisová značka, obec, dne 18. 5. 2022 (předžalobní výzva, podací arch).

4. Z dokladů předložených žalovaným vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem je 16 600 Kč, jeho celkové měsíční náklady dělají 5 610 Kč. Úvěrová historie žalovaného byla prověřena v databázi NRKI, příjmení a insolvenčním rejstříku. Všechny získané informace byly vyhodnoceny prostřednictvím skóringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), ze kterého vyplynulo, že je shledáno u žalovaného střední riziko nesplácení (lustrace v rejstřících). Žalovaný byl zaměstnán u anonymizováno právnická osoba a jeho mzda v lednu a únoru 2018 činila v průměru 16 600 Kč (pracovní smlouva, výplatní lístky). Výdaje žalovaného byly pro nedostatek informací od žalovaného vypočteny z životního minima 3 410 Kč dle , o životním a existenčním minimu, přičemž k němu byla připočtena částka 2 000 Kč na bydlení, 200 Kč na ostatní výdaje (doprava, kurzy, záliby apod.) a rezerva 1 000 Kč (hodnocení klienta).

5. Ze zbývajících důkazů (vyjádření znalce k problematice úročených pohledávek, vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek – tabulka číslo) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí relevantní skutečnosti.

6. Z úřední činnosti soudu však bylo zjištěno, že vůči žalovanému bylo vedeno u Krajského soudu v Brně insolvenční řízení pod sp. zn. insolvenční spisová značka, v rámci kterého bylo žalovanému povoleno oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, který však žalovaný neplnil, proto bylo insolvenční řízení zastaveno dne datum a schválené oddlužení zrušeno. Insolvenční návrh žalovaný podal dne datum společně se svou manželkou jméno příjmení, přičemž oba společně přihlásili 21 závazků vůči anonymizováno věřitelům v celkové výši 2 135 318 Kč. Žalovaný ke svým příjmům v anonymizováno uvedl, že v období od 1. 1. 2018 do 31. 5. 2018 byl bez příjmu, což doložil svým čestným prohlášením. Příjem u zaměstnavatele anonymizováno právnická osoba žalovaný přiznal anonymizováno do 31. 12. 2017. Mezi v návrhu uvedenými závazky figurovali závazky převzaté žalovaným krátce před poskytnutím předmětného úvěru, jenž nesplácel. Jednalo se o závazky o celkové výši 242 835 Kč vůči věřiteli právnická osoba, IČO, vyplývající ze 2 smluv o půjčce, a to pod číslo ze dne 14. 2. 2017, přičemž celková výše závazku činila 92 401 Kč + smluvní pokuta 85 000 Kč, a pod číslo ze dne 5. 4. 2017, přičemž celková výše závazku činila 45 434 Kč + smluvní pokuta 20 000 Kč. Další přihlášenou pohledávkou do insolvenčního řízení byla přihláška anonymizováno úřadu pro územní celek pro penále za nezaplacenou daň z převodu nemovitostí s úrokem z prodlení ze dne 9. 2. 2017 v celkové výši 4 794 Kč. Žalovaný dlužil rovněž věřiteli právnická osoba, IČO celkovou částku 215 737,40 Kč, a to z 3 titulů, zahrnujících smlouvu o úvěru číslo ze dne 28. 11. 2017 čerpaném ve výši 200 000 Kč, v celkové výši 207 688,22 Kč, smlouvy o bankovních produktech a službách číslo ze dne 30. 7. 2013 v celkové výši 6 249,18 Kč výši a ze stejné smlouvy dluh 1 800 Kč z čerpaného a nesplaceného kontokorentu. Dalším přihlášeným věřitelem byla anonymizována dvě slova země, jež přihlásila své dvě pohledávky v celkové výši 34 699 Kč, vyplývající z neplaceného anonymizováno na anonymizována dvě slova za období od 16. 3. 2015 do 9. 10. 2017 (24 937 Kč) a anonymizováno za neplacené pojistné za období od 10. 10. 2017 (9 762 Kč). A pohledávka právnická osoba s.r.o., IČO ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne datum v celkové výši 6 832,56 Kč (výpis z insolvenčního rejstříku žalovaného).

7. Soud po provedeném dokazování právně věc podřadil pod ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru, ve znění ve znění účinném do 29. 3. 2018 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Podle § 76 odst. 1zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, a pokud to smyslu a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Soud se s ohledem na právní povahu závazkového vztahu mezi účastníky, tedy poskytovatelem spotřebitelského úvěru a žalovaným jako spotřebitelem, nejprve zabýval splněním podmínky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86, a to v souladu s recentní judikaturou (nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ), stanovící povinnost úvěrujícímu, před poskytnutím spotřebitelského úvěru, dostatečně prověřit schopnost úvěrovaného požadovaný úvěr splatit. Předmětem soudního zkoumání tedy nejprve bylo, zda poskytovatel úvěru v souladu se svou zákonnou povinností řádně a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě všech nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. zda s ohledem na majetkovou situaci žalovaného a nedostatku jím doložených informací o svých majetkových poměrech, tyto informace doplnil také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Tuto povinnost musel poskytovatel spotřebitelského úvěru splnit s ohledem na sankci neplatnosti smlouvy zákonem stanovenou pro případ, pokud by tak před poskytnutím úvěru neučinil, protože zákon mu ukládá povinnost úvěr poskytnout pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, přičemž poskytovatel úvěru svou zákonem uloženou povinnost je povinen splnit řádně, což znamená s odbornou péčí předpokládající vyšší míru obezřetnosti bez pouhého spolehnutí se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem o poskytnutí úvěru. Zákon v tomto směru předpokládá, že poskytovatel úvěru sám vyvine aktivitu k prověření tvrzení žadatele o úvěr, případně že si tato tvrzení od žadatele nechá doložit příslušnými listinami.

20. Žalobkyně, ač byla v tomto směru soudem poučena a vyzvána, v řízení neprokázala, že by jako poskytovatelka úvěru dostatečně majetkové poměry žalovaného, svědčící o jeho schopnosti úvěr splácet zjistila, prověřila, kdy v řízení bylo ze strany žalobkyně pouze doloženo, že si vyžádala od žalovaného pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů, které žalovaný doložil výplatními lístky za předcházející dva měsíce, avšak malou pozornost žalobkyně věnovala výdajům žalovaného, které z těchto příjmů hradí. Soud má za to, že je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, při které nespoléhá poskytovatel úvěru jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale k prověření těchto tvrzení požaduje po žadateli o úvěr také jejich doložení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č.j. -39). Pouhé uvedené údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“, navíc když je zřejmé, že se jedná o informace obecné, vyplývající ze zákona o životním minimu, přičemž i samotnému poskytovateli úvěru muselo být zřejmé, že nejde o skutečné výdaje žadatele o úvěr, ale pouze o náhradu těchto skutečných výdajů odkazem na zákonnou úpravu. Vzhledem k tomu, že v souladu s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel úvěru majetkové poměry a schopnost žadatele úvěr splácet na základě porovnání jeho příjmů a výdajů, do kterých zohlední skutečné reálné výdaje spotřebitele, včetně všech jeho ostatních závazků, tedy plnění dosavadních dluhů, je zřejmé, že nelze takové řádně provedené šetření úvěruschopnosti spotřebitele nahradit pouze obecným prohlášením, či uvedením částek, jež reálně neodráží skutečnost. Žalovaným tvrzené výdaje cca ve výši 6 000 Kč jsou nereálné pro člověka v produktivním věku, a to i kdyby bydlem ve vlastní nemovitostí, když pouze výdaje na energie představují částku mnohonásobně vyšší, než tvrzenou částku 2 000 Kč měsíčně, stejně tak je třeba zohlednit výdaje na dojíždění, stravování, zdravotní péči, ošacení, mobilní telefon a internet, jež zajisté představují částku vyšší než životní minimum ve výši 3 400 Kč. Navíc o tom, že zohledněné výdaje žalovaného neodpovídají realitě, svědčí samotný insolvenční návrh, jež byl sice podán až po poskytnutí úvěru, avšak odráží majetkovou situaci žalovaného v daném období, zejména pak dluhy z jiných závazků poskytnutých před předmětným úvěrem. Žalovaný tedy již v té době byl v situaci, kdy měl několik nesplacených závazků, jež byl povinen uvést při vyplnění žádosti o poskytnutí předmětného úvěru. Žalovaný jako žadatel o úvěr tyto předchozí závazky neuvedl z důvodu obav o neposkytnutí úvěru pro nedostatečnou úvěruschopnost, čemuž měl předejít poskytovatel úvěru řádnou lustrací v rejstřících BRKI, NRKI, REPI a dalších, jež by odhalily zmiňované dluhy žalovaného. Ač poskytovatel úvěru předložil provedenou lustraci v NRKI, nebylo z ní zřejmé, jaké závazky se v této lustraci projevily, když skóre žalovaného bylo ve druhé nejnižší kategorii představující střední riziko nesplacení úvěru. Tuto skutečnost však poskytovatel úvěru dostatečně nezohlednil tím, že by si vyžádal od žalovaného dostatek informací a dokladů o jeho majetkové situaci, resp. nezohlednil tím, že by mu požadovaný úvěr v poměrně vysoké výši 55 000 Kč neposkytl. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování byla na místě právě díky informaci o středním riziku žalovaného jako úvěrovaného a zejména vzhledem k uvedení nereálných výdajů žalovaným. Žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením částky vycházející z životního minima, přestože je zřejmé, že tato částka nemůže odpovídat reálným výdajům na bydlení a ostatním nezbytným výdajům na základní životní potřeby. Pokud tedy má být zachován smysl a účel dané úpravy zákona o spotřebitelském úvěru a u poskytovatele úvěru zachována alespoň minimálně nezbytná míra posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr, není možné úvěr poskytnout bez reálného zjištění příjmů a výdajů klienta, navíc, o němž má informaci z rejstříku NRKI, že je dluhově zatížen z minulosti. Neověření těchto údajů týkajících se výdajů žadatele spíše poukazuje na účelovost jednání ze strany žalobkyně spočívající ve snaze uvést v hodnocení klienta pouze takové údaje, které povedou k formálnímu prokázání úvěruschopnosti spotřebitele, jež neodpovídají realitě, stejně tak i zájem žadatele o úvěr směřuje stejným směrem, tedy na základě nepravdivých údajů získat úvěr, jenž by nemohl být schválen v případě uvedení a prokázání své skutečné majetkové situace.

21. Žalobkyni, která nesplnila svou povinnost danou jí zákonem, kdy úvěruschopnost řádně neprovedla, resp. ji provedla, avšak pouze formálně bez náležitých a dostatečných podkladů má za důsledek absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, která je sice koncipována v § 87 jako neplatnost relativní, kterou však soud hodnotil jako neplatnost absolutní, zákonem stanovenou, ke které v důsledku daného porušení dochází, k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti, protože v souladu s § 588 o.z. chování poskytovatele úvěru porušující ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru zjevně narušuje veřejný pořádek, protože zákonem stanovená povinnost k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je stanovená na ochranu nejen úvěru neschopného spotřebitele před vznikem dalšího zadlužení, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a v neposlední řadě také chrání věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytují úvěry či jiné služby dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. ). A to na rozdíl od relativní neplatnosti, jejíž podmínky jsou stanoveny v ust. 586 odst. 1 o.z., jež je stanovena pouze na ochranu zájmu určité osoby, jež je oprávněna vznést námitku neplatnosti právního jednání pouze v daném případě vůči své osobě.

22. Důsledkem tohoto postupu a nesplněním zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy, ze které nevznikla účastníkům žádná práva ani povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o.z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku vyplacenou mu na účet ve výši 55 000 Kč, poníženou o veškeré úhrady z tohoto titulu, tedy z titulu plateb na původně uzavřenou smlouvu o úvěru ve výši 15 381,46 Kč, odpovídající částce 39 618,54 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 39 618,54 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.), tedy ohledně částky 17 114,46 Kč představující rozdíl mezi požadovanou částkou 56 733 Kč a žalobou přiznanou částkou 39 618,54 Kč, požadovanými úroky z prodlení poníženými o částky, ohledně nichž byla žaloba zamítnuta, dále požadované smluvní pokuty a smluvního úroku.

23. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, proto nemůže být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení požadovaný v částce vyšší, než 39 618,54 Kč, když ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož je zřejmé, že mezi účastníky nedošlo k dohodě o době splatnosti určené slovy„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je pro danou situaci potřeba vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o.z. a za den splatnosti považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl žalovaný jako dlužník žalobkyní jako věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o.z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě o úvěru, ale z výzvy k úhradě k plnění učiněné žalovanému v oznámení o zesplatnění úvěru v dopise ze dne 19. 8. 2018, v němž byl žalovaný vyzván k vrácení jistiny společně s příslušenstvím, přičemž měl žalovaný možnost tuto částku vrátit neprodleně po doručení oznámení, což neučinil, proto se následujícím dnem 21. 8. 2018 dostal do prodlení s vrácením a vznikla mu nově povinnost k vrácení částky vyplacené, ponížené o provedené úhrady, rovněž zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši dané , jež daný den činila 8,5 % ročně. V této výši byl také nárok přiznán, jak vyplývá z výroku I., a ve zbytku soud úrok z prodlení zamítl.

24. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle náleželo právo na náhradu nákladů řízení v míře odpovídající jeho úspěchu v řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly kvůli jeho pasivitě, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.