Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 101/2022-118

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 396.864,16 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 386.833,09 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 362 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 386.833,09 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 10.031,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 22.521,55 Kč, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 396.056 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.031,07 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28.789 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 386.833,09 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 362 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 386.833,09 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 10.031,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 22.521,55 Kč, s úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 396.056 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.031,07 Kč od 17. 12. 2019 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 28.789 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 396, 864,16 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce na kliknutí číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne datum. Požadovala nesplacenou jistinu úvěru ve výši 396.056 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 22.521,55 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 362 Kč a běžící úrok a zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a s. a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce na kliknutí číslo, na základě které žalovaný čerpal dne 23. 1. 2019 částku ve výši 400.000 Kč (smlouva, výpis z bankovního účtu žalovaného). Byla sjednána celková výše úvěru 400.000 Kč v počtu anuitních splátek 120 po 5.263,90 Kč. Úroková sazba sjednána 9,9 % ročně, RPSN 10,36 %. Jako číslo běžného účtu klienta v právnická osoba je uvedeno č. bankovní účet (smlouva o půjčce na kliknutí). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a dále smlouvou o postoupní pohledávek ze dne anonymizována dvě slova rok včetně oznámení o postoupení pohledávky a příslušnou přílohu seznamu postupovaných pohledávek. Žalovaný pak na daný případ uhradil částku ve výši 13.166,91 Kč (tvrzení žalobkyně, výpis spotřebitelského úvěru). Ani na předžalobní výzvu učiněnou žalobkyní k úhradě žalovaný dluh nezaplatil (předžalobní výzva). Vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnutou částku řádně nesplácel, prohlásil právní předchůdce žalobkyně dluh za okamžitě splatný k datu 19. 11. 2019 a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu (prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu ze dne 19. 11. 2019). Přípisem ze dne 23. 1. 2019 adresovaného žalovanému právní předchůdkyně akceptovala návrh smlouvy o půjčce na kliknutí (přípis z 23. 1. 2019).

4. Usnesením soudu ze dne anonymizováno číslo byla žalobkyně vyzvána, nechť doplní tvrzení a uvede, jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pak doplnila tvrzení a v podání ze dne 29. 4. 2022 uvedla, že právní předchůdce žalobce vycházel z údajů poskytnutých v návrhu smlouvy o půjčce a žádost hodnotil individuálně a kontroloval dostupné informace v interních a externích databázích, byl porovnán příjem klienta a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů klienta. Z návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí bylo zjištěno, že žalovaný je zde uveden jako osoba fyzická – spotřebitel. Je zde uvedeno, že je žalovanému poskytnut úvěr ve výši 400.000 Kč. K žalovanému ohledně jeho příjmů a výdajů pak v návrhu smlouvy o půjčce na kliknutí nejsou uvedeny žádné údaje (návrh smlouvy půjčky na kliknutí). Z vyjádření banky (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta) bylo zjištěno, že zde je uvedeno, že právnická osoba uvádí, že standardně zkoumá úvěruschopnost každého žadatele o úvěr a bylo využito interních a externích datových zdrojů a banka provedla potřebné lustrace a dle zjištěných informací z těchto zdrojů dle informací získaných od klienta a dále s ohledem na výši úvěru vyhodnotila schopnost klienta splácet úvěr. Posuzovala negativní záznamy na black listech, informace z externích úvěrových registrů a zohlednila příjem žadatele o úvěru a pravidelné výdaje žadatele o úvěr. Výsledkem je pak celkový skóring klienta založený na aplikačním skóre a integrovaném score. Na základě průměrných příjmů klienta na běžném účtu ve výši 26.272 Kč banka schválila daný úvěr. Dále žalobkyně předložila mimořádný výpis z běžného účtu žalovaného od roku 2000. Před poskytnutím úvěru, tj. před datem 23. 1. 2019, bylo z výpisu zjištěno, že v říjnu 2018 žalovaný splácel spotřebitelský úvěr splátkou 1.619,15 Kč a další úvěr splátkou 3.367,83 Kč. Je zde úhrada od úřadu práce pomoc v nemoci 5.813 Kč. Za říjen není evidována výplata mzdy. V listopadu je zde evidována půjčka od anonymizována dvě slova. Další pomoc v nemoci od úřadu práce ve výši 1.501 Kč, další půjčka od anonymizována dvě slova ve výši 25.000 Kč a splátky úvěru uvedených i za předchozí měsíc. Není zde evidována výplata mzda, je zde evidována příchozí úhrada od úvěrové právnická osoba anonymizována dvě slova 5. 12. ve výši 20.000 Kč. I za prosinec 2018 je evidováno splácení úvěru obou evidovaných shora. Není zde evidována výplata mzdy, a to ani za leden 2019. V lednu 2019 jsou evidovány splátky obou shora uvedených úvěrů a další mimořádná splátka úvěru 23. 1. 2019 ve výši 333.040 Kč. Dále je zde evidováno jednorázové čerpání spotřebitelského úvěru ve výši 400.000 Kč (mimořádný výpis z účtu za období od 1. 1. 2000 do 6. 1. 2020).

5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovaným jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovaným), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně (její právní předchůdce), jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v doplnění tvrzení ze dne 29. 4. 2022. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr, není možno odvodit pouze na základě získaných údajů od žadatele o úvěr (v tomto případě pouze ohledně informace o příjmu), tj. na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žalovaného a ověření žalovaného ve veřejných registrech. Již z těchto tvrzení vyplývá, že se žalobkyně (její právní předchůdce) dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněn pouze žalovaným tvrzený a neověřený příjem a pouze životní minimum klienta, a proto tyto údaje hodnotí soud jako zcela nevěrohodné. Tvrzený pravidelný příjem žalovaného pak z předloženého výpisu z účtu nevyplývá. Z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný v době poskytnutí daného úvěru splácel minimálně dva další úvěry (oproti zjištěním právního předchůdce žalobkyně). Dále žalobkyně (její právní předchůdce) nezjišťovala, jaké má žalovaný náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a uvedené údaje jako příjem žalovaného neprověřovala. Žalobkyně (její právní předchůdce) pak pouze vycházela z životního minima jednoho dospělého člena domácnosti a předpokládaných měsíčních výdajů. Tím, že žalobkyně (její právní předchůdce) zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet, a proto soud dovodil dle shora uvedených zákonných ustanovení neplatnost předmětné úvěrové smlouvy.

9. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

10. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

11. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. , podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

12. S ohledem na výše uvedené pak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši

400.000 Kč poníženou o žalovaným provedené úhrady ve výši 13.166,91 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Současně přiznal soud žalobkyni právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením , a Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.

13. Pokud jde o náklady řízení, vypočetl soud 100 % náhradu nákladů dle vyhl. č. a. t., dle kterého činí sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby dle cit. vyhlášky 9.900 Kč. V této věci vykonal právní zástupce žalobkyně 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tj. 3 x 9.900 Kč. Dle cit. vyhlášky přísluší 3 x RP po 300 Kč. Vzhledem k tomu, že je právní zástupce žalobkyně plátce DPH, činilo by 21 % DPH částku ve výši 6.426 Kč 100 % náhrada nákladů řízení v daném případě představuje částku ve výši 52.901 Kč O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval dle ust. po výpočtu úspěchu a neúspěchu účastníků v dané věci. Pro tento výpočet soud kapitalizoval zákonné úroky z prodlení a obchodní úroky k datu vyhlášení rozsudku. Přiznaný zákonný úrok žalobkyni pak po kapitalizaci k datu vyhlášení rozsudku představuje částku ve výši 109.691,03 Kč. Na straně žalovaného pak soud kapitalizoval úroky a zákonné úroky z prodlení do data vyhlášení rozsudku, tj. 111.183,23 Kč + 2.844,43 Kč. Úspěch žalobkyně pak představuje 77,22 % a úspěch žalovaného 22,80 %. Výsledný úspěch žalobkyně pak představuje 54,42 %, a tomu odpovídá částka 28.789 Kč, která byla přiznána jako náhrada nákladů řízení žalobkyni a je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).