Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 C 4/2022-58

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 22 812,83 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 079 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 23. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 6 733 Kč, úroku ve výši 17 480,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 852,21 Kč, úroku z prodlení z částky 19 042,43 Kč od 20. 7. 2021 do 22. 5. 2022, úroku z prodlení z částky 2 963,43 Kč od 23. 5. 2022

do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 079 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 23. 5. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 6 733 Kč, úroku ve výši 17 480,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 852,21 Kč, úroku z prodlení z částky 19 042,43 Kč od 20. 7. 2021 do 22. 5. 2022, úroku z prodlení z částky 2 963,43 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 25. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úroky a úroky

z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, se žalovaným uzavřela dne 24. 9. 2019 smlouvu o úvěru číslo. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 118 Kč, úplatu ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 960 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaný však zaplatil toliko 5 921 Kč. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kterou žalobkyně požaduje za období

od 25. 11. 2020 do 10. 6. 2021 ve výši 3 770,40 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl postoupen žalobkyni. Podanou žalobou žalobkyně požaduje dlužnou jistinu ve výši 19 042,43 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 770,40 Kč a„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 17 480,05 Kč (smluvní úrok 1 579,29 Kč, poplatek za poskytnutí 9 217,27 Kč, náklady na vyhodnocení 1 748,06 Kč, inkasní poplatek 3 385,95 Kč a úrok ve výši 1 549,48 Kč představující úrok ve výši 15 % ročně z jistiny za období od 25. 11. 2002 do 11. 6. 2021).

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Zy nazvané smlouva o úvěru číslo soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 24. 9. 2019 žalovaný a společnost právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému 22 000 Kč s tím, že žalovaný tyto prostředky vrátí a zaplatí úrok ve výši 2 118 Kč, úplatu ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 960 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že mu byla částka 22 000 Kč v hotovosti předána. Smlouva dále obsahuje ujednání o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ, že se dostane do prodlení. Z přiloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje základní parametry poskytovaného úvěru, jako je splatnost (14 měsíců), úrok (15 % ročně), RPSN (272,44 % ročně) atp.

4. Zy nazvané žádost o úvěr soud zjistil, že tuto dne datum sepsala obchodní zástupkyně společnosti, přičemž jsou zde uvedeny některé údaje o žalovaném, o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích. Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán se mzdou částka, je svobodný, nemá děti, bydlí v nájmu a nemá žádné dluhy. Na nájem vynakládá částka, částka na jídlo dopravu a osobní výdaje a částka vynakládá na splátky stávajících půjček. K ověření těchto údajů měly být předloženy výplatní pásky a pracovní smlouva.

5. Zy nazvané pracovní smlouva soud zjistil, že žalovaný byl od 1. 1. 2019 zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba za mzdu částka měsíčně.

6. Z výplatních pásek žalovaného za květen, červen a červenec 2019 soud zjistil, že žalovaný pobíral hrubou mzdu částka měsíčně, na účet však obdržel částka, částka a částka. Z toho činilo částka osobní ohodnocení a krom hrubé mzdy zbytek tvořily prémie.

7. Z předložené části nájemní smlouvy (chybí články IV. – VI.) soud pouze zjistil, že žalovaný měl od datum v nájmu 2NP rodinného domu s příslušenstvím na adrese obec a číslo. Z části předloženéy není zřejmé za jaké nájemné a úhradu za související služby.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že dne 19. 7. 2021 společnost právnická osoba žalobkyni postoupila soubor pohledávek. Z dopisů ze dne 5. 8. 2021 a 17. 8. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení žalobou uplatněného nároku vyrozuměn jak společností právnická osoba, tak žalobkyní.

9. Z dopisu ze dne 6. 9. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě dluhu ze smlouvy číslo s tím, že pokud tak do 22. 9. 2021 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby.

10. Z dopisu ze dne 18. 10. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval k úhradě dluhu ze smlouvy číslo s tím, že pokud tak do 1. 11. 2021 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby. Z přiloženého podacího archu se podává, že tento dopis byl žalovanému odeslán 20. 10. 2021.

11. Z dalšího podacího archu ze dne 9. 8. 2021 se pak podává, že toho dne žalobkyně žalovanému odeslala dopis. O jaký dopis se však jednalo, z tétoy nevyplývá.

12. Zy nazvané výpis úkonů mimosoudního vymáhání soud pouze zjistil, že žalobkyně eviduje dva odeslané dopisy žalovanému, a to ze dne datum a datum.

13. Zy nazvané anonymizováno spisová značka číslo soud žádná skutková zjištění nečinil, neboť přiložení tétoy k žalobě zůstalo bez vysvětlení a soudu není zřejmé, za jakým účelem byla vytvořena a jaké skutečnosti by

z ní měly vyplývat.

14. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 24. 9. 2019 se společností právnická osoba smlouvu, kde se uvedená společnost zavázala poskytnout mu 22 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 2 118 Kč, úplatu ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč a inkasní poplatek ve výši 3 960 Kč, to vše v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovanému byly peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč při podpisu smlouvy v hotovosti vyplaceny, přičemž dosud zaplatil jen 5 921 Kč. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupkyně společnosti sepsala žádost o úvěr, kde jsou uvedeny některé údaje o žalovaném, o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích. Je zde uvedeno, že žalovaný je zaměstnán se mzdou částka, je svobodný, nemá děti, bydlí v nájmu a nemá žádné dluhy. Na nájem vynakládá částka, částka na jídlo dopravu a osobní výdaje a částka vynakládá na splátky stávajících půjček. K ověření těchto údajů byla předložena pracovní smlouva, podle které byl žalovaný zaměstnán na dobu neurčitou za mzdu částka měsíčně, výplatní pásky za květen, červen a červenec 2019, podle kterých žalovaný pobíral hrubou mzdu částka měsíčně, na účet však obdržel částka, částka a částka. Z toho činilo částka osobní ohodnocení a krom hrubé mzdy zbytek tvořily prémie. Nájemní smlouvu žalobkyně nepředložila celou, tak není zřejmé za jaké nájemné a úhrady za související služby měl žalovaný prostor k bydlení pronajat. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 pak společnost postoupila mimo jiné žalobou uplatněný nárok žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován.

15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení , o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli ( zákona o spotřebitelském úvěru).

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

18. Podle , , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl

po právu plnit sám.

19. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry

a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet podle jím vyplněné žádosti o úvěr, přičemž dospěla k závěru, že žalovanému měsíčně zbývá 13 000 Kč, tudíž se splácením by neměl mít problém. K tomu je však třeba uvést, že žádost o úvěr vyplňovala obchodní zástupkyně společnosti a tato je vnitřně rozporná, když uvádí, že žalovaný nemá žádné dluhy (není v příslušné kolonce žádný jejich výčet), avšak je zde uvedeno, že na další zápůjčky žalovaný vynakládá částka měsíčně. Dále ke zjišťovaným příjmům je třeba dodat, že žalovaný byl zaměstnán za hrubou mzdu částka, tuto skutečnost měla společnost ověřenu

z pracovní smlouvy, pokud pak počítala s průměrnými čistými příjmy cca částka, nemohlo se jednat o pravidelný příjem, neboť tato částka je tvořena z větší části nenárokovými složkami mzdy (osobní ohodnocení a prémie), které nemusely být žalovanému následující měsíce přiznány. Na zkoumání pravidelných výdajů žalovaného pak společnost zcela rezignovala, když sice disponuje částí nájemní smlouvy, avšak bez ujednání o nájemném, což ovšem nevypovídá o dalších pravidelných výdajích žalovaného. Z žádné z předložených listin pak nevyplývá, že by společnost žalovaného lustrovala například v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, nebo alespoň v systému SOLUS či nebankovním registru klientských informací. Pro uvedené soudu nezbylo než uzavřít, že společnost úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 o. z.

21. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že žalovyný takto vydal již 5 921 Kč a k vydání tudíž zbývá jen 16 079 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši žalované částky a doby, která od chvíle obohacení žalovaného již uplynula, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane

do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiložených podacích archů se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 21. 5. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 22. 5. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 23. 5. 2022 do prodlení. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni.

22. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 16 079 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle o. z. jdoucích od 23. 5. 2022 ve výši stanovené Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s  , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.

23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 733 Kč, úroku ve výši 17 480,05 Kč, úroku z prodlení ve výši 852,21 Kč, úroku z prodlení z částky 19 042,43 Kč od 20. 7. 2021 do 22. 5. 2022, úroku

z prodlení z částky 2 963,43 Kč od 23. 5. 2022 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, když tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí ( ). V daném případě byl převážně úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení ( ). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, tudíž soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.