Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 105/2022-76
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 344 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 561,60 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 761,04 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 144 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 638,71 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 238,89 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 974,29 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 974,29 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kde se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 344 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 561,60 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 761,04 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8 144 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení, úrokem ve výši 19,52 % ročně z částky 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 638,71 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 238,89 Kč, úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 974,29 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 1 974,29 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou dne 18. 11. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 16 200 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zapůjčené peněžní prostředky vrátit a navíc zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,52 % ročně sjednanou v čl. 1 4 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále si zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 240 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 2. 2019. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 5 390 Kč, z toho na úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 2 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost ve výši 1 509,28 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek 1 066,72 Kč a na poplatku za životní pojištění 64 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena žalobci. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 3 600 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 561,60 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 761,04 Kč, úroků ve výši 19,52 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
2. Mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným byla dále dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobci zapůjčené peněžní prostředky vrátit a navíc zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 980 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 4 smlouvy, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Dále si zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 174 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 213 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 26. 7. 2018. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil pouze částku 9 754 Kč, z toho na jistinu 5 025,71 Kč, na úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 980 Kč, na poplatku za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek 2 210,91 Kč a na poplatku za životní pojištění 137,38 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena žalobci. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 1 974,29 Kč, dlužných úhrad za služby ve výši 625,71 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 638,71 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 238,89 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 974,29 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9 % ročně z dlužné jistiny ve výši 1 974,29 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.
3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření k žalobě byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “). Ve věci bylo nařízeno jednání na den 21. 9. 2022. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, žalobce se z účasti u jednání omluvil, soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
4. Skutková zjištění byla učiněna z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo uzavřené dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále si zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 240 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal zaplatit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč.
5. Ze zákaznické karty ze dne 21. 12. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí jako spolubydlící, je zaměstnán, jeho příjem činí 11 000 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení 2 000 Kč měsíčně, osobní výdaje 3 500 Kč měsíčně, splátky úvěrů 900 Kč měsíčně, tj. celkem výdaje 6 400 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a potvrzení o jeho příjmu.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo uzavřené dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši ve výši 980 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč. Dále si zvolil doplňkovou službu životní pojištění, za níž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 174 Kč. Celkovou dlužnou částku se zavázal zaplatit v 58 týdenních splátkách po 213 Kč.
7. Ze zákaznické karty ze dne 15. 6. 2017 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti neuvedl druh bydlení, uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem činí 12 100 Kč měsíčně, má výdaje na bydlení 4 000 Kč měsíčně, osobní výdaje 4 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů 0 Kč měsíčně, tj. celkem výdaje 8 000 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele měl právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu žalovaného a výplatní pásky.
8. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný celkem uhradil právnímu předchůdci žalobce platby ve výši 15 144 Kč.
9. Z oznámení právního předchůdce žalobce žalovanému ze dne 29. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že pohledávky ze shora uvedených smluv byly postoupeny na žalobce, současně byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky.
10. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu ze shora uvedených smluv do 7. 5. 2020, odeslání žalobce doložil podacím lístkem ze dne 1. 5. 2020.
11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. , zákona o spotřebitelském úvěru.
12. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 84 odst. 2 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 S., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Ve věci není sporu o tom, že žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smluv z důvodu porušení povinnosti právního předchůdce žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost v tříleté promlčecí době od uzavření smluv o úvěru tak, jak stanoví ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru (zápůjčky) prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu zákona č. 145/2010 Sb. – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2011 do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“.
17. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda smlouvy byly platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.
18. Zároveň soud poukazuje na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, v němž vyložil, že součástí odborné péče poskytovatele zápůjčky dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o zápůjčku, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.).
19. Po provedeném dokazování a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti dané mu v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smluv o úvěru dostatečně neprověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve splátkách, jak měly být dohodnuty v předmětných smlouvách o úvěru, takové smlouvy se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval právní předchůdce žalobce s odbornou péčí, když především vyšel z údajů od žalovaného, kdy takto získané informace hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutých úvěrů. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Soud ve shodě s výše citovaným ust. § 84 odst. zákona o spotřebitelském úvěru souhlasí s tvrzením žalobce, že spotřebitel – žalovaný má povinnost poskytovat na základě požadavků poskytovatele úvěru pravdivé a úplné informace, na druhé straně je i ze znění tohoto ustanovení zákona a ze závěrů Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39 zřejmé, že je to především poskytovatel úvěru, jako osoba znalá v daném oboru, aby po žalovaném vyžadoval poskytnutí relevantních informací, pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jeho tvrzení, je povinen jej vyzvat k doplnění či upřesnění tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že žalobce těmto svým povinnostem nedostál, když se spokojil s neúplnými a nedoloženými informacemi od žalovaného, přičemž netvrdil ani neprokázal, že žalovaný tvrzené výdaje uváděné v zákaznických kartách doložil. Z žalobních tvrzení a předložených důkazů pak vyplývá, že žalobce výdaje žalovaného uvedené v zákaznické kartě neprověřoval, dokonce ani nezjišťoval, jaké konkrétní výdaje žalovaný má. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr je přitom vždy podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je tak na žalobci, aby právě příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalovaného náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru). V této souvislosti soud dodává, že příjem žalovaného ve výši 11 000 Kč (příp. 12 100 Kč) je poměrně nízký a poskytovatel úvěru tak měl nabýt pochybnosti o jeho kredibilitě již na základě jeho doložených příjmů a údajů uvedených v zákaznické kartě.
20. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, když jeho tvrzení uvedená v zákaznických kartách neprověřil, resp. neprokázal, že by tvrzení žalovaného prověřoval, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, poskytl žalovanému úvěr, uzavřel s ním předmětné smlouvy, kdy za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvy o úvěru neplatné. Z uzavřených smluv tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovaný však přijal od právního předchůdce platbu, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, na jeho straně tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil.
21. Žalovaný od právního předchůdce žalobce přijal dne 21. 12. 2017 částku ve výši 10 000 Kč a dne 15. 6. 2017 částku ve výši 7 000 Kč, tj. celkem částku 17 000 Kč, zaplatil částku 15 144 Kč, jeho bezdůvodné obohacení tak činí částku 1 856 Kč. Žalovaný je tedy povinen vrátit žalobci, jehož aktivní legitimace je dána smlouvou o postoupení pohledávek, zpět 1 856 Kč.
22. V prodlení se zaplacením částky 1 856 Kč je žalovaný od 8. 5. 2020, neboť předžalobní výzvou byl vyzván k zaplacení dluhu do 7. 5. 2020. V souladu s § 1970 občanského zákoníku tak soud přiznal žalobci právo na zaplacení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 856 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl.
24. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.
25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy v řízení měl větší procesní úspěch žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.