Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
24 C 373/2021-100
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení 41 124,90 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 437,15 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 25. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 7 888,12 Kč, úroku ve výši 1 900,59 Kč, úroku z prodlení ve výši 830,79 Kč, úroku z prodlení z částky 37 730,86 Kč od 23. 9. 2021 do 24. 2. 2022 a úroku z prodlení z částky 7 293,71 Kč od 25. 2. 2022
do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce titul. jméno příjmení na náhradě nákladů řízení 1 863,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 437,15 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 25. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 7 888,12 Kč, úroku ve výši 1 900,59 Kč, úroku z prodlení ve výši 830,79 Kč, úroku z prodlení z částky 37 730,86 Kč od 23. 9. 2021 do 24. 2. 2022 a úroku z prodlení z částky 7 293,71 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení 1 863,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 20. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí celkem 41 124,90 Kč spolu s úroky
z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 2. 12. 2019 smlouvu o úvěru anonymizována dvě slova číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni úrok ve výši 12,4 % ročně, a to v 72 měsíčních splátkách po 869,35 Kč (včetně pojištění 79 Kč měsíčně). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení (zaplatil jen 9 562,85 Kč), prohlásila žalobkyně
ke dni 19. 4. 2021 celý zůstatek úvěru splatným. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 35 830,27 Kč, úroku ke dni zesplatnění ve výši 1 900,59 Kč, úroku z prodlení z jistiny do dne 22. 9. 2021 ve výši 830,79 Kč, úroku z prodlení z obchodního úroku do dne 22. 9. 2021 ve výši 68,25 Kč a poplatků ve výši 2 495 Kč (5 * 79 Kč za pojištění, 300 Kč za zesplatnění a 3 * 600 Kč za upomínky).
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Z listin y nazvané smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizována dvě slova soud zjistil, že tuto dne 2. 12. 2019 v rámci internetového bankovnictví uzavřeli žalobkyně a žalovaný. Žalobkyně se zde zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,4 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 869,35 Kč (včetně poplatku za pojištění ve výši 79 Kč) a poslední 72. ve výši 1 241,29 Kč (rovněž včetně poplatku za pojištění) splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 1. 2020 Celkem se tak žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni 57 277,14 Kč (bez poplatků za pojištění). Pro případ prodlení s jakoukoliv úhradou se účastníci dohodli, že je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr splatným a požadovat po žalovaném úroky z prodlení a poplatky dle sazebníku. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru se podává, že jsou zde uvedeny základní parametry poskytovaného úvěru včetně některých sankčních poplatků. Předložené všeobecné produktové podmínky pak obsahují zejména výklad některých pojmů, ujednání o doručování a zakotvují možnost aktualizace sazebníku poplatků.
4. Z listin y nazvané sazebník poplatků soud zjistil, že jsou zde mimo jiné pro splátkové úvěry uvedeny poplatky ve výši 300 Kč za výzvu k předčasnému splacení a 600 Kč za zaslání každé upomínky.
5. Z výpisu z běžného účtu žalovaného číslo soud zjistil, že dne 2. 12. 2019 sem byla připsána částka 40 000 Kč jako čerpání úvěru. Celkové příjmy od 27. 11. 2019 do 31. 12. 2019 (včetně vyplaceného úvěru) činily částka, avšak výdaje částka. Uvedené období začínalo se zůstatkem – částka a končilo zůstatkem – částka. Z výpisu se dále podává, že žalovaný měl u žalobkyně další úvěr s nesplaceným zůstatkem částka, na který splácel částka měsíčně. Nejvyšší výdaj v tomto období činilo nájemné částka, příjem pak mzda ve výši částka.
6. Z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný celkem na tento úvěr zaplatil 9 562,85 Kč, přičemž již v prosinci 2020 se dostal do prodlení a byl mu účtován poplatek za upomínku, od té doby již nezaplatil ničeho. To vyplývá
i z předložené platební historie a amortizace.
7. Z dopisu ze dne 21. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně, jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením, prohlásila celý zůstatek úvěru ve výši 40 280,43 Kč splatným ke dni 19. 4. 2021. Z přiloženého podacího archu se podává,
že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 22. 4. 2021.
8. Z dopisů ze dne 29. 9. 2021 soud zjistil, že jimi zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k zaplacení celkem 41 177,62 Kč nejpozději do 7 dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. Obě upomínky jsou adresovány do obec, ulice a číslo (u druhé je k adrese dopsáno evidenční číslo). Z přiložených podacích lístků se pak podává, že tyto dopisy byly žalovanému odeslány 30. 9. 2021.
9. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný 2. 12. 2019 požádal v rámci internetového bankovnictví žalobkyni o úvěr ve výši 40 000 Kč na 72 měsíců. Je zde uvedeno, že příjem domácnosti žalovaného činí částka měsíčně při jednom zdroji příjmu a čisté průměrné mzdě částka. Žádné doklady ke svému příjmu, ani jiné doklady žalovaný k žádosti nepřiložil.
10. Z listin y nazvané vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně počítala s příjmy žalovaného ve výši částka měsíčně a celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je rozvedený, vyživuje jednu osobu, na výdajích na domácnost se podílí z 98,3 % a žalobkyni doposud splácí částka měsíčně. Z přiložené tabulky úvěrové angažovanosti se pak podává, že žalovaný měl před uzavřením předmětné smlouvy další tři úvěry s měsíční splátkou celkem částka.
11. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný dne 2. 12. 2019 v rámci internetového bankovnictví uzavřel se žalobkyní smlouvu, kde se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bez určení účelu peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč převodem na jeho běžný účet a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úrok ve výši 12,4 % ročně v 71 měsíčních splátkách po 869,35 Kč (včetně poplatku za pojištění ve výši 79 Kč) a poslední 72. ve výši 1 241,29 Kč (rovněž včetně poplatku za pojištění) splatných vždy ke každému 15. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje 15. 1. 2020. Dne 2. 12. 2019 žalobkyně sjednanou částku na účet žalovaného převedla. Žalovaný řádně splácel sjednané splátky
až do listopadu 2020, prosincovou splátku již nezaplatil. Celkem tak žalovaný žalobkyni zaplatil 9 562,85 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, prohlásila žalobkyně celý zůstatek úvěru ke dni 19. 4. 2021 splatným. Před uzavřením smlouvy žalovaný žalobkyni sdělil, že jeho příjem činí 28 507 Kč. S těmito příjmy žalobkyně počítala, stejně jako počítala s celkovými příjmy domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu s tím, že žalovaný je rozvedený, vyživuje jednu osobu, na výdajích na domácnost se podílí z 98,3 % a žalobkyni doposud splácí částka měsíčně. Výdaje odhadovala na základě statistických dat.
12. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona
o spotřebitelském úvěru).
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele
a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
15. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl
po právu plnit sám.
16. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry
a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
17. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho příjmů ve výši částka měsíčně, které měla ověřené z výpisů z jeho běžného účtu, který vedla a dále z celkových příjmů domácnosti žalovaného ve výši částka při jednom zdroji příjmu. Dále pak zohlednila měsíční splátky úvěrů, které jí žalovaný splácel po částka měsíčně. Ohledně výdajů pak vycházela z historických dat ČSÚ. K tomu je třeba konstatovat, že vedla-li žalobkyně pro žalovaného jeho běžný účet, nebylo důvodu vycházet z nějakých historických dat Českého statistického úřadu a stačilo nahlédnout na pohyby na účtu žalovaného. To žalobkyně neučinila. Z žádosti o úvěr se přitom podává, že ani ke svým příjmům žalovaný žádný doklad nepředložil. Ohledně lustrace žalovaného v rozličných registrech zájmových sdružení a jiných, se pak žalobkyně omezila jen na tvrzení, když k nim neoznačila žádné důkazy. Pokud by žalobkyně nahlédla do výpisů z účtu žalovaného, zjistila by jeho celkovou špatnou finanční bilanci, kdy i v prosinci 2020, kdy mu byly vyplaceny předmětné peněžní prostředky, měl vyšší výdaje, než příjmy
a měsíc končil s mínusovým zůstatkem. Nejednalo se přitom o žádné vysoké mimořádné výdaje. Sama žalobkyně pak věděla, že jí žalovaný již splácí úvěry ve splátkách v celkové měsíční výši částka. Dlužno dodat, že žalobkyně měla jistě zjištěno, že v době uzavírání smlouvy žalovaný nebyl v prodlení s žádnou splátkou (resp. že žádný z jeho dluhů nebyl vymáhán), nicméně pokud by se jen letmo zabývala skutečnými výdaji žalovaného (z výpisů z jeho účtu), musela by seznat, že žalovaný není schopen dlouhodobě splácet své závazky. Přesto mu žalovaný úvěr poskytla. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o úvěru tak nahlížet jako
na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
18. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Toto plnění soud shledal plněním bez právního důvodu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil a je povinen obohacení vydat (§ 2991 o. z.), přičemž současně bylo zjištěno, že takto vydal již 9 562,85 Kč a k vydání tudíž zbývá již jen 30 437,15 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na dobu uplynulou od doby obohacení žalovaného, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí právní jednání od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta
a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003 ). Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k plnění, neboť z přiloženého podacího archu a podacích lístků se nepodává, že by se zasílané zásilky dostaly do sféry dispozice žalovaného. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měl žalovaný objektivní možnost se seznámit až dne 23. 2. 2022 (kdy byla žalovanému zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 24. 2. 2022, tak byl žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinil, dostal se dne 25. 2. 2022 do prodlení.
19. Soud z vyložených důvodů shledal žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 437,15 Kč, a to včetně úroků z prodlení podle § 1970 o.z. jdoucích od 25. 2. 2022 ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší,
než tam uvedené třídenní.
20. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 7 888,12 Kč, úroku ve výši 1 900,59 Kč, úroku z prodlení ve výši 830,79 Kč, úroku z prodlení z částky 37 730,86 Kč od 23. 9. 2021 do 24. 2. 2022 a úroku
z prodlení z částky 7 293,71 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat ze smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou. Ohledně těchto nároků soud proto žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř. ). V daném případě byla žalobkyně úspěšná co do 72 %, přičemž neúspěšná (v rozsahu zamítnutí žaloby) byla co do 28 % a náleží jí tudíž právo na náhradu 44 % nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána
na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1 863,40 Kč představují odměnu za tři úkony právní služby po 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní upomínku a podání ve věci - žaloba (§ 14b odst. 1 bod 3. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1
písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad ve výši 378 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř. ) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 2 057 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř. ), to vše snížené na 44 % Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř. , když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.