Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 C 132/2022-29

Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 6 296 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba se co do částky 3 297 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 297 Kč od 5.8.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 2 999 Kč od 5.8.2022 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 64,69 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 999 Kč od 5.8.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba se co do částky 3 297 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 297 Kč od 5.8.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 2 999 Kč od 5.8.2022 do zaplacení zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 64,69 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 999 Kč od 5.8.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z , (dále jen „ ”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 296 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nesplaceného úvěru, který byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na základě smlouvy o úvěru uzavřené dne 19.8.2021. Na základě této úvěrové smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 3000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni splatit prostřednictvím 24 měsíčních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, se smluvním úrokem ve výš 147 Kč v rámci druhé až osmé splátky. Protože žalovaná splátky neuhradila řádně a včas (na úvěr neuhradila ničeho), byl úvěr ke dni 24.1.2022 zesplatněn. Předmětem žaloby je jistina úvěru ve zbývající výši 2 999 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč, poplatky za bezpečnou splátku v celkové výši 495 Kč, poplatkem za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem v celkové výši 297 Kč, úrokem ve výši 588 Kč, účelně vynaloženými náklady v celkové výši 460 Kč, smluvními pokutami v celkové výši 1 358 Kč, úrokem z prodlení v kapitalizované výši 64,69 Kč za období od 11.7.2022 do 4.8.2022 a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 296 Kč od 5.8.2022 do zaplacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud podle rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

Žalovaná uzavřela dne 19.8.2021 se žalobkyní prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek žalobkyně webová adresa úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 3 000 Kč Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků a splátkový kalendář. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč a úrokem ve výši 49,10 % ročně (tj. ve výši 147 Kč v rámci druhé až osmé splátky) ve 24 měsíčních splátkách ve výši dle splátkového kalendáře. Dále se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni případný poplatek ve výši 99 Kč za odložení splátky o 1 měsíc, poplatek ve výši 297 Kč za prodloužení splatnosti splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, smluvní pokutu ve výši 500 Kč při prodlení s úhradou splátky a smluvní pokutu po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a doplňkových služeb, maximálně však 0,1 % denně z dlužné splátky. Částka 3 000 Kč byla dne 19.8.2021 poukázána na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Z tohoto účtu žalovaná předtím zaslala žalobkyni verifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalovaná byla ve smlouvě o úvěru identifikována m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu, číslem občanského průkazu a bydlištěm. Totožnost žalované byla dále ověřena verifikační platbou ve výši 1 Kč z účtu žalované a fotokopií občanského průkazu. Úvěryschopnost žalované byla posouzena žalobkyní prostřednictvím credit scroringu, který vycházel ze statistického modelu. Dále žalobkyně provedla lustraci žalované v databázích SOLUS, CEE, ISIR s negativním výsledkem a databázi NRKI s pozitivním výsledkem. Žalovaná uvedla v žádosti o úvěr příjem ve výši 18 000 Kč měsíčně. Dle výpisu z účtu žalované činil konečný zůstatek ke dni 31.7.2021 částku 1 943,32 Kč. Žalovaná splátky nesplácela řádně a včas, proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním naúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 2x 500 Kč a 1x 358 Kč. Dále žalovaná využila 5x možnost odložení splátky, za což byla povinna žalobkyni uhradit poplatek v celkové výši 495 Kč (5 x 99 Kč) a 1x prodloužení splatnosti splátky tzv. korunovým odkladem, za což byla povinna žalobkyni uhradit poplatek ve výši 297 Kč. Na účelně vynaložených nákladech si žalobkyně vyúčtovala částku v celkové výši 460 Kč. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužných splátek s upozorněním, že v opačném případě žalobkyně zesplatní celý dluh. Dne 24.1.2022 žalobkyně celý dluh zesplatnila z důvodu prodlení žalované s úhradou sjednaných splátek. K úhradě dlužné částky byla žalovaná žalobkyní vyzvána předžalobní výzvou.

6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

Dle , (dále jen „ “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

Dle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

Dle neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

Dle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

Dle kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 19.8.2021 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr 3 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 99 Kč a smluvním úrokem prostřednictvím 24 měsíčních splátek.

8. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu . Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti (viz tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalované dle spotřebitelského zákona.

9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení , je správný.“

10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“

11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“

12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. , dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.

13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

14. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že provedla u žalované ověření úvěryschopnosti prostřednictvím credit scoringu a databází SOLUS, CEE, ISIR a NRKI. Žalobkyně soudu předložila výpis z účtu žalované za měsíc 1.7.2021 do 31.7.2021. Z tohoto výpisu soud zjistil, že konečný zůstatek ke dni 31.7.2021 činil 1 943,32 Kč. Soud ze soudní databáze zjistil, že na žalovanou je vedena exekuce sp.zn. spisová značka k vymožení dlužného pojistného na zdravotní pojištění ve výši 18 870 Kč a penále ve výši 2 517 Kč za období od 1.9.2019 do 30.11.2020 (viz výkaz nedoplatků číslo). Ve spojení s nízkým zůstatkem na účtu žalované ke dni 31.7.2021 je zřejmé, že žalovaná již tehdy měla problémy s placením svých závazků. Sama žalobkyně uvádí, že žalovaná měla v databází NRKI pozitivní záznam. Skutečnost, že žalovaná nebyla schopna poskytnutý úvěr uhradit vyplývá i z toho, že žalovaná na úvěr ničeho neuhradila, naopak využila smluvních ujednání k tomu, že 6x odložila úhradu splátky. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěryschopnost žalované nebyla řádně posouzena. Pokud by žalobkyně tak učinila, úvěr by žalované neposkytla.

15. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle , neboť porušením svých povinností právní předchůdkyně žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/2018 ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v  .

16. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 3 000 Kč (částka poskytnutá žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle a povinna vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaná uhradila verifikační platbu ve výši 1 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit 2 999 Kč (3 000 Kč – 1 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě úvěru dne 24.1.2022, kdy jí byla stanovena lhůta k zaplacení 14 dnů. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 2 999 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 64,69 Kč a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 999 Kč od 5.8.2022 do zaplacení (viz výrok II). Výše úroku z prodlení byla stanovena v souladu s  dle žaloby od 11.7.2022. Za předchozí období žalobkyně úrok z prodlení přiznat nežádala.

17. Ve zbývající části, tedy co do částky 3 297 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 297 Kč od 5.8.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 2 999 Kč od 5.8.2022 do zaplacení, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III. dle , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě je zřejmé, že v převážné většině byla ve věci úspěšná žalovaná. Soud však nezjistil, že by žalované nějaké náklady řízení vznikly, proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

19. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle , jelikož pro uložení jiné lhůty neshledal důvod.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.