Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 172/2022-74

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci

žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 71 435 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 47 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 840,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 859 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částky 23 785 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 47 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 840,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 859 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částky 23 785 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 24. 2. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 71 435 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že dne 23. 5. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou 36 měsíčních splátek splatných vždy k 23. dni příslušného měsíce ve výši 2 916,41 Kč. Spolu s jistinou se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní kapitalizovaný úrok ve výši 54 990,76 Kč, celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 104 990,76 Kč, a to nejpozději ke dni splatnosti poslední splátky úvěru, tj. ke dni 23. 5. 2022. Žalovaný nedodržel sjednaný rozpis splátek, splátky nehradil řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto využil svého smluvního oprávnění a žalovanému zaslal předžalobní výzvu k okamžité úhradě dluhu, kterou žalovaného informoval o tom, že úvěr byl ke dni 24. 12. 2019 zesplatněn. Žalovaný neuhradil dluh řádně a včas, vznikla mu proto povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 23 785 Kč počítanou od 25. 12. 2019 do 7. 5. 2011 z jistiny pohledávky ve výši 47 650 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 postoupena na žalobce. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 76 294 Kč a skládala z nesplacené jistiny ve výši Kč, nesplaceného úroku ve výši 4 809 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 23 785 Kč a neuhrazených paušálních nákladů na upomínání ve výši 50 Kč. Nad rámec postoupeného příslušenství požaduje žalobce kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 840,71 Kč za období od 25. 12. 2019 do 1. 6. 2021 z jistiny pohledávky ve výši 47 650 Kč a dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny ode dne následujícího po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 15. 6. 2021, dále požaduje i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, přestože mu žaloba a výzva k vyjádření byly doručeny na adresu místa trvalého pobytu dle

3. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách číslo ze dne datum zjistil soud tyto skutečnosti. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč na dobu 36 měsíců, výše splátky činila 2 916,41 Kč měsíčně, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 56,72 % Celkem měl žalovaný zaplatit částku 104 990,76 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet číslo bankovní účet. Ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení se splacením splátky nebo její části je věřitel oprávněn jednostranně učinit úvěr splatným a požadovat předčasnou úhradu závazků ze smlouvy.

4. Z výpisu z účtu číslo vedeného u právnická osoba bylo zjištěno, že dne 23. 5. 2019 byla z účtu odepsána částka 50 000 Kč ve prospěch účtu č. bankovní účet označená jako: Půjčka od anonymizováno na splátky“.

5. Ze zprávy právnická osoba bylo zjištěno, že účet č. bankovní účet je veden na jméno jméno celé jméno žalovaného. Dne 24. 5. 2019 byla na účet připsána částka 50 000 Kč od právnická osoba

6. Dopisem ze dne 24. 12. 2012 sdělil právnická osoba žalovanému, že v souladu s čl. 3 smlouvy o úvěru a navazujících obchodních podmínek zesplatnil dluh poskytnutý na základě smlouvy číslo vyzval žalovaného k okamžité úhradě dluhu.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 bylo zjištěno, že s účinností ke dni 14. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovanému bylo postoupení oznámeno dopisem původního věřitele ze dne 25. 6. 2021.

8. Dopisem advokáta žalobce ze dne 9. 11. 2021 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva.

9. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle zákona , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , (dále jen o. z.) a , zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v ustanovení tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Žalobce v podané žalobě tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 23. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč.

14. Žalovaný v daném případě neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy z důvodu porušení povinnosti žalobce řádně posoudit jeho úvěruschopnost. Judikatura soudů byla dlouhou dobu nejednotná v posuzování, zda výše citované ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru brání soudům zabývat se z úřední povinnosti otázkou, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil dostatečně schopnost spotřebitele (úvěrovaného) úvěr splatit, a zda lze v případě negativního zjištění o této skutečnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (tak jak tomu bylo v režimu – zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016). Spor byl tedy o to, zda soud může z úřední povinnosti vyslovit závěr o absolutní neplatnosti smlouvy za situace, kdy platný zákon vychází z koncepce, že dostatečné posuzování úvěruschopnosti (které může vést k závěru o neplatnosti smlouvy) soud zkoumá jen k (včasné) námitce druhého účastníka smlouvy (úvěrovaného). Tuto otázku lze mít za vyřešenou vydáním rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR, ze kterého mimo jiné vyplývá, že„ vnitrostátní soudy jsou povinny zajistit plný účinek směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, když konkrétně články 8 a 23 této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice (tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele) a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23 této směrnice“. Soudní dvůr EU v tomto rozsudku rovněž vyslovil závěr, že„ články 8 a 23 brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době“.

15. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda úvěrová smlouva byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

16. Žalobce však v řízení neuvedl nic o tom, jakým způsobem byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Skutková tvrzení a důkazy k prokázání tohoto tvrzení mohl žalobce předložit jen do koncentrace řízení ve smyslu Poučení podle , 3 poskytuje soud jen účastníkům nebo jejich zástupcům přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s  v nepřítomnosti účastníků, účastník, který se jednání soudu nezúčastnil, byť se z něho řádně omluvil, podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (viz rozsudek NS ČR ze dne 24. 3. 2002, s. p. ). Poučovací povinnost podle , 3 soud plní při jednání, popřípadě při přípravném jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (viz rozsudek NS ČR ze dne 19. 3. 2003 sp. zn. ).

17. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, učinil soud závěr, že smlouva je podle neplatná. Protože z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce bylo prokázáno, že v den uzavření smlouvy byla z tohoto účtu ve prospěch účtu č. bankovní účet odepsána částka 50 000 Kč, zabýval se soud dále tím, zda nárok žalobce není dán z titulu bezdůvodného obohacení. Ze zprávy právnická osoba však bylo zjištěno, že účet č. bankovní účet není účtem žalovaného, ale účtem jméno celé jméno žalovaného, soud proto rozhodl o zamítnutí žaloby, neboť nelze dovodit ani to, že by na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , kdy v řízení byl procesně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.