Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
12 C 142/2022-33
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum do datum a zákonný úrok z prodlení z částky částka od datum
do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši částka, k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši [částka], k rukám Mgr. [jméno] [jméno], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,25 %, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba, IČO, jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne datum úvěr ve výši částka, žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši částka, který měl být splacen nejpozději dne datum. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaný vyplnil registrační formulář, kde napsal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření Smlouvy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní Smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a s jejím obsah. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaný doplnil zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaný byl povinen se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této Smlouvy. Žalovaný shora uvedenými kroky uzavřel s původním věřitelem Smlouvu o úvěru. Původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne datum. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem částka nejpozději splatných dne datum. Výzva k plnění byla žalovanému zaslána dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaný, následující skutkový stav: Mezi společností právnická osoba (jako věřitelem) a žalovaným (jako klientem), byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru (ve znění dodatků), na základě níž společnost právnická osoba poskytla žalovanému (postupně) částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku částka do datum, a to spolu s poplatkem ve výši částka (Ze smlouvy o úvěru ze dne datum číslo z dodatků). příjmení ve výši částka byla žalovanému poskytnuta na jeho účet č. bankovní účet dne datum, částka ve výši částka dne datum a částka anonymizována dvě slova dne datum (z výpisů z bankovního účtu žalobkyně). Žalovaný v řízení netvrdila ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalobkyně přitom tvrdila, že žalovaný neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). právnická osoba oznámila žalovanému dopisem ze dne
datum, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni a zároveň výzvou z téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši částka do tří dnů od doručení; výzva ze dne datum byla odeslána žalovanému dne datum (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku z datum).
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným dne datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb.; soud zde poznamenává, že na projednávanou věc se nevztahuje ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o omezení působnosti, a to vzhledem k tomu, že dodatkem úvěrové smlouvy byl mezi smluvními stranami sjednán„ poplatek“ za prodloužení splatnosti. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (poskytovatele úvěru, věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018).
11. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
12. V projednávané věci žalobkyně pouze v obecné rovině tvrdila, že úvěrující společnost prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K uvedeným (naprosto nedostatečným) tvrzením žalobkyně nedoložila ničeho, přestože byla soudem vyzvána usnesením ze dne datum. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila, a tedy nemohla být ani poučena o následcích neunesení břemene tvrzení, resp. důkazního břemene. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost (právní předchůdce žalobkyně) zkoumala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v souladu s § 86 odst. 1 větou druhou, považuje soud předmětnou úvěrovou smlouvu s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, za neplatnou, a proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným dle ust. § 1879 o.z. postoupena, nelze plnění z titulu smlouvy přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2991 a násl. OZ.
13. příjmení soud zjistil výši bezdůvodného obohacení dle shora uvedeného právního závěru, bylo třeba odečíst částku již zaplacených finančních prostředků od poskytnutých prostředků. V předmětné věci neuhradil žalovaný na pohledávku ničeho, a tedy částkou bezdůvodného obohacení je částka částka. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení od datum do zaplacení (výzvu k plnění ze dne datum odeslala žalobkyně žalovanému dne datum, přičemž podle fikce doručení dle ust. §573 občanského zákoníku byla zásilka s výzvou žalovanému doručena třetí pracovní den, tedy datum, lhůta k plnění dle výzvy přitom byla tří denní a její konec připadl na datum, což byl poslední den splatnosti; den následující je tak prvním dnem prodlení žalovaného) podle § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části posuzovaného nároku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka a neúspěšná co do částky částka, tedy žalobkyně byla úspěšná z 82 % a neúspěšná z 18 %, poměr úspěchu a neúspěchu tedy činí 64 % Náklady žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka Celkem tedy částka, z čehož 64% představuje částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.