Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 198/2022-52
Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Vyskočilovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 582,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 508,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 508,01 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 254,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 13 762,07 Kč od 20. 7. 2021 do 29. 8. 2022 a z částky 1 254,06 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 90,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 376,62 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, částky 399,10 Kč a částky 10 421,33 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 508,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 508,01 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 1 254,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 13 762,07 Kč od 20. 7. 2021 do 29. 8. 2022 a z částky 1 254,06 Kč od 30. 8. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 90,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 376,62 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, částky 399,10 Kč a částky 10 421,33 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel právnická osoba anonymizována tři slova, IČO, uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 15 000 Kč a příslušenství úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy. Splatnost poslední splátky připadala na den 12. 5. 2021 Smlouva byla uzavřena v písemné podobě a žalovaný ve smlouvě stvrdil převzetí částky 15 000 Kč svým podpisem. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné částky za každý den prodlení. Předmětem žaloby je nesplacená jistina 13 762,07 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 20. 7. 2021 do zaplacení, nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 1 375,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 90,21 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, smluvní pokuta ve výši 399,10 Kč, poplatky ve výši 10 421,33 Kč a to nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 6 693,22 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 269,37 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 458,74 Kč. Ve prospěch pohledávek právního předchůdce žalobkyně uhradil žalovaný částku 2 491,99 Kč.
2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. bez přítomnosti účastníků. Při rozhodování soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise, které pro posouzení věci považoval za postačující.
3. Žalobkyně předložila listiny nazvané Smlouva o úvěru ze dne datum, číslo formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, upomínku, předžalobní výzvu ze dne 18. 10. 2021, postupní smlouvu, potvrzení o úhradě kupní ceny postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky. Smlouva o úvěru je podepsána oběma smluvními stranami a z této smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl v den podpisu smlouvy poskytnut hotovostní úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit včetně úroku ve výši 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, nákladů za vyhodnocení ve výši 1 394 Kč a částky 2 700 Kč za hotovostní inkaso plateb ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, kdy prvá splátka měla být zaplacena do měsíce od poskytnutí úvěru. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný v žádosti vyčíslil své příjmy částkou 13 291 Kč měsíčně a své výdaje částkou 4 410 Kč měsíčně. Z výplatních pásek za měsíce 11 a 12 2019 a číslo a 8 2019 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce údaje o příjmu žalovaného ověřil těmito výplatními páskami a pracovní smlouvou ze dne datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum a oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému dopisem. V oznámení byl žalovaný vyzván též k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení oznámení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván právním zástupce žalobkyně k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 18. 10. 2021.
4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o tom, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splatit. Z předložených listin není patrno, že by se právní předchůdce žalobkyně zabýval deklarovanými výdaji žalovaného, když předložené doklady a žádost o úvěr svědčí o tom, že zkoumány byly toliko jeho příjmy. Z žádného důkazu není rovněž patrno, že by právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřil též existenci případných závazků žalovaného z jiných, dříve uzavřených smluv např. nahlédnutím do veřejně dostupných databází. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 15 000 Kč původním věřitelem k rukám žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li doloženo vyplacení částky 15 000 Kč žalované, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je třeba zvážit přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. V projednávané věci již z žalobních tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil ve prospěch pohledávek žalobkyně částku 2 491,99 Kč. Soud proto určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 12 508,01 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr. Soud přiznal žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku v rozsahu uvedeném ve výroku I. Při stanovení počátku prodlení soud vycházel z data doručení žaloby žalovanému soudem, když dřívější doručení výzvy k zaplacení nebylo prokázáno. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl.
5. V řízení byl převážně úspěšný žalovaný a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.. Vzhledem k tomu, že mu v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15ti dnů od doručení písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Lounech.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).