Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 114/2022-27
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Pavlačkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 38 871,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 15 913,03 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 308,62 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 505 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 057,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 057,49 Kč od datum do zaplacení a s náklady na uplatnění ve výši 450 Kč.
IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 15 913,03 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 308,62 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 505 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 505 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 057,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 057,49 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady na uplatnění ve výši 450 Kč. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Podanou žalobou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 562,49 Kč s příslušenstvím v podobě úroků ve výši 15 913,03 Kč, nákladů na uplatnění ve výši 450 Kč a úroků z prodlení v zákonné výši a dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 308,62 Kč. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou jako anonymizováno půjčka číslo na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč bezhotovostně převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal tuto částku vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 111,33 % ročně ve třiceti měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Jelikož se žalovaný dostával do prodlení se splácením, žalobkyně mu účtovala poplatek za upomínku ve výši 450 Kč a smluvní pokutu za prodlení s úhradou pravidelné splátky ve výši 499 Kč. Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v dodatečné lhůtě, byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalobkyni tak současně vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, přičemž žalobou je uplatňován nárok na smluvní pokutu za období od datum do datum. Žalovaný celkem uhradil 6 495 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované úvěr splácet prověřením údajů sdělených žalovaným a náhledem do registru exekucí a dlužníků. Žalovaný přes výzvu dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ač mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, aniž by se předem omluvil. Nedostavil se ani žalobkyně, která svou neúčast omluvil. Soud při splnění zákonných podmínek jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Podáním ze dne datum vzala žalobkyně částečně zpět ohledně úroku ve výši 15 913,03 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 308,62 Kč. S ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud podle § 96 odst. 2 o. s. ř. o částečném zastavení řízení.
4. Právní osobnost žalobkyně byla doložena výpisem z obchodního rejstříku.
5. Z listiny označené jako„ SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU anonymizována dvě slova Č. číslo“ soud zjistil, že byla uzavřena dne datum mezi žalobkyní a žalovaným a že se v ní žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu 30 měsíců. Úvěr měl být vyplacen bezhotovostně na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem ve výši 111,33 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč Smluvní podmínky k této smlouvě – žalovaným rovněž podepsané – obsahují mimo jiné povinnost žalovaného uhradit žalobkyni poplatek za upomínku ve výši 450 Kč a smluvní pokutu ve výši 499 Kč v případě prodlení s úhradou pravidelné splátky. Pokud dojde k zesplatnění úvěru, je žalovaný povinen hradit žalobkyni rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Podle čl. IV odst. 5 podmínek se úhrady žalovaného započítávají v tomto pořadí: náklady na vymáhání dlužné částky, smluvní pokuty, poplatek za poskytnutí úvěru, úrok, jistina úvěru. V připojeném formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru jsou uvedeny parametry úvěru včetně sankčních plateb, přičemž tento formulář je datován dnem datum a je žalovaným podepsán. Ze splátkového kalendáře vyplývá předepsaný datum jednotlivých splátek, a jak mají být započítávány na úrok a jistinu. Z potvrzení o provedení tuzemské úhrady je patrno, že žalobkyně odeslala dne datum částku 30 000 Kč na bankovní účet č. bankovní účet.
6. Z lustrace v centrální evidenci exekucí vyplynulo, že na majetek žalovaného nebyla v době uzavření smlouvy o úvěru vedena žádná exekuce. Z výplatní pásky za měsíc duben 2020 vyplývá, že čistý příjem žalovaného ze zaměstnání byl 18 269 Kč, podle výplatní pásky za měsíc květen 2020 žalovaný ve svém zaměstnání dosáhl čistého příjmu 20 777 Kč. Podle výpisu z lustrace v NRKI – BRKI byly u žalovaného ke dni datum evidovány celkové dluhy ve výši 509 835 Kč s měsíčními splátkami ve výši 6 556 Kč. Žalovaný měl mimo další úvěru v nominální výši 300 000 Kč, u něhož zbývalo k úhradě 434 962 Kč, a to ve 108 splátkách po 4 056 Kč. U úvěru na kreditní kartě s limitem 50 000 Kč byl žalovaný v prodlení v měsíci prosinci 2019 po dobu 11 dnů a v měsíci únoru 2020 po dobu 9 dnů. Žalovaný v od ledna do června 2020 učinil celkem 7 žádostí o úvěr na různé částky, přičemž 6 žádostí bylo poskytovatelem odmítnuto a jedna byla odvolána žalovaným. Další dvě žádosti žalovaný podal v průběhu července 2020, přičemž jedna žádost je na úvěr v nespecifikované výši a druhá je na 50 000 Kč.
7. Z upomínek ze dne datum a datum soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné splátky. Dopisem ze dne datum žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni datum. Z předžalobní upomínky vyplývá, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 47 816,33 Kč; výzva byla dle poštovního podacího archu České pošty s.p. odeslána dne datum.
8. Soud důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemné souvislosti. Účastníci neměli námitky proti pravosti či pravdivosti jednotlivých listinných důkazů. Jelikož ani soud sám žádné takové pochybnosti o listinných důkazech v průběhu řízení nezískal, bez dalšího z nich vycházel. Na základě provedeného dokazování tak má soud za zjištěný následující skutkový stav věci. Účastníci spolu dne datum uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zaslala žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 30 000 Kč. Žalovaný se tuto částku zavázal vrátit žalobkyni společně s úrokem ve výši 111,33 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zjistila, že na majetek žalovaného není vedena exekuce a jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání za měsíce duben a květen 2020 činil 18 269 Kč a 20 777 Kč. Dle lustrace žalovaný od počátku roku učinil devět dalších žádostí o úvěr, z nichž jednu odvolal, šest bylo odmítnuto poskytovatelem a dvě nebyly ukončeny. Jelikož žalovaný nesplácel řádně a včas, byl jí žalobkyní účtován poplatek za upomínky a smluvní pokuty; následně byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalovaný uhradil (dle nesporovaného tvrzení žalobkyně) celkem 6 495 Kč a přes výzvu zbývající dluh nevyrovnal.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.), neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Na základě provedených důkazů a s ohledem na § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, odst. 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § číslo odst. 1, odst. 2, § číslo, § číslo odst. 1, § 1880 odst. 1 o. z., soud dospěl k závěru, že na závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně žalovanému poskytla spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by spotřebitelský úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnutou půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet úvěr je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Je tedy zjevné, že se žalobkyně nemohla spoléhat pouze na prohlášení žalovaného, jak na to ve svém vyjádření poukazuje s odkazem na prohlášení ve smlouvě. Ačkoliv žalobkyně soudu prokázala, že ověřovala úvěruschopnost žalovaného tím, že si od něj vyžádala výplatní pásky a k jeho osobě provedla lustraci v centrální evidenci exekucí a rejstříku NRKI/BRKI, soud nemůže učinit závěr, že by žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Věřitel se před uzavřením smlouvy se žalovaným evidentně nezabýval závazky a výdaji žalovaného, tedy zda žalovanému reálně zůstane částka, kterou bude budoucí úvěr splácet. Z výpisu z rejstříku NRKI/BRKI přitom vyplývá, že žalovaný již šest měsíců neúspěšně žádá o úvěry u evidovaných poskytovatelů. Ačkoliv tedy žalovaný měl příjem ze svého zaměstnání, opakovaně potřeboval svou finanční situaci řešit financemi z cizích zdrojů, přičemž splácel existující úvěr v dosud nesplacené výši 434 962 Kč. Toto zjištění mělo u žalobkyně nutně vyvolat pochybnost, zda bude žalovaný schopen splácet další dluh, a to s přihlédnutím k historicky existujícímu (i když krátkému) prodlení žalovaného s placením, proto měla žalobkyně vyžadovat i přehled výdajů žalovaného a minimálně mít doložen stav bankovního účtu žalovaného.
13. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako neplatnou dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. I přes znění předmětného ustanovení je potřeba neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť smyslem zákona o spotřebitelském úvěru je implementace předpisů EU vydaných na ochranu spotřebitele. K otázce absolutní neplatnosti smlouvy odkazuje soud pro zjednodušení na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C číslo. Je-li absolutně neplatná smlouva, jsou i v případě této smlouvy absolutně neplatná ujednání o smluveném úroku poplatcích či smluvních pokutách, jak vyplývají ze smlouvy.
14. Žalobkyně však soudu prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil pouze 6 495 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z poskytnuté jistiny tak činí 23 505 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami nejsou jiná platná smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. S ohledem na výše uvedené soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 23 505 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby tuto částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění neshledal důvod.
15. Pokud jde o příslušenství, má žalobkyně právo na úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalovaný byl povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu poté, co jej k tomu žalobkyně vyzvala. K odeslání výzvy k úhradě došlo prokazatelně teprve v květnu 2021. Soud proto žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení z dlužné částky 23 505 Kč od datum do zaplacení.
16. Zbývající část žaloby ohledně zbytku jistiny ve výši 6 057,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ohledně požadované náhrady nákladů na uplatnění ve výši 450 Kč soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítnul.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se v řízení domáhala ke dni vyhlášení rozsudku částky 55 234,14 Kč, úspěšná však byla pouze co do částky 23 505 Kč, tj. z 42,56 %. Žalovaný byl úspěšný co do zamítnuté částky 6 057,46 Kč a v rozsahu učiněného zpětvzetí žaloby (ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. je procesní zavinění na straně žalobkyně), tj. z 57,44 %. Ve věci tedy byl převážně úspěšným žalovaný, kterému by náleželo 14,88 % náhrady nákladů řízení. Protože žalovanému žádné náklady nevznikly a tento byl i nečinný, nebyla mu náhrada nákladů řízení přiznána.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v obec prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.