Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 255/2021-40

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 10.405 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.000 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.405 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.405 Kč od 7. 11. 2016 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8.000 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 2.405 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10.405 Kč od 7. 11. 2016 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 10.405 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10.405 Kč od 17. 11. 2016 do zaplacení ve výši 8,05 %. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, (dále také jen„ původní věřitel“), jako původním věřitelem a postupitelem a společností právnická osoba, se sídlem adresa žalobkyně, IČO, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je kolektivní investování spočívající zejména v investicích do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Žalovaný je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 7. 10. 2016 úvěr ve výši 8.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 6. 11. 2016. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 8.000 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2.405 Kč. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 7. 10. 2016. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet. Právní předchůdce žalobkyně identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo, tj. rodným číslem žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným uhrazen v celé výši. Odeslání upomínky předcházel pokus kontaktovat žalovaného telefonicky, avšak bezúspěšně. Žalovaný byl lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. K tomuto nenavrhuje žalobkyně žádných dalších důkazů. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne 2. 2. 2021.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Na výzvu soudu dle , (dále jen „“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení souhlasila v prohlášení učiněním v žalobě. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

4. Ze smlouvy č. l. 23 soud zjistil, že není podepsána, předmětem je zapůjčení 8.000 Kč s poplatkem 2.405 Kč.

5. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla před uzavřením smlouvy o úvěru žalovanému předsmluvní informace o daném spotřebitelském úvěru.

6. Ze všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce, že v těchto jsou upraveny práva a povinnosti pro právní vztahy ze smlouvy o zápůjčce mezi zapůjčitelem společností právnická osoba a jejími klienty.

7. Z výpisu z účtu, že právní předchůdkyně žalobkyně dne 7. 10. 2016 zaslala na účet č. bankovní účet, pod variabilní symbol, částku 8.000 Kč

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, že pohledávka za žalovaným z uvedené smlouvy byla postoupena žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávky, že dne 2. 2. 2021 právní předchůdkyně vyhotovila oznámení o postoupení pohledávky.

10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby, že právní zástupce žalobkyně vyhotovil dne 2. 2. 2021 výzvu k úhradě.

11. Z podacího lístku, že odesílatel právnická osoba, ulice a číslo, PSČ obec, předal dne 2. 2. 2021 k poštovní přepravě zásilku adresovanou žalovanému.

12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Dne 17. 5. 2016 byla z účtu společnosti právnická osoba převedena na účet bankovní účet, pod variabilní symbol, částka 8.000 Kč. Účet č. bankovní účet je účtem žalované. Dne 1. 1. 2021 byla mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, a žalobkyní, uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mj. i pohledávky ve výši 9.073 Kč za žalovanou.

13. Právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovaný uzavřeli dne dohodu, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 8.000 Kč a žalovaný se uvedenou částku zavázal vrátit spolu s poplatkem za zápůjčku ve výši 2.405 Kč, dne 6. 11. 2016. Částka 8.000 Kč byla dne 7. 10. 2016 zaslána na účet žalovaného. Žalovaný ničeho neuhradil.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 1. 12. 2016 (dále jen„ ZSÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku

z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

19. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C číslo:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

20. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. Žalobkyně (právní předchůdkyně) tak neučinila, když pouze žalovaného lustrovala z veřejně dostupných databází, což je nedostatečné (je třeba ověřit zejména měsíční příjmy, mzdu atp.). Smlouvu o úvěru je tak nutno považovat dle ustanovení § 9 odst. 1 ZSÚ za neplatnou.

22. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 8.000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení nenamítal žádné vzájemné plnění ani jiný právní důvod, pro který by nárok zanikl či byl nevymahatelný. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nevrácené částky 8.000 Kč.

23. Ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na závěry uvedené ve shora citovaném rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , soud určuje splatnost bezdůvodného obohacení ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, žalovaný tedy není dosud v prodlení a nárok žalobkyně na úroky z prodlení je tudíž neoprávněný. Bylo proto rozhodnuto, jak ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno. Ve zbylé části soud žalobu zamítnul, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Náhrada nákladů řízení by v poměrné části náležela žalobkyni, která měla v řízení částečný úspěch. Žalobkyně však nedoložila, že by žalovanému před podáním žaloby ve lhůtě nejméně 7 dnů zaslala výzvu k plnění na adresu pro doručování či na poslední známou adresu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.