Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 255/2022-50

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Rollerovou, Dr. ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 5 958 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 958 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 958 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně,

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 958 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 958 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 958 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 5. 5. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na bankovní účet č. bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 6 500 Kč. Žalobkyně tvrdila, že při uzavírání smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu. Žalovaný se dle žalobkyně zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v min. výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny, tedy 1 300 Kč a dále úrok ve výši 20 % měsíčně. Žalovaný se dle žalobkyně dále zavázal v případě prodlení se splácením dluhu zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši

121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně tvrdila, že součástí dlužné částky jsou tedy účelně vynaložené náklady ve výši 484 Kč, neboť nebyly uhrazeny čtyři minimální splátky. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na svůj dluh částku v celkové výši 7 483 Kč, která byla započtena na smluvní pokuty, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky za čerpání úvěru a nakonec na jistinu. Žalovanému byla dle žalobkyně zaslána předžalobní upomínka dne 10. 3. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaný je v prodlení

od 1. 11. 2021, a tak žalobkyně požaduje uhradit žalovaným částku v celkové výši 5 958 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení.

2. Dne 11. 5. 2022 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením

ze dne 26. 7. 2022. K nařízenému jednání se nikdo z předvolaných nedostavil. Strana žalující

se omluvila dne 16. 10. 2022. Soud tedy jednal dle

3. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne 5. 5. 2021 peněžní prostředky. Dle výpisu z běžného účtu žalobkyně za květen 2021 u jméno příjmení příjmení soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 5. 2021 částku ve výši 5 000 Kč. Jednalo se o převod na bankovní účet č. bankovní účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě, vedený na jeho jméno. Dle výpisů k revolvingovému úvěru žalovaného soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému v květnu 2021 částku ve výši 5 000 Kč a v srpnu 2021 částku ve výši 1 500 Kč,

tj. úvěr v celkové výši 6 500 Kč. Dle smlouvy o revolvingovém úvěru se žalovaný zavázal uhradit měsíčně minimální splátku úvěru ve výši 1/5 dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, min. ve výši 300 Kč. Žalovaný se dále zavázal za každé čerpání úvěru uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. 1 300 Kč a také úrok

ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky, v případě zesplatnění úvěru pak úrok ve výši 8 % ročně místo úroku ve výši 20 % měsíčně. V čl. 6 smlouvy se žalovaný zavázal v případě prodlení

se splácením dluhu zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. V čl. 6 smlouvy si účastníci ujednali, že pokud peněžní prostředky hrazené žalovaným nebudou stačit k úhradě všech splatných pohledávek, budou započteny nejprve na smluvní pokuty, úroky z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky, úroky z úvěru, poplatky čerpání úvěru a jistinu úvěru. V čl. 6 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě prodlení žalovaného se splacením dluhu po dobu delší než dva měsíce se stává bez dalšího splatným celý dluh. Žalovaný úvěr, dle výpisu Výpisů k revolvingovému úvěru žalovaného, čerpal, avšak řádně nesplácel, proto mu byla žalobkyní naúčtována smluvní pokuta. Žalobkyně eviduje částečné úhrady žalovaného ve výši 7 483 Kč. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 7. 3. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně předžalobní upomínkou vyzval žalovaného k úhradě celé vyčíslené dlužné částky ve výši 10 485 Kč. Dle poštovního podacího lístku byla právním zástupcem žalobkyně odeslána zásilka žalovanému dne 10. 3. 2022. Žalobkyně dále předložila kopii občanského průkazu žalovaného a mandátní smlouvu ze dne 29. 5. 2013 pro vymáhání pohledávek uzavřenou mezi jinými subjekty. Žalobkyně ani nijak nedoložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když předložila pouze výpis z jeho běžného účtu za květen 2021, ze kterého plyne, že žalovaný měl konečný zůstatek mínus 9 103,79 Kč.

4. Podle ustanovení , (dále jen " ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

5. Podle ustanovení ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

6. Podle ustanovení dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení

se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku

z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje

se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k právnímu závěru, že žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by před uzavřením úvěrové smlouvy provedla jakékoliv posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR

ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě dle listinných důkazů žalobkyně neposoudila žádným způsobem úvěruschopnost žalovaného.

8. Soud se dále zabýval platností ujednání úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení a , neboť ujednaná výše úroku 20 % měsíčně (tj. 240 % ročně) se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod

k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě , (dále jen příjmení), ale lze ji aplikovat

i na úvěrové vztahy dle č. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména

s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování

úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn.

21 Cdo1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. ). Žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého, jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší. Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení i bez návrhu. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení

, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala,

co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Žalobkyně by tedy měla nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, tedy k jistině ve výši 6 500 Kč. Žalovaný však již původní jistinu uhradil, když dle tvrzení a důkazů žalobkyně uhradil částku ve výši

7 483 Kč. Žalovaným tak byla původní jistina, o kterou se na úkor žalobkyně obohatil, uhrazena již ke dni podání žaloby, a dokonce žalovaný výši jistiny svými splátkami přeplatil. S ohledem

na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na zákonný úrok z prodlení, úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. , přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým

a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. ). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně tak byla procesně zcela neúspěšná. Úspěšný byl v řízení žalovaný, ten však náklady řízení nepožadoval, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.