Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
24 C 9/2022-69
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
fakticky bytem ulice a číslo
PSČ obec
o zaplacení 8 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 700 Kč počínaje dnem datum, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 700 Kč počínaje dnem [datum], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 8 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Na základě této smlouvy obdržela žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně částku 6 000 Kč. Tato částka byla poskytnuta žalované v hotovosti v den uzavření příslušné smlouvy. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit spolu s částkou 4 800 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 1 200 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, v 60 týdenních splátkách po 180 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná uhradila pouze částku 2 300 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 8 500 Kč (z toho dlužná jistina 6 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 620 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 880 Kč). Dále žalobkyně požaduje zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 1 002,03 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 489,13 Kč, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a úroků ve výši 19,52% ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované.
2. Žalobkyně zaslala na základě výzvy soudu doplnění žaloby ohledně ověřování úvěruschopnosti žalované. Ve svém doplnění žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, tyto informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Současně došlo k ověření z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná v žádosti uvedla, že je v invalidním důchodu a má příjmy v celkové výši 12 588 Kč, žije v nájmu a nemá úvěr z kreditní katy ani zápůjčku u jiné společnosti.
3. Soud ve věci nařídil jednání, pokud jde o žalobkyni, k jednání se bez omluvy nedostavila, doručení měla vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen,,o.s.ř.“) jednal v její nepřítomnosti. Žalovaná se na jednání dostavila a při jednání uvedla, že souhlasí s tím, že žalobkyni dlužnou částku neuhradila, nesouhlasila však s návrhem co do důvodu a do výše. Dále uvedla, že žalobkyni uhradila pouze částku 2 300 Kč, zbytek dlužné částky je schopna uhradit ve formě splátek.
4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu, na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit věřiteli jistinu ve výši 6 000 Kč a poplatek ve výši 4 800 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 1 200 Kč, administrativního poplatku ve výši 1 200 Kč a odměny za službu hotovostního inkasa splátek ve výši 2 400 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. V kartě zákazníka žalovaná uvedla, že její celkové příjmy činí 12 588 Kč. Její celkové výdaje za měsíc jsou v částce 9 500 Kč a bydlí ve společné domácnosti s dvěma nezaopatřenými dětmi v nájemním bydlení. Z oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku bylo zjištěno postoupení pohledávky na žalobkyni. Z předžalobní upomínky a podacího lístku k předžalobní upomínce bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby o zaplacení žalobkyní upomínána. Z tvrzení žalobkyně i žalované pak bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila na dluh částku 2 300 Kč.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo).
9. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla.
12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by údaje uvedené žalovanou v dotazníku byly řádně ověřeny, případně dále prověřovány. V tomto směru se právní předchůdkyně žalobkyně omezila pouze na údaje zjištěné od žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně po žalované nepožadovala doložení výdajů za bydlení, přičemž jejich výše je nízká (5 000 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně tudíž měla dále zjišťovat, čím je uvedená výdajová částka tvořena, zda se jedná pouze o poplatky za energie a další související poplatky, a pokud by k takovému závěru došla, měla dále žádat po žalované doložení bezplatného bydlení (např. výpis z katastru nemovitostí prokazující vlastnictví nemovitosti, nájemní smlouvu apod.). Stejně tak nebyly prokázány další výdaje, jejich výše, čím jsou tvořeny (obvyklé životní náklady jako např. náklady na telefon, internet apod.). Soud tedy uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů žalované), ale za situace, kdy řádně nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není.
13. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce ohledně řádného plnění povinnosti poskytovatele úvěru, co se týče posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zdejší soud se s argumentací uvedenou v rozsudku název soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací zcela ztotožňuje, považuje jí za správnou, a proto na níže uvedenou argumentaci odkazuje.
14. Krajský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že:„ Jak uvedeno výše, žalobkyně v tomto případě svou zákonnou povinnost posouzení úvěruschopnosti řádně nesplnila, jí učiněné zkoumání se jeví jako provedené pouze účelově, tzv.„ naoko“. Jak bylo soudem prvního stupně zjištěno, žalobkyně si od žalovaného vyžádala informace týkající se jeho příjmů a výdajů, nicméně zejména výdaje žalovaného (a to ani alespoň ty podstatné) nebyly nikterak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek název soudu ze dne datum rozhodnutí, čj. číslo jednací, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku podkladů zejména k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít. Žalobkyně se při posouzení informací spokojila pouze s tvrzeními a dokladem žalovaného o příjmech a s nikterak nedoloženými údaji o výdajích. Ty pak byly paušálně k žalovanému samotnému uvedeny jen formální částkou životního minima 3 410 Kč. Výdaje na bydlení byly uváděny nedoloženou částkou 2 000 Kč, která výrazně neodpovídá obvyklým výdajům na nájemní bydlení, jímž měl žalovaný dle vyplněného formuláře disponovat. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky, hrazené zpravidla formou inkasa), lze doložit poměrně snadno příslušnými doklady (smlouvy, výměry, inkasa, apod.) od jejich dodavatelů. Přehlédnout nelze ani to, že výdaje na bydlení bez jejich doložení (v rozsahu 1 000 Kč až 2 000 Kč) měsíčně měli dosud všichni klienti žalobkyně, jejichž případy byly odvolacím soudem projednávány, ať již měli údajně bydlet„ v pronájmu“ či jinde. Jde tedy o údaje zjevně smyšlené v součinnosti s představiteli žalobkyně (podle určitého návodu), nikoli jen samotnými spotřebiteli, jinak by nemohly být všechny údaje stejné. Nelze také uvěřit, že žalovaný nemá ani žádné jiné obvyklé výdaje (na volnočasové aktivity, na ošacení, komunikační prostředky, má-li podle prohlášení např. svůj mobilní telefon, e-mail atd.), stanovené alespoň racionálním odhadem, který lze v rámci odborné péče„ rozumně očekávat.“ Žalovaný přitom deklaroval, že žije sám a nevede s další osobou společnou domácnost a nikdo jiný se tedy nepodílí na hrazení jeho nákladů. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby, která je podle shora uvedených podkladů pro poskytnutí úvěru rizikovější podle skóre NRKI.
Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů (či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání, či dokonce insolvence), ale taktéž výdajů klienta (např. obecně a hrubě zjistitelných z výpisu z jeho účtu), a to především alespoň těch podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. V daném případě bylo při posouzení žalovaného jakožto žadatele o úvěr uvedeno, že disponuje nájemním bydlením, avšak tato skutečnost nebyla nijak ověřena či doložena (např. nájemní smlouvou). Stejně tak nebyly nijak ověřeny v hodnocení klienta uváděné náklady na bydlení (zahrnující vedle nájemného i náklady hrazené zpravidla formou inkasa, vynakládané na elektřinu, vodu, plyn apod.), a to přes krajně nepravděpodobnou uváděnou výši nákladů bydlení. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmé neověřování uvedených údajů spotřebitele žalobkyní, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“
15. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku 6 000 Kč, přičemž dosud jí či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., uhradila pouze částku 2 300 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 3 700 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z.
16. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od datum, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí název soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Takovou výzvu žalobkyně učinila v předžalobní upomínce ze dne datum s určením data plnění do datum. Žalovaná je tak v prodlení od datum Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když nebylo zjištěno, že by náklady úspěšné žalované vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze podat návrh na nařízení exekuce.