Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

127 C 42/2021-29

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

adresa pro doručování: adresa žalované

o 15 449 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni

-) částku ve výši 13 470 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 470 Kč

ve výši 8,5 % ročně od 17. 7. 2021 do zaplacení

-) částku ve výši 1 979,48Kč a

-) úrok ve výši 41,81 % ročně z částky 11 002,49 Kč od 17. 7. 2021 do 9. 8. 2021 ve výši 297,60 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 11 002,49 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 7. 2021 dosáhne částky 57 556 Kč,

se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala toho, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni -) částku ve výši 13 470 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 470 Kč ve výši 8,5 % ročně od 17. 7. 2021 do zaplacení -) částku ve výši 1 979,48Kč a -) úrok ve výši 41,81 % ročně z částky 11 002,49 Kč od 17. 7. 2021 do 9. 8. 2021 ve výši 297,60 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 11 002,49 Kč od 10. 8. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 17. 7. 2021 dosáhne částky 57 556 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 15 449 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, jak je toto specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku, s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit v 42 měsíčních splátkách ve výši 1 142 Kč spolu s úrokem ve výši 50,83 % ročně, počínaje od listopadu 2019. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu a prohlášení dlužníka a z úvěrové historie žalované v databázích SOLUS

a NRKI. Žalovaná uhradila v období od datum do datum dohromady 15 splátek po 1 142 Kč, a dále částky ve výši 199 Kč, 943 Kč a 8 805 Kč (dohromady 27 077 Kč). Jelikož žalovaná úvěr řádně nesplácela, došlo k automatickému zesplatnění úvěru ke dni datum

a dosud nesplacená jistina a nezaplacené úroky z úvěru se staly součástí nové jistiny ve výši 12 072,22 Kč. V důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 2 x 499 Kč a na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou za období od datum do datum ve výši 1 979,48 Kč. Konečně žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti

s prodlením žalované v celkové výši 400 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne datum se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána, svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3

, v účinném znění (dále jen„ “) v nepřítomnosti žalované.

4. Úvodem nutno zkonstatovat, že ačkoli žalobkyně navrhla u jednání vydání rozsudku pro zmeškání, soud jejímu návrhu nevyhověl, neboť nárok žalobkyně je s ohledem na požadovanou výši úrokového příslušenství bez dalšího zkoumání v rozporu s právními předpisy a, jak je níže odůvodněno, je v rozporu s právními předpisy i z dalšího důvodu (porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované), přičemž podle ust. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), nebo došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky. Přitom podle ust. platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy.

5. Soud tak po provedeném dokazování u jednání vzal z listinných důkazů za prokázané následující skutečnosti:

6. Zy označené jako návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru číslo označené datem datum, že v této je žalovaná označena jako„ klient“ jménem, příjmením a rodným číslem

a žalobkyně jako„ poskytovatel úvěru“ mj. sídlem a identifikačním číslem. Vě se účastníci dále dohodli tak, že žalobkyně poskytne žalované 25 000 Kč a žalovaná tuto částku s dalšími poplatky (celkem částku 47 964 Kč) žalobkyni vrátí. Na konciy je uvedeno v kolonce„ jedinečný kód“ číslo dále je zde uvedeno, že klient podepisuje a činí Nabídku

(a zároveň tedy podepisuje Smlouvu) tak, že na své osobní stránce v Klientské zóně vyplní

do příslušného podpisového okna vztahující se k této Nabídce (Smlouvě) své jméno, příjmení

a jedinečný kód, který mu byl za tímto účelem Poskytovatelem zaslán prostřednictvím SMS zprávy na telefonní spojení Klienta uvedené v záhlaví Smlouvy.

7. Zy označené jako oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru žalované ve výši 25 000 Kč s měsíčními splátkami 1 142 Kč.

8. Zy označené jako DOKLAD O VYPLACENÍ ÚVĚRU - OTISK DAT

Z ELEKTRONICKÉHO VÝPISU PŘI POHYBU NA ÚČTU, že žalobkyně zaslala dne datum žalované na účet označený ve smlouvě 25 000 Kč.

9. Zy označené jako VÝPIS Z NEBANKOVNÍHO REGISTRU KLIENTSKÝCH INFORMACÍ (NRKI), že u jména žalované je uvedeno skóre 504, což dle tabulky v druhé poloviněy představuje tzv. kategorii III. –„ nízké riziko, nejlepší segment klientů…“

10. Z výpisů z účtu žalované, že z těchto je patrné hospodaření žalované za období červen roku 2019 až září roku 2019, přičemž za měsíc červen 2019 činil počáteční zůstatek na tomto účtu částka a konečný zůstatek částka, za měsíc červenec 2019 činil počáteční zůstatek na tomto účtu částka a konečný zůstatek částka, za měsíc srpen 2019 činil počáteční zůstatek na tomto účtu částka a konečný zůstatek částka a za měsíc září 2019 činil počáteční zůstatek na tomto účtu částka a konečný zůstatek částka.

11. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.u označenou jako vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek pak soud jako důkaz pro nadbytečnost neprováděl, neboť tato neobsahovala žádné skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu (úročením pohledávky se soud v daném případě v rámci právního hodnocení vůbec nezabýval – srov. odst. 21 a násl. tohoto rozsudku).

12. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaná se dne datum dohodla s žalobkyní tak, že jí žalobkyně poskytne částku 25 000 Kč, kterou žalovaná žalobkyni s dalšími poplatky vrátí; žalovaná žalobkyni doposud zaplatila 27 077 Kč; žalobkyně před vzájemným ujednáním nezjišťovala dostatečně, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky s dalšími poplatky žalobkyni vrátit.

14. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit

a zaplatit úroky.

15. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů

(dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,

a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu

s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 588 odst. o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

21. Soud ujednání mezi účastníky řízení hodnotí jako smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. o. z. Smlouva byla dále uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci přitom v projednávaném sporu mají citované § a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat

tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

22. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela.

Lze rovněž zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020,

sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

24. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že tuto svou povinnost splnila prostřednictvím dokladů získaných od žalované a rovněž prostřednictvím nebankovních registrů klientských informací. Z důkazů žalobkyní předložených soud zjistil, že formálně žalobkyně svou povinnost dle ust. § 86 ZoSÚ splnila, neboť měla k dispozici výpisy z účtu žalované za období 4 měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, což je dostatečným podkladem pro to, aby získala jasnou představu o tom, jakým způsobem žalovaná hospodaří,

tj. jaké jsou její pravidelné příjmy a výdaje. Z předložených výpisů z účtů je nicméně zcela zřejmé, že hospodaření žalované, kdy – zjednodušeně řečeno – každý měsíc utratila více, než vydělala, nemohlo představovat dostatečnou záruku pro žalobkyni, že úvěr ve výši 25 000 Kč s poplatky, tedy celkovou částku 47 964 Kč, jí žalovaná vrátí. Jestliže žalobkyně úvěr žalované přesto poskytla, je nutno toto jednání brát výlučně k její tíži, a tedy v neprospěch platnosti celé smlouvy. Tendence hospodaření žalované přitom byla zjevně sestupná, kdy v červnu roku 2019 disponovala částkou 52 897,19 Kč a v září již jen částkou 19 610,48 Kč. Pokud měla žalovaná ještě nějaké další zdroje příjmu, nikoliv patrné na výpisech z účtu, nebyla taková případná skutečnost v řízení tvrzena, natožpak prokazována. Soud s ohledem na uvedená zjištění nepřistoupil k poučení žalobkyně podle ust. , neboť provedenými důkazy zjistil, že žalobkyně vynaložila dostatečné úsilí ke zkoumání úvěruschopnosti žalované, nicméně získané podklady nesprávně vyhodnotila, čímž postupovala v rozporu s ust. věta druhá ZoSÚ, z čehož třeba dovodit stejný důsledek, jakoby na zkoumání úvěruschopnosti např. zcela rezignovala. Z těchto důvodů dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne datum pro rozpor se zákonem (shora citované ust. a ZoSÚ, o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. o. z.). Pro úplnost soud dodává, že záznamy z veřejně dostupných lustrací (SOLUS a NRKI) jsou pro pozitivní závěr

o úvěruschopnosti žalované, a to i ve spojení s ostatními důkazy, zcela nedostatečné.

25. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku a smluvních pokutách. Žalobkyně by tak měla právo toliko na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., nicméně žalovaná oproti obdržení částky 25 000 Kč zaplatila žalobkyni dohromady 27 077 Kč, lze tudíž uzavřít, že žalovaná není z titulu předmětné úvěrové smlouvy žalobkyni dlužna ničeho. Proto soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku I.

26. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , dle kterého plně procesně úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.