Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
110 C 167/2022-51
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Yvonou Del Favero ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 48 773,40 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 685 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 685 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do částky 38 088,40 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 606,16 Kč od datum do datum, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 921,16 Kč od datum do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 17 606,16 Kč od datum do zaplacení a co do částky 1 079,32 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 685 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 685 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, co do částky 38 088,40 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 606,16 Kč od [datum] do [datum], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 921,16 Kč od [datum] do zaplacení, co do úroku 29 % ročně z částky 17 606,16 Kč od [datum] do zaplacení a co do částky 1 079,32 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum, doplněnou datum (viz čl. 15-22 spisu), se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 48 773,40 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 079,32 Kč a s 29 % úrokem a 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 17 606,16 Kč od datum do zaplacení. V žalobě skutkově tvrdila, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně“), na základě smlouvy o postoupení pohledávek z datum. Předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo s produktovým názvem ulice půjčka v hotovosti měsíční 02/ 2018 (dále jen„ smlouva“), na základě které poskytla žalovanému hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit, včetně poplatku ve výši 21 396 Kč, v celkové výši 43 396 Kč formou 24 měsíčních splátek po 1 809 Kč (poslední splátku ve výši 1 789 Kč). Žalovaný však uhradil pouze částku ve výši 11 315 Kč. Tato částka byla ve výši 4 393,84 Kč započtena na jistinu ve výši 22 000 Kč, která tak byla ponížena na 17 606,16 Kč, a další uhrazená platba ve výši 6 921,16 Kč, byla započtena na poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 21 396 Kč, které tak byly poníženy na 14 474,84 Kč. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 17 606,16 Kč, poplatku za poskytnutí a správu úvěru ve výši 14 367,24 Kč, smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, která byla sjednána ve smlouvě ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž byl žalovaný v prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti řádně předvolaného žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
3. Z tvrzení žalobkyně a ze smlouvy o zápůjčce číslo (čl. 36-36 spisu) soud zjistil, že tato byla uzavřena mezi předchůdkyní a žalovaným dne datum s tím, že na základě smlouvy předchůdkyně poskytla v hotovosti při uzavření smlouvy žalovanému jistinu zápůjčky ve výši 22 000 Kč, což žalovaný stvrdil na smlouvě svým podpisem, a žalovaný se zavázal vrátit jistinu, včetně poplatku za půjčku ve výši 21 396 Kč (představující úrok 7 251 Kč, poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8 339 Kč a částku za vedení zákaznického účtu 5 806 Kč) předchůdkyni formou 24 měsíčních splátek po 1 809 Kč (poslední ve výši 1 789 Kč) s tím, že 1. splátka byla splatná v den uplynutí měsíce od data zavření smlouvy (datum) a každá další vždy posledního dne dalšího následujícího měsíčního období.
4. Z přehledu splátek (čl. 38-39 spisu) soud zjistil, že žalovaný uhradil v rámci úvěrového vztahu dne datum 2 000 Kč, datum 1 809 Kč, datum 2 000 Kč, datum 1 100 Kč, datum 500 Kč, datum 1 000 Kč, datum 1 000 Kč, datum 500 Kč, datum 453 Kč, datum 453 Kč a datum 500 Kč Celkem tak uhradil 11 315 Kč.
5. Na základě shora uvedeného soud dospěl ke skutkovému závěru, že předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce dne datum jistinu zápůjčky ve výši 22 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem na smlouvě, a žalovaný se zavázal formou dojednaných splátek předchůdkyni jistinu zápůjčky vrátit spolu s dojednanými úroky a poplatky v celkové výši 43 396 Kč. Žalovaný uhradil 11 315 Kč.
6. Soud smlouvu zhodnotil ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. jako spotřebitelskou, neboť žalobkyně jednala jako věřitelka (dodavatelka) a žalovaný jako spotřebitel. Při uzavření smlouvy byla tak žalobkyně jako věřitelka povinna postupovat podle § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Měla tedy před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Měla poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet.
7. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně v žalobě pouze obecně tvrdila, že úvěruschopnost zkoumala s odbornou péčí, vycházela z informací získaných z nebankovního registru (příjmení) a prověřila úvěruschopnost prostřednictvím registrů a databází, jako insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních úřadů, interních registrů atd. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, přičemž vycházela ze statistických, demografických a historických dat dle ekonomických modelů. V rámci doplnění žalobních tvrzení (čl. 17-22 spisu) žalobkyně dotvrdila, že v databázi úvěrových registrů (BRKI, NRKI a příjmení) nebyly zjištěny žádné negativní záznamy ohledně žalovaného. Žádný z uvedených výstupů z registrů však nebyl soudu předložen. Kromě toho žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci v interní databázi předchůdkyně, v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí a v rámci Ministerstva vnitra ČR ověřovala platnost dokladů žalovaného. Vše opět s negativním záznamem. Soudu byl k důkazu doložen pouze výpis z Centrální evidence exekucí (čl. 30 spisu), ze kterého soudu zjistil, že tento byl pořízen dne datum (půjčka byla uzavřena datum). U jednání před soudem dne datum poté, co byl právní zástupce žalobkyně poučen v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o potřebě doplnění tvrzení a dokazování ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti, tento doplnil s odkazem na písemné doplnění žaloby, že pokud jde o příjmy žalovaného, tyto byly zjišťovány tak, že žalovaný předložil pracovní smlouvu, z níž je patrné, že byl v období před uzavřením půjčky zaměstnán u právnická osoba s.r.o., IČO, jako operátor, a to od datum na dobu neurčitou. Uvedl, že předchůdkyně vycházela z informací žalovaného, který uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem představuje 12 422 Kč, deklarovaný příjem ověřila z výplatních pásek za měsíce říjen a listopad roku 2018. Vše takto bylo zaznamenáno zprostředkovatelem předchůdkyně v zákaznické kartě, kde byly doplněny také další příjmy domácnosti ve výši 10 200 Kč. Skutečnosti byly ověřeny a zkontrolovány zprostředkovatelkou úvěru jméno příjmení, jejíž výslech žalobkyně navrhla. Pokud jde o výdaje žalovaného, žalobkyně vycházela z informací poskytnutých jí žalovaným.
8. Ze zákaznické karty (čl. 29-29 spisu) vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán jako operátor u právnická osoba s.r.o., byl svobodný, žil s rodiči. Jako čistý měsíční příjem byla uvedena částka 12 422 Kč a jako další čistý příjem domácnosti částka 10 200 Kč. Na zákaznické kartě bylo zatrženo, že údaje byly ověřeny z pracovní smlouvy uzavřené od datum na dobu neurčitou a z výplatních pásek za říjen a listopad 2018. Uvedené listiny soudu předloženy nebyly. K údaji o dalším čistém příjmu domácnosti ve výši 10 200 Kč právní zástupce žalobkyně dotvrdil (viz čl. 45v), že se jednalo o příspěvek rodičů žalovanému na živobytí, a že při zjištění tohoto údaje předchůdkyně vycházela z tvrzení žalovaného, který žil s rodiči v jedné domácnosti. Pokud jde o výdaje, v zákaznické kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje částkou 5 500 Kč.
9. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že předchůdkyně zkoumala příjmovou stránku žalovaného, kterou ověřila předloženou pracovní smlouvou a výplatními lístky. Pokud jde o výdajovou stránku rodinného rozpočtu žalovaného, tuto vůbec neprověřovala, vycházela pouze z informací žalovaného, nezjišťovala vůbec strukturu výdajů, které navíc deklarovala jako odhadované ve výši 5 500 Kč měsíčně. Žalobkyně neprokázala, že by předchůdkyně činila ohledně žalovaného dotaz na registry dlužníků a na Centrální evidenci exekucí v době před uzavřením předmětné smlouvy, když soudu byla předložena pouze jediná listina, a to výpis z Centrální evidence exekucí, která byla vyhotovena několik dní před jednáním v předmětné věci. Za takto zjištěné situace soud dospěl k závěru, že předchůdkyně řádně nezjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením smlouvy a výslech navržené svědkyně, která jednala se žalovaným za předchůdkyni, by byl nadbytečným, a proto nebyl soudem proveden.
10. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť podle ustanovení § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. V daném případě se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem. Jelikož je neplatný hlavní závazek, tedy smlouva o úvěru, jsou neplatná i vedlejší ujednání, tj. ujednání o poplatcích a smluvní pokutě. Soud s ohledem na shora uvedené nemohl zavázat žalovaného k úhradě požadované částky z titulu uzavřené úvěrové smlouvy.
11. Při absenci smluvního nároku žalobkyně se soud zabýval otázkou, zda je dán mimosmluvní důvod pro přiznání částky, a dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný prokazatelně v průběhu trvání úvěrového vztahu obdržel částku ve výši 22 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti, což stvrdil svým podpisem, a uhradil 11 315 Kč.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil 11 315 Kč, a žalobkyně mu poskytla částku 22 000 Kč, soud jej zavázal k úhradě rozdílu, tj. částky 10 685 Kč (22 000 – 11 315). Splatnost uvedené částky nastala datum na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od datace výzvy, tj. do datum. Výzva byla prokazatelně odeslána na korespondenční adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě dne datum, a vzhledem k tomu, že do datum žalovaný dlužnou částku neuhradil, je od datum v prodlení a žalobkyni náleží od tohoto data zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., přičemž výše úroků byla přiznána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. 11,75 % ročně až do zaplacení.
13. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, a to včetně dalších uplatněných nároků, když žalobkyně neprokázala, že by jí na přiznání těchto nároků vzniklo právo.
14. Aktivní legitimaci ve sporu prokázala žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávek z datum uzavřenou mezi předchůdkyní a žalobkyní, účinnou od 1. 2. 2022, a přílohou ke smlouvě (v souladu s ustanovením § 1879 a násl. o. z.).
15. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšnějšímu žalovanému prokazatelně náklady řízení v souvislosti s předmětným sporem nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.