Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 125/2022-38
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudcem Janem Bártou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 22 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 591,79 Kč za období datum do datum, úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 22 000 Kč za období od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 22 000 Kč za období do datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 080 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen do tří dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 591,79 Kč za období [datum] do [datum], úrok ve výši 21,9 % ročně z částky 22 000 Kč za období od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 22 000 Kč za období do [datum] do zaplacení ve výši 8,5 % ročně. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 080 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s odůvodněním, že dne datum na ni byla žalovaná pohledávka postoupena společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel dne datum se žalovaným Smlouvu o povoleném debetu číslo, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný však v rozporu se Smlouvou poskytnutý úvěr nesplácel. Právní předchůdce žalobkyně proto přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni datum. Právní předchůdce žalobkyně dne datum písemně žalovaného vyrozuměl o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni. Žalobkyně následně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný.
3. Zástupce žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na datum omluvil, a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil bez omluvy, předvolání mu bylo uložením na poště dne datum a uplynutím 10 denní úložní doby doručeno fikcí doručení dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a to dne datum. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř.
4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Žalobkyně je právnickou osobou sídlem v České republice, na kterou byl žalovaný nárok postoupen společností právnická osoba, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o úplatě). Dne datum uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o povoleném debetu číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru (viz smlouva o poskytnutém úvěru, všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky, ceník produktů a služeb). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas. Na základě produktových podmínek pro osobní úvěry právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění dluhu ke dni datum (viz prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu; souhrnný výpis pohybů na účtu, výpis z osobního účtu žalovaného, výpis z povoleného debetu). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva ze dne datum).
6. Právní předchůdce žalobkyně také před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného.
7. Bylo zjištěno, že úvěruschopnost žalovaného byla důkladně zkoumána nahlédnutím do bankovních i nebankovních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS – bylo zjištěno, že ohledně žalovaného není v těchto registrech veden žádný negativní záznam, což bylo prokázáno výpisem z CBL, historickým výpisem z účtu žalovaného a protokolem o ověření úvěruschopnosti žalovaného), a že žalobkyně porovnala příjmy a výdaje žalovaného, tyto ověřila a srovnala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky, jako je životní a existenční minimum. Hodnoceny byly také údaje zveřejňované Českým statistickým úřadem ohledně průměrných měsíčních nákladů na bydlení apod. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena zejména zkoumáním historických průměrných obratů na účtu žalovaného. Průměrný měsíční příjem žalovaného byl takto zjištěn ve výši 22 227 Kč. Veškerá data o historických příjmech a výdajích žalovaného byla před sjednáním úvěrové smlouvy zadávána do interního skóringového systému právního předchůdce žalobkyně, který všechna data vyhodnotil. Vycházelo se ze základních sociodemografických dat, ze způsobu bydlení žalovaného, z toho, zda je žalovaný zaměstnán, nebo zda má nějaké vyživovací povinnosti. Na základě těchto aspektů byl vypočítán průměrný příjem a průměrné výdaje žalovaného. Před uzavřením úvěrové smlouvy bylo v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného také zjištěno, že žalovaný v předmětné době neměl žádné dluhy po splatnosti. Žalovaný nebyl pozitivně lustrován ani v insolvenčním rejstříku.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena.
10. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný ji uzavřel mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání. S ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy se jedná o smlouvu dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 21,9 % p. a., vždy nejdéle do jednoho roku od čerpání úvěru. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovanou částku něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud tedy s ohledem na výše uvedené žalobě v plném rozsahu vyhověl.
11. Jelikož žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve lhůtě splatnosti, dostal se dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyně má rovněž dle § 1970 o. z. ve spojení s vládním nařízením č. 351/2013 Sb., nárok na úroky z prodlení v zákonné výši.
12. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Před uzavřením úvěrové smlouvy byla taktéž adekvátně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Lze shrnout, že právní předchůdce žalobkyně se v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného nespolehl jen na údaje, které mu sdělil sám žalovaný, ale že tyto údaje také důsledně prověřil (zejména pomocí historického výpisu z účtu žalovaného a nahlédnutím do bankovních i nebankovních registrů, např. do registrů BRKI, NRKI, příjmení a srovnáním zjištěných údajů se životním minimem a statistickými údaji), přičemž příjmy a výdaje žalovaného vyhodnotil a porovnal tak, jak vyžaduje zákonná úprava i související judikatura. ulice splátka ve výši cca. 2 000 Kč představovala zhruba 8,3 % průměrných měsíčních příjmů žalovaného a z pohledu soudu se tedy nejedná o případ, kdy by s ohledem na potencionální nesplácení úvěru žadatelem jednalo o zásadně rizikovou situaci. Dle názoru soudu nebyla dána nějak vysoká pravděpodobnost, že žalovaný nebude úvěr splácet. Nejednalo se ani o případ, kdy by měl žalovaný před uzavřením úvěrové smlouvy nějaké další závazky po splatnosti. Dlužno také podotknout, že úvěrová smlouva obsahuje veškeré zákonem vyžadované náležitosti. Požadavky obsažené v ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru pak byly v tomto případě splněny, jak již bylo popsáno, a soud tedy nedospěl k závěru, že by byla předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce 1 080 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a z nákladů řízení přiznaných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. v částce 200 Kč, představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky (jednoduchá předžalobní výzva k plnění a žaloba) neboť bylo rozhodnuto ve věci, v niž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, přičemž bylo rozhodnuto o návrhu žalobkyně podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech (v zásadě totožná žaloba byla podána např. ve věci zdejšího soudu sp. zn. 39 C 494/2021 atd.).
16. Náklady právního zastoupení soud žalobkyni nepřiznal, neboť je v tomto případě nepokládá za účelně vynaložené. Jak konstatoval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3190/2014„ za účelně vynaložené náklady ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat pouze takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Jakkoli náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat, nelze dané pravidlo vnímat jako absolutní; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu, a to ačkoliv je právo na právní pomoc ústavně garantováno a zakotveno“. Přesně takováto situace dle názoru soudu nastala i v tomto řízení.
17. Pojem„ účelný“ je nutno chápat jako určitou pojistku před hrazením nákladů nadbytečných či nadměrných, které jsou neadekvátní danému případu. Za situace, kdy žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti mj. kupuje pohledávky po splatnosti a posléze je uplatňuje u soudu, a kdy je z obchodního rejstříku žalobkyně (tj. z veřejně dostupného zdroje) patrno, že členem dozorčí rady žalobkyně je advokát, který žalobkyni v tomto řízení zastupuje na základě plné moci, byly dle názoru soudu náklady na právní zastoupení žalobkyně v tomto případě vynaloženy neúčelně. Žalobkyně evidentně disponuje vlastním personálním aparátem, který je schopen podat účinně žalobu, zejména pokud se jedná o takto skutkově a právně jednoduchou věc, jako tomu bylo v tomto případě. Z pohledu soudu tedy žalobkyně zplnomocněného právního zástupce k účinnému bránění svých práv v tomto případě nepotřebovala – její právní zástupce je navíc členem její dozorčí rady, jak bylo uvedeno. Skutečnost, že se nechala žalobkyně pro toto řízení advokátem (členem její dozorčí rady) zastoupit, tak dle názoru soudu směřuje spíše než k účelnému bránění práva k neúměrnému a zbytečnému navyšování nákladů řízení a dá se říci k nepřiměřenému sankcionování žalovaného. Soud v tomto kontextu odkazuje i např. na rozhodnutí Ústavního soudu z datum, sp. zn. II. ÚS 1333/14, či z datum, sp. zn. I. ÚS 3344/12 nebo na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, neboť je dle názoru soudu lze na tento případ aplikovat. Žalobkyně dle názoru soudu disponuje dostatečným materiálním i personálním vybavením k tomu, aby agendu, jakou je vymáhání postoupených pohledávek z bagatelních úvěrů, mohla vykonávat bez využití právní pomoci advokáta, a to zejména za situace, kdy je právní zástupce žalobkyně v obchodním rejstříku evidovaným členem její dozorčí rady (dlužno v tomto kontextu podotknout, že statutárním orgánem žalobkyně je taktéž advokátka).
18. V návaznosti na výše uvedené tedy zdejší soud žalobkyni přiznal pouze náklady v takové výši, které by přiznal nezastoupenému účastníku řízení, a náklady reprezentované zaplaceným soudním poplatkem za žalobu. Přiznání nákladů právního zastoupení by soud v této věci vzhledem k výše uvedenému pokládal za nespravedlivé, nepřiměřené a neadekvátní rozhodnutí, kterým by bylo zasaženo do ústavně garantovaného práva žalovaného na soudní ochranu. Toto právo žalovaného má v této věci vzhledem k jejím okolnostem dle názoru soudu přednost před právem žalobkyně na právní zastoupení, neboť žalobkyně by svá práva mohla v takovýchto věcech bez obtíží hájit i bez využití právní pomoci advokáta (navíc advokáta, který je členem její dozorčí rady). V tomto sporu se dle názoru soudu nejedná o využití ústavně zaručeného práva na právní pomoc, ale spíše o jeho zneužití na úkor žalovaného. Nejedná se tedy o situaci, kdy by byla žalobkyně nepřiznáním náhrady nákladů právního zastoupení vůči ostatním subjektům nějak diskriminována. Náhradu nákladů řízení nelze aplikovat jako mechanismus sankční. V tomto směru lze odkázat také na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 25/12, v němž Ústavní soud mj. uvedl, že„ vzniklý svébytný systém vymáhání pohledávek, záměrně produkující neúměrně vysoké náklady soudního řízení, který poškozuje či likviduje ve sporu neúspěšné dlužníky a naopak zajišťuje významný prospěch osobám, podílejícím se na uplatňování především bagatelních pohledávek a vymáhání s nimi souvisejících nákladů řízení, znamená nepřípustné sankcionování neúspěšné strany řízení v rozporu s principem proporcionality a dochází tak v důsledku něj de facto k ukládání sankce bez zákona“. Co se rozumí (resp. nerozumí) účelností vynaložených nákladů na právní zastoupení, se pokusil definovat také Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3190/2014, v němž mj. uvedl, že„ o účelně vynaložené náklady právního zastoupení ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. nejde tehdy, jestliže zastoupení nesleduje svůj hlavní účel, tj. poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým skutečným subjektivním právům a právem chráněným zájmům, ale je zneužito ve snaze o zvětšení obohacení zastoupeného účastníka.“ Obdobně judikoval i Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 585/17.
19. O nákladech řízení tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
20. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že rozsudkem stanovené povinnosti uložil žalovanému splnit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.
Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.