Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 220/2022-39
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa,
zastoupené advokátem Mgr. jméno příjmení,
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 63 902,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se zamítá do výše 28 938,99 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem 3 644,08 Kč a s úrokem 7,5 % ročně z částky 57 336,28 Kč od datum do zaplacení, a spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 22 372,28 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 964 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 34 964 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku 345 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá do výše 28 938,99 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem 3 644,08 Kč a s úrokem 7,5 % ročně z částky 57 336,28 Kč od [datum] do zaplacení, a spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 22 372,28 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 964 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 34 964 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku 345 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky, a to z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne datum ve výši 110 000 Kč, a ten se zavázal úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 924 Kč spolu s úrokem 7,5 % ročně z dlužné částky vždy ke každému 20. dni v měsíci. Jelikož žalovaný řádně úvěr nesplácel, žalobce žádal uhradit zůstatek úvěru se splatností datum. Za dobu trvání úvěru uhradil žalovaný 39 splátek. Žalovaný zůstatek neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne datum. Žalobkyně dále uvedla, že posoudila schopnost žalovaného řádně splácet na základě informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, ve které žalovaný čestně uvedl, že má příjem 25 000 Kč měsíčně ze závislé činnosti a výdaje spojené s bydlením ve výši 2 000 Kč a ostatní ve výši 1 000 Kč, přičemž žalobkyně vycházela z výdajů uvedených žalovaným, ke kterým přičetla částku 3 410 Kč životního minima jednotlivce a 150 Kč závazků, které měl žalovaný u žalobkyně (celkem 6 560 Kč). Žalobkyně dále uvedla, že„ skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat, typ zaměstnání, rodinného stavu, bytových poměrů atd.“. Dále uvedla, že provedla prověření v interních i externích databázích (příjmení, NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík), a to vždy s negativním výsledkem. Dále uvedla, že je přesvědčena, že žalobkyně svým komplexním přístupem značně převyšuje kusou zákonnou úpravu kontroly úvěruschopnost a nijak neporušuje zákon o spotřebitelském úvěru ani výklad ČNB. Uvedla, že již tím, že žalovaný uhradil 39 splátek potvrdil, že byla kontrola úvěruschopnosti provedena řádně, a odmítá opačný názor některých soudů jako přepjatý právní formalismus. Dále odkázala na několik rozhodnutí soudů s tím, kterými podporuje své stanovisko, že právní úprava nestanoví přesný postup a povinnosti, které musí poskytovatel úvěru splnit, a ověřování příjmů a výdajů spotřebitele proto není její povinností, pokud je nahradí jinými způsoby ověření.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, na které se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno, soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované. Z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
3. Z žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal o úvěrový rámec 110 000 Kč pro konsolidaci závazků u žalobkyně (osobní úvěr 31 000 Kč a optimální půjčka 57 000 Kč. Uvedl, že je svobodný, nemá děti, má středoškolské vzdělání bez maturity, bydlí v družstevním bytě, jeho příjem je částka čistého měsíčně a výdaje částka měsíčně (z toho částka na bydlení). Součástí žádosti bylo také ujednání, že žadatel po předložení aktuálních dokladů potvrzujících jeho příjmy, může být požadovaná výše úvěru změněna.
4. Z výsledku behaviorálního ratingu pro individuály z datum bylo zjištěno, že banka vyhodnocovala další závazky žalovaného mezi účastníky. Ke dni žádosti o půjčku měl žalovaný čerpáno 5 000 Kč úvěrový rámec z kreditní karty s měsíční splátkou ve výši 150 Kč a optimální půjčku v zůstatkové výši 55 964,55 Kč a osobní úvěr v zůstatkové výši 30 000 Kč (které byli ovšem předmětem konsolidace posuzovaným úvěrem). Z výpisu z registrů vyplývá, že žalobkyně neměla z externích registrů žádnou zprávu o dalších závazcích žalovaného ke dni žádosti o spotřebitelský úvěr. A z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí optimální půjčky bylo zjištěno, že žalobkyně zahrnula do posuzování úvěruschopnosti žalovaného jím uvedené skutečnosti (srov. shora) a parametry žádaného úvěru (srov. níže) měla za splněné. Mezi zjištěnými skutečnostmi nejsou uvedeny ani konkrétní povolání, ani pracovní sektor či období, po které by měl žalovaný v zaměstnání být. Hodnocení rizika bylo provedeno„ behaviorálním ratingem“.
5. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že obsahem smlouvy měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 110 000 Kč, z toho 88 000 Kč účelově na konsolidaci stávajících dluhů (optimální půjčka ve výši 57 000 Kč s účtem pro splacení 78 bankovní účet a osobní úvěr ve výši 31 000 Kč s účtem pro splacení 78 bankovní účet) s termínem čerpání do datum. Žalovaný se zavázal žalovaný splácet pravidelnými 72 měsíčními splátkami ve výši 1 924 Kč, a to vždy ke 20. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 7,5 % ročně.
6. Z interních účetních dokladů bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem úvěr ve výši 110 00 Kč, když, zvlášť byli uhrazeny zůstatky konsolidovaných závazků (56 287,75 Kč resp. 30 174,2 Kč na účty číslo bankovní účet, resp. číslo bankovní účet), a zůstatek byl vyplacen ve výši 23 538,14 Kč na č. účtu bankovní účet.
7. Z upomínky ze dne datum vč. dodejky bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala k úhradě žalovaného do dne datum.
8. Z předložených důkazů soud učinil závěr o následujícím skutkovém stavu: Mezi žalobcem a žalovanou byla sepsána listin listina s názvem smlouva o úvěru dne datum, a jejím obsahem měl být závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 110 000 Kč, z toho 88 000 Kč účelově na konsolidaci stávajících dluhů (optimální půjčka ve výši 57 000 Kč s účtem pro splacení 78 bankovní účet a osobní úvěr ve výši 31 000 Kč s účtem pro splacení 78 bankovní účet) s termínem čerpání do datum. Žalovaný se zavázal žalovaný splácet pravidelnými 72 měsíčními splátkami ve výši 1 924 Kč, a to vždy ke 20. dni v měsíci, se základní úrokovou sazbou 7,5 % ročně, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému celkem částka ve výši 110 000 Kč, ze které žalovaný uhradil částku 75 036 Kč (39 x 1 924 Kč). Jelikož splácení nebylo v souladu se smlouvou, žalobkyně žádala uhradit celý dluh, a to nejméně výzvou ze dne datum do dne datum. Žalobce ověřil úvěruschopnost žalované toliko dotazy na žalovanou v žádosti o úvěr, které fakticky neověřoval (potvrzením o příjmu či výdajích), neboť lustrací interních i externích databází a vlastním skóringem měl úvěruschopnost se sdělenými údaji za ověřenou. Z dalších důkazů ve věci soud nezjistil pro věc žádné významné skutečnosti.
9. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 84 a násl. zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (jinak jen ZSÚ), resp. o úvěru dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.). Dle názoru soudu v daném případě žalobce neprokázal, že, postupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 ZSÚ), když se spokojil s informacemi sdělenými žalovaným, aniž by je přiměřeně ověřil (§ 84 ZSÚ). Resp. soud neměl za dostatečně ověřené skutečnosti ohledně příjmu žalovaného, když k ověření tvrzení o příjmu ze závislé činnosti slouží především potvrzení zaměstnavatele, platební páska, výpis z běžného účtu apod. Nic takového ovšem žalobkyně nepředložila, přestože v žádosti o spotřebitelský úvěr je na tento postup žalovaný upozorňován, a přestože z obsahu smlouvy o úvěru a dokladů o vyplacení úvěru vyplývá, že žalovaný měl vedený svůj běžný účet u žalobkyně. Žalobkyně se na místo toho soustředila na právní argumentaci, dle které lze nahradit ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr skóringovým modelem a lustrací interních a externích databází. Soud ovšem tento názor žalobkyně nesdílí, když nijak nezpochybňuje, že lustrace všech uvedených databází i sofistikované skóringové modely poskytovatelů úvěru jsou důležitou součástí ověření úvěruschopnosti, a souhlasí s tvrzením, že nemůže existovat jediný způsob, jakým má úvěrující své povinnosti splnit. Nicméně ověření tvrzení o příjmu je zcela základní a nenahraditelnou proměnnou, která vstupuje do jakéhokoli skóringového modelu, a bez něho nelze spoléhat na jakýkoli výsledek, který poskytne. Nedůvěryhodným se jeví i tvrzení žalobkyně, že pravdivost tvrzení o příjmu byla posuzována dle demografických dat jako je typ zaměstnání, když žalovaný toto nesdělil, a žalobkyně ve svém rozhodování s touto informací nepracovala. Nad rámec uvedeného soud ještě uvádí, že obdobně je tomu u výdajů, když pokud žalovaný uvedl, že jeho výdaje jsou ve výši částka za bydlení (v družstevním bytě) a ostatní výdaje částka, pak takto vylíčené výdaje neodpovídají statisticky vykazovaným výdajům a bez bližšího vysvětlení či ověření s nimi nelze počítat a je třeba je nahradit např. průměrnými výdaji dle statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu. V každém případě soud vyzval žalobkyni písemně již před soudním jednáním, na kterém opětovně poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. , že nemá za prokázanou řádnou kontrolu úvěruschopnosti, a pokud by žalobkyně nedoplnila důkazy o tom, že ověřila tvrzené příjmy (např. výpisem z běžného účtu, jak je tomu v jiným řízeních, ve kterých banka poskytne spotřebitelský úvěr a současně vede běžný účet žalovaného), pak soud nebude mít za prokázanou řádné provedení kontroly úvěruschopnost. Žalobkyně nicméně ani na jednání nic dalšího nedoplnila, když pouze uvedla, že má za to, že byla úvěruschopnost prověřena řádně, neboť žalovaný byl žalobkyni znám z předchozích spotřebitelských úvěrů. K tomu soud pouze poznamenává, že pokud žalovaný žádal o konsolidaci předchozích závazků, tím spíše by měla žalobkyně prověřit, zda je schopen žalovaný řádně splácet závazek pozdější. Smlouvu o úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o.z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované, tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění žalobcem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobci také úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud měl za prokázané, že žalobkyně vyplatila 110 000 Kč a žalovaný splatil celkem částku 75 036 Kč, tzn. bezdůvodné obohacení ve výši 34 964 Kč. Soud proto žalovanému uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v upomínce žalobkyně.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s návrhem žalobce podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobce byl v řízení úspěšný částečně, a vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.). Žalobkyně byla úspěšná v celkovém rozsahu 36 730,87 Kč (jistina a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku datum). Naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu celkově zamítnutých 35 586,87 Kč (část jistiny a úrok z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku datum). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 345 Kč, přičemž tato částka představuje cca 1,58 % z jejich celkové výše 21 723,40 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu cca 50,79 %, a úspěchu žalovaného v rozsahu cca 49,21 %). Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 557 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů z tarifní hodnoty započatých 64 tis. Kč (§ 6 odst. 1 , § 8 odst. 1 , § 7 bod 5 . a.t.) ve výši 4 x 3 660 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby a účast na jednání dne datum dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), g) a.t.) a náhradou hotových výdajů za úkon 4 x 300 Kč (§ 13 odst. 4 a.t.). To vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , 3 o.s.ř. ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, resp. exekuce.