Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
47 C 74/2022-30
Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Zítkovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka za období od datum do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba žalobkyně co do požadavku na další příslušenství z částky částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení, to vše do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. II. Zamítá se žaloba žalobkyně co do požadavku na další příslušenství z částky [částka]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že její právní předchůdce, právnická osoba credit a.s., IČO, a žalovaná uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka, který měl být uhrazen do datum spolu s příslušenstvím úvěru ve výši částka sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná zaplatila pouze částku částka, která byla započítána na jistinu. Na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalobkyně se nyní domáhá zaplacení částky částka jako jistiny, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a ve výši částka od datum do datum, s kapitalizovaným úrokem ve výši částka a se zákonným úrokem z prodlení z z výše uvedené jistiny od datum do zaplacení. Dále se domáhá zaplacení částky částka na nákladech spojených s uplatněním pohledávky.
2. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (smlouva o úvěru z datum, smlouva o postoupení pohledávek z datum, standardní informace o spotřebitelském úvěru, výzvy k úhradě) učinil soud tento skutkový závěr s následujícím právním hodnocením:
3. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne datum podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ust. § 1810 a § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a podle zákona číslo Sb. o spotřebitelském úvěru (dále též„ zákon“), na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši částka. Účastníci smlouvy si sjednali závazek žalované uhradit právnímu předchůdci žalobkyně kromě částky částka poskytnuté jako úvěr i částku částka sestávajícím z kapitalizovaného smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaná zaplatila na základě uvedené smlouvy částku částka. Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.
4. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná byla v postavení spotřebitele, smlouvu je tedy třeba posoudit dle ust. § 2395 o.z. a zároveň podle ust. § 1810 a násl. o.z. a podle zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdce žalobkyně tedy byl povinen dle ust. § 86 odst. 1 zákona před uzavřením smlouvy posoudit spotřebitelovu schopnost splácet spotřebitelský úvěr na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, v případě nezbytnosti též nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Předloženými listinnými doklady není podle názoru soudu prokázáno, že takové šetření bylo provedeno a že tak právní předchůdce žalobkyně dostál povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení, nevyplývá z nich, zda a jakým způsobem si právní předchůdce žalobkyně zjišťoval úvěruschopnost žalované, případně zda byla prověřena prostřednictvím insolvenčního rejstříku bankovního i nebankovního registru klientských informací. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedostavila k ústnímu jednání dne datum, nemohl soud vůči ní postupovat dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. a vyzvat ji k označení důkazů k prokázání skutečnosti, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost zjistit úvěruschopnost žalované. Z tvrzení žalované přitom soud zjistil, že v době, kdy požádala o poskytnutí úvěru, pobírala plat cca částka měsíčně, a měla dluh ve výši částka, o čemž právního předchůdce žalobkyně informovala a vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Soud proto vycházel z předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by předchozí věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované.
5. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
6. Směrnice Evropského parlamentu a rady 2008/48 /ES (dále též„ Směrnice“) v čl. 8 uvádí, že je důležité, aby trh nabízel dostatečný stupeň ochrany spotřebitele, a zajistil tak důvěru spotřebitelů. V čl. 23 uvádí, že v zájmu zajištění náležité úrovně ochrany spotřebitele a bez nadměrného zatížení věřitele nebo případně zprostředkovatele úvěru je vhodné omezit požadavky na předsmluvní informace podle této směrnice s přihlédnutím ke zvláštní povaze těchto smluv.
7. Výklad těchto ustanovení obsahuje rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020, C -679/18, podle kterého články 28 a 3 Směrnice musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 3 a 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátní právo, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23. Články 28 a 3 Směrnice musí jich být rovněž vykládány tak, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
8. Ze shora uvedeného vyplývá, že bez ohledu na ustanovení § 87 zákona je soud povinen zkoumat porušení předsmluvní povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele zmoci úřední a nikoliv pouze k námitce spotřebitele. Uvedený závěr též vyplývá z usnesení Ústavního soudu Pl. ÚS 3/20, kterým Ústavní soud vyjádřil názor, že ustanovení § 87 zákona není ustanovením, které lze v otázce posouzení úvěruschopnosti aplikovat, neboť v tomto směru musí soud postupovat podle čl. 8 a čl. 23 Směrnice, a nikoliv podle § 87 zákona.
9. Soud na danou věc tak aplikoval shora uvedené články Směrnice. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala, zda a jakým způsobem byla zjišťována úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěru, soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. Plnění poskytnuté žalované proto posoudil nikoli jako plnění poskytnuté na základě smlouvy o úvěru dle ust. 2395 o.z., ale jako bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 o.z., podle kterého bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch mimo jiné plněním bez právního důvodu. příjmení částka byla žalované poskytnuta bez právního důvodu, přičemž mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaná z částky částka uhradila částka. Nárok žalobkyně tak soud shledal důvodným pouze v částce částka včetně zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení.
10. Ve vztahu k žalobkyni bylo rozhodnuto dle ust. §1879 a 1880 odst. 1 o.z. neboť na žalobkyni byla pohledávka ze smlouvy postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (viz citovaná smlouva).
11. Na základě provedeného dokazování soud tak vyhověl žalobě pouze co do jistiny v částce částka, včetně zákonného úroku z prodlení od datum, tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení této částky určené v dopise žalobkyně z datum. V části, v které se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedeného příslušenství, byla žaloba zamítnuta, a to z výše uvedených důvodů, neboť nárok na zaplacení uvedených částek by mohl být uplatněn důvodně pouze v případě platně uzavřené smlouvy o úvěru.
12. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání tří měsíců od právní moci rozsudku. Tato lhůta byla určena s ohledem na poměry žalované, z jejíhož tvrzení bylo zjištěno, že její příjem činí nyní částka měsíčně, příjem jejího partnera, který je v invalidním důchodu, činí celkem částka měsíčně, žalovaná má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti ve věku čtyř let, na ostatní úvěry splácí částka měsíčně.
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když u účastníků nelze hovořit o převážném úspěchu či neúspěchu, neboť žalobkyně měla úspěch pouze co do jistiny a co do příslušenství, které se svou kapitalizovanou výší blížilo k částce, jež představuje jistinu, úspěšná naopak nebyla.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.