Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
11 C 126/2022-31
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. René Braunem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 31 673,69 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 7 839,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 839,66 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 017,18 Kč kapitalizovaného za období od datum do datum z částky 13 839,66 Kč, částky ve výši 14 080,11 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 362,70 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení částky 7 839,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 839,66 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 017,18 Kč kapitalizovaného za období od [datum] do [datum] z částky 13 839,66 Kč, částky ve výši 14 080,11 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 362,70 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne datum, ve znění doplnění ze dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 13 839,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 839,66 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 017,18 Kč kapitalizovaného za období od datum do datum z částky 13 839,66 Kč, částky ve výši 14 080,11 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 362,70 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tak, že dne datum uzavřel žalovaný se společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru číslo na základě které obdržel částku 22 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 18 894 Kč ve 14 splátkách po 2 921 Kč, což ale žalovaný neučinil, neboť uhradil pouze částku 16 000 Kč (z čehož 8 160,34 Kč bylo alokováno na jistinu a na příslušenství 7 839,66 Kč). Úvěr byl splatný do datum a žalovaný tak byl od datum v prodlení se zbývající části úvěru a příslušenství, kdy jistina činila 13 839,66 Kč a smluvní příslušenství 11 054,34 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy ze dne datum postoupena ze společnosti právnická osoba, IČO na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Pohledávka ve výši 44 735,05 Kč se ke dni postoupení skládala z jistiny ve výši 13 839,66 Kč, smluvního úroku ve výši 839,01 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 560,91 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 244,28 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 410,14 Kč, sankčního poplatku ve výši 3 750 Kč, paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, smluvního úroku ve výši 3 865,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 725,21 Kč a smluvní pokuty ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně ale požaduje pouze jistinu ve výši 13 839,66 Kč; smluvní úrok ve výši 839,01 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 560,91 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 244,28 Kč, nesplacený inkasní poplatku ve výši 2 410,14 Kč; úrok ve výši 3025,77 Kč od datum do datum ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 13 839,66 Kč; kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 017,18 Kč počítaný z částky 13 839,66 Kč v zákonné sazbě od datum do datum; smluvní pokutu ve výši 7 362,70 Kč ve výši 0,1 % denně za období od datum do datum; účelně vynaložené náklady za vymáhání pohledávky ve výši 256 Kč za odeslaný dopis zpoplatněný částkou 39 Kč a za osobní návštěvu žalovaného zpoplatněnou částkou ve výši 217 Kč. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti, kde byl povinen o své osobě uvést pravdivé údaje. Žalovanému měla dle výpočtů předchůdkyně žalobkyně zůstat, i po odečtení splátky poskytnutého úvěru, na živobytí, částka 6 079 Kč a nebyl tak jediný důvod se domnívat, že žalovaný nebyl schopen svým závazkům dostát.
2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil.
3. Ze žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem 13 400 Kč a výdaje na bydlení ve výši 4 400 Kč, předchůdkyně žalobkyně tyto částky od sebe odečetla a dospěla k závěru, že žalovaný má použitelný měsíční příjem 9 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, bez vyživovací povinnosti a žije u rodičů.
4. Z pracovní smlouvy zaměstnance agentury bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u agentury práce jako anonymizováno, místem výkonu práce byla obec a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, dle doby přidělení žalovaného k prvnímu uživateli, nejdéle však do datum.
5. Z výplatních pásek číslo, anonymizováno rok a anonymizováno rok bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného činila za anonymizováno rok částku ve výši 12 571 Kč a nezdanitelné náhrady činily 3 900 Kč. Za měsíc anonymizováno rok činila čistá mzda 9 286 Kč, náhrady 1 094 Kč a nezdanitelné náhrady 2 925 Kč. Za měsíc anonymizováno rok činila čistá mzda 11 419 Kč a nezdanitelné náhrady 3 120 Kč.
6. Ze smlouvy„ o úvěru“ ze dne datum, číslo bylo zjištěno, že stranami smlouvy jsou předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, IČO a žalovaný a těmito stranami je smlouva podepsána. Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 2 118 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč, a inkasním poplatkem za inkaso v místě bydliště ve výši 3 960 Kč. Splátky činila 2 921 Kč a bylo jich 14. Zápůjční úroková sazba byla ve výši 14 % a RPSN činilo 272,44 %. Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení s uhrazením jakékoliv splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že převzal celou částku úvěru v hotovosti.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a potvrzení o úplatě ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO a žalobkyně podepsaly smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni specifikované v seznamu pohledávek. Předchůdkyně žalobkyně potvrdila, že žalobkyně uhradila kupní cenu stanovenou ve smlouvě ze dne datum.
8. Z dokumentu„ Priloha_ke_smlouve_o_postoupení“ nadepsaném anonymizováno spisová značka číslo bylo zjištěno, že je zde specifikována pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo odesláno oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.
10. Z předžalobní upomínky ze dne datum a poštovního podacího archu ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslal žalovanému výzvu k zaplacení částky 44 579,28 Kč před podáním žaloby.
11. Z dopisu žalobkyně ze dne datum, dopisu zástupce žalobkyně ze dne datum, výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum, standardních informací o spotřebitelském úvěru a sledování zásilek č.l. 15 soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní hodnocení věci nebyl jejich obsah podstatný.
12. Soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba dne datum a žalovaný podepsali smlouvu nazvanou„ o úvěru“, číslo Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 2 118 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč, a inkasním poplatkem za inkaso v místě bydliště ve výši 3 960 Kč. Splátky činila 2 921 Kč a bylo jich 14. Zápůjční úroková sazba byla ve výši 14 % a RPSN činilo 272,44 %. příjmení 22 000 Kč byla žalovanému vyplacena v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Strany si sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky po dobu prodlení žalovaného s uhrazením jakékoliv splátky. Předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost z tvrzení žalovaného, který uvedl, že má příjem 13 400 Kč a výdaje na bydlení ve výši 4 400 Kč, předchůdkyně žalobkyně tyto částky od sebe odečetla a dospěla k závěru, že žalovaný má použitelný měsíční příjem 9 000 Kč. Žalovaný dále předchůdkyně žalobkyně sdělil, že má základní vzdělání, je svobodný, bez vyživovací povinnosti a žije u rodičů. Příjem žalovaného předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy žalovaného a výplatních pásek. Žalovaný byl zaměstnán u agentury práce jako anonymizováno, místem výkonu práce byla obec a pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, dle doby přidělení žalovaného k prvnímu uživateli, nejdéle však do datum obec mzda žalovaného činila za anonymizováno rok částku ve výši 12 571 Kč a nezdanitelné náhrady činily 3 900 Kč. Za měsíc anonymizováno rok činila čistá mzda 9 286 Kč, náhrady 1 094 Kč a nezdanitelné náhrady 2 925 Kč. Za měsíc anonymizováno rok činila čistá mzda 11 419 Kč a nezdanitelné náhrady 3 120 Kč. Předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO a žalobkyně uzavřely smlouvu, na základě které předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky na žalobkyni specifikované v seznamu pohledávek, kdy pohledávka za žalovaným ze smlouvy číslo byla součástí seznamu. Žalovanému bylo oznamováno postoupení pohledávky. Žalobkyně před podáním žaloby vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 příjmení vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby
z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn.
33 Cdo 2178/2018:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
18. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované splatit předmětný úvěr. V řízení bylo ale prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila nedostatečně. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu žalovaného, ke kterému měla k dispozici smlouvu s agenturou práce a výplatní pásky, přičemž vycházela z příjmu 13 400 Kč. Žalovaný ale takové mzdy nedosahoval. obec mzda žalovaného činila za anonymizováno rok částku ve výši 12 571 Kč a nezdanitelné náhrady činily 3 900 Kč. Za měsíc anonymizováno rok činila čistá mzda 9 286 Kč, náhrady 1 094 Kč a nezdanitelné náhrady 2 925 Kč. Za měsíc anonymizováno rok činila čistá mzda 11 419 Kč a nezdanitelné náhrady 3 120 Kč. Odhlédne-li soud od skutečnosti, že předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici nejaktuálnější výplatní pásky, tak průměrná čistá mzda žalovaného činila cca 11 000 Kč, zbytek činily náhrady, které ale jsou určeny k náhradě nákladů v souvislosti s prací a dle názoru soudu je nelze bez dalšího započítávat jako příjem žalovaného, zvláště za situace, že s případnými pracovními výdaji předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti vůbec nepracovala, přičemž bylo zřejmé, že nějaké výdaje žalovaný s prací mít musí, když mu byly vypláceny náhrady. Navíc je z předložené smlouvy zřejmé, že žalovaný měl pracovní poměr u agentury práce na dobu určitou, jehož konec byl navázán na ukončení práce u přiděleného uživatele a mohl skončit dříve, než by žalovaný doplatil úvěr. Co se týče výdajové stránky poměrů žalovaného, tak předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného ohledně jejich výše (4 400 Kč) a jeho výdaje jakkoliv neověřovala. V daném případě s ohledem na doložené příjmy, tvrzené výdaje a výši splátky dle názoru soudu tak učinit měla a výdajovou stránku měla zkoumat podrobněji, ostatně jak je výše uvedeno, soudy dovodily, že poskytovatelé úvěrů mají povinnost zkoumat jak příjmovou stránku, tak výdajovou stránku poměrů spotřebitele a údaje získané od spotřebitele si ověřit. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila pouze s tvrzením žalovaného, že žije u rodičů, přičemž je zřejmé, že místo výkonu práce má v obec, s čímž musí být spojeny další výdaje, neboť adresu bydliště má v obec, kdy tento rozpor, kromě výše skutečných výdajů, předchůdkyně žalobkyně jakkoliv nezkoumala. Žalobkyně pak netvrdila a ani nedoložila, že by jméno žalovaného bylo zkoumáno v jakýchkoliv databázích, kromě tvrzení, že žalovaný nemá záznam v insolvenčním rejstříku a tak nemohl mít ani záznam v době poskytnutí úvěru. Je tak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost řádně nezkoumala a navíc zjištěné informace od žalovaného špatně posoudila.
19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 87 odst. 1, věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne datum vyplatila částku 22 000 Kč, přičemž žalovaný na svůj dluh uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 16 000 Kč. Žalovaný v řízení nenamítal, že by uhradil jakoukoliv částku na svůj dluh, přičemž břemeno tvrzení a důkazní ohledně výše uhrazené částky jde právě za žalovaným. Stejně tak žalovaný neuváděl žádné skutečnosti, ohledně možností uvedenou částku splatit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka ze smlouvy se všemi právy a povinnostmi postoupena, tedy vzniklo právo na vrácení zbývající poskytnuté částky 6 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl.
20. Soud nepřiznal žalobkyni ani úrok z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení § 1958 odst. 2 o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). Občanský zákoník obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné, jejíž splatnost je v dané věci stanovena soudem s ohledem na možnosti spotřebitele (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). S ohledem na to, že žalovaný jakkoliv netvrdil, jaké jsou jeho možnosti částku 6 000 Kč splácet, soud stanovil lhůtu k plnění podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř, tedy obecnou třídenní lhůtu, přičemž do prodlení se žalovaný dostane až neuhrazením pohledávky v této soudem stanovené lhůtě.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl v řízení sice převážně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.