Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 99/2022-31
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 6.339,81 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 1.639,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.639,81 Kč od datum do zaplacení a nákladů vymáhání ve výši 473 Kč a úroku z prodlení ve výši 103,06 Kč, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.700 Kč od datum do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 298,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částku 1.639,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1.639,81 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů vymáhání ve výši 473 Kč a úroku z prodlení ve výši 103,06 Kč, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.700 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 298,17 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala původně zaplacení částky 6.339,81 Kč jako jistiny, částky 5.957,69 Kč jako úroku a 1.775,15 Kč jako smluvní pokuty a 473 Kč náklady spojené s vymáháním pohledávky. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 8.000 Kč. Žalobkyně vzala žalobu zpět o částku 7.732,84 Kč představující úrok a smluvní pokutu a soud podle § 96 o. s. ř. o. s. ř. řízení částečně zastavil.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil.
3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle § 115a občanského soudního řádu jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali.
4. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru dne datum ve výši 8.000 Kč. Ve smlouvě pak byly v rámci smluvních ujednání dohodnuty sankce za nesplácení (viz smlouva o úvěru). Žalobkyně neposuzovala úvěruschopnost žalované.
5. Soud posuzoval smlouvu uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku . Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení § 86 ZosÚ.
7. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
9. Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
10. Soud vychází z ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila na smlouvu, přičemž dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila 3.300 Kč a byla ji vyplacena částka 8.000 Kč a má vrátit částku 4.700 Kč.
14. Soud také v souladu s § 1970 občanského zákoníku přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o kapitalizovaný úrok z prodlení, soud jej přiznal ve výši 298,17 Kč za dobu od datum do datum z částky jistiny nevrácené žalovanou 4.700 Kč.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. a § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů řízení by měla úspěšnější žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.