Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 151/2022-35

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 52.124,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39.965 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 39.965 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 12.159,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 742 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 811,15 Kč, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 49.819,40 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 49.819,40 Kč od 2. 10. 2021 do 14. 10. 2021, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9.854,40 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4.670 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 39.965 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 39.965 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 12.159,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 742 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 811,15 Kč, úroku ve výši 15,99 % ročně z částky 49.819,40 Kč od 2. 10. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 49.819,40 Kč od 2. 10. 2021 do 14. 10. 2021, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 9.854,40 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4.670 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 52.124,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným dne datum. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 50.000 Kč a byl sjednán úrok ve výši 15,99 % ročně a poplatky dle platného ceníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně nehradil poskytnutý úvěr, prohlásila právnická osoba celý úvěr za okamžitě splatný k datu 28. 7. 2021. Žalobou je požadována jistina ve výši 49.819,40 Kč, poplatky v celkové výši 2.305 Kč, částka 742 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 15,99 % ročně z jistiny úvěru do 1. 10. 2021, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 811,15 Kč z řádně a včas nesplacených částek do 1. 10. 2021 a dále smluvní úrok od 2. 10. 2021 a zákonný úrok od 2. 10. 2021 do zaplacení. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že poplatky 2.305 Kč tvoří 2 x 900 Kč cena za náklady spojené s prodlení dle odst. 10 ceníku a dále 4 x 103 Kč a 1 x 93 Kč cena za pojištění, které bylo sjednáno na základě čl. 7 smlouvy. Dále doplnila, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši 10.035 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů žalobkyní učinil soud závěr o skutkovém stavu věci a má za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena pod číslo smlouva o úvěru a žalované byla poskytnuta částka v celkové výši 50.000 Kč na bankoví účet, který žalovaná sdělila. Byla sjednána úroková sazba ve výši 15,99 % ročně a RPSN ve výši 17,86 % (úvěrová smlouva, stav úvěru v minulosti). Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne datum a další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příslušných seznamů postupovaných pohledávek a poštovních archů. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil řádně sjednané splátky, prohlásila právnická osoba celý úvěr okamžitě za splatný dne 28. 7. 2021 a vyzvala k úhradě dluhu (oznámení o prohlášení úvěru za splatný). Žalovaný pak dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu žalobkyně (předložabní výzva, poštovní podací arch).

5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní - podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru) poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu

ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 20. 6. 2022 vyzvána, aby doplnila tvrzení, zda a jakým způsobem posoudil právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky předmětného úvěru a byla vyzvána k doložení příslušných dokladů. Žalobkyně pak k výzvě soudu uvedla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného splácet způsobem, kdy žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť. Žadatel na žádosti uvedl příjem ve výši 22.324 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u obec anonymizováno dle výpisu z účtu klienta a dále banka ověřila insolvenční rejstřík, který byl negativní. Dále vycházel z údajů uvedených žadatelem, který uvedl výdaje 0 Kč a nájemné ve výši 7.500 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 13.607 Kč a současně stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Dále banka zjistila, že žadatel měl v době úvěrové žádosti úvěr kontokorentní v obec anonymizováno s limitem 2.000 Kč a další úvěr se splátkou 700 Kč. K tomuto tvrzení předložila žalobkyně„ Sdělení k posouzení úvěruschopnosti klienta od obec anonymizováno“, informace z CCB s výsledkem negativní a výpis z účtu. Z y nazvané jako„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ vyplývá, že klient má 3 existující úvěry se splátkou 700 Kč + 3.690 Kč a další kontokorentní úvěr se splátkou 0 Kč (posouzení úvěruschopnosti klienta). Daná smlouva byla uzavřena dne datum. Žalobkyně pak předložila výpis z účtu žalovaného za leden 2020, ze kterého vyplývá příchozí úhrada 30.000 Kč, počáteční zůstatek 0 Kč a konečný zůstatek 10.000 Kč. Z výpisu za únor 2020 vyplývá počáteční zůstatek 10.000 Kč a konečný 1.426,20 Kč. Je zde patrné inkaso úvěru 700 Kč a není zde patrná přišlá platba ze zaměstnání. Za březen je patrný počáteční zůstatek 1.426,20 Kč a konečný - 2.007,56 Kč. Z výpisu je patrná příchozí úhrada mzdy ve výši 18.907 Kč a inkaso úvěru 700 Kč. Konečný zůstatek je uveden - 2.007,56 Kč. Za duben 2020 je počáteční zůstatek - 2.007,56 Kč a konečný zůstatek 3.193,32 Kč. Je zde patrné připsání půjčky od právnická osoba ve výši 2.500 Kč. Dále je zde uveden řádně čerpaný kontokorent mzdy ve výši 23.160 Kč. Dále je zde inkaso úvěru 700 Kč. Z výpisu za květen 2020 vyplývá počáteční zůstatek 3.193,32 Kč a konečný zůstatek 118,08 Kč. Je zde příchozí úhrada řádně čerpaný kontokorent 2.500 Kč a dále mzda od příjmení jméno příjmení 20.647 Kč. Dále je zde inkaso úvěru 700 Kč a řádně čerpaný kontokorent - 337 Kč. Konečný zůstatek 118,08 Kč. Za červen je počáteční zůstatek 118 Kč a konečný zůstatek 2.059 Kč. Je zde evidován řádně čerpaný kontokorent 739,60 Kč. Dále je zde mzda ve výši 26.581 Kč z 10. 6. 2020 od příjmení jméno příjmení. Je tu další inkaso úvěru ve výši 700 Kč + 500 Kč. Konečný zůstatek činí 2.059 Kč (výpis z účtu žalovaného).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně (její právní předchůdce), jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení uvedených žalobkyní v žalobě i v doplnění těchto tvrzení ze dne 11. 7. 2022. Žalobkyně (její právní předchůdce) se dostatečně nezabývala výdajovou a ani příjmovou stránkou poměrů žalovaného, když je zohledněno pouze životní minimum klienta a průměrný příjem žalovaného zjištěný z bankovních výpisů z účtu žalovaného. Nebyly zjišťovány a prověřovány náklady na bydlení žalovaného, náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby, když tyto údaje vůbec nezjišťovala a neprověřovala. Žalobkyně (její právní předchůdce) pak pouze stanovila životní výdaje klienta po zohlednění podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení a stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tím, že (právní předchůdce) žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalovaného, nesplnila nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že provedla lustraci žalovaného byť s negativním výsledkem v registru SOLUS či registru NRKI, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyla veden, neznamená to automaticky, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na dovozenou neplatnost předmětné smlouvy o úvěru jsou si strany této neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 50.000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady ve výši 10.035 Kč, když na straně žalovaného vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení ve výši 39.965 Kč. Soud pak přiznal žalobkyni i právo na uplatněné zákonné úroky z prodlení z přiznané jistiny v souladu s ust. ve výší dle nař. vlády č. Na zákonné úroky z prodlení má žalobkyně nárok od 15. 10. 2021, když bylo prokázáno, že žalovaného vyzvala k úhradě dluhu v přípise o oznámení postoupení pohledávky ze dne 14. 10. 2021, tj. na tento zákonný úrok z prodlení má nárok ode dne následujícího po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění závazku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení až od data 15. 10. 2021 do zaplacení a co se týká předcházejícího období, tak uplatněný nárok žalobou zamítl. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.

13. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, postupoval soud dle vyhl. č. advokátního tarifu, a to dle cit. vyhlášky, když v tomto případě činí odměna za 1 úkon vykonané právní služby částku ve výši 3.220 Kč a při plném úspěchu ve věci by náklady řízení představovaly 14.863,60 Kč (zaplacený soudní poplatek 2.086 Kč, 3 x 3.220 Kč za převzetí věci a výzvu k plnění a podání žaloby, dále 3 x 300 Kč RP dle cit. vyhlášky a 21 % DPH). Soud při výpočtu náhrady nákladů řízení postupoval dle ustanovení a zkoumal poměr úspěchu účastníků ve věci. Po kapitalizaci příslušenství k datu vyhlášení rozsudku soud vypočet úspěch žalobkyně co do 65,71 % a úspěch žalovaného ve výši 34,29 %. Výsledný úspěch žalobkyně tedy činí částku ve výši 31,42 % a tomu procentuálně odpovídá částka ve výši 4.670 Kč, která byla přiznána žalobkyni a je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).