Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 63/2022-46

Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalenou Kolářovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 46 107,01 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 462 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 14. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zbytku zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 49,49 % oprávněných nákladů ve výši 1 991 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 462 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 14. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zbytku zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 49,49 % oprávněných nákladů ve výši 1 991 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobkyně se žalobou, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, došlou nadepsanému soudu dne 30. 11. 2021, domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 26. 8. 2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo (dále jen jako„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalovaného, v důsledku které přestal hradit poskytnutý úvěr, nebylo toto zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaný byl v souladu se Smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a zavázal se takto poskytnutý revolvingový úvěr žalobkyni vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši pravidelné měsíční splátky 2,92 % z výše sjednaného úvěrového rámce, v níž jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, příp. nepravidelné poplatky, se splatností vždy 20. den v měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 45 787,30 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 10 538 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 30. 8. 2021 a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 30. 8. 2021. Žalobkyně dále doplnila, že schopnost žalovaného splácet úvěr ověřila lustrací žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, kontaktovala žalovaného prostřednictvím telefonního hovoru, během něhož si ověřila základní údaje ze Smlouvy, vyžádala si od něj výpis z účtu a zjistila z něj, že příjem žalovaného za měsíc červenec 2020 činil 24 800 Kč a z daňového přiznání žalovaného za rok 2019 zjistila, že v daném roce činily příjmy žalovaného částku 314 791 Kč Tyto údaje žalobkyně vyhodnotila pomocí statistického modelu a došla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně se k jednání nedostavila a svou nepřítomnost omluvila podáním ze dne 10. 8. 2022 a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání bez omluvy neodstavil, přestože předvolání k jednání mu bylo doručeno dnem 8. 8. 2022. Soud proto věc projednal a rozhodl dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “) v nepřítomnosti obou účastníků.

4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

5. Z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným číslo ze dne 26. 8. 2020 má soud za prokázané, že si žalobkyně a žalovaný ujednali, že žalobkyně žalovanému poskytne revolvingový úvěr s úvěrovým limitem do výše 45 000 Kč, vyčerpané finanční prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 27,88 % ročně, minimální splátka činila 2,92 % z úvěrového rámce, tj. 1 314 Kč, se splatností vždy k 20. dni v měsíci. Součástí smlouvy byly rovněž úvěrové podmínky (zjištěno rovněž z úvěrových podmínek – revolvingový úvěr, dokumenty k pojištění, kód úvěrových podmínek IJK 119). Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem jakož i příjem jeho domácnosti je 25 000 Kč a je podnikatel.

6. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob žalovaného za zdaňovací období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 má soud za prokázané, že příjmy žalovaného v uvedeném roce činily 314 791 Kč a výdaje související s příjmy žalovaného činily 188 875 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, vedeného u právnická osoba bank za období 1. 7. 2020 – 31. 7 2020 má soud za prokázané, že počáteční zůstatek v uvedeném období na účtu žalovaného byl minus 20 039,35 Kč a konečný zůstatek minus 15 525,02 Kč, příjmy žalovaného činily 25 600 Kč, na účet žalovaného v daném měsíci bylo připsáno celkem 42 900,02 Kč a odepsáno celkem 38 385,69 Kč. V uvedeném měsíci žalovaný splácel„ půjčku 1“ v částce 526,52 Kč a„ půjčku 2“ v částce 490 Kč. Z úvěrové karty žalovaného a úvěrové zprávy žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný uvedl výdaje domácnosti 13 100 Kč, žalobkyně provedla lustraci žalovaného v systémech SOLUS s výsledkem nenalezen žádný závazek po splatnosti, NRKI s výsledkem pozitivní vyhodnocení, CEE a ISIR s výsledky v registru nenalezen. Dle statistického modelu byl zbývající MLS žalovaného 18 055 Kč. Jiným společnostem žalovaný splácel částku 1 771 Kč měsíčně. Za období let 2019 a 2020 bylo u žalovaného evidováno 11 odmítnutých žádostí o úvěr. Zároveň byl u žalovaného k červenci 2020 evidován úvěr se sumou zbývající ke zaplacení v částce 83 359 Kč, v částce 26 732 Kč a čerpaný kontokorentní úvěr v částce 15 525 Kč.

7. Z potvrzení o tuzemské platbě ze dne 13. 4. 2022 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 8. 2020 částku 45 000 Kč.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě číslo má soud za prokázané, že žalovaný prostřednictvím kreditní karty čerpal úvěr v částce 45 000 Kč od 26. 8. 2020, žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, konečný zůstatek na úvěrovém účtu po zesplatnění úvěru dne 30. 8. 2021 činil 46 984,76 Kč, žalovaný celkem na poskytnutý úvěr žalobkyni zaplatil částku 10 538 Kč.

9. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 30. 8. 2021, včetně poštovního podacího archu, má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala ke splacení celého úvěru nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 9. 2021, včetně poštovního podacího archu, má soud za prokázané, že právní zástupce žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzval k zaplacení částky 52 846,80 Kč.

11. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci. Soud nemá žádný důvod pochybovat o skutečnostech vyplývajících z provedených listinných důkazů. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti podstatné pro rozhodnutí ve věci samé.

12. Soud z provedeného dokazování a po zhodnocení důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu:

13. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému k čerpání úvěrový rámec 45 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 27,88 % ročně a minimální splátkou 2,92 % z úvěrového rámce, tj. 1 314 Kč, z vyčerpané finanční částky, a poskytla žalovanému dne 26. 8. 2020 částku 45 000 Kč. Před uzavřením Smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to posouzením příjmové a výdajové stránky žalovaného, přezkumem klientských informací o proměnných a nahlédnutím do externích úvěrových registrů. Na základě toho žalobkyně stanovila hodnotu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena. Žalovaný měl v době sjednání závazku, v červenci 2020 příjem cca 25 600 Kč měsíčně, počáteční zůstatek na účtu žalovaného v červenci 2020 (měsíc před sjednáním úvěru) byl minus 20 039,35 Kč a konečný zůstatek minus 15 525,02 Kč, v uvedeném měsíci žalovaný z účtu splácel půjčku v částce 526,52 Kč a v částce 490 Kč. Za období let 2019 a 2020 bylo u žalovaného evidováno 11 odmítnutých žádostí o úvěr. Zároveň byl u žalovaného k červenci 2020 evidován úvěr se sumou zbývající k zaplacení v částce 83 359 Kč, v částce 26 732 Kč a čerpaný kontokorentní úvěr v částce 15 525 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to spolu s příslušenstvím. Žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplácel, žalobkyně úvěr žalovaného ke dni 30. 8. 2021 zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky. Žalovaný ze smlouvy o úvěru plnil žalobkyni částku 10 538 Kč. Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k zaplacení dlužné částky.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. an. , (dále jen „o. z.“). Žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, tedy jako spotřebitel ( , 420, an. o. z.), proto se na smlouvu aplikuje rovněž , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ (…) aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“

19. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudního dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda žalobkyně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného.

20. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele přitom chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky jeho platební neschopnosti, ale zprostředkovaně také společnost jako celek před negativními vlivy způsobenými exekučním a insolvenčním zatížením populace a taktéž pozici věřitelů samých, neboť snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Takové posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je přitom věřitel povinen provádět dle citovaného ust. ZoSÚ s odbornou péčí, tedy řádně posuzovat osobní a majetkové poměry spotřebitele – žadatele o úvěr z hlediska jeho schopnosti úvěr splácet, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů a dalších okolností, které by mohly mít vliv na řádné splácení úvěru. V této souvislosti Nejvyšší soud opakovaně konstatoval, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , dále srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , ad.). Dostatečnými tedy nejsou informace získané pouze od spotřebitele, ale je nutné v rámci odborné péče údaje, které dlužník uvedl, ověřit, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. Věřitel je povinen využívat rovněž veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. -39). Takový výklad odpovídá i výkladu přijatému Soudním dvorem Evropské unie (dále jen„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (CA Consumer Finance SA v . Ingrid Bakkaus a další), kde tento vyložil směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. V daném případě však žalobkyně své povinnosti nesplnila. Žalovanému v porovnání s jeho příjmy cca. 25 000 Kč měsíčně, avšak vysokými výdaji téměř dosahujícími žalobcových příjmů v období bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru, poskytla poměrně vysoký úvěrový rámec, který představoval splátku v částce 1 314 Kč. Přitom zůstatek na běžném bankovním účtu žalobce byl bezprostředně před poskytnutím úvěru minusový, žalovaný již před poskytnutím úvěru žalobkyní měl tři jiné nesplacené úvěry v celkové částce 125 616 Kč a v posledních dvou letech bylo 11 žádostí o úvěr odmítnuto. Posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak proběhlo pouze formálně a pravděpodobně v takové rychlosti, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohlo vyplynout, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně se přitom nedostavila k jednání, soud ji proto nemohl poučit dle , aby příslušná tvrzení a důkazní návrhy doplnila, přičemž není povinností soudu tato poučení sdělovat jinak, ani z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. ).

24. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZoSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, posoudil soud uvedenou jako absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevně narušující veřejný pořádek podle § 588 o. z. a současně dle § 87 odst. 1 ZoSÚ.

25. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, když přijal od žalobkyně plnění v částce 45 000 Kč a žalobkyni zaplatil toliko částku 10 538 Kč O úrocích z prodlení soud rozhodl dle ust. o. z. ve výši dle tak, že se přiznávají od 15. 9. 2021, neboť nárok na úrok z prodlení z částky bezdůvodného obohacení vzniká od okamžiku, kde byl ten, kdo se na úkor druhého bezdůvodně obohatil, vyzván k plnění. Takovou výzvou pak byla výzva ke splacení celého úvěru ze dne 30. 8. 2021, přičemž den následující po 14 denní splatnosti od sepsání výzvy je den 14. 9. 2021, od kdy se žalovaný dostal do prodlení s vydáním částky představující jeho bezdůvodné obohacení.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. , a to tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná ve větší míře, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 991 Kč. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 74,74 %, žalovaný byl ve věci úspěšný z 25,26 %. Míra úspěchu žalobkyně je tak vyčíslena 49,49 %, v níž jí také byla přiznána náhrada nákladů řízení.

28. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 845 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 107,01Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč, celkem tedy částky 4 023 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení ze doplnění žaloby ze dne 14. 4. 2022, když žalobkyně měla skutková tvrzení dostatečně tvrdit již v žalobě.

29. Povinnost žalovaného zaplatit náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně vyplývá z ust. a dále z ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.