Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 58/2022-36

Okresní soud v Opavě rozhodl soudkyní JUDr. Miroslavou Kramnou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

; zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, LL.M.

sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 13 578 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 743 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 743 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohl. částky 1 835 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 578 Kč od 15. 11. 2021 do 29. 11. 2021 a z částky 1 835 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 644 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 743 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 743 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohl. částky 1 835 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 13 578 Kč od 15. 11. 2021 do 29. 11. 2021 a z částky 1 835 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 644 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou soudu dne 30. 11. 2021 se žalobkyně vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 13 578 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne datum úvěrovou smlouvu, kdy se jednalo o bezúčelový spotřebitelský úvěr a na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému peněžitou částku 15 000 Kč převodem na účet žalovaného, které uvedl ve smlouvě, a to bankovní účet. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splatit ve lhůtě 30 dnů od jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč. V tomto případě byl úvěr splatný dne 9. 6. 2021. Žalovaný si prodloužil splatnost desetiprocentním odkladem. Aby došlo k prodloužení splatnosti o 30 dní, musí klient uhradit částku 2 235 Kč. Dne 9. 5. 2021 byla uhrazena částka 2 257 Kč a dne 25. 8. 2021 částka 1 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, byl vyzýván k úhradě a následně mu žalobkyně vyúčtovala dne 22. 6. 2021 a dne 16. 9. 2021 vždy 100 Kč jako účelně vynaložené náklady. Ke dni sepsání žaloby eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 13 578 Kč sestávající z nesplacené jistiny 12 500 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, účelně vynaložených nákladů 200 Kč a smluvních pokut v celkové výši 383 Kč. K výši nesplacené jistiny došla žalobkyně tak, že od poskytnuté částky 15 000 Kč odečetla platbu 2 500 Kč. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána žalobkyní výzva k úhradě, na tuto výzvu však nereagoval. Při uzavírání smlouvy žalobkyně hodnotila schopnost žalovaného splácet, kdy zkoumala, zda žalovaný má úvěr u jiných společností prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále zda má jiné závazky a tyto hradí prostřednictvím registru SOLUS, v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost důsledným zjišťováním u žalovaného jeho kreditního skóre neboli credit scoringu. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a pro tento účel je využíván statistický model. Žalobkyně vycházela dále z životního minima dospělého člena domácnosti v době schvalování úvěru ve výši a měsíčních nákladů domácnosti na bydlení dle údajů ČSÚ. Spolu s provedením lustrace ve výše uvedených registrech shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr.

2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu dne 30. 6. 2022.

3. Soud dále pokračoval v řízení dle a 3 , jestliže žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se k jednání nedostavil, k nároku žalobkyně se nevyjádřil, a rozhodl dle obsahu spisu a předložených listinných důkazů.

4. Soud z úvěrové smlouvy ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku poplatků žalobkyně, výpisu úhrad, čerpání a splátek k 24. 11. 2021, předžalobní výzvy k plnění ze dne 15. 10. 2021, včetně poštovního podacího archu z 18. 10. 2021, úvěrové zprávy - osobní data, vzal soud za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě, na která proto soud pro stručnost odkazuje. Dále soud zjistil podle výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 3 257 Kč a z úvěrové zprávy – osobních dat žalovaného, že podle sumarizace kontraktů měl žalovaný v letech 2018 až 2020 sjednáno nejméně 11 osobních úvěrů a dva spotřební úvěry, kdy s výjimkou jednoho osobního úvěru z datum a spotřebního úvěru z datum, byly ostatní předčasně ukončeny.

5. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že žalovaný a žalobkyně mezi sebou uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit ve lhůtě 30 dnů. V důsledku prodloužení splatnosti o 30 dnů a úhradě poplatku za toto prodloužení, byl předmětný úvěr poskytnutý žalovanému splatný dne 9. 6. 2021. Žalovaný úvěr neuhradil, dostal se do prodlení a byl vyzýván k zaplacení, za což si žalobkyně vyúčtovala účelně vynaložené náklady v celkové výši 200 Kč, jakož i jednorázovou smluvní pokutu vypočtenou jako 3 % z nezaplacené jistiny úvěru. Smluvní pokuta ve výši 383 Kč byla účtována dne 23. 7. 2021 Celkem žalovaný dluží žalobkyni částku 13 578 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 12 500 Kč, dále z poplatku za poskytnutí úvěru 495 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč a smluvní pokuty 383 Kč. Žalobkyně tvrdila k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, že tento je zaměstnanec s měsíčním čistým příjmem 30 000 Kč, čistý příjem ostatních členů domácnosti činí 17 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti na bydlení činí 14 000 Kč, životní minimum členů domácnosti (dospělý) 3 410 Kč, souhrnná měsíční splátka jiných úvěrových závazků je ve výši 6 067 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost a že byla ohledně něho provedena kontrola v registru SOLUS, NRKI, ISIR a CEE, a proto dovodila, že žalovaný je schopen splácet předmětný úvěr.

6. V posuzované věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu ust. , (dále jen „ “), část obsahu smlouvy určily odkazem na smluvní podmínky stranám známé ( ). Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti obvykle tvrdí, že ke svojí zákonné povinnosti prověřování bonity spotřebitele přistupuje důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, kdy tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení a podobně, kdy pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Pro předcházení předlužení klienta zajišťuje žalobkyně kontrolu bonity klienta, jejímž výsledkem je limit nejvyšší měsíční splátky, v rámci něhož je ověřována schopnost klienta splácet další finanční závazky a hradit nezbytné životní výdaje. K tomu dále uvedla, že zohledňováno je rodinné postavení klienta, zejména vyživovací povinnosti, příjem partnera, případně další skutečnosti, a vyvstává-li navzdory takto podrobnému přezkumu pochybnost o pravosti tvrzení klienta, přistupuje úvěrující subjekt k žádosti o předložení potvrzení o výši příjmu nebo výpisu z bankovního účtu, ověření údajů o zaměstnání a podobně. Existenci případných dalších pochybností ohledně bonity klienta minimalizuje žalobkyně kontrolou klienta v externích registrech, kdy jsou k tomu využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. V této věci brala žalobkyně v úvahu, že čistý měsíční příjem žalovaného představuje částku 30 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, příjem ostatních členů domácnosti činí 17 000 Kč, splácí jiné úvěrové závazky částkou 6 067 Kč měsíčně a má výdaje s domácností na bydlení 14 000 Kč, tedy žalobkyně dovozuje, že bylo ve finančních možnostech žalovaného tento úvěr splácet, že řádně posoudila úvěruschopnosti žalovaného.

11. S výše uvedeným závěrem žalobkyně se nelze ztotožnit. Žalobkyně předně ani na výzvu soudu nebyla schopna doložit, z jakých příjmů a výdajů žalovaného vycházela. K prokázání těchto skutečností žalobkyně předložila soudu toliko téměř nečitelnou fotokopii části měsíčního výpisu z jeho bankovního účtu u KB snad z roku 2018 či 2019. Je proto zřejmé, že žalobkyně na základě údajů, které měla k dispozici (aniž by vůbec doložila, nebo alespoň tvrdila, že ověřila jejich původ – nestačí totiž tyto ověřovat jen při pochybnostech o jejich správnosti, ale vždy, tzn. taková pochybnost je zde dána automaticky, tzn. presumuje se, jinak by se o skutečné ověření bonity klienta a posouzení jeho schopnosti splácet úvěr nejednalo - k čemu by bylo totiž takové ověřování, když klient - zákazník si může vymyslet svůj příjem a příjem ostatních členů domácnosti navíc nespecifikovaných v podstatě jakýkoliv), situaci žalovaného vyhodnotila zjevně nesprávně. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, totiž poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že zákonným požadavkem je tedy právě také to, aby poskytovatel úvěru vycházel ze spolehlivých informací získaných od spotřebitele. Nemůže se tak spokojit pouze s prohlášením spotřebitele, ale spotřebitel k objektivnímu posouzení poskytovateli úvěru musí tyto údaje doložit, neboli prokázat s tím, že bez toho poskytovatel úvěru nesplní svou zákonnou povinnost, čehož následkem je neplatnost takové smlouvy.

12. Za té situace proto žalobkyně nevyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele.

13. Soud uzavřel, že smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy inkasoval. Žalovaný obdržel od žalobkyně 15 000 Kč, zaplatil žalobkyni dosud 3 257 Kč, pročež mu zbývá uhradit jí 11 743 Kč.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 cit. zák. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. se stanovuje výše úroku z prodlení, která odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Do prodlení se žalovaný dostal, v návaznosti na lhůtu poskytnutou v předžalobní výzvě, od 30. 11. 2021.

15. S ohledem na vše výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla z větší části úspěšná v tomto sporu na rozdíl od žalovaného, a to ve výši 73 % k celku a má proto právo na úhradu 73 % z celkových nákladů řízení 2 252 Kč, což představuje částku 1 644 Kč, kterou je žalovaný povinen žalobkyni uhradit k rukám jejího právního zástupce. Celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč sestávaly ze soudního poplatku 800 Kč a nákladů za právní zastoupení za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, výzva k plnění a podání návrhu) dle vyhlášky 177/96 Sb. po 300 Kč, tři paušální částky dle odst. 5 cit. ust. po 100 Kč, tj. 1 200 Kč a 21 % DPH v souladu s  , tj. částky 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo na exekuci.