Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 77/2022-31
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 932,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 932,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 960,50 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 732,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 285,02 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 5 932,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 960,50 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 732,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 285,02 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 5 932,84 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 10. 7. 2017 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 12 272 Kč, jež představuje kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady za vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku ve výši 27 272 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 948 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 10. 9. 2018. Na základě žalovanou vyplněné žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru s uvedením osobních údajů, zaměstnání, měsíčních příjmů a výdajů, ostatních finančních závazků, a předložených listin a dokladů byla posuzována schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná na uvedenou pohledávku uhradila částku v celkové výši 22 247,99 Kč. Žalobou uplatněná pohledávka sestává z nesplacené jistiny ve výši 2 960,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 732,91 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 960,50 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 285,02 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 183 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 972,34 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena s účinností od 5. 8. 2021 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
2. Dne 7. 6. 2022 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru vyhodnotila předchůdkyně žalobkyně žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalované mělo po odečtení měsíční splátky úvěru měsíčně zůstat 4 700 Kč, kterými mohla volně disponovat. Žalovaná dále předložila předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky, pracovní smlouvu a poštovní poukázku A. Žalovaná rovněž nemá záznam v insolvenčním rejstříku.
3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.
5. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř.
6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 10. 7. 2017 při podpisu smlouvy o úvěru v hotovosti částku 15 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr a z žalovanou předložené pracovní smlouvy, výplatních pásek a poštovní poukázky A. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 22 247,99 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Dle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde, než shledat smlouvu neplatnou.
17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně měla s žalovanou uzavřít dne 10. 7. 2017 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 15 000 Kč, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr, vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně sice formálně zjišťovala příjmy a výdaje žalované, tvrzené skutečnosti o příjmu si ověřovala na základě žalovanou předložených dokumentů, tvrzené skutečnosti o výdajích si neuvěřovala, zjištěné informace pak správně nevyhodnotila a neučinila z nich odpovídající kvalifikovaný závěr, když z předložených listin nelze učinit závěr, že byla žalovaná schopna dostát svých závazků ze smlouvy o úvěru.
18. Konkrétně tedy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované: Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 10. 7. 2017 bylo zjištěno, že žalovaná požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč na 14 měsíců s měsíční splátkou ve výši 1 948 Kč. V žádosti uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnaná od 1. 5. 2016 s průměrným měsíčním příjmem 12 974 Kč. Žádné jiné příjmy nebyly žalovanou tvrzeny ani doloženy. Její průměrné měsíční výdaje pak měly tvořit - nájemné ve výši 4 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 2000 Kč, spoření/pojištění ve výši 200 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne 10. 7. 2017 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 27 272 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 948 Kč. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela dne 1. 5. 2016 pracovní smlouvu se zaměstnavatelem anonymizována čtyři slova, se sídlem ve městě anonymizováno v země, kdy maximální měsíční příjem žalované z tohoto zaměstnání měl činit 450 euro. Z výplatních pásek za období duben, květen a červen 2017 pak bylo zjištěno, že příjem žalované v tomto období činil 449,99 euro měsíčně. Z poštovní poukázky A bylo zjištěno, že žalovaná zaplatila dne 11. 7. 2017 Mgr. jméno příjmení, soudnímu exekutorovi částku 300 Kč na účet. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti zabývala pouze příjmovou stránkou, výdaje žalované však nijak neověřovala. Zcela tedy pominula výdajovou položku, když vycházela pouze z údajů uvedených žalovanou, které se jeví nepravděpodobné s ohledem např. na ceny energií, potravin, dopravy, výši nájemného apod.. Žalobkyně tedy nezkoumala skutečné výdaje žalované a poskytnuté údaje kriticky nevyhodnotila. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v projednávaném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne
19. 7. 2021.
19. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované 15 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z tvrzení žalobkyně v žalobě ohledně úhrad jednotlivých splátek a provedeného dokazování však plyne, že žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně celkem částku 22 247,99 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná již bezdůvodné obohacení zcela žalobkyni vrátila ještě před podáním žaloby, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
20. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle
§ 142 odst. 1 o. s. ř., když měla žalovaná v řízení plný úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).