Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 375/2018-67
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 169.354,67 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 98.623,99 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18.8.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 70.730,68 Kč, úrok z prodlení ve výši 189,39 Kč, úrok z prodlení ve výši 22.536,92 Kč, úrok ve výši 11% ročně z částky 134.115,61 Kč od 18.5.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 169.354,67 Kč od 18.5.2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 98.623,99 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 18.8.2022 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 70.730,68 Kč, úrok z prodlení ve výši 189,39 Kč, úrok z prodlení ve výši 22.536,92 Kč, úrok ve výši 11% ročně z částky 134.115,61 Kč od 18.5.2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 169.354,67 Kč od 18.5.2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal zaplacení částky 171.405,17 Kč s úrokem ve výši 6.367,05 Kč a 11% ročně z částky 136.166,11 Kč od 24.1.2017 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 189,39 Kč a ve výši 8,05% ročně z částky 171.405,17 Kč od 24.1.2017 do zaplacení. Svůj nárok opřel o skutečnost, že společnost právnická osoba (dále jen banka) uzavřela s žalovaným dne 12.5.2016 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnost splácet v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140.000 Kč (úvěr byl poskytnut neúčelově, jednorázovým převodem na běžný účet). Žalovaný se zavázal platit úroky z poskytnutého úvěru ve výši 11% ročně a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a případné další poplatky. Žalovaný si v rámci smlouvy sjednal pojištění schopnosti splácet úvěr, za které se zavázal platit poplatek za pojištění. Žalovaný byl povinen splácet úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek, počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy, dále poplatky, splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků na běžném účtu. Žalovaný porušil své závazky, tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných splátek. Banka využila svého práva a dopisem ze dne 23.1.2017 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 23.1.2017. Banka dále uplatnila své právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dluh žalovaného včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty činila částka 177.961,61 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.3.2018 právnická osoba postoupila pohledávku na žalobce s účinností ke dni 21.3.2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.4.2018. Žalovaná pohledávka se skládá z jistiny ve výši 136.166,11 Kč, z poplatků a smluvní pokuty ve výši 35.239,06 Kč, z kapitalizovaného úroku ke dni 23.1.2017 ve výši 6.367,05 Kč a z kapitalizovaného úroku z prodlení ke dni 23.1.2017 ve výši 189,39 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky.
Krajským soudem v Ústí nad Labem byl zjištěn úpadek žalovaného a řízení bylo přerušeno. Usnesením ze dne 9.3.2022 (které nabylo právní moci dne 9.4.2022) bylo schválené oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení bylo zastaveno. Podáním ze dne 21.6.2022 vzal žalobce žalobu zpět pro částku 32.882,05 Kč s tím, že tato částka byla v období od podání žaloby do dne 20.6.2022 v rámci oddlužení zaplacena. Žalobce trval na zaplacení částky 169.354,67 Kč s úrokem ve výši 11% ročně z částky 134.115,61 Kč od 18.5.2022 do zaplacení, s úroky z prodlení ke dni 23.1.2017 ve výši 189,39 Kč, s úroky z prodlení ke dni 12.2.2019 ve výši 22.536,92 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 169.354,67 Kč od 18.5.2022 do zaplacení. Usnesením ze dne 22.7.2022 soud řízení pro částku 2.050,50 Kč a pro kapitalizovaný úrok ve výši 30.831,55 Kč zastavil. Usnesení nabylo právní moci dne 23.7.2022.
V podání ze dne 24.8.2022 žalobce uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce žalobce z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 12.5.2016, když žalovaný žádal banku o úvěr ve výši 135.000 Kč. Žádost banka hodnotila individuálně a kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. Banka vycházela z příjmu, který žalovaný deklaroval podpisem žádosti o úvěr – 17.000 Kč. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že je ode dne 1.8.2015 zaměstnán jako dělník, uvedl zaměstnavatele, že celkový měsíční příjem domácnosti činí 30.000 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Banka porovnávala příjem žalovaného a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů zjistila, že vůči bance měl žalovaný závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3.056,14 Kč a z externích zdrojů zjistila, že žalovaný měl další závazky s celkovou výší měsíčních splátek 322 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila mu úvěr ve výši 140.000 Kč. Podle výpisu z běžného účtu žalovaný čerpal částku 140.000 Kč dne 12.6.2016. Žalovaný se zavázal splatit celkem 72 pravidelných měsíčních anuitních splátek po 2.664,77 Kč. Žalovaný se zavázal hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 166 Kč měsíčně. Řádná měsíční splátka byla splatná vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20.6.2016. Žalovaný uhradil pouze částku 8.493,96 Kč (dne 20.6.2016 částku 2.830,77 Kč, dne 20.7.2016 částku 2.830,77 Kč, dne 20.8.2016 částku 176,67 Kč, dne 23.8.2016 částku 2.655,75 Kč).
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek postoupila právnická osoba na žalobce pohledávky specifikované v Příloze číslo smlouvy. Žalobce dále doložil, že pohledávka, která je předmětem tohoto sporu, je uvedena v seznamu pohledávek pod číslem rok. Dopisem ze dne 27.3.2018 bylo postoupení pohledávky na žalobce oznámeno žalovanému.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z žádosti o úvěru ze dne 12.5.2016 soud zjistil, že žalovaný podal žádost o úvěr ve výši 135.000 Kč. Žalovaný uvedl své osobní údaje, vzdělání, způsob bydlení – pronajatý dům/byt, rodinný stav – svobodný, počet vyživovaných dětí – 0. Žalovaný uvedl zaměstnavatele, pracovní poměr od 1.8.2015 do 31.7.2016 (pracovní poměr na dobu určitou v trvání 1 roku). Průměrný čistý měsíční příjem za 3 měsíce uvedl žalovaný ve výši 17.000 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti uvedl žalovaný ve výši 30.000 Kč, počet zdrojů příjmu 1, jiné měsíční splátky – 0.
Podle smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 12.5.2016 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o úvěru. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 140.000 Kč s datem čerpání 12.5.2016. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky formou 72 měsíčních anuitních splátek (platba se skládá z jistiny a úroku) ve výši 2.664,77 Kč spolu s úhradou pojištění ve výši 166 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 1.295 Kč. Řádné měsíční splátky jsou splatné k 20. dni v měsíci počínaje 20.6.2016. Roční úroková sazba činí 11%, RPSN činí 11,94%. Celková částka splatná spotřebitelem k datu uzavření smlouvy činí 193.812,68 Kč. Pod bodem 7 smlouvy si strany sjednaly smluvní poutu za opakované prodlení se splátkou ve výši 20% z celkové částky všech splátek splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný.
Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 1.6.2016 má soud za prokázané, že banka poskytla žalovanému částku 140.000 Kč dne 12.5.2016.
Z platební historie bylo zjištěno, jakým způsobem žalovaný úvěr splácel.
Dopisem ze dne 23.1.2017 má soud za prokázané, že banka v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr žalovaného za splatný ke dni 1 23.1.2017. Celková dlužná částka činí 177.961,61 Kč (nesplacená jistina – 136.166,11 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti – 6.367,05 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení – 189,39 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání – 830 Kč, náklady upomínání – 300 Kč, smluvní pokuta – 34.109,06 Kč).
Dopisem ze dne 27.3.2018 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Dopis byl odeslán dne 5.4.2018.
Předžalobní výzvou k plnění ze dne 5.6.2018 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve výši 217.768,94 Kč nejpozději do 15.6.2018. Dopis byl odeslán dne 5.6.2018.
Soud proto za nesporný považuje tento skutkový stav: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce výše uvedenou smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 140.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Částku ve výši 140.000 Kč čerpal žalovaný dne 12.5.2016. Protože žalovaný neplnil podmínky uzavřené smlouvy řádně a včas, právní předchůdce žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou dopisem ze dne 23.1.2017 zesplatnil celý dluh najednou ke dni 23.1.2017. Právní předchůdce žalobce požadoval uhradit po žalovaném nesplacenou jistinu ve výši 136.166,11 Kč, smluvní úrok ke dni prohlášení splatnosti ve výši 6.367,05 Kč, úroky z prodlení ke dni prohlášení ve výši 189,39 Kč, dlužné měsíční poplatky za vedení úvěrového účtu a dlužné náklady za upomínání ve výši 830 Kč, náklady upomínání ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 34.109,06 Kč. Pohledávka za žalovaným z předmětného úvěru byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno.
Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39).
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
Předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle Směrnice 2008/48/ES. Čl. 23 Směrnice vyžaduje, aby věřitel, který neposoudí úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, obdržel částku významně nižší, než je částka, kterou by mohl získat, kdyby dodržel svou povinnost ověřit úvěruschopnost dlužníka (rozsudek Soudního dvora EU z 27.3.2014 ve věci C -565/12 – LCL Le Crédit Lyonnais SA v . Fesih Kalhan – Právní rozhledy 12/2014 str. 452).
Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr banka prověřila na základě prohlášení žalovaného. V žádosti žalovaný uvedl příjem 17.000 Kč a měsíční příjem domácnosti 30.000 Kč, které nebyly bankou ověřeny. Banka počítala s podílem žalovaného na nákladech bydlení ve výši 56,67%. Dále banka zjistila další úvěry žalovaného, z interních zdrojů se splátkou 3.056,14 Kč měsíčně a z externích zdrojů se splátkou 322 Kč měsíčně. Soudu nebyl předložen žádný doklad, obsahující skutečné výdaje žalovaného, a ani z žádosti nevyplývá, že by žalovaný své výdaje uváděl ani, že by je dokládal. Banka se nezajímala o faktické výdaje žalovaného, kdy se v rámci předsmluvního hodnocení klienta omezila na administrativní údaje vyplývající ze statistických dat (které o skutečných výdajích žalovaného nevypovídají), aniž by je porovnala se skutečnými výdaji žalovaného. Právního předchůdce žalobce ani neznepokojilo, že pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu určitou a končil ke dni 31.7.2016, tedy dva měsíce po poskytnutí úvěru, kdy splátky úvěru byly stanoveny na 72 měsíců. Právní předchůdce žalobce pominul skutečnost, že žalovaný v žádosti uvedl jiné měsíční splátky 0, ačkoliv bankou byly zjištěny splátky jak interní, tak externí. Právní předchůdce žalobce tak zcela rezignoval na povinnost ověřit výdaje žalovaného, a při uzavírání smlouvy o úvěru nejednal s odbornou péčí. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru a věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy se nezajímal o výdaje žalovaného a přehlížel nepravdivé skutečnosti uvedené žalovaným v žádosti a skutečnost, že žalovaný měl pracovní poměr (příjmy ze zaměstnání) na dobu určitou do 31.7.2016. Ze strany právního předchůdce žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 do 30.11.2016 má nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavření smlouvy, a proto soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 12.5.2016 je absolutně neplatná.
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 140.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků, poplatků a smluvní pokutě. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 140.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce a platební historie vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 41.376,01 Kč (8.493,96 Kč v roce 2016 + 32.882,05 Kč v rámci oddlužení). Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 98.623,99 Kč (částka poskytnutá 140.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 41.376,01 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 16.8.2022. Nárok se stal splatným 17.8.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 18.8.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 18.8.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 204.135,08 Kč (částku 169.354,67 Kč + úrok z prodlení 189,39 Kč + 22.536,92 Kč + 6.264,80 Kč – úrok 11% ročně z částky 134.115,61 Kč od 18.5.2022 do 19.10.2022 + 5.789,30 Kč – úrok z prodlení 8,05% ročně z částky 169.354,67 Kč od 18.5.2022 do 19.10.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 101.177,39 Kč (jistina – 98.623,99 Kč + 2.553,40 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 98.623,99 Kč od 18.8.2022 do 19.10.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 49,5%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 50,5%. Poměr úspěchu tedy činí 1% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.