Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 310/2021-42
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
toho času bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 595,56 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 065,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 26. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 3 934,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 26. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 595,56 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 065,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 26. 1. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 3 934,94 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 26. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 595,56 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení nesplaceného úvěru, který mu byl poskytnut právním předchůdcem žalobce, tj. společnost právnická osoba dne 15. 2. 2019. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 23. 4. 2019. Žalovaný se zavázal vrátit jej právnímu předchůdci žalobce ve výši 9 712 Kč spolu s příslušenstvím do 23. 5. 2019 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím komunikace na dálku. Žádost o půjčku zaslal žalovaný věřiteli prostřednictvím internetových stránek webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí bylo nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací), resp. prověřování bonity vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta jistina ve výši 8 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto způsobem žalovaný čerpal úvěr. Sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Vznikla mu povinnost zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení podle uzavřené smlouvy. Současně mu vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s uplatňováním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému.
2. Žalobce dále uvedl, že pohledávka za žalovaným byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020 s účinností k datu 28. 8. 2020 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 8. 9. 2020.
3. Ke dni postoupení pohledky činil dluh 13 660 Kč. Skládá se z nesplacené jistiny ve výši 8 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 1 712 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 3 848 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč.
4. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný uhradil žalobci částku 3 934,94 Kč. Dne 8. 1. 2021 zaplatil 1 000 Kč, dne 11. 1. 2021 částku 934,94 Kč a dne 25. 1. 2021 částku 2 000 Kč. Při zohlednění provedených plateb vypočítal žalobce zákonný úrok z prodlení a za dobu od 24. 5. 2019 do 10. 8. 2020 vypočítal zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 948,82 Kč, kdy základem pro výpočet tohoto úroku z prodlení byla postoupená jistina ve výši 8 000 Kč. Žalobce dále požadoval zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 29. 8. 2020 z jistiny ve výši 8 000 Kč, do provedené platby dne 8. 1. 2021 částkou 281,35 Kč. Při zohlednění další platby uplatnil kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 9. 1. 2021 do 11. 1. 2021 částkou 6,41 Kč, za období od 12. 1. 2021 do 25. 1. 2021 částkou 29,92 Kč. Žalobce v žalobě dále uvedl, že požaduje zaplacení nesplacené části smluvní pokuty ve výši 2 595,56 Kč. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě poslední upomínky ze dne 3. 5. 2021.
5. Usnesením ze dne 2. června 2022, č. j. 6 C 310/2021 -39 a č. j. 6 C 310/2021 -40 soud vyzval žalovaného, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení tohoto usnesení písemně vyjádřil k připojené žalobě a v téže lhůtě soudu sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.
6. S ohledem na nečinnost žalovaného a s přihlédnutím k tomu, že žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud tak učinil podle § 115a o.s.ř. Při rozhodování vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů ze strany žalobce.
7. Žalobce svou aktivní legitimaci pro uplatnění sporného nároku prokázal předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020. Prokázal, že tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 8. 9. 2020.
8. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , § 2395 , a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr podle také zákona č. 257/ 2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datum uzavření smlouvy.
9. Předloženými listinnými důkazy (smlouva o úvěru číslo ze dne 15. 2. 2019 a smlouva o úvěru ze dne 23. 4. 2019 číslo obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěru splatných jednorázově) prokázal, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dne 15. 2. 2019 a tato smlouva byla doplněna smlouvou o úvěru evidovanou pod stejným číslem, tj. číslo ze dne 23. 4. 2019. Na základě uzavřené smlouvy žalovaný obdržel úvěr ve výši 8 000 Kč a zavázal se jej splatit částkou 9 712 Kč. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že úrok za poskytnutý úvěr byl sjednán pevnou úrokovou sazbou ve výši 1 712 Kč (tj. 80,53 % ročně). Úvěr byl poskytnut na 30 dnů se splatností do 23. 5. 2019. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou obchodní podmínky právnická osoba pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (SPL 2016 číslo). Výpisem z účtu žalobce prokázal, že verifikační platba od žalovaného došla žalobci 18. 12. 2018. Dne 15. 2. 2019 mu byla poskytnuta půjčka ve výši 5 500 Kč a dne 1. 3. 2019 půjčka ve výši 2 500 Kč. Žalobce dále prokázal, že předžalobní upomínkou ze dne 3. 5. 2021 zaslanou doporučeně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu, který byl k datu 3. 5. 2021 vyčíslen částkou 10 042,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 209,42 Kč. Žalovaný byl vyzván, aby platbu provedl nejpozději do 12. 5. 2021. Upomínka byla zaslána žalovanému na adresu jeho trvalého bydliště, tj. adresu označenou ve smlouvě o úvěru.
10. Smlouvou o úvěru bylo dále prokázáno, že žalovaný jejím podpisem dal právnímu předchůdci žalobce souhlas se zpracováním osobních údajů, zejména za účelem posouzení úvěruschopnosti a solventnosti klienta, tj. právo nahlížet do registrů jako je insolvenční rejstřík, bankovní registr klientských informací, nebankovní registr klientských informací.
11. S ohledem na shora uvedené nelze přisvědčit tvrzení žalobce o tom, že v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, náležitě posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jedná se o závazek vyplývající pro věřitele z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 a § 87 citovaného zákona je věřitel povinen vynaložit odbornou péči při zjišťování úvěruschopnosti žadatele, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy o úvěru. Jedná se o nejvyšší požadavek na kvalitu péče známý v české legislativě. Důvodová zpráva k tomuto zákonu uvádí, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz, jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy a výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat, například předpokládaný příjem z projednávaného dědického řízení, prodeje nemovitostí, auta, pojistného plnění, apod. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbyde po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Sankcí za nedodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je neplatnost smlouvy. Ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu, neboť takové jednání věřitele je nutné považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek.
12. V projednávané věci je zjevné, že pokud by věřitel důsledně posuzoval úvěruschopnost žalovaného, nemohl by přisvědčit možnosti uzavření smlouvy o úvěru. V daném případě žalovaný svým podpisem stvrdil prohlášení o tom, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků, nebo databázi pro tvorbu úvěrové historie, zejména tak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrálním evidenci exekucí či databázi neplatných dokladů (MVČR) a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči věřiteli (viz obchodní podmínky právnická osoba článek 1.1.2). Věřitel však byl povinen vzít v potaz stávající situaci žalovaného, tedy jeho příjmy a výdaje. Tyto skutečnosti však věřitel žádným způsobem nezjišťoval. Spokojil se pouze s údaji obsaženými v insolvenčním rejstříku, registru bankovních a nebankovních věřitelů. Věřitel tak řádným způsobem nezjišťoval náležitě úvěruschopnost žalovaného a nesplnil povinnost ověřit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.
13. Z výše uvedených důvodů soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, a pokud žalovaný přijal plnění ve výši 8 000 Kč ze strany právního předchůdce žalobce, dostalo se mu bezdůvodnému obohacení, které je povinen vydat (§ 2991 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ). Žalovaný na svůj dluh zaplatil částku 3 934,94 Kč. Lze tedy dospět k závěru, že žaloba je důvodná pouze do částky 4 065,06 Kč (tj. 8 000 Kč – 3 934,94 Kč). Na zaplacení částky v této výši má žalobce nárok z titulu bezdůvodného obohacení a to včetně zákonného úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. § 2 , když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením peněžitého plnění. Ve zbytku soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, když právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti zjištění úvěruschopnosti žalovaného.
14. Žalovaný je povinen zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud učinil podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když poměr úspěchu a neúspěchu obou stran byl poměrně stejný.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.